Časopis Myslivost

Říjen / 2005

Jak hodnotit škody zvěří?

Vyhláška Ministerstva zemědělství č. 55/1999 Sb. o způsobu výpočtu výše újmy nebo škody způsobené na lesích a její uplatnění v praxi.  Dr. Ing. Rudolf NOVÁK
Jak je zřejmé, výše uvedená vyhláška byla vytvořena za předchozí právní úpravy myslivosti (účinná od 30. 3. 1999). Ačkoli se v některých ustanoveních, uvedených v tomto podzákonném předpisu pro výpočet náhrad škod zvěří na lesních porostech, změnily zákonem o myslivosti (zák. č. 449/2001 Sb. ve znění předpisů pozdějších), podmínky nebo výchozí údaje používané pro výpočet, Ministerstvo zemědělství do dnešního dne tento předpis nenovelizovalo a pokud je mi známo, novelizace není doposud připravena.


Dovolím si tedy k praktické aplikaci tohoto předpisu několik poznámek, vzhledem současné platné právní úpravě:
* v § 9 vyhl. MZe č. 55/1999 Sb.stanoví, že pro výpočet škody se používá tzv. K2, tedy koeficient vyjadřující míru poškození podle stupňů poškození okusem zvěří (příloha č.8). Podle tabulky je zřejmé, že by se mělo hodnotit nejen poškození terminálního (vedoucího výhonu), ale také okus bočních větví (boční okus dvou vrchních přeslenů).
Platný zákon o myslivosti, v § 54. odst.2, zcela jednoznačně uvádí, že se nehradí škoda zvěří způsobená, mimo jiné, okusem na sazenicích poškozených jen na postranních výhonech.
* V § 11 vyhl. MZe je uvedeno, že škoda zvěří způsobená loupáním či ohryzem se uplatňuje za obmýtí pouze jednou na každém jednotlivém stromě, bez jakýchkoliv vysvětlení či odkazů na platnou právní úpravu.
Platná právní úprava, tedy ust. § 55 zákona o myslivosti, zcela jednoznačně stanoví, že pokud nárok na náhradu škody na lesních porostech, pochopitelně vypočtený podle platného předpisu (vyhl. MZe č. 55/1999 Sb.), není uplatněn ve lhůtách stanovených zákonem, nárok na náhradu škody zaniká. Z logiky ustanovení zákona tedy vyplývá, že pokud poškozený neuplatnil "dřívější poškození" ohryzem v jednotce prostorového rozdělení lesa na uživateli honitby ve lhůtách stanovených zákonem, nemůže v dalších letech uplatňovat "nové poškození" na dříve poškozených stromech, byť by to bylo uplatnění škod poprvé v obmýtí, jak uvádí vyhláška nebo " na prvním uživateli honitby".
Tento evidentní nesoulad ustanovení podzákonného předpisu vede často k nejednotnosti "výkladu předpisu v praxi" majiteli lesních pozemků a uživateli honiteb. Často tyto spory musí řešit soudy v občanskoprávních řízeních. Nehledě na náklady a ztrátu času, soudů i obou stran sporu.
Podle mého názoru by se vše vyřešilo zcela jednoduchou novelizací vyhlášky MZe č. 55/1999 Sb. a možná i následným komentářem, uveřejněným třeba jen formou článku v odborném časopisu. Bohužel, v této věci Ministerstvo zemědělství poněkud zaspalo několik let.
Kdo má právní vzdělání zcela určitě velice dobře ví, že existuje nepřímá novelizace později vydanými předpisy předpisů dříve vydaných, že podzákonný předpis nemůže jít ve svých ustanoveních nad rámec platných zákonů. A snad si poradí. Ale ne všichni občané tohoto státu mají právní vzdělání. Důsledky, jak jsem již výše uvedl jsou nasnadě.
Výsledkem nečinnosti MZe v této docela choulostivé a důležité legislativě (jedná se přece jen o peníze a někdy docela značné finanční částky a koneckonců i vztahy mezi držitelem a uživatelem honitby) je nejednotnost v praktické aplikaci znalci, bohužel dokonce i včetně nejednotnosti písemných vyjádření některých odpovědných pracovníků MZe!!!
A koneckonců, jak jsem již výše uvedl, i zbytečná finační a časová zátěž soudů a obou stran eventuálních sporů.
A přitom stačí jen málo, respektovat při vydávání a případné novelizaci podzákonných předpisů platnou právní úpravu. A možná také novelizaci podzákonných předpisů připravit včas, za účasti odborné veřejnosti a ne až za několik let (nebo vůbec ne, jak se v tomto případě stalo).
.
Zpracování dat...