Časopis Myslivost

Říjen / 2005

OCHRANA POROSTŮ PROTI ŠKODÁM ZVĚŘÍ DŘÍVE A DNES

Myslivost 10/2005, str. 26  Doc. Ing. František ZABLOUDIL, CSc., Ing. Petr KORHON,
Myslivecká péče zahrnuje nejen chov zvěře v úměrných početních stavech a kvalitě, přikrmování v době potravní nouze či lov, ale také včas provedenou ochranu kultur proti škodám zvěří. Tato problematika je právně vymezena v §53 zákona č.449/2001, o myslivosti, kde se hovoří o tom, že: „Vlastník, popřípadě nájemce honebního pozemku činí přiměřená opatření k zabránění škod působených zvěří, přičemž však nesmí být zvěř zraňována. Stejná opatření může učinit se souhlasem vlastníka honebního pozemku uživatel honitby“.

V tomto krátkém příspěvku bychom rádi uvedli některé způsoby a možnosti ochrany kultur, které vedou k minimalizaci škod působených zvěří. Problematikou ochrany lesa se zabývá celá řada odborných publikací od autorů z řad vědeckých pracovníků či pracovníků z lesnického provozu. Proto není účelem tohoto příspěvku podat vyčerpávající informace o všech způsobech ochrany porostů, nýbrž osvětlit některé způsoby ochrany lesa používané v minulosti a dnes. Ochranu zemědělských plodin je nutno řešit podle místních podmínek samostatně.
Již v minulosti se ochrana lesa před škodami zvěří zabezpečovala několika základními způsoby. Jednalo se jednak o prostředky zábranné jako redukce vysokých kmenových stavů zvěře odstřelem či přikrmování v zimním období na straně jedné a ochranné či hospodářské na straně druhé. Do této skupiny bychom mohli také zařadit výsadbu "měkkých" okusových dřevin do lesních porostů jako jsou jeřáby, pláňky ovocných a ostatních dřevin či zřizování mysliveckých políček a trvalých remízů pro zvěř ve smíšených a polních honitbách.
Postup činností vedoucí k minimalizaci nebo zamezení škod zvěří na lesních porostech spočívá v zakládání smíšených méně rozsáhlých porostů z přirozené obnovy, které jsou odolnější vůči škodám zvěří, než stejnověké uměle obnovované monokulturní lesy. Ke zlepšení životního prostředí zvěře přispívají také myslivci tím, že po dohodě s majiteli (uživateli) zakládají nejen dočasné, ale také trvalé remízy a vtroušené lesíky ve smíšených a polních honitbách. Po jejich založení následuje ochrana před škodami okusem, případně ohryzem než dojde k jejich odrostu. Při zakládání nových porostů nebo pouze sadby jednotlivých keřů či stromů je vhodné započít co nejdříve s jejich ochranou a pokračovat i po dokončení sadby.
Jednou ze skupin opatření proti škodám zvěří okusem je včas provedená bezprostřední chemická nebo mechanická ochrana porostů. V dřívější době, již v 19. a 20. století se využívaly následují účinné prostředky sloužící k ochraně porostů proti okusu a ohryzu zvěří, které pro zajímavost uvádíme. Používali se např. kamenouhelný dehet, lep housenčí, hyloservín, dehet stromový, sírné mazadlo, štěpařské karbolineum. Jejich aplikace se prováděla ručně pomocí štětců. Rozšířena byla rovněž tzv. Schubertova směs, která sestávala z kamenouhelného dehtu, hovězí krve a kalcinované sody v poměru 1:1:0,25. Méně spolehlivou ochranou byly hadry napuštěné zapáchajícími látkami, např. kamenným olejem, které se rozvěšovaly v blízkosti ohrožených kultur. Později se doporučovalo natírat vrcholové a boční části letorostů, kromě pupenů, zvláště ohrožených dřevin (např. jedle) dehtem. Stejnou ochranu zajišťovala směs ze 4 dílů čerstvého hovězího lejna, 1 dílu kamenouhelného dehtu a močůvky, která se však mohla aplikovat i na pupeny. V druhé polovině minulého století byly k ochraně kultur hojně používány jíchy, které zpravidla nesly název podle místa, kde byly používány nebo podle jejich tvůrce či zlepšovatele. Byly to např. Jindřichohradecká jícha, Pozořická jícha, Žďárská jícha, Králova jícha, Nechlebova a další. Jejich složení bylo obdobné jako např. Schubertova směs.
Z mechanické ochrany se hojně využívalo načechrané suché koudele nebo vláken z textilního odpadu. Od tohoto způsobu ochrany se postupně ustupovalo z důvodu narušení - rozřezávání terminálního pupenu pevným vláknem. Jako kovové ochrany se využívaly tzv. Lanzovy drátěné závitnice - v současnosti se však málo využívají. Rozšířeným způsobem ochrany porostů proti škodám zvěří bylo ovazování atraktivních dřevin drsnými větvemi či ostrým roštím nebo papírovými pruhy. Efektivním, ale poměrně nákladným a pracným způsobem ochrany kultur je ohrazování ohrožených porostů dřevěnými ploty, později drátěnými mřížemi a v současnosti drátěným pletivem. Výška a typ oplocení jsou závislé na druhu zvěře proti kterému je ochrana vybudována. Oplocenky velkých rozměrů zpravidla neplní dostatečně svoji ochrannou funkci.
Ohryzu a případnému loupání se zabraňovalo obvazováním hlavních kmenů v porostu chvojím, které se obracelo silným koncem vzhůru a přichytávalo se nejdříve lýkem a později slabým drátem ke kmeni. Ochrana plnila funkci více let, případně došlo k její obnově, aby porost zabezpečila do požadovaného věku. V minulém století bylo hojně využíváno dalších zábran z klestu jako jsou opichy, pokládky, rozsochy, zábaly a různé typy chráničů (válcové, spirálové). Další způsobem bylo použití sériově vyráběných pomůcek připevňovaných na stromky jako je obvaz z koudele nebo obvaz ze skelné vaty. Proti loupání bylo v minulosti započato s umělým zdrsňováním kůry (borky) a terčováním dehtem cílových jedinců. Na ochranu jak kultur, tak mladších porostů se využívalo různých zařízení k odpuzování jako jsou optická plašidla, zvuková chřestidla či klopýtadla. Zvěř si na ně postupně zvyká a proto mají minimální účinek.
V současnosti se v některých oblastech k ochraně lesních kultur úspěšně používá nepraná ovčí vlna s dlouhým vlasem, a to i proto, že v současnosti není odbyt na ovčí vlnu. Tento mechanický způsob ochrany lze také doporučit při výsadbě dřevin a keřů při založení remízů v polních honitbách. Jednotlivé plodonosné dřeviny a ovocné stromy je vhodné proti okusu a ohryzu zabezpečit včas, ihned po dokončení výsadby, chrániči z plastu s dostatečnou výškou. Dřívější jednotlivá ochrana solitérní výsadby se zabezpečovala ovazováním nejen režnou slámou, ale také textilním nebo papírovým tkalounem. Od používání některých uvedených způsobů a prostředků se z důvodu malé efektivnosti, nevhodnosti, pracnosti a tím i velké finanční nákladnosti postupně ustoupilo.
Využívání chemických prostředků na ochranu kultur je obecně známé, v současnosti velmi rozšířené a jejich použití je závislé na místních možnostech. V následující tabulce uvádíme přehled některých používaných chemických látek k ochraně porostů před škodami zvěří.
Mechanickou ochranu postupně z ekonomických důvodů vytlačuje chemická ochrana, i když mnohdy nemá zdánlivě takový efekt jak by se od tohoto způsobu očekávalo.
Po zkušenostech z minulé zimy chceme tímto příspěvkem připomenout, že ochrana nejen lesních porostů, ale i mysliveckých výsadeb má značný význam nejen pro zvěř, ale i pro ostatní volně žijící druhy i estetiku krajiny. Lze konstatovat, že některé způsoby ochrany používané v minulosti, např. jíchy jsou dosud velmi účinné, ale aplikace je zdlouhavá a tím ekonomicky náročná. Jejich účinnost však mnohdy dokazuje vysoká kvalita současných porostů v mýtním věku. Včasnou ochranou zabezpečení mladých porostů proti poškození okusem, případně ohryzem lze předejít sporům mezi uživateli (majiteli) pozemků a provozovateli práva myslivosti ve věci škod zvěří.

Doc. Ing. František ZABLOUDIL, CSc., Ing. Petr KORHON,
Palackého 1-3, 612 42 Brno


Zpracování dat...