Časopis Myslivost

Červen / 2006

Navštívili jsme...OMS Louny

Připravila Ing. Kamila KAASOVÁ
České středohoří patří svým krajinným rázem mezi nejkrásnější a nejsvéráznější pohoří v ČR. Je zde nejmohutnější projev sopečné činnosti u nás. Krajina okolí Loun představuje první seznámení s pozoruhodnou přírodou severních Čech - do lesů schoulené Podlesí, klidné údolí Ohře i majestátní krajina vulkánů.. Patří sem i město Louny, vystavěné na ostrohu nad řekou Ohří. Uvnitř města, na pěší zóně, stojí dům sloužící několika způsoby myslivcům – v přízemí se nachází myslivecký obchod a útulná restaurace, v patře pak sídlí Okresní myslivecký spolek. OMS Louny je jedním z velmi dobře fungujících a hospodařících mysliveckých spolků, jaká cesta vedla k tomuto současnému stavu a jak se jej daří udržet vyprávěli předseda OMS Ing. Miloš Novák, dorazivší ráno k rozhovoru rovnou z práce, a paní jednatelka Zdeňka Höklová.

Říkáte že jdete z noční, zdá se že máte dost aktivit kromě funkce předsedy OMS.
Ano, pracuji v zemědělství. Nejsem na trvalý úvazek na OMS, jen paní jednatelka je tu na stálo. I když času mi to zabírá dost. Není to jen otázka mysliveckých rad, které jsou jednou za měsíc a rutinní manažerská práce na OMS. Paní jednatelka je ve stálém pracovním poměru, takže většinu věcí dělá sama, ale stejně je třeba mnoho věcí probrat společně a akcí je během roku velké množství.
Myslivost dělám jako koníčka, zálibu, z přesvědčení, jinak by to nešlo. Už se setkáváme občas s tím, že lidé v radě začínají brzdit, protože je to nad jejich síly, podnikání je čím dál složitější, obzvlášť v zemědělství, kterému se věnuji. Ten čas, který vloží do myslivosti, jim pak schází. Sehnat do Myslivecké rady kvalitní lidi, kteří myslivost dělají se zájmem a jsou na jisté úrovni, není jednoduché.

Jaké si jako OMS vytyčili hlavní cíle vaší práce?
Dali jsme si za cíl tři volební období zpátky to, co se možná úplně nepovedlo minulému vedení ČMMJ, přibližovat se dolů k myslivcům. ČMMJ je zájmová organizace, máme delegované pravomoci, ale musíme myslivce nějak chytit, aby nás nevnímali jen jako výběrčí příspěvků a s nimi spojeného pojištění. Bohužel to tak mnohde fungovalo a myslivci si právem mohli říkat - k čemu jsme v této organizaci? To, že zařizujeme kurzy a zkoušky adeptů, zkoušky lovecké upotřebitelnosti psů, chovatelské přehlídky, to si někteří neuvědomují. Snažíme se proto něco myslivcům do honiteb vrátit, aby viděli podporu své činnosti z naší strany. Zejména v podobě účelových dotací. Máme několik titulů, nejvíce využívaný je zřejmě příspěvek na lovecky upotřebitelné psy v honitbách. V dřívější době jich bylo méně, tak jsme si řekli, že honitbě, kde bude chybět pes, dáme na jeho pořízení až pět tisíc korun. Máme objem financí a ten rozdělíme podle počtu žádostí. Takže se letos příspěvky pohybovaly od dvou a půl do čtyř tisíc. Tato podpora se nám vyplatila, protože psů s loveckou upotřebitelností pro drobnou zvěř máme plný počet, teď preferujeme upotřebitelnost pro spárkatou zvěř, tedy barváře. Také jsme dotovali vypouštění bažantů a kachen, koroptve se u nás moc neujaly. U bažantů jsme cítili, že by tu naše účast měla být, ale musí být velmi citlivě zpracována směrnice, protože nám často ochránci i nemyslivecká veřejnost vyčítali, že si pustíme ráno před honem bažanty a pak je postřílíme. My jsme dotaci proto nasměrovali jinak - zvěř se musí vypustit měsíc před lovem. Zavedli jsme i kontroly, abychom viděli, jak to v praxi vypadá. Nesmí být vypuštěno přednostně jedno pohlaví, tedy samčí, poměr by měl být jedna ku jedné. Chceme, aby byl efekt v zazvěření, reprodukci, což potažmo vylepší i lov. Ročně vypustíme několik tisíc bažantů. U divokých kachen nejsem moc příznivcem vypouštění, ale jsou honitby, které se tím zabývají. Tam jsme však dotace snížili na polovinu, protože nejde o přímé zazvěřování. Samozřejmě přispíváme na léčbu spárkaté zvěře proti střečkovitosti, z počátku jsme přidávali padesát procent nákladů, dnes už sto, těm honitbám, které splňují podmínky - zvěř skutečně léčí a také předkládají trofeje k hodnocení.

Předkládají léčivo zvěři všichni uživatelé honiteb v jednom termínu?
Ano, všichni najednou. Dokonce jsme se všechny OMS v rámci kraje dohodli, začali jsme se scházet na jednotlivých OMS k jednáním, protože všichni najednou jsme silnější partner. Efekt se dostavil, když jsme šli jednat na krajský úřad za všechny myslivce ústeckého kraje, komunikace byla vstřícnější. Již v loňském roce jsme od kraje dostali zpětně část prostředků vynaložených na léčbu. Tyto peníze jsme opět mohli rozdělit do honiteb na podporu dalších činností.

Snažili jste se i podporovat zlepšení podmínek v honitbách pro divokou populaci?
To záleží na jednotlivých honitbách. Bažant se v některých honitbách a lokalitách nevyskytuje vůbec a ani nebude, i kdyby měl kdovíjaké podmínky. Uživatelé honiteb mají přehled, kde je možné ho chovat a kde ne. Dalším faktorem, ovlivňujícím významně drobnou zvěř, je zvěř škodící myslivost. Příroda dostala z pohledu myslivosti a potravinového řetězce obrovskou ránu tím, že vymizel, téměř stoprocentně, divoký králík. Tady na Lounsku byl, ale už není. Vyskytoval se v lokalitách, kde žije bažant a zajíc. Pro škodnou byl králík skoro nevyčerpatelným zdrojem, uživila se jím a ostatní drobná zvěř se mohla v poklidu rozmnožovat a přežívat. Jakmile králík zmizel, lišky se pustily do bažantů a zajíců. Když nezvládneme škodnou, remízek ani napáječka k zachování druhů nepostačí. I když v lokalitách, kde chybí voda, napáječky budujeme. Záleží i na počasí během roku, vloni byl vlhký rok, proto vyskočily odlovy zajíce o sto procent. Zajíc si za vodou nedojde, takže když je suché léto, je dehydrován, na podzim propuknou nemoci a zajíc hyne. U bažanta také napajedla v přírodě pomůžou. Honitbám můžeme zvelebování krajiny doporučit, hlavně v lokalitách, kde se vyskytuje divoká populace, ale nemůžeme jej nařídit.

Na remízky bývá možnost získat dotace od kraje. Zkoušeli jste je čerpat?
Ano, zkoušeli, zatím však spíše na jiné účely. Jak jsem již říkal, v rámci Ústeckého kraje se dvakrát do roka sejdeme a snažíme se hledat cesty dotací z kraje zpátky. Na léčbu už jsme je takto získali v loňském roce a letos jsme o dotaci opět požádali. Dále jsme hledali způsob, jak získat finanční podporu na kynologické akce, nejen ty většího rozsahu, například na mezinárodní výstavu v Litoměřicích, ale i na zkoušky z výkonu, na memoriály. Kraj nám svou podporu přislíbil. U drobné zvěře jsme ve stádiu jednání, ale už jsou vidět i výsledky - viz zaječí zvěř na Roudnicku. Tento systém krajského řízení, to, že se scházíme všichni najednou, vidím jako velké pozitivum a kraj se nebrání, dokonce to vítá, také se blíží volby. Náš hejtman na myslivost moc není, ale na kraji jsou jiní, kteří mají k myslivosti blíže. My jsme médii prezentováni dost špatně, u myslivce vidí každý jen lov, ale ono to tak není. Bohužel jsme se dnes dostali do fáze, kdy je potřeba umět oddělit myslivce a lovce, v tom by OMS měly sehrát důležitou úlohu. Lovec je ten, který má hodně peněz, na myslivost nemá čas a ani jí nechce dělat, do revíru nechodí, jen chce lovit, takže si to zaplatí. Pak jsou tu ti terénní, praví myslivci, kteří mají honitby, jsou v nich a výkon práva myslivosti dělají se vším všudy. Musí zvěř v revíru uchovat, sledovat, zajistit jí podmínky k reprodukci. Co se v přírodě narodí nad rámec úživnosti, to odloví. V tomto smyslu se snažíme veřejnosti představit pomocí redaktorů různých médií.

Která média máte konkrétně na mysli?
Je to deník Lučan, také další regionální a okresní tisk, Hlas. Na vypouštění zajíců přijela TV Nova, pak ještě jednou kvůli tularémii.

Chodí za vámi redaktoři sami, nebo je na své akce pozýváte?
Když se dozví, že je akce, přijdou se podívat. I o léčbě spárkaté zvěře se objevil článek v novinách. Pak například MS Charvátce pořádalo dětský den, zaměřený na mysliveckou tématiku na jejich střelnici, z novin přišli sami a napsali článek. Chodí i na chovatelské přehlídky. Někdy zavolají v zimě a ptají se, co myslivci dělají. Venku na budově máme nástěnku, na které je vyvěšen plán akcí, tam se také redaktoři dozvědí, co se bude v nejbližší době dít. V zimě se nás ptají, jestli máme dostatečné zásoby krmiv, což mě někdy dráždí a říkám jim - zkuste se zeptat ochranářů, jestli mají dostatečné zásoby krmiv... Jestli krmí tu zvěř, kterou mnohdy tak atypicky chrání a pak jsou z toho problémy, příklad ptačí chřipka v koncentraci labutí v jižních Čechách, ale třeba i vypuštění norci z farem. Naše snaha není se za každou cenu někde prezentovat, ale vždy se snažíme hájit, poukázat na rutinní práci myslivců v průběhu celého mysliveckého roku. Například letošní zima byla mimořádně náročná, skrmili jsme stovky metráků krmiva, pro spárkatou, drobnou, ale i černou zvěř. Protože černá má složité podmínky, zemědělské hospodaření se změnilo a tam, kde divočáci přežívali a měli stávaniště, dneska být nemohou. V lesích není žádná úživnost, hovězí dobytek zmizel z pastvin, obilí se pěstuje méně, protože půda má menší výnosnost, takže převládají pastviny nebo půda ladem. Kdo se o černou stará, aby přežila, má pak problémy jí odlovit, aby zase nebyly velké škody. Protože prasata se stáhnou do nížin, kde nikdy nebyla, najdou stohektarový lán kukuřice na zrno, jsou tam až do konce října, protože sklizeň probíhá až na začátku listopadu. Černá zvěř není přemnožená, jen se ukazuje tam, kde nikdy nebyla.

Aktualizujete pravidelně vaše webové stránky? Využívají je myslivci k získávání informací?
Ano, snažíme se je doplňovat stále čerstvými informacemi. Myslivci si z nich kromě zjištění termínů pořádaných akcí mohou stahovat i přihlášky.

Říkáte, že na vypouštění zajíců přijela televize. Kde jste zajíce vypouštěli?
Některé honitby je kupují na oživení krve. Tady nebyly povodně, takže zajíci neprošli žádnou tragickou změnou. Jsou tu dokonce honitby, které zajíce odchytávají a prodávají do Interlovu, protože to je pro ně zdroj financí.

Máte reprezentativní sídlo, velkou kancelář i zasedačku, dokonce s mysliveckým obchodem a restaurací v přízemí a ve sklepě - prostě myslivecký dům se vším všudy. Jak se vám podařilo jej získat?
Celý dům patří OMS Louny, byl zakoupen v roce 1978 za dvacet osm tisíc korun. Postupně se dával dohromady.

To je neuvěřitelné, vzhledem k dnešním cenám nemovitostí!
V tu dobu takové ceny byly, bývaly to nebytové prostory, ordinace, takže byly levnější. Obchod Hubertka v přízemí pronajímáme, stejně tak restauraci a celé druhé patro má pronajaté stavební firma, takže nám dům vydělává a my si můžeme dovolit vracet peníze do honiteb. Jsme velmi rádi, že naši předchůdci tento dům koupili, protože díky němu je hospodaření OMS o mnoho jednodušší. Nemusíme si pronajímat prostory a ještě máme zisk z pronájmu místností, které sami nevyužijeme. Po revoluci byly názory, že dům prodáme a budeme si najímat kancelář. Naštěstí jsme tuto scestnou myšlenku zavrhli, to by se nám nikdy nevyplatilo. A mít své zázemí je k nezaplacení. Využíváme prostory na myslivecké rady na kursy, na zkoušky. Máme tu i uskladněné trofeje na přehlídku, než se odvezou do Žatce, kde proběhne 2. června chovatelská přehlídka a zároveň s ní okresní sněm.

Místo konání výstavy se mění nebo zůstává stále na stejném místě?
Koná se pravidelně v Žatci ve Chmelařském institutu, kde je veliká aula. Adepti pomáhají při instalaci. Odpoledne je výstava přístupná pro veřejnost. Za rok 2005 bylo předloženo 685 srnčích trofejí, 13 trofejí jelena lesního, 56 jelena siky, 6 trofejí daňka, 11 muflonů, 3 zbraně prasete divokého, 2 lebky jezevce. Z odlovených srnců bylo 365 v první věkové třídě, z toho nesprávný odlov 76 kusů. Ve druhé věkové třídě bylo 203 trofejí, z toho nesprávný odlov byl určen u 35 kusů. Dále 116 kusů ve třetí věkové třídě, z toho 4 s červeným bodem. Dvanáct chovných kusů uhynulo a jedna trofej nebyla hodnocena. K hodnocení také nebylo předloženo 29 ks srnčích trofejí a 2 trofeje jelena lesního.
Hodnotitelská komise pracovala ve složení: za ČMMJ Praha - Ing. Jan Kupka, za OMS ČMMJ Louny - Miroslav Harapát, Ing. František Václav Jelínek, Ing. Jiří Prusík, Stanislav Zmeškal, Bohumil Klíma a Jaroslav Hladík.

Kolik myslivců patří pod OMS Louny?
Patříme mezi středně velké OMS, protože máme přes dvanáct set členů. V rámci kraje jsme srovnatelní s Litoměřicemi. Z hlediska finanční soběstačnosti myslím, že jsme na tom v rámci kraje nejlépe, což je hodně dáno tím, že máme vlastní budovu a také pronajímáme bývalý areál odchovny bažantů Libčeves. Toto zařízení na odchov bažantů bylo to stavěné za minulého režimu, ale byla špatně vybraná lokalita pro bažanta. Na vybudování se podíleli hlavně myslivci z okresu, nejen brigádnicky, ale i finančně, část byla dotována státem, čehož ČMMJ využila a prohlásila, že mají podíl 50 %. Tvrdě jsme se prali o to, aby zařízení bylo výlučně v našem vlastnictví a mohli jsme s ním samostatně hospodařit, bohužel jsme dopadli tak, že jsme museli odvést půl druhého milionu do pokladny ČMMJ jakoby na odkoupení jejich podílu. Říkám bohužel, protože se domnívám, že to nebylo správné, ale pan jednatel Broukal to zdůvodnil: "Co by tomu ostatní myslivci řekli?" Zajímalo by mě, co z toho ostatní myslivci měli, když vidím, jak se hospodaří například v Interlovu... Říkám to nahlas a otevřeně a myslím, že je to problém, který bude jen růst, pokud se nějak radikálně nevyřeší. Myslím, že ČMMJ čekají další problém, pokud se nepůjde cestou, kterou jsem naznačil na začátku a po které jsme vykročili my. Nechci říkat, že mám patent na rozum, ale cítím, že je to jediná cesta, vracet myslivcům to jejich zpátky, podporovat jejich činnost od základu, od každodenní činnosti ve sdruženích. Ukázat, že jsme tu pro ně. Musím říci, že za všechna ta léta, co jsem na OMS, jsme neměli problém s úbytkem členů a myslím, že je to hlavně naším přístupem k myslivcům. Samozřejmě někteří odejdou, ale zase jiní přijdou. Jsme přesvědčeni, že je to naší činností směrem dolů, že tu nejsme jen na vybírání příspěvků. Aby všichni cítili, že jsme tu jako služba a jako správci majetku, který myslivci tady v okrese mají - budovy OMS a odchovny v Libčevsi. Například hospodaření Interlovu u nás bylo katastrofální, vůbec se nepřiblížil našim myslivcům. Kdysi jsem zde domlouval výkupnu, nakonec jí tu nemáme, i když nelovíme málo. Pan Roubíček mě napadal, že jsme jim nezajistili podmínky pro jejich provoz. Mělo by to být přeci naopak - oni by měli nabídnout myslivcům podmínky, aby měli zájem s nimi spolupracovat. Jsme v tržním hospodářství a ekonomika se dotýká každého, to je potřeba brát v úvahu. Řadoví myslivci neoplývají penězi a proto hledají nejlepší podmínky, jak zvěřinu prodat efektivně. Všechny firmy v kraji mají lepší podmínky, lepší ceny a lepší servis než Interlov, tak je těžké myslivcům nařizovat, aby s nimi spolupracovali. Myslím, že nám myslivci neubývají, protože cítí, jak se o ně staráme.

Kolik míváte ročně uchazečů o první lovecký lístek?
Od dvaceti do třiceti, byly roky, kdy jich bylo šedesát, ale to už se asi opakovat nebude. Myslím, že bylo chybou snížení věkové hranice. Patnácti a šestnáctiletí přijdou, nejsou vyzrálí, udělají si zkoušky, ale zbrojní průkaz mohou mít až od osmnácti. Jsme známí tím, že u nás zkoušky nejsou jednoduché. V letošním roce při prvním kole zkoušek neprošlo 40 % uchazečů. Ale musíme je prověřit, než je do honiteb pustíme. Někdy přijdou takoví, kteří touží jen po flintě, ale je tu sedm předmětů a oni musí zvládnout všechny. Když opakují, dbáme, aby se předmět opravdu naučili, zopakují si ho a příště už ho umí mnohem lépe. Před zkouškami se zahájí nový kurs, kterého se bezplatně mohou zúčastnit a zopakovat si základy. Paní jednatelka je obešle a hodně jich přijde.

Jak si vedou uchazeči při praxi v honitbách? Nemají potíže s umístěním?
Pokud je to možné, pomůžeme jim se umístit na praxi. Máme jedenáct členů rady, všichni jsme v nějaké honitbě, takže když má uchazeč starosti, všichni se snaží mu nějakou honitbu sehnat.

V kolika sdruženích jsou zdejší myslivci rozděleni?
Pod OMS Louny patří 81 honiteb, které spravuje 57 místních organizací. Adept, pokud dělá úspěšně zkoušku a je potomkem dlouholetého člena OMS (je členem 10 a více let), po úspěšném složení zkoušek dostane bonus 1000 Kč. Je to odměna pro zasloužilé členy za to, že své potomky uvedou do myslivosti. Jinak mladí, kteří nejsou z rodin myslivců, většinou jdou do sdružení, kde dělali praxi. V honitbách je však vidět, že do myslivosti vstoupila ekonomika, protože někde jsou nájmy v neuvěřitelné výši. My tu nemáme extra atraktivní honitby, kde by byla vysoká zvěř, takže u nás to není tak zlé, ale jsou honitby, kde za 1000 ha platí nájem třeba 120 000 Kč Lesům ČR. A loví se tam srnčí, černá a to je vše. Výtěžnost zvěřiny není taková, takže se věc řeší tak, že každý člen zaplatí určitou částku. To se někomu nelíbí, takže se může stát, že vystoupí ze sdružení a místo něj pak vezmou někoho, kdo je ochoten přispět do společné pokladny. Většina lidí ale zaplatí, protože chtějí myslivost dělat dál. Neumím si sám představit, že bych nebyl v žádné honitbě a jen čekal, až mě někdo pozve. Je ale pár lidí, kteří vystoupí a radši se nechají zvát.

Máte nějaké kroužky mladých myslivců? Pracujete s mládeží?
Nemáme. Měli jsme je, ale teď na to není čas a ani lidi. Každý je zaměstnaný nebo podniká a to je těžké všechno skloubit. Jsou však kroužky při školách, do kterých dochází naší členové nebo se pořádají besedy ve školách. Také se pořádají v červnu dětské dny. Kdysi se naši účastnili i soutěže o Zlatou srnčí trofej, ale v současnosti už ne.

Pořádáte nějaké kulturní akce i pro dospělé? Třeba okresní ples?
V rámci sdružení plesy bývají, ale okresní nepořádáme. Pořádáme okresní sněm, který je společenskou událostí. S ním je spojená výstava trofejí, zhodnotí se celý rok práce. Výstava trofejí má důstojné místo, je otevřena pro veřejnost, chodí i známí myslivců. V tisku proběhne zpráva o konání výstavy, ale nesnažíme se za každou cenu zlákat lidi, protože hodně lidí si z výstavy trofejí udělá obrázek, že jsme jen lovci. Pro myslivce to má obrovský význam, ale pro veřejnost už tolik ne, ta by měla spíše vidět rutinní práci myslivců. Tu jim můžeme podrobněji popsat s pomocí tisku. I to, že na rozdíl od ochránců vedeme pečlivou evidenci zvěře, plánujeme její chov - to nikdo jiný u jiných druhů nedělá. Máme zmapováno kolik kusů honitba uživí a z toho vycházíme, aby zvěř nestrádala.
Když se objeví červený puntík u trofeje, vyřídí se to v rámci honitby. Je dobře, že se lovci nebojí tyto trofeje předkládat, že pro ně nejsme strašák, protože tak je evidence kompletnější.

Pozorujete nějaký vývoj v kvalitě trofejí? Dosáhly některé na medailovou hodnotu?
Jsem názoru, že se dá kvalita regulovat správným odlovem, nejen samčí zvěře. Genetiku však ovlivňují hlavně srny. Jejich lov je však složitější - myslivců, kteří by správně rozpoznali lovné kusy u holé zvěře, moc není a ono se do toho nikomu ani moc nechce. Takže ve většině případů odlovíme srnce a pak se uvidí. Srna přinese reprodukci, tak jí necháme. Je pravda, že většina myslivců loví srnce i kvůli trofeji, která není medailová, je podstatné ulovit srnce, který do honitby nepatří. Myslím, že se kvalita zlepšuje, ale také je to tím, že se myslivci nebojí trofeje dát na přehlídku. Zvedá se nám počet trofejových srnců, i když se nemůžeme rovnat s Litoměřicemi, kde mají kvalitu mnohem lepší. Chovné hodnoty, to není jen o genetice, ale i o lokalitě, struktuře paše.

Vyskytuje se zde i jiná spárkatá zvěř? Daňčí, mufloní, vysoká?
Ano, daňci jsou na Podbořansku, je tu sika, ale je postrachem lesáků, jelen spíše přichází z Doupova na Podbořansko, u muflonů je situace lepší, ale my jsme okres hlavně polní, takže srnčí a divočák. U siky a daňka jsou snahy lesů ČR, aby jich bylo co nejméně, je to ale i u srnčí zvěře. I když oni se moc nesnaží, aby škody nebyly. Jejich hlavní počin byl ten, že prosadili takzvané cílové stavy, na to doplatí hlavně honitby v horách, kde se chová vysoká, neboť stanovené cílové stavy jsou mnohde velmi blízko k minimálním. Bohužel se to všude v civilizovaném světě k tomuto modelu blíží a my ještě můžeme být rádi, že máme myslivost takovou, jaká je.

Jsou na vámi spravovaném území nějaké obory? Jaká zvěř v nich žije?
Je tu jedna obora - Rokyta, bývala Lesů ČR a choval se v ní muflon. Teď jí nájemce rozšířil o chov daňčí zvěře. Je to však komerční záležitost, k myslivosti to trochu patří, ale je to někde jinde. Chodí tam poplatkoví lovci.

Jaké jsou vztahy uživatelů honiteb se zemědělci, vychází si vstříc?
Jak kde, záleží na umu uživatelů honitby se domluvit. Je výhoda, když zemědělci hospodařící na svém jsou zároveň myslivci. Tam, kde nikdo se zemědělců neloví, je to horší. Hlavně je problém u černé zvěře. Když se stáhne do lánu pšenice v mléčné zralosti a poblíž je kukuřice, ani se člověk nediví zemědělci, že je z toho zdrcený. Už jsem zaznamenali různá jednání o náhradě škod. Nejhorší je to na hranici pole - les.

Dochází u vás ke ztrátám zvěře na silnicích?
Větší problém je na železnici. Tam jsou škody větší. Silnice a obrovský rozvoj automobilové dopravy je tu také samozřejmě znát - třeba na hlavním tahu Louny - Praha a na obchvatu kolem Loun padne x kusů zvěře, hlavně srnčí, s tím se nedá nic dělat. Ale na železnici je více nehod než u silnic, hlavně srnčího. Jde rudl a vedoucí bachyně se postaví na trať, dokud všichni nepřejdou, bohužel to občas zaplatí životem, často za zatáčkou, když se vlak objeví. Na světla už zvěř moc nereaguje, s těmi se setkává pořád.

Bohužel rozvoj dopravy je pro zvěř těžkou zkouškou. Setkáváte se v honitbách s pytláky?
Pytláci byli, jsou a budou, ale nedomnívám se, že by tu byly úplné gangy. Zaplaťpánbůh, že se prosadily plomby, když nic jiného, pytlák je stále v ohrožení prozrazení, neboť když veze zvěř bez plomby, je jasné, že jde o pytláctví. To myslím snížilo i ty nájezdy do lesů.

To je dobrá zpráva. Ještě mi povězte, jak zde proběhlo uvádění honiteb do souladu s novým zákonem o myslivosti - bez problémů, nebo se nějaké vyskytly?
Byli nějaké problémy, uživatelé, kteří celou věc podcenili, se trápili dva, tři roky než měli honitbu uznanou. Třeba u Slavětína se jeden starosta rozhodl, že udělá velké honební společenstvo a rozdělí ho do více honiteb, což je proti zákonu. Menší honitby se nechaly nachytat, pak se z toho těžce dostávali, někdy se vlastníci podepsali dvěma sdružením. Většina ale proběhla v pořádku. V Libčevsi se soudí o kus honitby, která zasahuje do okresu Litoměřice. Nadělalo se občas víc škody než užitku tím, že si každý myslel, jak si ty hranice nahonem upraví. My jsme se snažili jim radit, ať uvedou co nejdříve honitby do souladu v původních hranicích.

Mezi které obce je na Lounsku rozdělena státní správa myslivosti? Máte s nimi dobrou spolupráci?
Máme tři pověřené obce - Podbořany, Žatec a Louny. Z větší míry se o spolupráci snažíme my. Sami si říkáme, aby nám nařídili hodnocení trofejí. V tom případě by ho však museli financovat. Ale pověření dostaneme vždy. Některé okresy toto nenařídí a slyšel jsem, že potom OMS ani hodnocení trofejí a přehlídku nedělají. To jsme si řekli, že by bylo z hlediska myslivosti barbarství, kdyby se trofeje nehodnotily a neukázaly se myslivecké veřejnosti, to by byl úpadek. Navíc ve spolupráci s ČMMJ dostaneme nějakou dotaci. S okresním úřadem byla spolupráce lepší. Předseda OÚ chodil i na naše sněmy, teď už to tak není, v Lounech na úřadě nejsou myslivci vůbec. Na zbylých dvou jsou myslivci. Tady jsou spíše ochránci zvířat.

Jaké jsou vaše vzájemné vztahy s ochránci?
Neutrální, nevyhledáváme žádné kontroverzní situace, ale když se něco děje, vyjadřujeme se. Snažím se myslivce obhajovat tím, že v přírodě fungují a mají tu své opodstatnění, celý rok pracují, obzvlášť v zimě plnili zásypy a krmelce, díky nimž přežila zimu v dobré kondici nejen zvěř, ale i ptactvo a všichni tvorové v lese. Díky tomu, že přežije celá tato fauna, mohou existovat predátoři pernatí i srstnatí. Vadí mi, že nás hází do jednoho pytle - že všichni myslivci jsou špatní, to jako byste řekli, že všichni řidiči jsou špatní, když někdo jede opilý nebo způsobí havárii. Vždy je třeba soudit jednotlivce.
Aby v honitbě byla úživnost i pro škodnou, nemůže být přemnožená, v roce 1993-94 vymizel divoký králík, přemnožily se lišky, teď jsme je ozdravili orální vakcinací - ta mimochodem probíhá letecky a jsme spokojení, už sedm nebo osm let jsme neměli jediné ohnisko vztekliny, už jsme tu měli i pětatřicet ohnisek. Ochránci nám zásadně vstoupili do tlumení lišek tím, že zakázali praktickou přípravu norníků, tedy kontaktní norování. Pes se to musí naučit, měl by umět přírodu ochránit před tím, že se liška přemnoží. Norníky dělám celý život a nikdy bych ho nepřipraveného do nory nepustil - v devadesáti procentech o něj přijdu, nebo když je pes měkčí, liška ho zradí a on už si příště netroufne. Byl to špatný zásah, udělalo se to pro to, aby se vlk nažral a koza zůstala celá. Nora nebyla dobře zkonstruovaná, pes, který byl vyhaněč od přírody se to nějak naučil, ale nebylo to ideální. Když se na konci udělal basa, tedy kotel, změnil se poměr vyhaněčů k davičům, osmdesát procent bylo vyhaněčů. Protože ani škodná nemá zájem se s tím pejskem střetnout. Kontaktní norování bylo jediné ideální na to, abychom pejska připravili - a ta liška tolik netrpěla, v noře si bydlela jako doma.
Ale takto byl problém na světě, liška se přemnožila, obrovsky zdecimovala stavy drobné zvěře a nám to dalo strašné množství práce, aby se ty stavy pozvedly a k tomu musíme škodnou tlumit. Nejideálnější je s pomocí loveckého psa - já zkouším i učím kynologii. Ochránci přírody nás handicapovali i v lovu koček. O psech nemluvím, to je moc citlivá záležitost a je dobře, že je jejich tlumení omezeno jen na mysliveckého hospodáře a stráž. Ale koček jsou miliony a kočka je zdatný predátor - i její tlumení je nejlepší s pomocí psa. Uživatelé honiteb se musí moc snažit, aby škodnou udrželi v nějaké rovnováze, jak není v přírodě rovnováha, je to vždycky nebezpečné.

Objevují se na vašem území nějaké zvláštní druhy?
Mě vadí zařazení do ohrožených druhů zvěře, některé druhy jsou chráněné, i když jsou přemnožené, např. jestřábi, krkavci, kormoráni - ti škodí spíše rybářům a špačci, kteří škodí vinařům. Krkavec se vyskytuje běžně, jestřáb také, k jestřábům mám nesmírný vztah, zabýval jsem se sokolnictvím, jestřáb je úžasný lovec, je skvělé, co všechno umí. Na druhou stranu se tu na podzim objeví dvanáct až čtrnáct hejnek koroptví, třeba i po osmnácti kusech a na jaře je jich minimum, vyberou je jestřábi. A koroptev si také zaslouží ochranu. Nemůže být jedno chráněno na úkor druhého. Krkavci jsou také ve vysokých stavech a krkavec dokáže zabít čerstvě narozené tele - jakmile se narodí, přilétne hejno krkavců a je po teleti. Nikdy nebude škodná v tak malých stavech, aby byla ohrožená, je třeba jí regulovat. Když lišky v roce 1994-95 po zmizení králíků přestaly kojit a začaly krmit, zmizely z vesnic všechny slepice, lišky je vybraly. Za námi chodili lidé ať s tím něco děláme. Poslali jsme je za ochránci.

Říkal jste, že vyučujete kynologii, řeknete mi jak pracuje kynologické komise?
Je jedna z nejlepších z hlediska práce, záleží vždy na lidech. Chceme vytvořit podmínky pro naše myslivce, aby si mohli udělat zkoušky z výkonu a lovecká upotřebitelnost byla dosažitelná. Pořádáme jarní zkoušky, podzimky pro malá a velká plemena, vodní práci v Kněžicích, kde jsou pro to ideální podmínky, tyto zkoušky mají vysokou úroveň, dále se konají samozřejmě lesní a barvářské zkoušky. Obnovili jsme umělou noru, abychom mohli dělat zkoušku z norování. Na praxi si každý majitel musí pejska připravit sám. Jsem velmi spokojen s prací kynologické komise. V Litoměřicích proběhl Memoriál Karla Podhajského, doufám, že u nás bude v budoucnosti také nějaká akce takového významu. Kdokoliv si pořídí loveckého psa, má zde možnost se s ním realizovat. Mimo jiné máme jako určitou formu dotace to, že poplatek za zkoušku je pro člena našeho OMS nejnižší. Máme tři výše poplatků, člen OMS má nejnižší, člen ČMMJ prostřední a nečlen má výrazně nejvíc. To je i u střeleckých akcí.

Kolik psů jste měli na jarním svodu?
Míváme pokaždé slušný počet, letos to bylo 53 psů.

Disponujete dostatkem rozhodčích na zkoušky lovecké upotřebitelnosti?
Na velká plemena máme dost, na malá je to slabší. Vypomůžeme si z jiných okresů. Je výhoda, že se scházíme v rámci kraje - plánujeme kynologické akce v rámci celého kraje, aby se neprolínaly a můžeme si půjčovat rozhodčí, na druhé straně, když tady neuspěji, můžu jít jinam, nebo když se nám přihlásí moc lidí, pošleme je k sousedům. To začalo fungovat a jsme moc rádi. Sjednotili jsme v rámci kraje i odměny rozhodčím. Občas nám přibude i nějaký mladý rozhodčí.

Zmínil jste se, že pořádáte kursy pro myslivecké hospodáře. Kolik bývá zájemců?
Přihlásilo se deset zájemců, takže jsme spokojení, je to ideální počet. Jsme rádi, že se podařilo zkoušky pro myslivecké hospodáře prosadit, předtím byly zkoušky o první lovecký lístek a vyšší a nic mezi. Vyšší zkouška z myslivosti je nejvyšší vzdělání v oboru myslivosti. Tam byla úspěšnost velmi malá. Jsme moc rádi, že hospodáři mají své zkoušky, když si někdo chce udělat kvalifikaci pro výkon mysliveckého hospodáře, klobouk před ní dolů, protože na sebe bere jen práci a odpovědnost. Při těchto zkouškách bývají úspěšní většinou všichni.

Jak početný máte lektorský sbor? Jste v tomto ohledu soběstační?
Máme jeden zkušební senát a nějaké náhradníky. Stačí to akorát. Jsou to lidé, kteří to dělají léta a mají spoustu zkušeností, takže se mohou postavit jak před adepty, tak i před myslivecké hospodáře. Nelze za pět hodin u hospodářů probrat všechno, ale to, co po nich chceme z pohledu mysliveckého hospodáře, jim řekneme. Sbor je na velmi slušné úrovni. Jeden člen bude obcházet, tak jsme přibrali nového a doufáme, že bude také tak dobrý jako jeho předchůdce. Jsou to nadšenci, dostanou sice odměnu, ale v porovnání s tím, co by dostali za ten samý čas v práci, minimální. Je jasné, že to dělají srdcem.

Vyvíjí zde v okrese činnost nějaké zájmové kluby? Třeba sokolníci?
Nejsou tu a je to škoda. Sokolnictví je něco nádherného, je to už jakási nadstavba myslivosti, velmi náročná, oboje najednou se nedá dělat pořádně.

Jistě zde v okrese funguje i střelectví. Máte vlastní střelnici?
Máme vlastní střelnici včetně pozemků, už ji máme zapsanou v katastru nemovitostí. Podařil se nám husarský kousek, dohodli jsme se s vlastníky, restituenty pozemků, i když byly menší problémy, protože nás jeden zájemce chtěl předběhnout, naštěstí to paní jednatelka zachytila včas a dohodli jsme se. My jsme měli stavby, ale nepatřily nám pozemky. Dnes jsme jedni z mála, kteří mají střelnici včetně pozemků, je broková. Ve sdruženích jsou menší střelnice a přibývají.

Kde probíhají střelby adeptů?
Konají se v Třeskonicích, je tam parta nadšenců, kteří si pronajali střelnici, na které se střílí brok i kule. Na té naší, na Červeném vrchu, pořádáme okresní přebory. Formou dotací jsme zařídili, že za nejnižší poplatky si myslivci mohou zastřílet kdy chtějí.

Jaké přebory během roku organizujete?
Veřejný závod na loveckém kole, baterie a Okresní přebor. Také si zde střílí sdružení své závody, je větší zájem rok od roku. Jsme rádi, že je střelnice hojně využívaná. Na myslivecké radě jsme jednou rozhodovali o prodeji, pak se ale vyměnili lidi ve střelecké komisi, přišla parta nadšenců, začali se o střelnici starat a přitáhli tam ostatní. Jsou to lidé, kteří dělají střelectví srdcem, dělají dobrou práci, střelnice je udržovaná a slouží myslivcům z okresu. Je hlídaná, má sobotní i nedělní provoz, je zde možnost občerstvení.

Ještě bych měla poslední otázku - jak dlouho již pracujete na OMS a jestli se vám tato práce stále líbí?
Jsem tu od roku 1991, paní jednatelka od roku 1993. Kdyby to člověk nedělal proto, že ho myslivost baví, nešlo by to. Jsme rádi, že se nám podařilo OMS hospodářsky stabilizovat, že u nás myslivci zůstávají a společně pro myslivost mnoho uděláme. Práce nás baví, hlavně když je výsledek, když se daří propojit práci s honitbami a cítíme, že to funguje. Je řada OMS, které to zvládly ekonomicky i po stránce spolupráce s myslivci - kéž by to tak časem bylo v celé ČMMJ.

Děkuji za rozhovor!
Připravila Ing. Kamila KAASOVÁ
Snímky archiv OMS



Přiložené dokumenty

Media_13054_25_34.xls Tabulka (17,00 KB)
vychází v 7:20 a zapadá v 18:12 vychází v 18:54 a zapadá v 7:31 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...