Časopis Myslivost

Říjen / 2005

CHOV BAŽANTŮ v MS V. Šumice - Kovalovice

Odchov bažantích kuřat pomocí kvočen domácích slepic v honitbě MS Viničné Šumice – Kovalovice, Myslivost 10/2005, str. 16  Luděk ŠMERDA
V článku o zajících jsem předeslal přání podělit se s čtenáři Myslivosti o zkušenosti s chovem bažantí zvěře a vyložit svůj přístup k související problematice zazvěřování honiteb. V tomto příspěvku na praktickém příkladu demonstruji osvědčený postup při posilování stavů bažantí zvěře v honitbě nebo při jejím vysazování v rámci obnovy populace. Důraz při tom kladu zejména na vytvoření pro zvěř vhodných životních podmínek, jako prvořadého předpokladu úspěšného zhodnocení mysliveckých aktivit, jako je odchov bažantů a jejich vysazování do honitby. V tomto směru vynakládané úsilí je sice, jak se říká, během na dlouhé trati, ale přináší výsledky, jak uvádím na příkladu chovu bažantí zvěře v honitbě Viničné Šumice – Kovalovice na okrese Brno-venkov v letech 1993 – 2003. Než se budu tomuto období věnovat blíže, je třeba stručně popsat historii zastoupení bažantí zvěře v této polní honitbě v období předcházejícím.

Historie
Z dostupných informací od pamětníků vím, že první bažantí zvěř naši předchůdci v honitbě vypustili okolo roku 1950 v množství do 15 ks. A až asi po pěti letech začali s odlovem bažantích kohoutů ve velmi malém množství. V období největších výřadů v letech 1970-1976 se roční úlovky pohybovaly v rozmezí 300 - 500 ks. Z toho je zřejmé, za jakou dobu se naši předchůdci v podmínkách zvěři ještě vyhovujících k těmto výřadům dopracovali. Od roku 1976 začalo bažantí zvěře rychle ubývat a v roce 1984 musely být hony zrušeny, protože se bažantí zvěř v honitbě téměř nevyskytovala. Proto bylo již následujícího roku započato s krotkým odchovem bažantů, aby se tato zvěř v honitbě vůbec udržela. Prvním rokem bylo dosaženo výborného výsledku - slovitelnost se pohybovala okolo 40%. Avšak v následujících letech se slovitelnost nezadržitelně snižovala až téměř k nule i přes skutečnost, že se počty vypouštěné zvěře každý rok zvyšovaly. V roce 1989 se proto s krotkým chovem bažantí zvěře skončilo. Hlavní příčinou neúspěchu, kromě již ne zcela vyhovujícího stavu krajinného prostředí honitby a neschopnosti uměle odchované zvěře v takových podmínkách přežít, bylo postupné zamoření prostředí odchovny syngamózou provázené velkými úhyny kuřat. Přes velkou preventivní péči a pravidelnou desinfekci práškovým vápnem se syngamóza stále objevovala. Je nutné konstatovat, že krotkým odchovem bažantů se udržitelného zvýšení jejich stavů nepodařilo dosáhnout. Z takto odchované zvěře po zimním období v honitbě nezůstal ani jeden kus. Za takových okolností je pochopitelně lépe odchovanou zvěř raději slovit.

Problematika odchovů
Cílem každého umělého chovu by mělo být získat tímto způsobem kvalitní zvěř, která disponuje základní instinktivní výbavou a nezbytnými etologickými předpoklady pro přežití a rozmnožování ve volné krajině. Především schopností využívat různorodou potravu dle měnící se aktuální nabídky v krajině, přizpůsobovat se povětrnostním podmínkám, odolávat tlaku predátorů a schopností se reprodukovat.
V jednom starším Mysliveckém kalendáři mne upoutal článek o odchovu bažantích kuřat pomocí kvočen domácích slepic. To nás s kolegou Martinem Křížem inspirovalo natolik, že jsme ve sdružení tento způsob odchovu bažantích kuřat prosadili a v roce 1998 s ním započali. Samozřejmě je mi známo, že to není metoda nová - propracovali a praktikovali ji již naši předchůdci. Myslím si ale, že pokud má opravdu být smyslem umělého odchovu posilování divokých populací zvěří schopnou ve volné krajině přežít a rozmnožovat se, je tato metoda, svými principy stojící přírodě nejblíže, velmi vhodná, ne-li nejvhodnější. Pominu-li ovšem vypouštění divoké bažantí zvěře pocházející přímo z odchytu. Avšak i tato původem "divoká populace", pokud byla introdukována do nevyhovujícího prostředí, postupně slábne, nebo i zaniká, bez ohledu na množství vypouštěných jedinců. O tom jsme se sami přesvědčili, jak jsem již naznačil v příspěvku o zajících a rozvádím v jiné části tohoto příspěvku. Ale vraťme se na začátek.

Volba lokality
Zařízení pro odchov jsme situovali v honitbě do míst, kde se bažantí zvěř obvykle nejvíce zdržovala. Zhotovili jsme oplocenku na ploše asi 0,5 ha o výšce pletiva 160 cm, 10 cm pletiva jsme zapustili do země jako opatření proti podhrabání oplocení zvenčí. Do oplocenky jsme umístili vypouštěcí voliérky, založili zde políčka pro pěstování různých plodin, dosázeli křoviny a pod. Obdobně jsme upravili i další pozemky v této lokalitě, které jsme k tomuto účelu vykoupili, aby měla odchovaná zvěř po vypuštění možnost se rozptýlit a ve vyhovujících podmínkách bližšího okolí se postupně adaptovat na život ve volné krajině. Při vlastním odchovu jsme vycházeli z metodiky vydané v roce 1988 tehdejším ministerstvem zemědělství.
Velkým nedostatkem uvedené lokality je blízkost frekventované silnice a s tím související ztráty - poměrně hodně přejeté zvěře. Ale jiná, pro odchov tak vhodná lokalita, již v honitbě k disposici není.

Kvočny
Největším problémem v prvním roce bylo, a tuto otázku si jistě všichni položíte také, kde vzít kvokající slepice schopné vodit kuřátka bažantíků. Sháněli jsme je po okolí kde se dalo, až se jich podařilo několik sehnat. V dalších letech jsme si je v MS prostřednictvím členů Martina a Jiřího Křížových odchovávali sami a tak odpadly problémy se zajišťováním kvočen. Oba uvedení členové měli největší podíl na dobrých výsledcích odchovů, bez jejich obětavého přístupu by se záměr nedal s úspěchem realizovat. Vyzkoušeli jsme různé typy slepic od zakrslých až po velká plemena různých barevných rázů (od bílých přes žíhané až po černé), ale nelze jednoznačně říci, které plemeno je nejvhodnější. Vždy záleží na individuální disposici každé slepice, jak vzornou matkou je. U slepic velkých plemen byla výhodou jejich schopnost vodit větší množství kuřat a naopak nevýhodou bylo, že při náhlém vyrušení slepice docházelo v omezeném prostoru voliérky i k ušlápnutí nějakého kuřete. Po vypuštění z klece tyto problémy odpadly. Je však nutné mít možnost výběru z více slepic, protože některá kvočna kuřata prostě nepřijme a zabíjí je. Pokud však kvočna kuřata přijme, je vyhráno. Úspěšnost je nadále závislá na vlivu dalších faktorů, zejména na průběhu počasí, na důslednosti myslivců v pravidelnosti přikrmování, v ochraně před narušováním nepovolanými osobami a před predátory.

Poznatky
Nechci rozebírat všechny, vesměs již publikované, metodické detaily tohoto způsobu odchovu bažantích kuřat, avšak velmi rád se podělím o naše praxí ověřené zkušenosti. Uvítám každý kontakt s případnými zájemci o uvedenou problematiku odchovu bažantích kuřat, který umožní, v zájmu dobré věci, výměnu či předání dalších podrobných informací.
Při odchovu pod kvočnami odpadají obavy z nečekaného selhání techniky - zda nedojde k výpadku elektrického proudu, zda žárovka hřeje dostatečně nebo nehřeje-li naopak příliš, aby se kuřata buď neumačkala nebo neprochladla, či aby nenastaly jiné komplikace provázené ztrátami. Je obrovskou předností, že kvočna učí kuřata hrabáním vyhledávat přirozenou potravu, která je bez pochyb pro zdravý vývoj bažantíků nenahraditelná. Později jim předvádí, jak získávat potravu např. z klásků trav, učí je adekvátně reagovat na změny počasí a také je varuje a učí je
správně reagovat na přítomnost dravce. Takto jsou včas rozvíjeny základní instinkty a vzorce chování nepostradatelné pro přežití ve volné přírodě, které si uměle odchovaná kuřata nemohou nebo nestačí osvojit. Navíc jsou takto odchovaní bažanti celkově ve výborné fyzické kondici, jsou bezvadně opeření, a pokud nejsou rušeni a mají vytvořeny vhodné podmínky, drží se dlouho v blízkosti místa, kde byli kvočnami voděni. Podstatné však je, jak jsme si ověřili na odchovaných bažantích slepicích tmavého rázu (tenebrosus), že takto odchovaní jedinci se v dalším roce přirozeně zapojují do reprodukčního procesu a svoje kuřátka bez problémů vodí!
Je nutné počítat s tím, že každý odchov je provázen ztrátami. V porovnání s předpokládaným přírůstkem ve volné přírodě, kdy lze za optimálních podmínek počítat na dospělý kus bažantí zvěře s maximálním přírůstkem 1 kusu, se nám podaří na každou kvočnu dochovat do dospělosti asi 50% vložených kuřat, což je jistě výborný výsledek. Proto jsem pevně přesvědčen, že má smysl se tímto způsobem odchovu bažantích kuřat zabývat. Ovšem, pokud jde skutečně o zmnožení a stabilizaci populace životaschopné bažantí zvěře v honitbě a ne o prosté sezónní navýšení stavu bažantů za účelem odlovu.
Z tabulkového přehledu odlovů bažantí zvěře v naší honitbě je zřejmé, že naše snaha přinesla ovoce, že vynaložená práce nebyla marná i to, že jsme se pobavili lovem. Lovili jsme dobře vyvinutou, výborně létající zvěř. Sice v menším množství, ale naše myslivecké zážitky byly jistě hodnotnější, než jaké mohou být při odlovu stovek kusů špatně létající zvěře z krotkého chovu. Za pět let se odlov bažantích kohoutů (viz. tabulka) zvýšil 25x! Vezmeme-li v úvahu, že každý rok z celkového počtu odlovených kohoutů 50 ks pocházelo z odchovu, tak se odlov zvýšil 15x!
Každá činnost má svá úskalí. Avšak největším problémem bývá získat dostatečný počet lidí ochotných a schopných udělat pro danou věc maximum. Pokud myslivci nemají zájem jít se podívat na odchov a růst bažantíků sami, z vlastního zájmu, v době svého volna a pro vlastní potěšení, ale objeví se tam pouze v době přidělené služby, kterou berou jako nutné zlo ".hlavně ať už to mám za sebou" - tak za takových okolností je lepší popisované aktivity ani nezahajovat. Pár nadšenců, byť jsou v odchovně i třikrát za den, to není schopno zvládat.

Současný stav
Dnes stav bažantí populace v naší honitbě opět není uspokojivý. Proč? Sám si tuto otázku stále kladu, ale těžko se mi na ni hledá uspokojivá odpověď. Jak vyplývá z přiloženého tabulkového přehledu množství odlovené zvěře, narůstající výše odlovů korespondovala se skutečnou úrovní stavů bažantí zvěře v honitbě. Jak jsem uvedl, v letech 2001 a 2003 se nám podařilo získat z odchytu a v honitbě vypustit 100 ks bažantích slepic původem z divoké populace. Předpoklad byl, že stavy bažantí zvěře se budou zvyšovat i nadále. Přišel však suchý rok 2003, který přinesl hluboké rozčarování. Nejen, že nebyl téměř žádný přírůstek, ale i stavy dospělé bažantí zvěře se v honitbě snížily o více jak 50%. Rok 2004 byl ještě horší. Přerušili jsme odchov a pokles stavů bažantí zvěře se dále prohloubil, i když v některých jiných honitbách se odlovy bažantí zvěře naopak zvedly až o 300% proti roku 2003.

Úvaha proč to nejde lépe
Hlavním důvodem jsou na prvním místě méně vyhovující životní podmínky pro bažantí zvěř v honitbě. To je především akutní nedostatek zvěři přístupných zdrojů povrchové vody v zemědělské krajině obecně. To se také, jak jsem přesvědčen, na propadu stavů bažantí zvěře v posledních dvou extrémně suchých létech podepsalo nejvíce.
Za druhé je to nedostatek aktivně zaangažovaných členů sdružení, ochotných pro tuto věc dělat maximum. Od toho se odvíjí celkově nedostatečná péče o bažantí zvěř. S myslivci, kteří si sice plní svoje základní povinnosti v honitbě, ale že mají doma "flintu" zjistí až je doba společných lovů, a těch je 2/3 členské základny, se zázraky dělat nedají.
Za třetí jako specifikum naší polní honitby sousedící s rozsáhlým komplexem lesů, zde působí relativně silný tlak predátorů - lišky, jezevci, krkavci, výři, jestřábi, černá zvěř. Mnozí z nich jsou schopni za určitých okolností ulovit i dospělou bažantí zvěř a jsou tedy také jedním z faktorů redukujících početnost bažantí populace v honitbě. Avšak jsem přesvědčen o tom, že nejsou tím rozhodujícím faktorem.

Závěr
Na základě námi dosažených zkušeností jsem dospěl k přesvědčení, že ve vhodných podmínkách krajinného prostředí honitby a při zájmu a dostatečné angažovanosti členů mysliveckého sdružení, je odchov bažantích kuřat pod kvočnami nejvhodnější cestou k dosažení víceméně stabilizované bažantí populace na dostatečné kvantitativní úrovni. Je to však nejen nekončící práce a soustavná péče vkládaná do vlastního odchovu zvěře, ale zejména, a to chci zdůraznit, do celé honitby při zlepšování životních podmínek zvěře. Kvalita krajinného prostředí honitby je faktorem limitujícím. Zpohodlnění v tomto směru a sklouznutí do pasivity, se zákonitě projeví ztrátou již dosažené úrovně. Může dojít i k takovému citelnému poklesu, k jakému došlo u nás (viz. tabulka). Bez zajištění vhodných existenčních podmínek se při absenci kvalitních stanovišť v intenzívně zemědělsky využívané krajině stavy drobné zvěře zřejmě automaticky zvedat nebudou. Jak jsem uvedl v předcházejícím příspěvku o zajících, stále platí univerzální "bez práce nejsou koláče". Bohužel, při činnostech v přírodě působí i člověkem neovlivnitelné a nepředvídatelné faktory a musíme počítat s tím, že někdy ani s prací nemusí být koláče.
V letošním roce opět chceme odchov pomocí kvočen realizovat. Bude tak možné případným zájemcům tento způsob odchovu bažantů předvést v plném rozsahu přímo v honitbě. Bude také možné zajistit pro zájemce kuřata kvokavých slepic pro následující sezónu.
V závěru svého příspěvku se obracím na erudované znalce bažantí zvěře s dotazem, který znamená pro mne určité dilema. Nejsem si jistý, co je pro méně početnou bažantí populaci prospěšnější. Zda, jak je běžné, redukovat zastoupení kohoutů a průběžně upravovat poměr pohlaví ve prospěch slepic, anebo za uvedené situace, až do spontánního dosažení určité kvantitativní úrovně populace do poměru pohlaví selektivním odlovem vůbec nezasahovat. Uvádí se, že i v přírodě se tlak predátorů v populacích kurů vůči samčímu pohlaví realizuje víceméně selektivně.

Přiložené dokumenty

Media_11792_49_26.xls Tab 1 (16,00 KB)
Zpracování dat...