Časopis Myslivost

Květen / 2005

Navštívili jsme OMS Hodonín

Myslivost 5/2005, str. 34  Ing. Kamila Kaasová
Chovatelskou přehlídkou trofejí zvěře ulovené v loňském roce v okrese Hodonín provázel pan Radovan Mančík – předseda myslivecké komise OMS Hodonín.
Výstava působí velmi dobrým dojmem. Co všechno tu návštěvníci mohou zhlédnout?
Výstava trofejí je rozdělena na dvě hlavní části - oddělení srnců a oddělení daňků. Pod každou srnčí trofejí je zavěšena čelist, kvůli lepší možnosti posouzení věku, aby se i veřejnost mohla přesvědčit, zda šlo o správný odstřel nebo ne. Také je to názorná pomůcka pro adepty a děti, pro které je dnes výstava vyhrazena. Mohou si prohlédnout a porovnat vedle sebe čelisti různě starých srnců, což je jistě vzhledem k zapamatování si užitečné.
Během výstavy mohou vznášet dotazy na pořadatele, můžeme spolu o všem podiskutovat. Trofeje, které jsou z nevhodného odlovu, značíme červeným bodem. Medailové trofeje jsou vystaveny již tradičně na zvláštních tabulích na pódiu, na čestném místě. Na stojanu je tedy jen číslo a v katalogu si můžete přečíst, proč tu trofej není - buď patří mezi medailové a je vystavena jinde nebo ji lovec nedodal.
Na některých trofejích jsou již připravené štítky - ty jsou připravené k odeslání do Lysé nad Labem, z výstavy se přímo nabalí do krabic a pojedou. Jeden střelec si nepřeje poslat jeho trofej do Lysé, což nechápu. Máme tu muflona s maskou, není nejsilnější, ale lépe se hodí na tento stojan, je také zlatý.
Naši dva nejsilnější jeleni v letošním roce uloveni, 177 a 191 bodů. Náš nejlepší daněk je mladý, pouze šestiletý, kdyby ho nechali dožít vyššího věku, byla by jistě trofej hodnotnější nehledě na to, že by mohl ještě několikrát být otcem. Má 195 bodů a červený puntík. V letošním roce ulovení daňci jsou většinou mladí, čtyř až pětiletí. Celkový počet daňčích trofejí z loňského roku je 95. Bohužel se stále nemohou naši myslivci naučit lovit starší kusy. Tvrdím, že máme vynikající chov daňků, jen kdybychom je nechali dospět. Tady máme další medailové muflony. Byl u nás vynikající chov mufloní zvěře ve Velké nad Veličkou, je tam v současnosti pátý muflon na světe - 242 bodu ve volnosti. Byl dokonce druhý na světě, ulovil ho František Horňáček. Tím jak se honitby rozdělily a přešly do rukou soukromým nájemcům mufloni zmizeli, jinak jsme mívali běžně deset zlatých muflonů přes 220 bodů z volnosti. Zdejší mufloni mají velké obvody toulců.
U jelenů už čelisti nedáváme, většinou je mají myslivci ve špatném stavu a ani by se na tyto stojany nehodily. U srnců to působí esteticky, tady už by to takové nebylo. Nemáme tu moc kvalitní vysokou zvěř - většina trofejí jsou tří až čtyřletí jelínci. Jeden je osmiletý a jeden sedmiletý. Jelenů máme střeleno 33.
Medailové trofeje, které posíláme do Lysé nad Labem mají svůj zvláštní stojan. Jsou to trofeje za pět let zpátky, které jejich lovci byli ochotni poskytnout. Už jsme je měli nachystané v budově OMS na převoz do Lysé, tak jsme si řekli že je škoda je nevystavit, vyhradili jsme jim tedy toto místo. Jedná se o 71 srnčích trofejí a 2 mufloní.

Kolik trofejí se vám sešlo celkem?
Srnčích trofejí zde vystavujeme 931. Medailových je z tohoto počtu letos méně než obvykle. Okres Hodonín je známý jako jeden z nejlepších v počtu medailových srnčích trofejích - tvrdí to dokonce profesor Hromas, ale letos se nám moc neurodilo. Máme jenom patnáct medailových ohodnocení, obvykle jich bývá kolem dvaceti, minulý rok dvacet dva.

Čím myslíte, že je to způsobeno?
Já osobně si to v letošním roce nedovedu vysvětlit, protože máme největší počet ulovených srnců za dlouhé období.

Dnešní den je vyhrazen pro návštěvníky školou povinné?
Ano, dnes je výstava otevřená speciálně pro děti. Nachystali jsme tu pro ně i preparáty některých našich druhů pernaté a drobné srstnaté zvěře. Obešel jsem všechny školy s pozvánkou. Zatím je první hodina po zahájení a již se tu vystřídalo šest tříd. Každou třídu zvlášť provádí někdo z myslivců a podává jim odborný, ale zároveň poutavý výklad o trofejích, o výstavě a o myslivosti vůbec.

Kolik dětí dnes dohromady čekáte?
Počítáme kolem pěti set dětí, bohužel nám nepřeje počasí, od rána hustě sněží. Některé školy jsou vzdálené i pět kilometrů, takže kdyby měly jít děti pěšky, asi je ta chumelenice odradí.

To byl od vás skvělý nápad pozvat na výstavu děti. Co vás k němu vedlo?
Snažíme se, aby se o nás trochu jinak mluvilo, chceme dětem vysvětlit principy myslivosti a důvody lovu zvěře, aby jej nechápaly jen jako zabíjení. Každá třída dostane k dispozici průvodce, ten jim všechno odborně vyloží, provede je celou výstavou, vysvětlí jim, proč se výstava koná, co se na ní hodnotí. Vysvětlí jim které trofeje jsou žádoucí a které ne, podle čeho se posuzuje vhodnost k odstřelu. Snažíme se jim vysvětlit populační dynamiku zvěře, že dochází i k přemnožením, což myslivci musí regulovat, že se stanovují minimální stavy, normované stavy. Povídali jsme jim o vzteklině lišek, že by se měly také lovit.
Průvodci jim vysvětlí i základní pojmy - co je to myslivost, jak se dostat k myslivosti, že se koná soutěž o Zlatou srnčí trofej, že provozujeme kroužky mladých myslivců. Že se do kroužku i do soutěže mohou přihlásit. Co je potřeba, aby člověk absolvoval a vykonal, než se stane myslivcem a co myslivost všechno obnáší.
Dále se jim snažíme povykládat, jak se mají chovat v přírodě, že mláďata v 99,9 % nejsou opuštěná, když je někde najdou, ať je nechají být, neplaší je, chodí jen po cestách. Ať vodí psy na vodítku.
Děti mají výstavu zdarma, nebereme žádné vstupné, ani dobrovolné, důležité pro nás je, abychom se u nich do povědomí zapsali podle toho, co ve skutečnosti děláme a co jim sami vysvětlíme a ne aby si o nás udělaly zkreslený obrázek z toho co slyší a vidí v médiích.
Veřejnost přijde až na sobotu, pátek je vyhrazen jen pro děti a adepty. Neděláme týdenní akci jako někde, děláme to kvůli tomu, že je to takový okresní svátek, sejde se tu naráz celý myslivecký spolek z okresu Hodonín, je tu košt vína, zvěřinové speciality, cimbálovka, nahoře probíhá video. Vnímáme výstavu jako setkání přátel myslivosti, aby se lidé mohli spolu setkat. Neustále je v sále a v přilehlých místnostech minimálně 500 až 600 lidí. Vystřídá se tu za ten den až kolem 1500 lidí.
Kromě preparátů tu máme i nástěnky s velkými fotografiemi, abychom dětem ukázali, jak vypadají mláďata různých druhů zvěře, jak vypadají lovečtí psi, vysvětlujeme jim, k čemu se používají. Máme tu plakát "nenoste mláďata domů". Chceme, aby naše děti znaly naši zvěř, protože znají z televize slony, velryby a další, ale naše domácí druhy znají málo.

Říkáte, že máte kvalitní chov srnčí a daňčí zvěře. Fungují u Vás chovatelské oblasti?
My u nás nemáme oblasti chovu, ale již před šesti nebo sedmi lety jsme sami dobrovolně založili, protože oblasti chovu byly zakázané a zrušené, takzvané myslivecké oblasti a celý okres jsme si rozdělili na sedm těchto oblastí. V roce 2003 jsme přidali ještě jednu, protože nám přibyly honitby. Máme tedy celkem 8 mysliveckých oblastí, z nichž každá obsahuje honitby průměrně 12-13 sdružení. Každá oblast má zvoleného svého mysliveckého hospodáře. Vedení oblastí se schází minimálně třikrát do roka. V lednu se přebírají trofeje z každé oblasti, provádí se hodnocení a kontrola řádného označení trofejí. Myslivecký hospodář je přebere od sdružení, naloží do auta a veze na centrální hodnocení, které bývá většinou druhý den. U nás bývá v Archlebově. Většinou za účasti prof. Hromase. Hodnotíme trofeje za celý okres a také uplynulou loveckou sezónu.
Další setkání bývá na konci března, když se dělá plán chovu a lovu spárkaté zvěře. Vyjadřují se k němu i okolní sousedi, schvalují plán.
Potřetí jsme se sešli v srpnu, při plánování chovu a lovu drobné. Také jsme si navzájem zhodnotili situaci s drobnou zvěří v našich honitbách.
Takto jsme si tedy zavedli myslivecké oblasti, v podstatě je to jedno a to samé jako oblasti chovu. Snažili jsme se je rozdělit podle druhů zvěře a podle kvality prostředí pro chov.

Jaké zvěři se u vás nejvíce daří?
Nejlepší chovatelské výsledky máme se srnčí zvěří. Vydali jsme i knížku "Dvacetileté chovatelské výsledky u srnčí zvěře". Měli jsme vynikající mufloní zvěř, ale byla zlikvidována, všichni silní berani zmizeli. Ve velké nad Veličkou byl přísný hospodář, držel lovce zkrátka a chov byl kvalitní. Dnes už to tak není. Máme tu vystaveného tříletého muflona, který má 218 bodů, kolik myslíte, že by měl za dva, za tři roky... S vysokou je to podobné. Dříve u nás na Chřibech a Ždáňském lese byli jedni z nejkvalitnějších jelenů a dnes tam nenajdete pomalu medailového jelena. Myslím, že ti silní jeleni jsou také vystřílení.
Pokud jde o honitby LČR, tam mají zájem hlavně o stromy.
Za velký chovatelský úspěch letos považujeme kolekci divočáků, nejlepší snad za 10-15 let. Konečně jsou to divočáci sedmi až desetiletí. Bohužel je u nás černá špatné trofejové kvality, máme akorát jedinou medaili - 112 bodů. Jinak jsou zbraně divočáků úzké a krátké, ne moc kvalitní trofeje. Polovina divočáku je z chovatelské oblasti Podluží, kterou mám na starost. Jsem rád, že se mi v této oblasti podařilo chlapy naučit, aby nestříleli kňourky. Tvrdím jim stále, že co neuloví v mladých kňourcích, budou pak lovit jako dospělé a trofejové kňoury.
Velký zájem máme také na chovu daňčí zvěře. Máme družební honitbu na Slovensku v Bílých Karpatech, o výměře 4500 ha, kde chovají daňky a jejich odlov je tam přísně sledován. Střídavě vystavujeme my své trofeje u nich a naopak. Vždy ob jeden rok. Daňci přechází, protože neznají hranice, tak jsme si založili společnou chovatelskou oblast se Slováky, okres Skalica a okres Hodonín. Dvakrát do roka se scházíme a spolupracujeme při chovu. U nich jsou lepší podmínky, protože mají velké honitby, 4500 ha, sousedi mají 3500 ha honitby, ale u nás je 500-600 ha. Oni dosahují výsledky, loví daňky devítileté i desetileté, přes 200 bodů. My ne. Tvrdím, že je to ve velikosti honiteb a v hospodáři. V Kovalovci loví kolem 90 daňků, každý rok je jich skoro 30 medailových, z toho 10 zlatých a všechno jsou daňci kolem 200 bodů. Ani jeden nemá pět nebo šest let, všichni mají devět nebo deset, dříve by si je tam nikdo nedovolil střelit. U nás se bohužel loví stále předčasně.

Snažíte se na myslivce nějak působit, aby dbaly na správnější odstřel daňků?
Snažíme se působit, ale moc se nám to nedaří. Naneštěstí má největší slovo vlastník pozemku a to je špatné. Spíše slyším názor: "co nestřelím já, střelí někdo jiný". Také je u nás nevýhoda toho, že se spousta myslivců v daňčí zvěři nevyzná tak, jak by měla.

Nestálo by potom za to uspořádat nějaký seminář o daňčí zvěři?
Možné by to určitě bylo, ale nevím obávám se nejistého výsledku. Proběhlo přeci již tolik seminářů o černé zvěři, pomalu by měl každý znát pravidla jejího lovu z paměti - a realita? Když se podíváte do katalogu, zjistíte, že se stále střílí černá zvěř ve špatném věkovém složení. 1:1 lončák a sele, mnoho kňourků, málo bachyní. U nás v honitbě v Červených domcích, kde dělám hospodáře, se snažíme lovit naprosto správně. V loňském roce jsme ulovili 14 dospělých bachyní, 30 lončáků, 55 selat a 2 dospělé kňoury. V celém okrese bylo uloveno pouze 23 bachyní, takže my jsme jich ulovili většinu. Kdyby takto lovili všichni, stavy by šly určitě dolů. Bohužel bývá uloveno mezi lončáky mnoho kňourků - tedy u ostatních sdružení, u nás je z třiceti lončáků pět kňourků, ulovených když chodili ještě v rudlu s bachyní. Jinak je u nás přísný zákaz střílení kňourků mladších sedmi let. Nevím, jestli by pomohl seminář o daňčí zvěři - ale myslím, že by stejně přišli ti, kteří mají zájem a problematiku znají. Ti, kteří by se potřebovali proškolit, nejezdí. Osobně jezdím po všech seminářích a potkávám stále stejné lidi, kteří už toho spoustu znají.

Jak jste na tom s drobnou zvěří?
Drobná zvěř se u nás vyskytuje v dost zvláštním poměru. Jedna honitba například loví 500 zajíců a vedlejší neloví nic. Bohaté na drobnou zvěř jsou Prušánky, Josefov, Mikulčice, Mutěnice, a potom na druhém konci okresu Veselí nad Moravou, tam je skupinka dvou či tří honiteb, kde loví hodně zajíců. Jinde nejsou k vidění. V letošním roce bylo v rámci okresu uloveno kolem 4000 zajíců. O zaječí zvěři jsme měli i seminář v Prušánkách. Myslím, že je hlavně problém u zemědělsky obdělávaných pozemků. Jsou tu osévané obrovské lány kukuřice, což není pro drobnou zvěř dobré. Chybí jí úkryty a zázemí. Je to však i historicky dané, v honitbách, kde je drobná zvěř dnes, bývala vždy. V ostatních jí ani v minulosti nebývalo mnoho. Pernatá drobná zvěř je u nás na tom mnohem hůře než zajíci a opět bych řekl že tam, kde se loví zajíci, mají i bažanty. Spousta sdružení, asi 80 %, si kupuje dospělé bažanty a vypouští je do přírody.

Nemáte vlastní odchovny?
Ne, kupujeme již odchovanou zvěř. Dříve jsme měli líhňařské družstvo v Prušánkách, ale zaniklo. Hodně se u nás chovají a vypouštějí kachny, protože tu máme dost rybníků.

Snažili jste se o vypouštění nějakého jiného druhu zvěře?
Po povodních jsme vypouštěli hodně zajíců. Naše sdružení jich vypustilo 50. Odchytali jsme si je u sousedů, kteří nám je nezištně věnovali na zazvěření. Před povodněmi jsme vždycky dělali jeden hon na zajíce s úlovkem asi 150 zajíců, od povodní je již nelovíme. Dělali jsme všechno možné pro návrat původních stavů, ale ti zajíci se sem nechtějí vrátit. Ani se tu nemnoží. Podáváme jim krmivo i vody je v honitbě dostatek, snažíme se o šetrné hospodaření na přilehlých polích. Všechno je tam jak bylo, ale do původního stavu se nevrátili.

Může to být třeba ovlivněno i množstvím škodné zvěře?
Spíše se zdá, že škodné u nás ubylo, což pozoruji z odlovů. V lese také je vidět méně stop. V loňském roce jsme střelili asi deset lišek. I když se místní myslivci věnují norování a mají velikou snahu o tlumení škodné, je ulovených lišek podstatně méně než bývalo. Dříve jsme lovili 40-50 lišek. Myslím, že je zde návaznost na úbytek drobné zvěře.

Zkoušeli jste za pomoci dotací zakládat remízky nebo zvěřní políčka?
S remízky je to složité, na to musí být člověk vlastníkem pozemku, aby si tam mohl založit remízek. Dost o tom vím, protože jsem sám zemědělec. Spousta lidí má na vesnici pozemky, ale je problém si je nechat vyčlenit pro tento účel, je kolem toho spousta běhání po úřadech a stane se i že vám je nevyčlení přímo tam, kde chcete, ale jinde kvůli různým okolnostem, přístupovým cestám apod. Také my jako zemědělci se snažíme hospodařit jak jen to jde, abychom se uživili, abychom uživili naše zaměstnance. Chceme tedy půdu obdělat maximálně. Díky tomu, že jsme myslivci, snažíme se být ke zvěři a přírodě ohleduplní i v rámci obdělávání zemědělské půdy. Nejlepší by ovšem bylo, kdybychom hospodařili na pozemcích, na kterých provozujeme myslivost, byla by lepší zpětná vazba. Když se v zemědělství držíme sotva nad vodou, je to těžké ještě něco investovat do myslivosti.
Teď se ale objevila jiná možnost, v Mikulčicích jsou hlubinné doly na uhlí a propadají se pozemky nad nimi. Jak se propadají, drží se v prohlubních voda a tyto plochy začínají zarůstat. K obdělávání jsou tyto plochy již nevhodné, takže se nechají ladem. Tím se vytvářejí zajímavé lokality pro zvěř.

Když jste myslivci, alespoň hlídáte při žních, aby nepřicházela zvěř o život.
To samozřejmě. Děláme v rámci zemědělství hodně i pro myslivost. Například došlo krmivo, tak jsme rozváželi z našeho. Několik sdružení bere od našeho družstva vojtěšku na krmení. Chtěli jsme vysadit větrolamy, ale není to jednoduché z finančního hlediska. Možná bychom dostali zpátky polovinu nákladů a to ještě není jisté a je třeba sedm let tuto výsadbu hlídat. Sousedi vysadili biokoridor, vůbec se jim to však nezdařilo, stromky se neujaly, zaschly a musely veškeré dotace vracet, takže na celé věci dost prodělali.

Vyskytují se ve vašem okrese nějaké vzácné druhy zvěře?
Vyskytuje se tu v hojné míře bobr. Kde je nějaký potůček, voda, rybníček, tam je bobr. Nám myslivcům nijak neškodí, ale lesákům značně, zůstávají po něm pokácené stromy a není jich málo. Dokonce v Mikulčicích máme obecní rybník a i na něm se usadil. Dále tu máme luňáky, orly mořské, dokonce se tu objevuje i orel královský. Z těch drobnějších bukači, chřástalové. Viděl jsem tu i výra. Už i u nás žije psík mývalovitý.

Jaký máte vztah s ochránci přírody - spolupracujete nějak?
S ochránci přírody aktivně nespolupracujeme, ale nějaké jednání s nimi občas máme. Proti ochráncům přírody, kteří to myslí poctivě, alespoň tak jako myslivci, nemám nic. Ti, kteří dělají všechno od stolu, jenom mluví a nepřiloží ruku k dílu - ti mi vadí. Je potřeba nejen mluvit, ale i dělat. Mě nikdo, kdo má rád přírodu nemůže vadit, s tím budu rád spolupracovat. Myslím si, že takto smýšlí 90 % myslivců u nás. Spíš ze strany ochranářů se nás snaží očerňovat, i když my uvažujeme velmi ekologicky, chráníme přírodu jako celek.

Na začátku jste říkal, že se děti mohou přímo zde hlásit do kroužků mladých myslivců. Kolik jich u vás funguje?
Máme v současnosti šest kroužků. Dochází do nich kolem padesáti dětí. Bohužel málo myslivců má na vedení dětí čas. Před revolucí byl kroužek v každém mysliveckém sdružení, to bývala v podstatě povinnost, protože když jsem sám přišel do sdružení, dostal jsem kroužek na starost a vedl jsem jej pět let. Zájem dětí byl, ty už tam nikdo povinně dát nemohl. Tenkrát mi chodilo asi třicet dětí. Teď se snažíme rozjet práci s dětmi přes ředitele škol nanovo. Trochu jsem se bál, jak nás přijmou, ale byli nadšení, že chce někdo dělat pro děti něco zadarmo. Už jsme se domluvili na několika školách, že bychom příští rok vyhlásili soutěž v kreslení. Tyto práce bychom pak vystavili v rámci příští chovatelské přehlídky. Dětem bychom zadali témata dva měsíce dopředu, jednalo by se o jejich zážitky z přírody, z myslivosti, třeba i dojmy z letošní přehlídky trofejí. Starosta města Hodonína nám přislíbil ceny do soutěže. Na jedné škole jsme se dohodli, že uděláme celodenní přednášku o myslivosti, že by se střídali třída po třídě a my bychom jim celý den povídali o myslivosti. Jaký význam má myslivost, proč se pořádají výstavy trofejí. Věříme, že se tímto bude propagovat myslivost v okrese v tom lepším světle. Jsem velmi rád, že přijeli na výstavu zástupci různých médií, protože není jednoduché se někde prezentovat.

Říkal jste, že na vaše akce jezdí rádio i televize?
Jezdí k nám občas z brněnské televize, byli u nás dvakrát na hodnocení trofejí. Také pravidelně přijíždějí z Rovnosti, ze Slovácka a dále z regionální televize z Kyjova a z Hodonína.

Posíláte sami do Slovácka články o tom, co se v myslivosti děje?
Ano, posílali jsme do Slovácka spoustu článků, ale ne vždy byly uveřejněné. Spíše uveřejní článek někomu, kdo je finančně podporuje. Teď před výstavou se mi ale díky řiditeli kulturního domu podařilo spojit se šéfredaktorkou, takže nám vydala článek již před výstavou a přijede sem také napsat reportáž z průběhu akce. Věřím, že i díky účasti dětí ze škol vejdeme do povědomí lidí jako organizace, která se snaží dělat něco nezištně pro přírodu i pro mládež.

Když hovoříme o médiích, máte i vlastní zpravodaj, který by vycházel v rámci OMS, zveřejňujete informace o vašich aktivitách na internetu?
Vydáváme oběžník s informacemi z OMS každý měsíc a rozesíláme jej do sdružení, aby byli naši členové průběžně informováni o tom, co se kde děje.

Na vaši výstavu přijíždí každoročně velký počet návštěvníků. Kde se o jejím konání dozvědí? Jak probíhá propagace?
O výstavě se mohli myslivci i veřejnost dovědět z několika zdrojů. Zaprvé to byly plakáty, které jsme si sami rozvezli všude, kde se dalo. Také proběhla upoutávka v místním televizním infokanále. Dále jsme inzerovali výstavu ve Slovácku, mohli jste se o ní doslechnout v Rádiu Jih, které obsáhne celý jihomoravský kraj. Na Slovensku se o naší výstavě vědělo až za Senicí. Posílali jsme samozřejmě pozvánku na všechny okolní OMS, se kterými spolupracujeme. Byla upoutávka v Myslivosti, i ve Světě myslivosti. Jezdí k nám mnoho lidí z hodně vzdálených míst. Naše přehlídka se jim líbí, je to opravdu takový myslivecký svátek, účastní se i prodejci mysliveckých potřeb, ale nepustíme sem žádné stánkaře s pochybným zbožím. V sobotu probíhá košt vína z vlastní produkce myslivců z okresu, kteří jsou ochotní věnovat vzorek, v předloňském roce jsme tu měli 1100 lahví. V loňském roce jsme ubrali, protože jsme zjistili, že se tolik ani nevypije, teď míváme kolem 300 lahví. Atmosféru ještě podtrhuje cimbálová kapela Slovácko mladší, návštěvníci si mohou pochutnat na zvěřinových specialitách. Snažíme se, aby tu během přehlídky vládla přátelská a pohodová nálada.
Ovšem stejně velkou váhu jako sobotní výstavě pro veřejnost přikládáme i pátečnímu dni otevřených dveří pro děti. Musíme začínat od dětí, protože nám ubývá adeptů. Míváme jich v současnosti jen kolem patnácti, což je málo. Předtím bývalo průměrně třicet až šedesát. Myslím, že je to hlavně tím, že se adepti po zkouškách nemají kam začlenit. Do soukromé honitby je nikdo nevezme, jinde si také drží stavy. Je u nás dvacet až třicet honiteb, které vlastní jeden člověk a ten nikoho nepřibírá.

Říkal jste, že je zde lesnické učiliště, možná si zájemci o myslivost dělají zkoušky tam, to by se mohlo projevit snížením počtu zájemců na OMS?
Ano, žáci z učiliště si mohou zvolit myslivost jako předmět a zakončit jej zkouškou. Je možné, že mnoho zájemců o myslivost si udělá zkoušky tam a už nejdou k nám jako adepti, takže my počítáme s menším přírůstkem nových myslivců. Toto učiliště se v současné době rozšířilo, je tam i obor s maturitou, takže je o něj zájem.

K vám na OMS přichází adepti spíše mladí po škole nebo i starší?
Většinou máme mladé po škole, ale teď se nám přihlásil pán po šedesátce. Najdou se i zájemci ve středních letech. Je to vyrovnané.

Kolik myslivců patří pod OMS Hodonín?
Platících myslivců, členů ČMMJ, je 1550, ale asi jich bude celkem víc. Jsou rozděleni do devadesáti dvou, která jsou ještě rozdělena do osmi mysliveckých oblastí, jak jsem již popisoval.

Zapojují se zdejší myslivci do kulturního života v okrese? Pořádáte myslivecké plesy, nebo koncerty myslivecké hudby?
Okresní myslivecký ples pořádáme, tedy hlavním organizátorem je pan Čajka, velmi aktivní myslivec, člen myslivecké komise a organizátor plesu. Tato kulturní událost bývá ve Vracově a účastní se jí průměrně tisíc lidí.

Co myslivecká hudba? Máte nějaké myslivecké trubače?
Trubači k nám jezdí z Uherského Hradiště, troubí při zahájení výstavy a potom chodí po sále a troubí různé myslivecké melodie pro dokreslení atmosféry.

Na nástěnce vystavujete i mnoho fotografií, působí tu v regionu nějaký fotograf zvěře a myslivosti?
Ano, máme tu fotografa a osobně bych byl rád, kdyby se o něm více vědělo. U nás na okrese je známý, fotografuje hlavně pernatou zvěře, jmenuje se Oldřich Mikulica. Je členem našeho mysliveckého sdružení. Dokonce již zfilmoval několik večerníčků, které běžely v televizi. Příští rok se s ním chceme domluvit, že by v rámci naší přehlídky vystavil své fotografie na větším prostoru než dnes, aby se o něm veřejnost více dověděla. Publikuje vynikající fotky, i v zahraničí. Vydal již asi čtyři fotografické knihy.

Mluvíme o různých způsobech přibližování myslivosti veřejnosti. Pořádáte i nějaké oslavy června - měsíce myslivosti?
My ve sdružení pořádáme v červnu celodenní akci, hlavně pro děti. Ráno se sejdeme, myslivci, děti i rodiče a probíhá soutěž - poznávání rostlin, zvířat, střelba ze vzduchovky a různé dětské soutěže. Večer končíme opékáním klobásek a přátelským posezením u ohýnku. Takovéto akce dělá více sdružení. Větší akci na okresní bázi jsme zatím nezkoušeli a myslím, že je to v menších kolektivech v obcích i lepší.

Bývá velká účast dětí na regionálním kole soutěže o Zlatou srnčí trofej?
Celkem ano, máme pravidelné účastníky. Dokonce se dva probojovali až do národního kola. Letos proběhne regionální kolo 20. května v Hodoníně. Už máme přihlášených několik dětí.

Teď bychom si mohli povědět o práci kynologické komise. Jaké akce se na vašem okrese konají?
Pořádáme zkoušky vloh, podzimní, všestranné a zkoušky z norování na umělé noře. Také jarní svod psů a různé soutěže. Konal se tu i okresní pohár se zadáním titulů CACT a CACIT. V loňském roce také proběhla klubová soutěž jezevčíků.

Kolik se hlásí na zkoušky psů?
Většinou jich bývá jich více než můžeme přijmout s ohledem na počet rozhodčích. Je velký zájem, takže se stane, že nemůžeme všem vyhovět.

Ve kterých honitbách zkoušky probíhají? Stále ve stejných nebo je střídáte?
Do okresního zpravodaje vždy napíšeme výzvu, aby se sdružení přihlásila k pořádání zkoušek. Většinou se hlásí stále stejná sdružení, protože mají nejlepší podmínky pro ten určitý druh zkoušek.

Stane-li se, že máte nedostatek rozhodčích, přizvete je z jiných okresů?
Nemáme ani problém s tím, že bychom měli málo rozhodčích. Spíše máme potíže s nerozhodnými majiteli psů, kteří se chtějí přihlásit mnohdy na poslední chvíli, když už máme všechno domluvené, včetně rozhodčích. Je těžké sehnat nahonem další.

Jak jste na tom se střelectvím?
Na úrovni OMS pořádáme Okresní přebor a dále Okresní trojboj v baterii a loveckém kole. Máme střelnici přímo zde v Hodoníně. Je na pozemku armády, ale usilujeme o jeho odkoupení. Zatím jej máme v pronájmu, teď nám nájemní smlouvu prodloužili a slibují, že nám pozemek prodají, takže to vypadá nadějně.

Spolupracujete s ostatními okresy na rozvržení termínů pořádání akcí, aby nebyly například jedny zkoušky lovecké upotřebitelnosti nebo střelecký přebor v jednom čase na více okresech?
Jistě, snažíme se o sladění termínů s ostatními OMS. Velmi dobrou spolupráci máme také s úřady pověřených obcí - Veselí na Moravě, Kyjov a Hodonín. Snaží se nám vyjít ve všem vstříc. I když je okres rozdělen na tři pověřené obce, chceme zachovat myslivost a výstavu jako jeden celek. Jedině tak to může nadále fungovat tak dobře jako dosud. Naštěstí je spolupráce vynikající a žádné snahy o rozdělení nejsou. Výstavu trofejí jsme dříve pořádali jako putovní, teď je již třetím rokem v kulturním domě v Hodoníně, protože jsou zde nejlepší podmínky, největší prostory, které dobře pojmou množství návštěvníků.

Příslušní pracovníci na úřadech pověřených obcí patří mezi myslivce?
Ano, jsou to naši členové a dobří myslivci, od toho se spolupráce odvíjí. I starostové na obcích jsou výborní. Například možnost pořádání chovatelské přehlídky v tomto kulturním domě, který pojme bez problému tisíc lidí, je také zásluhou starosty města Hodonína.

Máte stejně dobré vztahy i s veterinární správou?
Tam nám vychází také vstříc. Spolupracujeme velmi dobře s doktorem Navrátilem, chodí nás informovat na naše porady, účastní se pravidelně a též patří do řad myslivců. I s policií komunikujeme dobře, na oboru zbraní je také myslivec.

Jak provádíte vakcinaci proti vzteklině? Ručně nebo letecky?
Poslední dva roky probíhá letecky. Už jsme to mnohokrát kritizovali, že vakcíny mohou skončit úplně jinde než je potřeba, také vyšlo mnohokrát levněji, když je roznášeli myslivci. Nevím, proč se od ručního způsobu upustilo, protože myslivci k němu přistupovali zodpovědně a umístění vakcín bylo podle mého názoru spolehlivější.

Dochází u vás k případům pytláctví nebo vandalství na mysliveckých zařízeních?
Pytláctví je všude, takže u nás také. Dokonce bych řekl, že je ho dost. Nemáme moc objasněných případů, protože na místě činu zbude jen barva a vývrhy, podle těchto indicií se nikdo obvinit nedá. Myslivecká zařízení máme pečlivě udržovaná, krmelce pravidelně doplňované, o to více nás mrzí, že se najdou kazisvěti, kteří poškozují posedy a další zařízení.
Doufáme, že se nám podaří toto zlepšit právě výchovou a působením na děti a mládež. Když porozumí tomu, že je myslivost pro přírodu a zvěř v ní potřebná a přínosná a že myslivci věnují spoustu hodin práce na pomoc přírodě, budou si jejich snahy více vážit a snad je nenapadne jim nějak škodit.

Nezbývá než popřát, aby vaše snaha padla na úrodnou půdu!
Díky za rozhovor.




Přiložené dokumenty

Media_11631_34_59.xls Lov v o. Hodonín (15,50 KB)
vychází v 7:06 a zapadá v 16:22 vychází v 16:20 a zapadá v 5:26 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...