Časopis Myslivost

Říjen / 2005

Liška a doba lovu

Myslivost 10/2005, str. 20  Ing. Roman JELÍNEK
Vzhledem k reakcím, které vyvolaly mé články viz. Myslivost č. 3/05 a Svět myslivosti č. 2/05 jsem se rozhodl uvést některé skutečnosti na pravou míru. Nejčastější kritická připomínka byla: ,,Co vedlo k navržení určitého stupně ochrany lišky obecné?! “ Jako každého jiného myslivce mě v minulosti nenapadlo, že by zrovna liška měla mít omezenou dobu lovu. Až do prvního březnového týdne roku 2004, kdy se mi podařilo na večerní čekané ulovit lišku. V okamžiku, kdy jsem ji po ukončení čekané zvedl ze sněhu, tak jsem zjistil, že liška (fena) je ve fázi plné laktace. Od toho okamžiku jsem začal přemýšlet, kde asi budou ukryta liščata? Druhý den byly pomocí norníka ověřeny všechny známé nory v širokém okolí, ale liščata jsme nikde neobjevili. Od té doby jsem začal přemýšlet o úpravě doby lovu, aby k podobným případům dále nedocházelo.

Něco podobného se mně, ale jistě i jiným myslivcům stalo, v okamžiku, když kdykoliv během roku začali vyvrhovat ulovenou bachyňku, případně na podzim ulovenou muflonku a po otevření břišní dutiny objevili vyvíjející se plody. Zcela určitě takový nález nezanechá ve většině lovců ten nejlepší pocit! A principiálně přece není rozdíl mezi březí liškou a muflonkou! Obě jsou přece matky! Tudíž si myslím, že částečné omezení doby lovu lišky určitě nepovede k enormnímu nárůstu jejích početních stavů a nás to určitě nijak neomezí ve výkonu práva myslivosti.
Druhým důvodem je i podle mé zkušenosti to, že v navrhovaném období hájení je odlov lišek na nejnižší úrovni z celého roku (kromě norování), a to z mnoha důvodů.
V prvé řadě se na jaře loví minimum druhů zvěře, a tudíž velká část myslivců se v honitbě neobjevuje tak často jako v hlavním období lovu spárkaté zvěře. Dále je ve většině našich honiteb vegetace ve fázi plného růstu, a tudíž v lučních porostech či zemědělských kulturách není liška vidět. Liška má v tomto období ideální podmínky k životu (dostatek potravy) a dostatek přirozených úkrytů, které nám zároveň znesnadňují její lov.
Na příkladu odlovu lišky obecné z několika honiteb bývalého okresu Kroměříž a Břeclav v delším časovém horizontu mohu konstatovat, že v období červen - únor (což je období pro které navrhuji dobu lovu pro dospělé lišky) je uloveno 80 % všech lišek. Z toho nejvyšší výše lovu je v období červenec - srpen (25 %), listopad - prosinec (31 %). Oba tyto vrcholy v lovu si lze poměrně jednoduše vysvětlit. V prázdninovém období nastává doba dovolených a tudíž zvýšený pohyb myslivců v honitbách a zároveň nastupuje doba sklizně většiny obilovin. Liška je na holé ploše, kam vychází lovit myšovité hlodavce a sbírat mechanizací poraněné nebo usmrcené živočichy, lépe vidět a je proto i snadněji ulovitelná. V období listopad - prosinec zase vrcholí ve většině honiteb sezóna společných lovů, při kterých je liška velmi často ulovena (hony, naháňky, natláčky) a dokončuje se plnění plánů lovu spárkaté zvěře. A opět nastává zvýšený pohyb myslivců v honitbách. Zároveň ke konci tohoto období začíná kaňkování, proto dochází ke zvýšení frekvence návštěv nor liškami a následně i norování. V období duben - květen tvoří hlavní podíl lovu vynorované lišky s liščaty (viz. připojená tabulka).
V několika reakcích mi bylo vyčítáno to, že liška se nám postará o enormní snížení přírůstku drobné zvěře, potažmo chráněných druhů živočichů (tetřívek, koroptev atd.). Pokud se, ale nad tímto problémem skutečně zamyslíme, tak dojdeme k závěru, že daleko větší škodu si způsobíme sami. Motorová vozidla patří dnes snad mezi největší nepřátele zvěře. Za období od roku 1992 - 2001 byl na 14km úseku dálnice D 61 v okolí Nového města nad Váhom zaevidován úhyn 9 ks jelení zvěře, 26 ks srnčí zvěře, 13 ks černé, 100 zajíců, 9 jezevců a 6 lišek (Konopka, Hell, 2002). Já sám jsem za jeden březnový týden, na 15km úseku silnice III. třídy Kroměříž - Morkovice, napočítal 4 přejeté zajíce a 2 ks bažantí zvěře. Přitom byla počítána jen zvěř, která zůstala ležet přímo na vozovce. Kolik zvěře stačilo zatáhnout někam do úkrytu než zhaslo nebo ji odstranili predátoři. Případně kolik zvěře bylo odvezeno řidiči, kteří ji přejeli?
Další velké množství zvěře uhyne při zemědělských pracích. Kolik zajíčků či kuřátek pernaté padne za oběť při přípravě půdy, chemickém ošetřování zemědělských kultur a hlavně při sečení travních porostů! Je-li při chemickém ošetřování plodin mladá zvěř potřísněna postřikem, automaticky se sama začne očišťovat a tak do svého těla dostane účinnou jedovatou látku a pomalu hyne nebo je alespoň zbrzděn jejich tělesný vývoj vlivem zažívacích problémů.
Kolik zvěře nám v krajině ubylo vlivem našich zásahů do krajiny především při rozorávání mezí, melioračních zásazích, scelování lánů, vypalování trávy atd. kdy zvěř ztratila svoji přirozená stávaniště, krytové, klidové, potravní a hnízdní plochy? To se sice dnes snažíme napravit nejen realizací prvků ÚSES, ale i jiných biotechnických opatření na zemědělské půdě (políčka, průlehy, meze, výsadba zeleně), ovšem krajinotvorné úpravy začnou plnit svou funkci až se zpožděním několika let či desítek let (především u lesních ekosystémů).
Nejsou ztráty na zvěři jen v těchto třech případech daleko větší než ty, které přisuzujeme liškám za ty 3 měsíce po něž navrhuji její částečnou ochranu? Nejen jako majitel norníka jsem se několikrát zúčastnil jarního norování, při kterém se nám často podařilo z nory vždy vytáhnout několik kadaverů zvěře (bažant. zajíc, králík, srnče, muflonče), ale i křečků a myšovitých hlodavců. Ovšem nikdy nemůžeme s jistotou říci, že liška tuto zvěř ulovila jako zcela zdravé jedince, a že je naopak někde nenašla poraněné či dokonce uhynulé. Během své myslivecké praxe se mi dvakrát naskytla možnost pozorovat útok lišky na srnče, ale v obou případech si ho srna dokázala uchránit.

A co norování?
Při mé prvotní úvaze v Myslivosti č. 3/2005 jsem nezacházel úplně do podrobna, a proto se objevily i dotazy ohledně možného dalšího omezení norování. Osobně si myslím, že lov pomocí psů norníků (vlastní norování) by měl zůstat na současném stavu, tj. celoročně. Naopak by jsme se měli snažit budovat umělé nory všude, kde je to možné, vždyť v období kaňkování jsou nory liškami za celý rok (mimo dobu péče o mláďata) snad nejvíce vyhledávány a toho bychom měli využít. Při jarním norování se málokdy podaří vynorovat pouze fenu od liščat, která jsou v jiné noře. Právě naopak se většinou vynorují jen samotná liščata nebo liščata s matkou. A tudíž je vlastní humánní a etický důvod lovu zachován, tj. odlovit napřed mláďata a pak teprve matku. Vždyť něco podobného praktikujeme při odlovu slabého srnčete od srny, kdy určitě většina z nás uloví nejdříve srnče a pak teprve srnu. I když na druhou stranu, jaký je rozdíl mezi liščetem vyvíjejícím se v těle matky, kterou budeme hájit a liščetem ve věku 10 dnů, které je plně odkázáno na její péči! Vidíme ten rozdíl jen v tom, že u srnčete nám přirůstá zvěřina, kdežto liška nám ji jen ,,bere"?
Závěrem si položme otázku: Proč nám nevadí, že kuny a jezevci mají stanovenou dobu lovu? Vždyť jsou to přece taky šelmy a taky nám odebírají část přírůstku nejen u drobné zvěře? A dokonce u jezevce jsme po ní dlouho volali a byli rádi, že byl zařazen do kategorie lovné zvěře s dobou lovu! A přitom třeba na Kroměřížsku bylo v minulém roce uloveno jen 8 jezevců a 157 kun. Není ten problém jen otázkou zvyku na něco nového co tu ještě nebylo? Nedosáhli bychom snížení liščí populace také tím, že by se jejímu lovu věnovalo více myslivců? A ne tak jako je to dnes, že se ve většině sdružení lovu lišek, ale i jiných predátorů věnuje jen několik nadšených členů MS! Ovšem v případě, že se jedná o lov trofejové srnčí nebo vysoké zvěře, tak je schopno se jejímu odlovu věnovat i více než 90 % členů! Kdyby se stejná situace opakovala i při lovu lišek, tak jsme určitě schopni dosáhnout stejné výše odlovu za pár měsíců a ne tak jako dnes za celý rok. Jistě lze namítnout motivací, která dnes jak se zdá chybí, ale není tou hlavní motivací právě ono snižování početních stavů nejen lišky, ale i kun. V dnešní době, kdy lze liščí kožešinu jen s obtížemi finančně zhodnotit, případně za zlomkovou cenu než byla před 30 lety a jádro (zvěřina) je obecně nepoživatelné. Právě snížení predačního tlaku na drobnou zvěř před dobou rozmnožování by mělo být tím hlavním hnacím motorem. A to nejen při lovu lišek, ale i ostatních drobných predátorů u nichž nám to umožňuje zákonná úprava. Pak již záleží na každém z nás zda dáme na čekané přednost lovu divočáka nebo srnce před liškou. O tom čemu opravdu dáváme přednost zřejmě vypovídá klesající výše odlovu lišek v několika posledních letech (viz. připojená tabulka).
Plně si uvědomuji, že v současné době, kdy liška ztratila v podobě vztekliny jednoho z posledních regulátorů početních stavů, je právě její lov jedinou šancí na redukci početních stavů ve volné přírodě. Velkou šanci v dalším snižování početnosti nejen lišek, ale i kun a jezevců vidím v instalaci různých lapacích zařízení a to především do nor a melioračních kanálů. Ty jsou schopny zachytit živého a nezraněného (podle zákona č. 77/2004) každého živočicha, který do nich vleze. A tím nám umožní zvýšený plně regulovatelný lov především v zimních měsících v době kaňkování, kdy se nám často stává, že nora byla přes noc liškami navštívena, ale ráno je již opuštěná.
Pokud chceme být opravdu myslivci, tak se nesnažme šelmy v přírodě vyhubit za každou cenu, ale rozumně s nimi hospodařme a udržujme je v přirozených stavech, tak jak se nám to celkem daří u většiny ostatních druhů zvěře. V odpovídajících stavech jsou totiž predátoři důležitým biologickým činitelem, odstraňujícím z přírody především slabé, přestárlé a nemocné jedince. Šelmy nám tak pomáhají udržet vyrovnaný ekosystém, bez převahy jednoho či druhého druhu a do značné míry brání propuknutí různých onemocnění a nákaz.
S potěšením mohu konstatovat, že se ozvala velká řada myslivců se souhlasným stanoviskem na návrh ochrany lišky v období rozmnožování. A s názorem, že ,,Každý rozumný myslivec, nemůže ani pomyslet na lov plné, či kojící matky" nejsem úplně osamocen.
Závěrem dovolte abych se omluvil za špatnou formulaci věty v článku Management malých šelem a zavlečených živočichů viz. Myslivost 3/2005. ,,Zejména v dnešní době, kdy je snadno dostupný lék proti vzteklině, popřípadě je možné se nechat preventivně očkovat". Věta měla správně znít: ,,Zejména v dnešní době, kdy jsou snadno dostupná séra s protilátkami proti vzteklině, popřípadě je možné se nechat preventivně proti vzteklině očkovat (další podrobnější informace viz. http://www.vakciny.net/doporucene_ockovani/vztekl.html) např. vakcínami Rabipur (PCEC), Verorab (http://www.vakciny.net)". Za vzniklé komplikace které jsem špatnou formulací věty způsobil se všem, které jsem uvedl v omyl omlouvám.

Publikace vznikla s podporou grantu č. 526/03/H036 Současný stav a trendy vývoje lesů v kulturní krajině.

Ing. Roman JELÍNEK
Ústav ochrany lesů a myslivosti,
MZLU FLD Brno
email: rom.jel@post.cz

Přiložené dokumenty

Media_11796_12_42.xls Tab 1 (15,00 KB)
Media_11796_23_42.xls Tab 2 (14,00 KB)
vychází v 7:09 a zapadá v 17:19 vychází v 13:22 a zapadá v 4:43 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...