Časopis Myslivost

Květen / 2006

Bažant ve volné krajině II

Myslivost 5/2006, str. 10  Ing. Petr Oskar BÍLEK
Jarní období znamená pro většinu myslivců ukončení péče o bažanty ve volné přírodě vyčištěním a desinfekcí zásypů po zimním přikrmování. Nastává období rozmnožování jarního kmenového stavu v přirozených lokalitách a dostatek přírodních zdrojů budí dojem, že bažant je zaopatřen přírodou v potravních nárocích až do žní, kdy paběrkuje na strništích obilovin. Zvýšená péče především v jarním období však může přinést překvapivé výsledky v početnosti odchovu letošních kuřat a posílení stavu bažantů před podzimními hony a ve svém důsledku i posílení jarních kmenových stavů bažantí zvěře v dalším roce .


Záměrem tohoto článku je pozvednutí vědomí myslivců, že bažant potřebuje péči po celý rok, zvláště však v jarním období rozmnožování, chceme-li mít výsledky v jeho chovu ve volné přírodě dostačující k tomu, aby bažanti byli předmětem lovu na podzimních honech na drobnou zvěř. A aby třeba také v podhorské honitbě zůstal vyšší kmenový stav bažantí zvěře před zimním obdobím, kdy očekáváme zásadní ztráty vlivem nepříznivých zimních podmínek, škodné zvěře nebo jinými, např. negativními antropogenními vlivy, které jsou uvedeny příkladně v Myslivosti 3/2006 str. 5 - 7 v článku doc. Zabloudila.

Kukuřičná až bramborářská oblast - cíl zvýšení odchovu bažantů ve volnosti
Jak jsem již uvedl ve svém článku ve 12. čísle Myslivosti z roku 2005, zaměřuji se především na oblast České republiky, kde lze posílit stavy bažantů zvýšenou mysliveckou péčí v honitbách ve středních a vyšších nadmořských výškách, kde se také myslivecky vyžívám. Tato zemědělská produkční území v naší vlasti převažují nad nížinami a lužními oblastmi, ve kterých má bažant dostatek vhodných podmínek daných přírodou. Ale i v těch oblastech, které poskytují bažantům dostatek přírodních zdrojů potravy i příznivější klima než v podhůří, lze podle mého mínění jejich stavy stálou celoroční mysliveckou péčí zvýšit. Z dřívějších výzkumů výskytu bažanta v různých přírodních podmínkách je možno se poučit, které oblasti jsou pro zvýšení denzity populace důležité. Takto uvádějí hustotu populace bažanta obecného v oblastech s různou nadmořskou výškou Pikula a Beklová (1987): nadmořská výška do 200 m - 10,92 ks/10 km2, nadmořská výška 200 až 400 m - 13,25 ks/10 km2, nadmořská výška 400 až 600 m - 7,80 ks/10 km2
Nejcharakterističtější oblasti výskytu bažanta jsou v podmínkách České republiky v nadmořských výškách mezi 200 až 400 m nad mořem. V těchto oblastech s největší intenzitou výskytu podle nadmořské výšky jsou převážně soustředěny i ukazatele ostatních nejvyšších hodnot denzity bažanta obecného (viz tabulky dále). Je vidět, že i v nadmořských výškách nad 400 m n.m. je možno bažanta zdárně chovat a cíleně se zaměřit na posílení populace. Na první pohled se může zdát, že téměř 8 ks bažantů na 1000 ha honební plochy je málo pro pořádání honů, ale uvědomíme-li si, že bažant není po celé ploše honitby rozmístěn rovnoměrně, ale jen v určitých krajinných formacích nebo remízech, tak uvedená plocha v tabulce zahrnuje honební plochy celkem, včetně lokalit pro bažantí zvěř nevhodných. Naším cílem v myslivecké péči o bažanta v honitbě je posouzení všech výše zmíněných ukazatelů.
Bažant obecný se zdržuje v řidších lesích, které mají křovinatý podrost, remízcích a rákosinách, v pestré krajině podhůří. V místech, kde byl vysazen, žije v nížinách i pahorkatinách, ve svých původních domovech však i v horských oblastech. V podstatě divoký bažant není tak náročný na životní prostředí ani ve své domovině. Jen mu nevyhovují velké lány monokultur, které neodpovídají jeho životním potřebám.
Při posuzování podmínek pro bažanta si neodpustím citát ze starší myslivecké literatury (Stráž myslivosti, 1948), kde na straně 291 Jaroslav Hubálek píše: Bažantům se u nás daří docela dobře ještě ve výši 500 m n. m. Důkazem je třeba bažantnice bývalého hraběte Mistrovského v Rožínce u Nového Města na Moravě, která poskytovala výřady několika set kohoutů. Sám jsem se přesvědčil, že nebyl vzácným ptákem ani ve vyšších polohách tohoto velkostatku. Například v polesí Lhota, ležícím od 600 m výše, jsme nalézali při zaječích honech dost a dost příležitosti střelit si i na bažantího kohouta, žijícího tam docela divoce.
Smyslem chovu divokého bažanta ve volnosti není v žádném případě snaha o dosažení rekordních výřadů, také jím nemůže být snaha o zásobení domácností zvěřinou, ale základní pohnutkou k vynaložení finančních prostředků a obětování volného času celé záležitosti divokého chovu musí být především snaha o udržení této atraktivní zvěře v naší přírodě v takovém počtu, který je únosný pro danou lokalitu z hlediska zdárného prospívání bažantí zvěře i zvýšení atraktivnosti honitby. Vždyť za poslední léta známe mnoho lokalit, kde divoká populace bažanta prosperovala, ale díky především antropoidním činnostem se vytratila. Pokud se podaří v každém vhodném prostoru o výměře 100 ha dosáhnout odchovu 30 až 50 divokých bažantů pocházejících z původního kmene (bez vypouštění), je to asi hranice našich současných možností vzhledem k pracovní zátěži a kapacitě volného času. Podle charakteru krajiny v honitbě v podhůří Vizovických a Hostýnských vrchů, kterou zde prezentuji, je v honitbě o rozloze 1500 ha asi pět až šest takových vhodných biotopů na 600 ha honební plochy vhodných k chovu bažantí zvěře.
Výskyt bažanta v oblastech podle různých genomických typů hodnotí výzkumná práce doc. Pikuly a Beklové z roku 1987: Rozšíření bažanta v oblastech s různými genomickými typy
Výrobní zemědělský typ
Kukuřičný - 9,43 ks/10 km2
Řepařský - 15,07 ks/10 km2
Bramborářský - 8,47 ks/10 km2
Horský - 7,40 ks/10 km2
Řepařský výrobní typ se jeví jako nejvhodnější pro volný chov bažantů v přírodě. Nevýhodu této oblasti lze spatřovat ve velkých obhospodařovaných lánech, kde bažant převážně trpí monodietou. Tato oblast odpovídá lesnímu vegetačnímu stupni dubovému s cérem a bukovo- dubovému. V tomto článku však mám na mysli krajinné formace luhů a teras, sušších a teplejších chlumů nebo typických chlumů a podle všech předpokladů se bažant může rozšířit i do oblastí chladnějších chlumů a sušších a teplejších hor, kde žije i ve své původní domovině.
Základní a prvotní podmínkou pro zdárný odchov bažantů ve volnosti je přírodní prostředí, ve kterém bažant bude trávit veškerý čas svého života, kde bude sbírat potravu a bude se zdárně množit. Toto prostředí se nazývá biotopem a mělo by být ideální pro život bažantů. Také kukuřičné lány sklízené na zrno jsou prostředím, kde ale až na podzim nachází dorůstající hejna mladých bažantů dostatek vydatné potravy sběrem kukuřičných zrn a hmyzu. V oblasti kukuřičné (dříve obilnářské) jsou tedy rezervy a ideální by bylo, kdyby výskyt bažanta v této oblasti "dohonil" výskyt v oblasti řepařské. Po sklizení těchto ploch kukuřice teprve potkáme bažanty v původních lokalitách a u zásypů, mnohdy v překvapujícím množství.
Zvýšenou mysliveckou péči musíme věnovat bažantovi ve výrobním typu bramborářském (dříve obilnářsko-bramborářská oblast), který odpovídá lesnímu vegetačnímu stupni bukovo-dubovému. Pokud se týká zabezpečení pestrosti potravy a rozšíření potravní nabídky bažantům v obdobích, kdy začíná strádat, poukázal bych na metodiku plynulého pásu krmení pro bažanty a koroptve, která byla již uveřejněna (Myslivost 18/5/2000, Libosvár).
Zajisté uvedené tabulky denzity bažanta mohou být směrodatné jen za určitých předpokladů, poněvadž jsou vytvořeny již téměř před dvaceti lety. Dřívější výzkumy jsou dobré pro orientaci ve výskytu bažantů v období, kdy byl ještě hojnější v našich honitbách než je nyní, i když podle statistik výše odstřelu kohoutů poklesla denzita za toto období jen málo (Myslivost 16/6/2001: Myslivecká statistika - teorie relativity v praxi, Koubek, Červený): Odstřel 1987- 573 064 ks, 1999 - 546 506 ks. Lze se domnívat, že toto období je charakteristické ustálenou produkcí bažantnic (omezenou jen meziročními výkyvy) a už dříve zrušenými chovy bažantů v ohradách mysliveckých sdružení. Proto si myslím, že pokles vyjadřuje skutečný pokles odstřelu volně žijící zvěře.
Ve Světu myslivosti uveřejnil Ing. Martin Žižka (SM 1/2004) kompletní statistiku Lov zvěře a zazvěřování v roce 2002 a JKS k 31.3.2003:
Bažant kohout/slepice: plán lovu 447 708/212 647 ks, odstřel 379 596/168 199 ks, úhyn 4811/15 053 ks, zazvěřování dospělou zvěří 87 082/57 827 ks, JKS 2003 71 741/187 594 ks
Z této statistiky je patrné, že vzhledem k evidenci odstřelu slepic a úhynu kohoutů i slepic, se jedná převážně o evidenci z umělých chovů v bažantnicích, zbytek je z volnosti. Výši jednotlivých ukazatelů z volných honiteb neuvádí v publikovaných statistikách žádný autor a vzhledem k potřebě znalostí o stavu bažantů v našich honitbách by do budoucna stálo za úvahu známými statistickými hodnotami se zabývat, poněvadž z nich budeme moci vysledovat vliv péče myslivců a nájemců o divoké bažanty ve volných honitbách mysliveckých sdružení, s důsledky na zlepšení jejich denzity v krajině. Jsou přece součástí výkazu hospodáře mysliveckého sdružení Mysl. 1-01. Nicméně vidíme, že stav populace bažantí zvěře celkem poklesl jen mírně a pro naše potřeby proto můžeme použít i statistiku denzity bažantí zvěře z roku 1987.

Význam prodloužení jarní péče o bažantí zvěř
Měl jsem možnost bažantí zvěř ve volnosti pozorovat několik let ve svěřené honitbě, proto si dovolím zde uvést některé poznatky důležité pro odchov v jarním období.
Koncem února nebo počátkem března (podle povětrnostních podmínek) se začnou hejna kohoutů rozcházet a každý teritoriální člen odchází na místo budoucího hnízdění. Slípky se drží v hejnech obyčejně do poloviny až konce března, potom rovněž odcházejí na místa hnízdění a tvoří větší nebo menší skupiny kolem jednotlivých kohoutů. Kohouti rádi kolem sebe hromadí početnější harémy. Obyčejně kolem poloviny dubna jsou již všechny slepice kolem kohoutů a vytvářejí hejna o více členech. Koncem dubna se stupňuje pohlavní činnost kohoutů, ale počet slepic v hejnech se zmenšuje, poněvadž většina už začíná obsedat snůšky. Každý den, někdy druhý den odchází z hejna jedna až dvě slepice. Koncem dubna zůstává u jednoho tokajícího kohouta tři až pět slepic. Teprve v této době můžeme zastihnout naše překřížené bažanty v párech s poslední slepicí před jejím zasednutím.
Pro zachování a zvýšení populace v honitbě je nejdůležitějším obdobím z celého mysliveckého roku období hnízdění slepic, které začíná podle geografických a meteorologických podmínek v bramborářsko-obilnářských oblastech zpravidla kolem poloviny dubna, kdy slepicím dozrávají vaječníky a po oplodnění začíná snůška. Jiná situace nastala v letošním roce díky neobvykle dlouho přetrvávající sněhové pokrývce na tokaništích a celý tok kohoutů se zpozdil. Zde hovořím o předchozích "obvyklých" povětrnostních podmínkách v České republice.
Začátkem května pokračují kohouti stále ještě v toku. Netokají všichni, pouze ti, kteří mají u sebe dvě nebo tři slepice, popřípadě žádnou. Vládci větších harémů se vůbec neozývají, pouze když se vyplašené slepice rozletí, kohout je svolává. V našich podhorských oblastech, kde není výskyt bažantů v omezené oblasti tak hustý, kohouti často "vodí slepice" na pastvu a zdá se, že se o ně starají i tím, že lákají na sebe pozornost predátorů, hlavně pernatých. Slepice se chovají nenápadně a více se kryjí v zemědělských plodinách, takže je při pozorování nevidíme u kohouta všechny. Při ostruhování se zdá, jako kdyby slepice, které jsou ve snůšce, přicházely ke kohoutovi samy z místa hnízdění v ranním a večerním období pastvy a kohout je v té době pojímá. Po pevném zasednutí všech slepic z hejnka, které tvoří v našich oblastech většinou dvě až pět slepic, výjimečně i více, se kohout usadí v oblasti hnízdění a projevuje o slepice zdání starostlivosti hlídáním okolí v době inkubace, tedy pevného sezení slepic.

Slepice až do období pevného sezení navštěvují zásyp s krmením

Výživou a krmením bažantů ve volnosti se podrobně zabývá jen velmi málo odborníků a omezují se více na zjišťování potravy v obsahu volete u volně žijících ptáků v určitém období roku, ze kterého lze usuzovat na potravní nároky bažanta ve volnosti a z toho odvozovat jeho potřeby zabezpečení výživy chovaného hejna mysliveckými opatřeními v honitbě. Toto sledování však může být někdy zkresleno vlivem umělého omezení výskytu hmyzu postřikem pesticidy, vyséváním rozsáhlých monokultur obilovin a podobně. Proto i bažant s plným voletem může trpět nedostatkem některých důležitých výživných látek. Pro dobrou orientaci nám poslouží výsledky sledování výživy bažantů v bažantnicích.
V jaké kondici přečkají slepice zimní období, tak budou připraveny na nejnáročnější část svého ročního období - reprodukci a od toho se odrazí i velikost násady v hnízdech, líhnivost vajec, životaschopnost kuřat a tím i početní stav bažantů před podzimními hony. Proto je nutné výživu bažantů v přírodě nepřehlížet a odbývat ji např. konstatováním "však on si něco najde", ale považovat zvládnutí výživy bažanta ve volnosti za základní opatření ke zvýšení jeho stavů v honitbě. S tím souvisí výběr místa pro vysazení nové populace v případě prvního zazvěřování.

Hnízdění
Slepice zakládá hnízdo na zemi, zpravidla v krytu křovin nebo podrostu maliní a ostružin, v trsech travin nebo na okrajích mezí nebo u paty stromu. Sedne si na zem a vyhrabává důlek za neustálého otáčení kolem své osy, a proto bývá jamka pravidelně kruhová. Důlek hloubí asi hodinu, potom nasbírá trochu listí, nebo utrhává části trávy a stařiny. Během tří dnů začne slepice se snáškou vajec, což je u nás v první polovině dubna, někdy i dříve podle počasí. V tomto období slepice zmizí, zneviditelní a pozorovat jsem je proto chodil na starou kazatelnu v lokalitě Hrtán (biotop č. 2, Myslivost 12/2005, str. 24), kde z hustého porostu kopřiv a plevelů vycházely v podvečer a ráno na pole s osením. Po snesení vejce sedí ještě chvíli na hnízdě, pak vstane a zkušenější často přehrne snůšku vystýlkou. Staré slepice bývají pečlivější než mladé, které někdy vejce nepřekryjí vůbec. Vejce snášejí zpravidla obden. Zasednou až je snůška úplná. Při dobré snůšce tedy můžeme počítat, že slepice trvale zasedne až za 25 - 35 dní od zahájení, tedy v našich podmínkách koncem dubna, začátkem května.
Během sezení opouští slepice hnízdo jen v době, kdy se jde napít a nazobat, což bývá nejčastěji dopoledne nebo k večeru na 30 - 40 minut, někdy až 2 hodiny. Vypozorovali jsme, že toto poznání je důležité, protože pokud slepice má k dispozici krmení v blízkém dosahu, neopouští hnízdo na delší dobu než je nezbytně nutné k nasycení a nehrozí proto zachlazení části nebo celé snůšky a slepice vyvádí zpravidla více kuřat. Proto jsme si ověřili, že rozhazování zrnin kolem okrajů hnízdišť také přispívá k dřívějšímu nasycení sedících slepic.
Po polovině inkubační doby, kdy se už zárodky hýbou, sedí slepice mnohem pevněji. Tuto dobu poznáme také podle stavu krmení v zásypu. Slepice přestávají brát kukuřici. Kohouti se zpravidla pohybují v blízkosti svých slepic, které zasedají nedaleko sebe i v dosahu krmení. Kohouti vystrkují barevné hlavy s rudými poušky z podrostu, zvýrazněné pigmentem tetraoerytrinem. Čepýří se a vypadají jako hlídači, neboť nebezpečí hlásí kodrcáním. Pravidelně také kodrcají při svém vlastním krmení, kdy se vždy po "zpěvu" otřesou. Bažantí slepice sedí zpravidla 24 - 28 dní, což znamená, že kuřata vyvádějí od poloviny května, nejpozději prvních několik dní v červnu až do jeho poloviny. Vodící slepice přestanou brát zrno úplně, protože učí drobotinu sbírat hmyz, který je pro ně v první fázi vývoje po spotřebování žloutkového váčku životně důležitý pro přísun proteinů do rostoucího organismu. To je teprve pro mne signálem k vyčištění a desinfekci zásypu. Bažantí zásyp vyčistíme a desinfikujeme až po ukončení odběru předkládaného zrna slepicemi, tedy nejdříve v polovině května. Udržením slepic v oblasti zásypu omezíme jejich snahu zahnízdit v pícninách na blízkých polích, které v tomto období mají nejvyšší vzrůst a slepice hledající hnízdiště přitahují svým krytem. Za předpokladu, že máme zásyp vhodně umístěný v lokalitě remízu s nízkým podrostem maliní a ostružiní nebo kopřiv a rákosu, hnízdí slepice nejdále na okraji remízu a snůška nepodlehne zkáze při sklizni pícnin.
Vždy mne zamrzí, když jedu krajinou v místech pečlivých mysliveckých hospodářů, kteří nařizují vyčištění zásypů současně v termínu s desinfekcí krmelců pro spárkatou zvěř ke 30. dubnu. Ochuzují tím populaci slepic o přísun nejdůležitějších živin potřebných k produkci maximální snůšky v nejexponovanějším rozmnožovacím období a nutí je hledat potravu dále v polích od remízu, kde snáze mohou přijít o život.

Ochrana hnízdících slepic v jarním období až do konce července

Toto období je, dá-li se to tak říci, základní epochou důležitou pro přírůst bažantů v honitbě. Přesto, že bažantí slepice v době hnízdění ztrácí pach a je obtížně vyhledavatelná pro škodnou (lišky, kuny, tchoře, toulavé psy a kočky), proti pernaté škodné ji chrání zbarvení podobné půdě - mimikry, dochází v tomto období k nejvyšší ztrátě sedících slepic a mladých bažantíků vlivem predace a ztrátě hnízd vyrušováním. Mistry ve vyhledávání hnízd jsou divočáci, po jejichž řádění zůstane v podrostu jen prázdné kolečko slehlé trávy. Bažantí slepice v období až do inkubace zárodků a následného pevného zasednutí, velmi lehce opouštějí po častějším vyrušení hnízdo a již se na něj nevracejí. Zpravidla zahájí novou snůšku tzv. podnések, která již není tak početná. Oblast hnízdění proto musíme neustále chránit proti vyrušování lidmi s venčícími psy a podobně. Možností je mnoho od pochůzek kolem hnízdiště, upozorňování návštěvníků honitby osobně nebo vývěskami atd.
S umělou ochranou začínáme hned po rozejití přezimujícího hejna do revíru. Zjistíme oblasti toku hlavních kohoutů podle jejich kodrcání a hlasitých projevů toku. Kohout je také méně obezřetný a vystavuje se rád svým sokům. Tato místa si zapamatujeme pro nejdůležitější chovatelský zásah, který v době hnízdění musíme udělat, abychom zamezili zvýšeným ztrátám. Vždyť každá zachráněná slepice s kuřaty nám do honů vychová přírůstek od osmi až do šestnácti bažantíků. Nebezpečími ve snáškovém a odchovném období se zabýval podrobně v Myslivosti 6/5/2001 Vodňanský, který konstatuje: "Přes tak účinnou pasivní ochranu jakou poskytuje nenápadné zbarvení a výrazné snížení pachových stop, jsou ztráty na hnízdících bažantích slepicích v dnešní kulturní krajině často velmi vysoké, zvláště v honitbách, ve kterých je škodná nedostatečně regulována. Jak velký vliv mají predátoři na bažanty v době hnízdění, ukazuje přesvědčivě celá řada studií, které byly na toto téma během uplynulých desetiletí v různých zemích zpracovány. Ve většině z nich se pohybuje rozsah zjištěných ztrát způsobených živočišnými nepřáteli v rozmezí mezi 20-60% z celkového počtu sledovaných hnízd."
V naší praxi k ochraně hnízdišť již několik let používáme nejlacinější způsob, který zabrání predaci hnízdících slepic srstnatou škodnou a divočáky. V době, kdy odstřel kohoutů klesl v naší honitbě na nulu, jsme oblasti s výskytem několika bažantů začali v jarním období zabezpečovat pachovými zábranami. Tyto oblasti jsou vidět na fotografiích v článku "Bažant ve volné krajině" v Myslivosti 12/2005 na str. 24 a jedná se o biotop č. 1, 2 a 3.

Využití pachových zábran v ochraně hnízdišť bažantí zvěře před predátory

Zkušenosti s používáním pachových ohradníků byly publikovány v Myslivosti několikrát, především v souvislosti s ochranou polních kultur před škodami černou zvěří. V článku "Zkušenosti s pachovým ohradníkem Kettner" uveřejněném v Myslivosti 11/1999, str. 36 (Niedoba) je popsáno, jak tento účinný pachový ohradník dokáží divočáci překonat. Nejsou zde však uvedeny náklady potřebné k jeho zřízení, kdy se aplikuje pachová pěna na zatlučené kůly. Tato metoda jistě vyžaduje zvýšené ekonomické náklady nehledě na pracnost a ztrátu času. Je velmi účinná a v místech, kde myslivecká sdružení mají finanční prostředky i dostatek pracovních kapacit bude jistě velmi vhodná. Podobná metoda se nabízí na dalších stranách Myslivosti i na internetovém serveru našeho časopisu v podobě aplikace Hukinolu na vatě upevněné přímo v porostu, kde autoři vyvěšují tyto pachové zábrany také v zájmu ochrany kukuřičných ploch před škodami divočáky. Cena této chemické látky je asi 1000 Kč za ½ litru a je k dostání na našem trhu a preparát je velmi účinný.
Protože nás napadlo využít metodu pachových zábran k ochraně hnízdících slepic, které jsou pro odchov ze zootechnického hlediska nejdůležitější již dříve, v začátcích používání metody pachových zábran však ještě nebyly tyto prostředky na českém trhu nebo nebyly tolik známy. Proto jsme navštívili holičství, kde nám rádi věnovali svoji denní produkci ostříhaných vlasů. Jen se na nás zpočátku dívali úkosem, až po několika letech, kdy se metoda těchto pachových zábran rozšířila v okolí, už schovávali odstřižky ochotně a bez uštěpačných poznámek. V tomto směru jsou nejúčinnější vlasy z pánského holičství, kde před stříháním vlasy nemyjí. V takových vlasech zůstává dostatek lidského pachu pro aplikaci na pachové zábrany přímo v přírodě. Jejich účinnost máme ověřenou v trvání 1 měsíce až 1,5 měsíce od vyvěšení v honitbě.
Chomáči vlasů plníme polyetylénové sáčky malých rozměrů s horním plastovým zipovým uzávěrem, které jsou běžně k dostání ve větším papírnictví za 0,50 Kč/ks. Před naplněním sáčků vlasovými odstřižky procvakneme kancelářskou děrovačkou několik otvorů přes polyetylénové stěny a vlasy do sáčku uzavřeme zipem. Sáček je na horní straně opatřen otvorem pro zavěšení již z výroby. K připevnění pachových zábran na kmeny stromů, tyčky a nebo staré stvoly rákosu používáme obyčejné připínáčky. Celkový náklad na výrobu těchto pachových zábran lze vyjádřit cenou za materiál asi 150 Kč (potřebujeme asi 100 sáčků na jednu až dvě lokality) a 1 hodinu nacpávání + 2 hodiny roznášení v honitbě.
Pachové zábrany v množství 100 ks nezaberou mnoho místa v igelitové tašce a při pochůzce honitbou v batohu nepřekáží. Vyvěšování sáčků s vlasy provádíme jen v okruhu hlavních hnízdišť kolem podrostu, v němž předpokládáme, že slepice zasednou na snůšku díky opatřením v krmení přes zimní období. Umísťujeme sáčky ve výši ½ až 1 m nad zemí na stromy nebo zatlučené klacky ve vzdálenosti asi 10 m od sebe. Na stojící starý rákos je zavěšujeme uvázáním provázkem. Pach těchto zábran je natolik účinný, že škodná se raději této lokalitě vyhne. Když jsem aplikoval tuto metodu poprvé, tak jsem po práci usedl na kazatelnu v této oblasti, poněvadž se spustil jarní déšť, přeháňka. Bylo to navečer a přes území hnízdiště vedl ochoz srnčí zvěře k poli, kde bralo vyrůstající ozimou pšenici. Srnčí v počtu osmi kusů se zarazilo ve větru a stará vedoucí srna chvíli jistila. Nespatřila však nikoho a několikrát udělala váhavě krůček vpřed po známé bezpečné cestě. Asi deset minut váhala a potom otočila celou tlupu zpět do hájku. Tehdy jsem poprvé zjistil, že tyto "pachovky", jak jim říkáme, jsou velmi účinné i pro srnčí zvěř.
První vyvěšení je důležité udělat do 10. dubna, kdy prakticky tok a ostruhování slepic začíná. Tím zabezpečíme klid v tokaništi před vyrušováním škodnou a slepice dobře nasednou snůšku. Poněvadž tato zábrana vydrží až 6 týdnů, další aplikaci provádíme ve druhé polovině května, kdy současně sebereme sáčky z prvního použití, pokud je dokážeme v bujném porostu nalézt. Touto druhou clonou ochráníme slepice v závěru snůšky a při vyvádění kuřat. Druhá aplikace vydrží do poloviny až konce července, kdy už je veškerá ochrana zbytečná, poněvadž kuřata jsou již vyvedena do polí a zpravidla už se ochrání tím, že umí létat nebo vyskakovat s polétnutím. V letošní dlouhé a kruté zimě jsme se přesvědčili, že tyto pachové zábrany je žádoucí vyvěšovat i kolem zásypů, kde krmíme v zimním období, poněvadž ve vzdálenější části honitby nám škodná zlikvidovala téměř všechny bažanty, kteří zásyp navštěvovali.
Pachové zábrany účinně ochrání mladou, líhnoucí se populaci bažantíků v místě zrození a prvních dnů života, avšak nelze je vyvěšovat v celé honitbě. Pouze v místech s koncentrací bažantí zvěře v době rozmnožování se projeví účinnost pachových zábran, protože v případě jejich rozvěšení všude v honitbě by tato metoda ztratila smysl a celá honitba by byla zapachována jako vesnice, kam zvěř přichází jen výjimečně.

Výsledky provedených opatření
Závěrem bych chtěl všem přátelům myslivcům ještě sdělit, že tato prostá opatření již provádíme v naší honitbě asi 9 let ve dvou lokalitách, kde se stav bažantí zvěře ustálil na dobré úrovni, která by však mohla být i zvýšena za předpokladu, že do chovu divokých bažantů nebudou zasahovat negativní vlivy příměstské aglomerace, např. vysoká návštěvnost honitby "psíčkaři", venčící své chovance na volno bez vodítka, bezohlednými jezdci na terénních motocyklech a také amatérskými lovci se vzduchovkami. Z nulového odstřelu v roce 1997 jsme dosáhli odstřelu až 27 kohoutů při podzimních honech na 600 ha honební plochy, což představuje denzitu 16,2 ks na 10 km2 s tím, že ve vynechaných "komorách" honitby zůstávají další kohouti do JKS a množství slepic bývá zjišťováno při honech ve dvoj až trojnásobném množství než je odstřel kohoutů, tedy denzita celkem se blíží v přepočtu 40 ks bažantí zvěře na 10 km2. Výše odstřelu je proměnlivá podle úspěšnosti střelců a zdá se, že stavy bažantí zvěře mají zvyšující tendenci. K uvedené problematice ještě musím zdůraznit fakt, že výše uvedená zootechnicko-chovatelská opatření v našem chovu provádíme prozatím jen ve dvou lokalitách z 5 - 6 možných vhodných biotopů. V ostatních částech honitby zkoušejí naši členové jiné metody posílení bažantí populace, jako je např. odchov s kvočnou apod.

Závěrem
V oblasti výchovy veřejnosti k ohleduplnosti k stále vzácnější volné přírodě ještě zbývá největší kus práce nejen pro nás, myslivce, ale i pro činnost médií. Cílem mého příspěvku není oslava úspěchů v chovu bažantů v naší lokalitě, ale snaha o přispění našimi poznatky dalším nadšencům pracujícím s volnou populací bažantí zvěře a výměna poznatků. Vždyť tento "pokus" probíhá jen v malé lokalitě, která je stále ohrožena přetrvávajícími negativními vlivy na drobnou zvěř. Snažíme se eliminovat tyto negativní vlivy na malém vzorku honitby tak, jako se i v živočišné výrobě ověřují nové metody chovu hospodářských zvířat na malých skupinách pokusných zvířat ve výzkumných ústavech. Naším "výzkumákem" je remízek ve volné honitbě a předmětem ověřování divoká zvěř. O to je práce složitější a jediným měřítkem úspěchu je živoucí příroda, ze které následně můžeme sklidit část naší úrody.
V pokračování tohoto příspěvku v některém dalším čísle Myslivosti bych se ještě rád zabýval dalšími zootechnickými činnostmi v chovu bažantů ve volnosti, protože si myslím, že práce i péče o divokou populaci bažantů není nikdy dost. Proto bych uvítal i další příspěvky na stránkách našeho časopisu od kolegů myslivců k tomuto tématu, protože stále hledáme nové prvky obohacení chovu bažantí zvěře ve volnosti. Naši tvořiví myslivci jistě mají své poznatky z divokého chovu ve své honitbě.
Ing. Petr Oskar BÍLEK





vychází v 5:18 a zapadá v 20:54 vychází v **:** a zapadá v 12:52 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...