Časopis Myslivost

Květen / 2005

Živá příroda i pro budoucí generace

Myslivost 5/2005, str. 5  Prof. Ing. Josef HROMAS, CSc
Člověk je nedílnou součástí živé přírody na Zemi již statisíce let. Živil se zpočátku sběrem plodů, později si rozšířil jídelníček i o potravu živočišnou. Stal se lovcem ryb a zvířat a lovu se postupně přizpůsobily i jeho tělesné disposice. Vztyčil se na zadní končetiny a tím si uvolnil ruce pro lov a také pro výrobu především loveckých nástrojů. Získal tím i na rychlosti a obratnosti a nabyl tím také větší rozhled nad okolním světem. To ho následně vedlo nejen ke vzniku nových loveckých technik a postupů, ale především ke vzniku řeči nezbytné k dorozumívání se při společných lovech a také v rodině. Vyvinul se mu mozek nadaný abstraktním myšlením, který se stal základem následného neustálého lidského pokroku.



Nejdelším obdobím z vývojového hlediska člověka bylo tedy lovectví, které v nás všech do jisté míry zůstalo zachováno dodnes, i když na jeho základní myšlenky vědomě navazují v současnosti pouze rybáři a myslivci.

Zpočátku byl pro lidi lov nezbytný k uhájení a uspokojení jejich základních životních potřeb - především potravy - a později i k výrobě šatstva, pokrývek a primitivních nástrojů. Významnou roli v životě lidí sehrálo ovládnutí ohně, nejen jako zdroje tepla, ale i pro úpravu a konzervování masa pro jeho uchování na horší časy. Lovci byli totiž odkázáni na početní stavy zvěře žijící v jejich nejbližším okolí, případně na jejich migrace. Následná období potravních nedostatků vedla k tomu, že lidé začali před 10 - 15 tisíci lety zdomácňovat mláďata některých druhů zvěře (především koz a ovcí) a chovali je v primitivních ohradách, které vlastně byly předchůdci dnešních obor. Domácí zvířata bylo ovšem nutno krmit, a proto se lidé stali zpočátku kočujícími pastevci a později usedlými zemědělci, kteří se časem naučili pěstovat nejen divoké trávy na sena, ale vyšlechtili z nich i pravěké obiloviny (především pšenici a ječmen).

Tato zemědělská revoluce přispěla podstatnou měrou k dalšímu rozvoji lidstva a jeho znalostí o přírodním dění, ale také ke vzniku mnohavrstevné kultury. Původní lovci se časem přeměnili v odborníky - myslivce, kteří vědomě chovali dostatečné počty divoké zvěře v tehdy ještě zdravém životním prostředí. V našich podmínkách došlo k přeměnám lovců na myslivce - chovatele ve středověku kdy se lovy již staly především zábavou a společenskou událostí tehdejšího panstva.

Postupem doby docházelo k prudkému početnímu nárůstu lidstva, zejména také pod vlivem průmyslové revoluce přibližně od poloviny 18. století. Změnily se i vlastnické vztahy lidí k půdě a následně i jejich vztahy ke zvěři, která už přestala být základem jejich jídelníčku. Myslivci následně začali chápat, že stavy zvěře nelze navyšovat do nekonečna, zejména také proto, že zvěř působila škody na ekonomicky stále zajímavějším dřevu a polních plodinách. Postupem času navíc pochopili, že je nutno se zaměřit, podobně jako v zemědělské živočišné výrobě, i u zvěře (zejména spárkaté) na zvyšování její kvality.

Kvalitu zvěře lze vyjádřit její hmotností (vahou), zdravotním stavem a v neposlední řadě i vyspělostí jejích trofejí. To vše je podmíněno především genetickým založením zvěře a samozřejmě i životním prostředím v němž žije - především z hlediska jeho úživnosti, krytových a klidových příležitostí - samozřejmě včetně myslivecké péče o tuto zvěř. Ta spočívá v její ochraně před škodlivými činiteli, v přikrmování v době nouze a konečně i v průběrném odstřelu méně kvalitních jedinců.

Zatímco naše znalosti o hmotnostech a zdravotním stavu zvěře se neustále prohlubovaly, porovnávání kvality jejích trofejí doznalo zásadního předělu teprve v roce 1937 kdy se na pražském zasedání CIC přijaly oficiální základy pro hodnocení trofejí vycházející z biologických zákonitostí růstu a morfologie trofejí jednotlivých druhů zvěře.

V naší tehdejší republice se ve třicátých letech uskutečnilo několik výstav trofejí, ale teprve v roce 1965 a následně v roce 1971 se v Brně konaly celostátní výstavy už ne pouze trofejí, ale myslivosti jako celku. V roce 1971 se naše republika účastnila svou expozicí Světové výstavy myslivosti v maďarské Budapešti a po deseti letech v roce 1981 také Světové výstavy myslivosti v bulharském Plovdivu. Mezitím se u nás konaly mezinárodní výstavy myslivosti (tedy ne pouze trofejí) pod patronací CIC v Českých Budějovicích 1976, v Nitře 1980, v Brně 1985, opět v Nitře 1990 a následně v Českých Budějovicích 1993 a v Lysé nad Labem 1995 a 2000.

Uvedené výstavy považujeme za jakési zastavení a ohlédnutí se za mysliveckou činností uplynulých let a současně za možnost porovnání naší myslivosti s výsledky činnosti myslivců v jiných, zejména okolních zemích.

Víme o tom, že rozvoj myslivosti je podmíněn především legislativními úpravami. Ty jsou totiž základem doposud neustále se zkvalitňující myslivecké péče o zvěř v jednotlivých honitbách a také stoupající úrovní státní správy myslivosti od nejnižších článků až po Ministerstvo zemědělství, které mělo až dosud na mysliveckou legislativu u nás a na pořádání uvedených výstav zásadní vliv. Ekonomický i politický vedoucí například v poválečném období k pověřování nynější Českomoravské myslivecké jednoty při mnohdy složité organizační činnosti nezbytné pro konání těchto výstav. K další organizaci celostátních či lépe mezinárodních mysliveckých výstav se hlásí ČMMJ již nyní, neboť pouze na nich je možno prezentovat naši myslivost před mysliveckou i nemysliveckou veřejností v celé její šíři včetně trvalého přínosu myslivců k aktivnímu zlepšování životního prostředí zvěře a tím i člověka.

Právě do oblasti ochrany a promyšleného účelného ovlivňování naší přírody je nutné směrovat do budoucna činnost našich myslivců ve spolupráci s ochránci přírody, rybáři, včelaři a dalšími zájemci o zkvalitňování i našeho životního prostředí v zájmu nikdy nekončícího života na Zemi.

Tuto naši činnost chceme rozvíjet také ve spolupráci se shodnými zájmy Evropské unie prostřednictvím FACE a celého světa prostřednictvím Mezinárodní rady pro myslivost a ochranu přírody (CIC).

Přitom si vždy musíme uvědomovat, že není dost dobře možné plánovat budoucnost bez dokonalé znalosti a pochopení naší minulosti.

Také k tomu musí přispívat naše výstavy včetně výstavy NATURA VIVA 2005 v Lysé nad Labem.

Prof. Ing. Josef HROMAS, CSc
předseda Českomoravské myslivecké jednoty

vychází v 5:09 a zapadá v 21:02 vychází v 21:37 a zapadá v 5:25 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...