Časopis Myslivost

Červen / 2006

POTRAVNÍ NÁROKY ZVĚŘE V ZEMĚDĚLSKÉ KRAJINĚ

Ing. Roman Jelínek
Rozbor potravních nároků vybraných druhů zvěře a nabídka potravy v současné zemědělské krajině Kroměřížska



Každý volně žijící živočich potřebuje k svému úspěšnému životu potravu specifické kvality. Kvalita a kvantita přijímané potravy se odvíjí podle oblasti výskytu daného živočišného druhu a aktuálních potřeb (březost, období říje). Následkem nedostatku potravy nebo přijímaní nekvalitní potravy dochází k vzrůstu impaktu především spárkaté zvěře na člověkem pěstované kultury a dále i k poškození zdraví zvěře. Pokud potrava obsahuje nedostatek minerálních látek, tak se za krátký čas tento deficit projeví poruchami zdravotního stavu zvěře, např. porušením centrální nervové soustavy trávicími poruchami (neschopnost využití minerálních látek) aj. (Katreniak, 1990). Tuky, jež si zvěř ukládá při příjmu potravy, slouží v těle zvěře jako zdroj energie, kterou zvěř později využívá.
Sekera (1959) uvádí: ,,Zvěř ke svému zdravému vývoji potřebuje pestrost rostlinných druhů". Bažantí zvěř potřebuje kolem 60 % rostlinné potravy, koroptev polní asi 53 %, zajíc až 100 %. Z toho hlediska jsou pro volně žijící živočichy velmi nebezpečné tzv. monodiety. Což jsou dlouhotrvající, jednotvárná, konzumace jen druhově omezené potravy, tj. spásání monodietní potravní nabídky, způsobované příjmem jednoho druhy potravní složky. Následkem čehož dochází především ke změně mikroflóry zažívacího traktu.
Obecně se dá říci, že nejen pro veškerou zvěř, ale i pro rostliny jako důležitou složku ekosystému platí ,,Liebigův zákon minima 1940", který říká, že: ,,Rostliny a živočichové jsou životně závislé na tom prvku, který je v jejich životním prostředí obsažen nejméně."


Potravní možnosti volně žijících
živočichů v současné zemědělské krajině Kroměřížska
V současné době intenzivního zemědělství prováděného na lánech o výměře až 100 ha, je větší zastoupení plevelných druhů zcela nemožné. Dnes se většinou pěstuje asi 9 hlavních druhů zemědělských plodin a k
nim maximálně 4 kulturní traviny a pícniny. Mimo tyto agrocenózy bylo v okolních ekosystémech identifikováno sice až 175 druhů bylin, z nichž ovšem více než polovina se nachází v lesním prostředí. V samotných agrocenózách bylo identifikováno maximálně 3 - 5 druhů bylin. Většina plevelných bylin se nacházela v ekotonovém prostředí (přechod mokřad - orná půda, lesní půda - orná půda).
Bylo zjištěno, že čím dále od tohoto prostředí směrem do středu lánu, tím se počet druhů bylin redukoval. Zjištěný výsledek koresponduje se šetřením Zabloudila (1986). Za období 1962 - 1982 došlo ke značnému snížení četnosti rostlinných druhů a živočišné složky, jakožto dvou nejdůležitějších faktorů pro zdárný rozvoj stanovištních druhů drobné zvěře. Mezi hlavní příčiny patří především: agrotechnické zásahy, zvýšená aplikace průmyslových hnojiv, podpora hlavní plodiny agrochemickou cestou. Nejdříve mizely ty rostliny, které řadíme mezi léčivé a ze živočišných druhů mi
zí nejdříve i užitečný hmyz. Některé dříve běžné plevele jsou již dnes považovány za chráněné druhy rostlin. U hmyzu je situace obdobná, přitom bažantí a koroptví kuřátka potřebují v počátku svého vývoje dostatečný přísun živočišných bílkovin, který si hradí především sběrem hmyzu. Přitom množství živočišné složky závisí na četnosti rostlinných druhů v ekosystému.
Na základě rozborů potravy v žaludcích 18 bažantích kuřátek (Farský, 1940) byla u 17 kuřátek zjištěna potrava živočišného původu a jen u jednoho čistě rostlinného. Množství tohoto druhu potravy stoupá s věkem kuřete. Kromě živočišné potravy byly v potravě kuřátek nejčastěji (šestnáctkrát) zjištěny měkké vegetativní části orgánů rostlin ve formě různých úštipků listů a květů.
Pro posouzení obsahu živin v rostlinách kulturně pěstovaných a v rostlinách, které volně žijící živočichové - zvěř může v dané lokalitě nejčastěji konzumovat, byly použity krmivářské tabulky pro přežvýkavce (tab. č. 2) a rozbory nejvíce konzumovaných rostlin zvěří (tab. 3 Katreniak, 1990) a rozbory extenzivně obhospodařovaných luk v Rakousku (tab. č. 1 Buchgraber, 1998).
Obecně podle tab. č. 1 lze říci, že s pozdějším vegetačním stádiem bylinného podrostu (travnatého porostu) se snižuje výživná hodnota krmiva (přijímaných bylin), tzn. klesá stravitelnost N-látek, klesá obsah minerálních látek a stravitelné organické hmoty, naopak se stářím porostu výrazně roste obsah vlákniny obsažené v rostlinách.
Na většině současných neudržovaných ploch rozptýlené krajinné zeleně (bylinného podrostu), je zvěř je již od června nucena přijímat méně kvalitní bylinou potravu. A často je následně z takových travnatých ploch sklízeno seno do krmelců a pak často slyšíme otázky ,, Proč mi zvěř nebere z krmelce objemové krmivo?"



Škody, poškození a únosné stavy zvěře
Ze složení a dostupnosti přirozené potravní nabídky vyplývají následné škody a poškození na pěstovaných kulturách. Lesní dřeviny a polokulturní a kulturní byliny jsou přirozenou součástí potravy všech druhů volně žijících býložravých živočichů. Z toho plyne, že živočichové mají vliv na obnovu lesních ekosystémů a podílí se na škodách a poškození, které vzniká v lesním a zemědělském hospodářství (Homolka, 1995). Podle Pfeffera (1961) lze rozlišovat pojem poškození a škodu. Poškození lze chápat jako fyziologickou újmu, tj. každé porušení zdárného vývoje dřeviny (rostliny) mající za následek snížení dřevní produkce, jakosti. Pojem škoda je chápán jako zmenšení užitné hodnoty, v ochraně lesa se jí rozumí poškození dřeviny nebo porostu z hlediska ekonomického. Škoda nastává teprve tehdy, jestliže je přírodě znemožněno vyrovnání těch poškození, která jsou způsobena zvěří.
Dá se říci, že únosné stavy zvěře jsou takové stavy, při nichž nedochází k eliminaci žádného rostlinného druhu a zemědělské a lesní porosty nevyžadují k vývoji nepřiměřená ochranná opatření (Geburek, 1992). Jejich výše závisí na cílech jednotlivých subjektů dotčených chovem jednotlivých druhů zvěře. Husák (1995) definuje únosný stav zvěře jako stav, kdy je dosažena požadovaná skladba dřevin pro daný hospodářský soubor bez mimořádných nákladných ochranářských opatření, a kdy určité poškození dřevin v rámci pokrytí potravních potřeb zvěře neznemožní hospodářské využití lesa ani jeho ostatní funkce a toto poškození lze eliminovat běžnými pěstebními zásahy.
Jako ekologicky únosné stavy lze považovat takové stavy zvěře, které nepůsobí překročení ekologicky únosné výše škod na více než 10 % nezajištěných kultur nebo přirozené obnovy a více než 0,1 % výměry lesa při postižení ohryzem a loupáním (Zatloukal, 1995).
Početnost druhů dřevin není sice závislá na denzitě býložravců, ale dá se odhadnout hustota populace býložravců a její následné početní změny sledováním jejich vlivu na vegetaci (Boisaubert et al., 1990). Míra působení je ovlivňována momentálním počtem zvěře, jejich potravním chováním, typem prostředí a zastoupením vyhledávaných druhů rostlin. Z těchto důvodů nebyla nalezena jednoduchá závislost mezi stupněm působení a denzitou býložravců (Mayle et al., 1999).

Publikace vznikla s podporou grantu č. 526/03/H036 Současný stav a trendy vývoje lesů v kulturní krajině.
Ing. Roman JELÍNEK
Ústav ochrany lesů a myslivosti MZLU v Brně


Vysvětlivky k tabulkám: SNL = stravitelné N látky, ME = metabolizovatelná energie v MJ (megajoulech), NEL = netto energie laktace, (koncentrace energie v 1 kg sušiny píce) 3,5 sláma - 7,0 mladá píce, NEL = ME * (0,463 + 0,24 *q), q = ME/BE, BE = brutto energie, NEV = netto energie výkrmu, (určeno pro masná plemena skotu), NEV = ME * Kzp (MJ/kg sušiny), Kz = 0,554 + 0,287 * q, Kp = 0,006 + 0,780 * q, Kzp = (Kz * Kp * 1,5)/[( Kz + Kp * (1,5-1)]

Přiložené dokumenty

Media_13049_7_33.xls Tab B (18,00 KB)
Media_13049_58_32.xls Tab A (23,50 KB)
Media_13049_48_32.xls Tab 3 (16,00 KB)
Media_13049_39_32.xls Tab 2 (17,00 KB)
Media_13049_29_32.xls Tab 1 (16,00 KB)
vychází v 7:20 a zapadá v 18:12 vychází v 18:54 a zapadá v 7:31 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...