Časopis Myslivost

Květen / 2005

ČERNÁ ZVĚŘ

V čem by nám stát mohl nejlépe pomoci? (Myslivost 5/2005, str. 18)  JUDr. Jan VEBR
Není snad již ani jedno vydání Myslivosti, aby v něm nebyl článek s problematikou chovu a lovu černé zvěře. Za poslední asi dva roky se podařilo rozpoutat diskuzi k této problematice a tím se pomalu dostávají do povědomí naší myslivecké veřejnosti zásady správného lovu a chovu. Je to tak dobře. Nedělejme si však iluze, že se tyto zásady dostávají okamžitě také do praxe. Myslivecká veřejnost je totiž na změnu svého chování velmi konzervativní, dalo by se to nazvat také ale méně slušněji. Jako příklad uvedu několik mých známých myslivců (tím myslím myslivců, kteří se myslivosti intenzivně věnují a docilují dobrých výsledků, je mezi nimi i hospodář), kde za uvedené období došlo sice k uznání moderního náhledu na lov divočáků, ale prosadit u nich např. omezení lovu kňourů a samostatných kňourků naráží na starou českou barieru: „Když ho neulovím já, tak ho uloví soused!“ Naopak u těchto myslivců se většinou prosadí nějaká jiná zásada, jako třeba absolutní zákaz lovu bachyní a bachyněk, na které lpí. Tak při odlovu na vnadištích ze selat a lončáků padne nejprve kňourek a bachyňky se šetří, i když tomu má být naopak. Ještě jsem neviděl na vnadišti selata, kde by kňourci převažovali.


Diskuzí, která je nyní vedena, dochází postupně ke změně myšlení a to nepochybně povede i ke změně způsobu lovu, tj. k lovu podle chovatelských zásad. Myslím, že je to správná cesta, která nám umožní vypořádat se s problematikou počtů černé zvěře a jejímu tlaku na prostředí jiným způsobem, nežli je nám stále předkládáno ze sousedních zemí. Nedovedu si představit, že by u nás mělo být normální lovit v lapácích, za použití umělého osvětlení, bez přikrmování a tím i bez lovu na vnadištích, nebo dokonce podáváním antikoncepce bachyním. Jsou i jiné nápady, které si k nám neustále razí cestu z Německa a ostatních zemí západní Evropy.
V Myslivosti 2/2005 byl publikovaný materiál Ing. Jiřího Pondělíčka z MZe s uvedením doporučených opatření pro redukci početních stavů prasete divokého. V podstatě lze s opatřeními jako je struktura odstřelu zvěře a spolupráce se zemědělsky hospodařícími subjekty souhlasit, ale mám výhrady k povolení výjimek lovu s pomocí umělého osvětlení, odstřelu dospělé černé zvěře na společném lovu, nebo odstřelu v odchytových zařízení a zejména ke stanovení podmínek přikrmování. Myslím si, že jsou možná krátkodobě efektivní (taky efektní, protože vykazujeme řešení problému), ale dlouhodobě povedou ke zhoršení strukturální skladby černé zvěře. Problém je i v tom, že když se tyto zakázané způsoby lovu jednou povolí, už nikdo je nezruší, i když nepovedou k zamýšleným účinkům anebo zákaz přijde až dlouho poté, co se zjistí, že nefungují. V tom je jejich nebezpečí. Co mám na mysli: na umělý přísvit si zvěř velmi rychle zvykne a bude také rychle reagovat a je zde riziko zneužití k lovu jiné zvěře. Odstřel dospělé černé zvěře na společných lovech povede ještě k větším chovatelským chybám, než se tomu děje nyní, kdy je to zakázáno. Známe výřady po naháňkách.
Zákaz přikrmování mimo dobu nouze je nesmyslný, protože je známo, že černá zvěř vnadiště od dubna do září nenavštěvuje nebo zcela výjimečně. Měla by se spíše nařídit a kontrolovat asanace vnadišť po skončení sezóny. Úplně stačí je pořádně rozvalit a provzdušnit bránami - třeba dvakrát za letní období - protože sluneční svit je dostačující.
Omezení krmení na vnadištích nebo úplný zákaz přikrmování povede jenom k likvidaci jediného efektivního celoplošného způsobu lovu divočáků podle chovatelských zásad. Proč píši celoplošného. Je známo, že se začínají rozmáhat tzv. naháňky se slíděním, které jsou velmi efektivní. V Orlické honitbě hraběte Schwarzenberga, který naháňky se slíděním u nás jako jeden z prvních zavedl, byl v roce 2004 výřad ze tří naháněk 424 kusů. Z tohoto počtu bylo uloveno 279 selat, 91 lončáků a pouze 54 kusů dospělé zvěře, což představuje 12,7% a jde o velmi dobrý chovatelský výsledek. Je to dáno tím, že černá zvěř pouze přechází a není lovena v prudkém běhu, jak je tomu u běžných naháněk, kdy správné rozhodnutí dokáže udělat pouze velmi zkušený myslivec. Vzhledem k tomu, že neznám výsledky jiných naháněk se slíděním, nelze tento poznatek zevšeobecňovat, svědčí pouze o dobrých výsledcích Orlické honitby. Ale naháňky se slíděním lze provádět pouze v rozsáhlých lesních komplexech, vyžadují velmi odborně vyškolený personál a u běžných honiteb, kterých je u nás naprostá většina, jsou nepoužitelné. U MěÚ Písek je evidováno celkem 51 honiteb a z toho pouze dvě mají rozsáhlé lesní komplexy (Orlická 7900 ha a Písecké hory 4100 ha), ostatní jsou v rozsahu mezi 500 až 2000 ha. V těchto zbývajících 49 honitbách lze efektivně lovit, při zachování chovatelských zásad, výlučně z kazatelen u vnadišť, protože naháňky za chovatelský lov u divočáků nepovažuji. Vždy, když se nějaké naháňky výjimečně zúčastním, většinou mi napadne - kdyby si jen poloviční počet střelců šel večer sednout na kazatelnu, výsledek lovu by byl o 100 % větší a nedošlo by ke stresování ostatní zvěře jejím vyhnáním ze stávanišť.
Uvažovaná kontrola množství krmiva na vnadištích (podle Rakouského vzoru) je další nesmysl, víme jak možnost krmení vypadá v době, kdy napadne více sněhu (viz letošní rok), kdy je problém krmivo vůbec zavézt a kdo ho včas nedal větší hromadu, přikrmování záhy skončilo a prasata vnadiště přestala navštěvovat.

V čem by nám mohlo pomoci Ministerstvo zemědělství
Pokud se jedná o Ministerstvo zemědělství, mám pocit, že jejich opatření na úseku myslivosti naší činnost neusnadňují, ale některé jejich materiály jsou vymyšleny proti myslivcům a myslivosti. Viz ustanovení vyhl. MZe č. 553/2004 Sb., které ukládá předkládat výsledky sčítání nejen držiteli honitby, ale i držitelům sousedních honiteb. Víme, jak tvorba nových honiteb v roce 2000 na řadě míst zostřila vztahy mezi sousedy honiteb. Dovede si Odbor rybářství, myslivosti a včelařství MZe představit co toto nařízení může způsobit? Kdo bude platit a provádět nové a úřední sčítání, pakliže dojde k nesouhlasnému vyjádření sousedního honebního společenstva, kde není honební starosta myslivec, ale zemědělec, který na svém lánu řepky (viz letošní dlouhá zima) viděl zkoncentrovanou srnčí zvěř i z okolních honiteb a nyní je jim předložen zlomek počtu, který celou zimu evidoval.
Jestliže by Ministerstvo zemědělství mělo napomoci ke správnému hospodaření s černou zvěří, a tím myslím zejména odlov ročního přírůstku v honitbě, udržování vhodné sociální struktury (hájení velkých bachyní, velkých kňourů, omezení odlovu osamělých kňourů a odlov bachyněk v kategorii selat a lončáků), mělo by se zasadit o jedinou novelu zákona o myslivosti. Tou je změna § 45 odst. 1 písm. s) o zákazu lovu na čekané z loveckých stanovišť umístěných ve vzdálenosti do 200 m od hranice sousední honitby. Toto naprosto nesmyslné ustanovení z nás všech ze zákona dělá pytláky, protože předpokládá, že budeme asi lovit zvěř našeho souseda. Při přípravě zákona se jaksi zapomnělo, že myslivci musí vykonat zkoušku z myslivosti a myslivecké etiky, musí složit zkoušku k oprávnění držet a užívat zbraň a hlavně musí mít povolenku, která jim ze zákona umožňuje lovit na území, které je přesně stanoveno. Tedy myslivost vykonávají lidé, kteří k tomu musí mít dost značné kvalifikační předpoklady. Při jakémkoli porušení mohou naopak o všechna tato pracně získaná povolení přijít. Proč by tedy měli proboha porušovat pravidla a lovit dejme tomu přes hranici? Nevím z jakého důvodu bylo toto ustanovení zahrnuto do zákona, ale nyní má velmi negativní dopad na lov divočáků a troufám si říci, že u některých MS povede k jejich likvidaci. Tam, kde hranici honiteb tvoří pole a hrana rozsáhlých lesů sousední honitby, nic naplat, lesy jsou pro divočáky stále přitažlivé, dochází k tomu, že MS musí hradit škody, které nijak nemohou ovlivnit. Víme co dovedou divočáci na poli zasetém kukuřicí, nebo v době mléčné zralosti obilí a nemusí se od lesa vzdálit ani na vzdálenost 200 m. Všichni také víme, že hraniční srnci se zajímavou trofejí se dají většinou lehce odlovit na šoulané a nepotřebuji k tomu žádné myslivecké zařízení na hranici. U divočáků to neplatí, střílejte ze země do vzrostlého obilí. Ulovíte tak leda bachyni.
K čemu zmíněné ustanovení § 45 zákona vede? Uvedu to na příkladu. Na území pověřené obce Písek je evidovaných celkem 66 000 ha honební plochy s tím, že myslivost zde vykonává celkem 51 subjektů (MS a ostatní). průměrná honitba má asi1300 ha. Jestliže z této plochy vyrobíme čtverec, tak má na každé straně celkem 3605 m. Jestliže spočítáme 400 m plochy, kde nelze lovit divočáky jinak než na šoulané (spočítal někdo, kolik procent divočáků se střelí šoulačkou a kolik jiným způsobem?), tak dojdeme k číslu 694,62 ha, tj. 10,5 % honební plochy v regionu MěÚ Písek. To nepočítám 200 m směrem do honiteb mimo regionu Písek. Docela slušná honitba pro hájení divočáků. A to prosím vycházím ze čtvercové podoby honitby. Jinak se jedná o mnohem větší číslo, protože hranice jsou ve skutečnosti mnohem delší. Jsem členem MS Skytaly, při výměře 1700 ha a hranici dlouhé nejméně 26 km, to už představuje 520 ha bez možnosti lovu divočáků z kazatelen! Jestliže v myslivosti máme problém číslo jedna lov černé zvěře, pak si každý z vás vypočítejte u vlastní honitby velikost "ochranného pásma" pro tuto zvěř. A to zákon ani neumožňuje dohodu sousedních honiteb o lovu z kazatelen na hranicích.
Diana a Svatý Hubert stůj u sdružení, která jsou likvidována každoročním uplatňováním škod v těchto pásmech.

Ještě k problematice náhrad škod.
Vzhledem k tomu, že tato otázka bude čím dál více aktuální a zákon je naprosto vágní, dovolím si nastínit názor, který vzešel z dlouhých diskuzí s mými mysliveckými přáteli. Náhrady škod by měly být řešeny nejen zemědělci na straně jedné a myslivci na straně druhé. Domnívám se, že by se v této věci měl angažovat i stát. Z jakého důvodu? Jestliže se věci ponechají dosavadnímu průběhu, tak výhledově dojde k zániku honiteb, z nichž některé budou v takové situaci (pokud se jedná o každoroční vznik náhrad škod), že na nich nikdo nebude chtít výkon práva myslivosti se všemi následky provádět. Stát by měl fakticky uznat, že výše škod je dána především změnou biotopu krajiny (tuto změnu stát také vydatně dotuje), kdy intenzivní zemědělské hospodaření a tím zvýšená potravní nabídka a dlouhou dobu neprostupný kryt vede ke vzniku škod a žádné opatření tomuto vzniku škod nezabrání.
Stát by tedy měl zřídil fond, do kterého by byl povinen přispívat každý myslivecký subjekt (na území ČR je jich registrováno 5395) určitou částkou (1 Kč z 1 ha výměry honitby?), stát by pak podle situace doplnil potřebnou částku a z tohoto fondu by se hradily vzniklé škody. Vzhledem ke každoročním miliardám dotací do zemědělství by šlo o zlomkovou část státní podpory zemědělství. Samozřejmě by se musel upravit mechanizmus, který by zabránil zneužití. Otázkou také zůstává, zda by zákon o myslivosti neměl být upraven v § 48 o povinné pojištění proti vzniku škod. To je ovšem otázka pro odbornou diskuzi a propočet, zda by takové pojištění mohlo být vybíráno v ekonomicky přijatelné výši a zda by nějaká pojišťovna byla ochotná takovéto pojistné smlouvy uzavírat.
Závěrem bych chtěl vyzvat: učiňme vše pro to, aby se v podstatě administrativní a nemyslivecká řešení především z Rakouska a Německa nepromítla i do našich honiteb. Snaha o to je více než zřejmá. Rozumné a chovatelské hospodaření s černou zvěří, která je díky požehnání Diany i sv. Huberta odolná všem civilizačním tlakům, které ve svém důsledku likvidují většinu ostatní zvěře, je zcela v našich silách. Záleží jenom na tom, jak budeme intenzivně lovit. Situace je ve všech mysliveckých sdruženích stejná. Sdružení má 20 (30) členů, nejméně polovina má kulovou zbraň a odlov 90 % divočáků v honitbě provádí několik stále stejných členů. I tak lze intenzivně lovit. Znám MS s Posázaví, které má 40 členů, 2000 ha honební plochy a odlov asi 100 divočáků ročně zajišťuje - z kazatelen u vnadišť - 5 myslivců. Znám jiné sdružení z Písecka (23 členů), kde na divočáky chodili pravidelně 3 členové sdružení s výsledkem do 5 - 10 divočáků za rok. Po vybudování kazatelen s vnadišti, zjistil zbytek členů, že ulovení divočáka není záležitost mnoha prosezených nocí bez výsledku a nyní se zapojilo již více než 10 členů s výsledkem 39 divočáků za loňský rok. Samozřejmě to je dáno i zvýšenými stavy černé zvěře. Ale jsou ve vašem sdružení vytvořeny podmínky pro to, aby na lov prasat chodila většina členů sdružení? Máte dost zateplených kazatelen s místem pro pravidelné přikrmování?
Mimochodem více než polovina ulovených divočáků ve zmíněném sdružení byla ulovena na mysliveckém políčku s kukuřicí o velikosti 0,5 ha. Lov u těchto ploch je pak naprosto neideálnějším a neefektivnějším individuálním způsobem lovu divočáků. Myslím si, že i zde mají myslivci značné rezervy.
JUDr. Jan VEBR
j.vebr@iol.cz
vychází v 7:26 a zapadá v 18:04 vychází v 20:44 a zapadá v 12:03 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...