Časopis Myslivost

Květen / 2005

Moje poznatky o černé zvěři

Aleš NÁHLÝ
V únoru 2005 jsem se zúčastnil odborného semináře na téma ,,Současná problematika černé zvěře“, který se konal v Brně. Tohoto semináře jsem se zúčastnil víceméně ze zvědavosti, protože nepocházím z oblasti, kde by černá dělala nám myslivcům a také zemědělcům nějaké problémy. A nejsem ani odborník na problematiku černé zvěře. Mám pouze určité praktické zkušenosti s divočáky v naší specifické oblasti. Nepatřím ani mezi ty lovce černé, kteří mají na svém kontě stovky ulovených kusů. Můj sumář úlovků čítá okolo 40 kusů převážně selat a lončáků a taky jednoho bronzového kňoura z Libavé. Proto neberte můj příspěvek jako nějaký zaručený návod na hospodaření s černou zvěří nebo jako všelék na mnohde silně přemnožené stavy černé v různých oblastech naší republiky. Berte tento článek pouze jako informaci o stavu černé v našem regionu, jako snahu o informaci ostatních myslivců ze všech koutů republiky.


Jsem mysliveckým hospodářem a honitba našeho MS se nachází mezi třemi velkými městy - Ostravou, Havířovem a Frýdkem-Místkem. Právě proto, že jsme obklopeni těmito městy, je u nás populace černé zvěře prakticky uzavřená a je jenom velmi malá možnost migrace ven i dovnitř oblasti.
Divočáci se vyskytují ve čtyřech mysliveckých sdruženích na ploše zhruba 4000 hektarů. Dvě sdružení jsou převážně lesní a dvě polní s četnými remízky a zarostlými potoky. V naší honitbě je asi 400 ha souvislého lesa a v sousední 600 ha rovněž souvislého lesa. Takže dohromady tyto dva komplexy, které jsou spojeny pouze asi 150 metrů širokým pruhem, tvoří víceméně 1000 ha souvislého lesa. Na celém území výskytu se ročně uloví dohromady ve všech sdruženích okolo 40 ks černé, což odpovídá 1 ks na 100 ha honební plochy. Nevím, kdy se u černé zvěře začíná mluvit o přemnožení a možná by bylo dobré stanovit nějakou únosnou hranici právě podle počtu ulovených kusů na 100 ha a podle toho taky dělat účinná opatření. V současné době se mi zdá, že problém přemnožení černé zvěře se zevšeobecňuje a mluví se o přemnožení na celém území státu, ba i celé Střední Evropy a přitom v mnohých pro černou příznivých oblastech je divočáků poměrně málo nebo se tam nevyskytují vůbec.
Zase na druhou stranu musím přiznat, že semináře se zúčastnil také myslivec z oblasti Jižní Moravy, který byl z čistě polní honitby o výměře 1600 ha, kde měli od 1. dubna loňského roku do 18. 2. 2005 uloveno 264 ks černé, což znamená, že za rok uloví okolo 300 ks černé, to je asi 19 ks na 100 ha! To považuji za katastrofu, kterou je třeba radikálně řešit a to urychleně všemi zákonnými prostředky. Ale to jsem nechtíc odbočil.
Zpět k divočákům v naší oblasti. Jedná se o velmi dobře založenou populaci, kde selata dosahují hmotnosti 50 kg a lončáci až 100 kg po vyvržení. I trofejově jsou kňouři velice kvalitní, mám uloveného lončáka ve věku 22 měsíců a hmotnosti 110 kg po vyvržení, jehož páráky mají délku 17 cm. Dále byl u nás uloven pětiletý kňour těsně pod bronzovou medailí, 104,5 bodů CIC. Avšak tento kňour nebyl klasickým představitelem zdejší populace, protože vyvržený vážil pouze 80 kg. A to z důvodu, že se z něho vysypalo poměrně dost olova. V hrudním koši měl zapouzdřenou kulovou střelu a po těle i hrubé broky. Dále byl pravděpodobně postřelen i na přední běh, protože kulhal. Všechna tato zranění byla dobře zhojena a tudíž pocházela z dřívější doby. Z těchto důvodů se nemohl kňour vyvinout v plné síle jak ve zvěřině, tak i v trofeji.
Starší a opravdu velký kňour u nás zatím uloven nebyl i když občas se pořádný pantáta objeví, je to buď mimo dobu lovu, nebo mu prostě darujeme život. Mám sice informace, že v sousední polní honitbě byli za poslední dobu uloveni nejméně dva obrovští kňouři okolo 200 kg, ale jejich trofeje nespatřily světlo světa. Takže jaké medaile dosáhli nevím.
Jak jsem se už zmínil, naše honitba je převážně lesní a škodám na polích zabraňujeme tak, že se snažíme udržet černou v lese po celý rok. Máme dvě centrální krmeliště, kde přikrmujeme celoročně a hlavně každodenně malým množstvím kukuřice (asi 5 kg) a starým pečivem, které velmi levně nakupujeme v pekárně. Veškeré náklady se hradí z prostředků MS. Na těchto krmelištích a v přilehlém okolí asi na ploše 4 - 5 ha máme klidové zóny, ve kterých jsou i větší smrkové houštiny. V těchto prostorech je úplný zákaz lovu černé zvěře. Takže divočáci tam mají klid a těmto místům plně důvěřují a krmeliště běžně navštěvují i přes den. Hlavně odstavená selata, která mají velkou spotřebu krmiva, utečou bachyním ze zálehu i v poledne.
Další předností těchto krmelišť je, že jsou obrovskou školou pro všechny. Kdo si na posed v bezprostřední vzdálenosti usedne, má možnost za denního světla pozorovat tlupu černé zvěře a tak se naučit číst všechny její členy od selat přes bachyně a v chrutí i kňoury, i když těm se za denního světla ven moc nechce. Případně si předem vybrat průběrný kus a při setkání v jiné části honitby ulovit přesně to, co jsi vybral. Většina myslivců, nebo spíš lovců, vůbec totiž nezná zvyky a chování černé, včetně
hierarchie v rodinné tlupě, protože většinou mezi spatřením černé a výstřelem je jenom krátký okamžik! Můžu potvrdit, že jsou to úžasné zážitky a vzniklo tak hodně dobrých fotek a videozáznamů. Jsem dokonce přesvědčen, že divočáci věděli o naší přítomnosti na nízkém posedu, protože bachyně na nás výhružně funěly a obcházely nás ze všech stran, kdežto selata už dávno brala na krmelišti.
V sousední lesní honitbě, kde přistupují k černé podobným způsobem a na hlavním krmelišti taky neloví, došla důvěra dokonce tak daleko, že pravděpodobně osiřelý kňourek ve věku asi deseti měsíců si postupně zvykl na Honzu, který tam denně krmil natolik, že když přijel, stačilo zavolat Ferdíku a kňourek přiběhl jak dobře vycvičený pes. V poslední době před tím než se ztratil, dokonce vyžadoval, aby ho Honza pořádně podrbal. Všechno toto dění je zdokumentováno na videu a na připojených dvou snímcích.
Dále můžu potvrdit, že rodinné tlupy bachyň se selaty jsou naprosto věrné rodné hroudě a nikdy se nevzdalují na delší dobu ze svého rodiště. Pokud mají klid a potravu dokážou převážnou část roku vydržet na asi 200 ha lesa.
Protože je samozřejmě nutností divočáky taky lovit, aby stavy nenarůstaly do nekontrolovatelných počtů, má každý náš člen možnost si založit své vnadiště a lovit na něm. Avšak krmit si musí z vlastních prostředků. Motivací k správnému odlovu a lovení hlavně přírůstku je ponechání selete do hmotnosti 40 kg střelci .
I přes tyto opatření má černá snahu občas odcházet do polí a to hlavně z důvodu tlaku houbařů, cyklistů, motorkářů, koňáků, pejskařů, různých turistů a v neposlední řadě rušením lesnickou činností. Proto jsme se rozhodli využívat neobhospodařované pozemky, které jsme si pronajali a zřídili na nich zvěřní políčka, na kterých sejeme převážně oves a jetelotrávy. V letošním roce dosáhnou tato políčka celkové rozlohy 3,5 hektarů a jsou obrovským přínosem pro veškerou zvěř. Těmito prostředky se nám daří černou udržet převážně v lese a za posledních 6 let, kdy se odlovy pohybují na stejné úrovni jsme nemuseli řešit škody černou zvěří.
Protože chceme naše snahy dále zdokonalovat, chtěl bych požádat širokou veřejnost a samozřejmě hlavně odbornou o radu. Pokud chceme zvěřních políček využívat jako odváděcích od zemědělsky obdělávaných kultur, musíme na nich mít zaseto něco lepšího, chuťově atraktivnějšího, aby jim divočáci dávali přednost. Vím, že černá si vybírá mezi různými odrůdami brambor a taky v kukuřici dává přednost některým odrůdám např. hybridu Tasilo firmy KWS (bohužel se mi ho nepodařilo sehnat, údajně se už nemnoží). Taky jsem něco četl o kmínu, ale nic konkrétního. Takže prosím o zveřejnění přesných názvů odrůd kukuřice a plodin, které jsou pro černou nejvíce atraktivní a dají se využít na zvěřní políčka.
S pozdravem ,, ČERNÉ ZDAR" ,samozřejmě v únosných stavech
Aleš NÁHLÝ



vychází v 5:13 a zapadá v 20:59 vychází v 23:01 a zapadá v 8:34 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...