Časopis Myslivost

Květen / 2006

NĚKOLIK OTÁZEK PRO…… předsedu Kulturně propagační komise ČMMJ Mgr. Miroslava WOLFA

Myslivost 5/2006, str. 43  red
Pane předsedo, můžete prosím čtenářům Myslivosti ve stručnosti nastínit, jakým způsobem by měla kulturně propagační komise pracovat a rozhodovat v novém pětiletém období? Zatím jsem nikdy v žádné odborné komisi ČMMJ nepracoval, ale svojí představu samozřejmě mám. A to i z minulosti z dob mého fungování v jiných obdobných komisích, neboť pracuji jako tajemník výboru pro veřejnou správu, životní prostředí a regionální rozvoj Parlamentu ČR, kde se stýkají veškeré otázky životního prostředí a myslivosti. A protože myslivost přece jen už nějaký ten pátek provozuji, znám názor lidí na nás na myslivce. Tak na základě těchto znalostí a skutečností jsem si dal v duchu několik cílů a metod, jakým způsobem dosáhnout toho, abychom svoje postavení ve společnosti zlepšili. Podle toho jsem vybíral i svoje spolupracovníky v komisi. Samozřejmě musím poděkovat všem OMS za nabídky, které do kandidátky daly, dopředu říkám, že všichni budou využiti, ale ne jako členové komise, ale jako aktivisté. Budou pracovat na jednotlivých OMS. Jak jsem si přečetl zápisy z minulého volebního období, z různých komisí, které se scházely třikrát nebo čtyřikrát do roka, tak tudy cesta nevede. Já vím, že jsme dobrovolné občanské sdružení, které preferuje myslivost a měli bychom se podle toho chovat, v každém případě je to ale práce s lidmi, a buďto budeme lidem naslouchat a s nimi komunikovat, budeme s nimi chtít pracovat, ale pokud nebudeme chtít, pak to zabalme a nechme to být! Podle toho jsem vybral sedm členů komise, což je tak optimální počet. Já nechci, aby komise pracovala jako obrovský orgán, který bude o všem rozhodovat, komise je pouze poradním orgánem Myslivecké rady ČMMJ, takže ji spíš beru jako takovou sběrnu informací pro rozhodování MR. Komise by měla pracovat systémem šesti sekcí – mládež, propagace, myslivost jako taková, klubová, ….. Nad každou sekcí má jakousi gesci jeden člen KPK, pouze v mediální jsou dva – pan Stojanov a Šprongl, protože to je pro nás prioritní oblast postihující co nejvíce lidí. Pro propagaci samozřejmě chceme v co největší míře využít časopis Myslivost. Chci, aby časopis měl takovou úroveň a byly informace podávány tak, aby ho četli i nemyslivci. Všichni členové komise jsou členy ČMMJ, jen Jordan Stojanov je profesionál v propagaci, kdysi zakládal Asociaci reklamních agentur, pracoval pro LČR a VLS, chci aby byl slyšet i hlas lidí vně ČMMJ.

A každý z těch sedmi členů komise si najde svoje spolupracovníky? Jak budou zakotveni v rámci ČMMJ?
Budou to aktivisté, třeba právě ze seznamu navržených jmen ze strany OMS.

Jak se zaplatí náklady?
Jsou to lidé z okresních mysliveckých spolků, takže cesťovní náhrady a další náklady by měly hradit OMS. Proto se svolává porada předsedů OMS, kde se tyto věci otevřou a pokusíme se na nich domluvit.
Více by se měla propojit komunikace a spolupráce mezi centrem a OMS, tím, že mají OMS svojí právní subjektivitu se to trochu komplikuje. Jasně, že někdo bude chtít, někdo ne, ale to už je otázka umu se domluvit a vyargumentovat si to.

Ale komise nemůže být pouze poradní orgán? Podle mého by měla přijímat závazná rozhodnutí! V tom byl právě v minulosti problém. Komise by měly být snad v určitých momentech tím rozhodujícím orgánem.
Už proběhlo první (nulté) setkání komise. Všichni členové KPK obdrželi status, kde jsou vymezeny mantinely, za co bude KPK odpovídat, o čem bude rozhodovat a v čem bude podléhat Myslivecké radě. Budu chtít, aby každá komise svůj díl odpovědnosti převzala. Vím, že předchozí rozhodování byla těžkopádná. Když se probírám starými zápisy a dozvím se, že někdo dělal řadu akcí a teprve třeba po čtyřech měsících to projednávala a schvalovala Myslivecká rada, tak to tu nemusíme sedět, proč bychom ze sebe měli dělat šašky! Jen bychom se připravovali o čas a o peníze! To já dělat nechci!

Jaká je představa o propojení ústřední KPK a KPK na okresech?
OKPK mají taky právní subjektivitu, jestliže má centrum KPK, která by to měla nějak směřovat, pak musí říci: "máme představu takovou a takovou, nabízíme spolupráci, pojďme společně do toho!" Není možné rozkazovat, to už minula doba. Zásadou je forma spolupráce a metodických rad.

Vše je ale také o financích, kde prostředky získat?
Myslivost musí být z něčeho financována, musíme sehnat finanční zdroje, musíme kontaktovat sponzory a spolupracovníky, a to jak v centru, tak na okresech. Ale pokud chceme něco nabízet okresům, musíme se snažit jim pomoci i finančně. Musíme podpořit dobré projekty na okresech. Okresy by měly s námi komunikovat, říci: "máme takový a takový nápad, potřebujeme na něj peníze". Všechny podnětné nápady zvážíme a posoudíme. A ideální bude, aby nápad, který se osvědčil na jednom okrese, zkusili i na dalších okresech, tak by měla spolupráce v prai vypadat.

Pojďme teď k jednotlivým oblastem. Začneme u mladých myslivců? Jak na mládež působit?
Chceme navrhnout OMS i sdružením, aby navázali na tradici, která tu vždy byla. Co si pamatuji, nejdříve tu byli myslivci. Já to tak vždy vnímal, i na jednotlivých ministerstvech jsem to tvrdil, že myslivec je současně i ochranář. Myslivec byl prvním ochráncem přírody. Trochu jsme zaspali dobu, kdy začal boom všemožných ekologických organizací. Myslivci prostě pro přírodu pracovali a pracují, ale nemluví o tom, což je ale v dnešní době nezbytné. Protože různé nevládní organizace si utvořily image na tom, že nám začaly vkládat do úst věci, které jsme nikdy neřekli. Ochránci mluví, ale zase nic moc nedělají. Bohužel to veřejnost vnímá přes média, takže si o nás dělá zcela mylný obrázek. Ale je to i naše zásluha.
Chtěli bychom začít působit na děti na základních školách. Hlavně na vesnicích, kde je velmi málo aktivit mimo školu. Ve městě také, ale tam je vše úplně posunuté. Hovořím ze zkušenosti jako bývalý učitel, pedagogika byla můj obor dlouhá léta. Dnes bych se do školy neodvážil, protože se vše změnilo. Takže bychom měli znovu vytvářet kroužky mladých myslivců, přitáhnout děcka, aby braly přírodu jako takovou. Učit je myslivosti jako součásti přírody. Když se udělá beseda o myslivosti na vesnické škole, berou to děti jinak než ve městě. Proto se musíme snažit působit na ně přes televizi, rozhlas a přes internet, který je v současnosti neopomenutelná součást osvěty. Úloha internetu roste den ode dne. Situace je ztížená, nesmí to být hrubou a násilnou formou, ale jemným a pozitivním způsobem. Měla by se více navázat spolupráce na regionální úrovni - obnovit spolkový život. My za první republiky jsme měli krátký spolkový život, ale v ostatních státech, které nezažily čtyřicet let totality, se tato tradice drží dodnes a spolky žijí. Ti lidé se musí někde realizovat. Každý má touhu se někde uchytit. Na vesnicích zůstali někde jen hasiči, někde jen fotbalisté, ale myslivci, ti jsou v podstatě všude. Lidé mají potřebu se sdružovat. Myslivci na vesnicích udělali spoustu práce pro společenský život, jsou nepostradatelnou součástí.

Nová KPK by měla podporovat soutěž o ZST, tak i dětské tábory.
Určitě, dětské tábory chceme podpořit, vymýšlíme jak jich podpořit více, jak zvýhodnit děti členů ČMMJ na táborech. V rozpočtu je spousta položek "nerozklíčovatelných", ale snad se najdou způsoby jak získat prostředky. Už na nultém zasedání jsme se bavili o tom, že po oblastech uděláme mnohem více táborů. Aby se rodiče nebáli dát dítě na tábor, takhle když budou vedoucí znát, bude to jednodušší.

Kurzy adeptů, to je tak trochu neuralgický bod ČMMJ. Jaká je podle Vás úroveň výuky, jak vidíte roční praxi, má být či ne?
Množí se případy, že si někdo koupil zkoušky - já bych proti tomu nebyl. Nebudu mu je dávat načerno za deset tisíc, dám mu je za padesát tisíc, legálně, všichni o něm budou vědět, že si zkoušky koupil a s těmi zkouškami bude mít dva roky zkušební lhůtu. To se ale týká dospělých lidí. Co se týká mladých adeptů, kurzy se odvíjí od lidí, od lektorského sboru. Je to pokaždé jiné. Je to i vizitka okresní myslivecké rady, zda si nedokáže zvolit dostatečně fundovaný sbor lektorů, podle toho potom zkoušky vypadají. Ale koupené zkoušky bych nechal jako na zkoušku, nezabráníme tomu, ale je třeba ty lidi podchytit a kontrolovat - aby to všichni věděli.

Řadu let se mluví o tom, že by se udělaly zkoušky formou jednotného testu. Byl byste příznivcem?
Určitě ano, bylo by to přínosem. Zvýšilo by to prestiž, sjednotilo by to úroveň adeptů, oslabilo by to subjektivní vliv zkušebních komisařů. Nevím, jestli komise podpoří návrh jednotných otázek, probere se to s jednotlivými komisaři, se zástupci OMS, pak se uvidí. Na starost to bude mít člen komise Josef Drmota.

Jste pro zachování roční praxe?
Ano, určitě to podporuji.

Existuje doporučení posledních dvou sjezdů zahrnout do poplatku adeptů předplatné časopisu Myslivost, souhlasíte s tím?
To je myslím každého osobní a profesní věc, jestli bude časopis odebírat, ale vzhledem k odbornosti a úrovni časopisu a rok od roku se zvyšující kvalitě by to mělo být předplatné pro adepty samozřejmostí. Nutit je však k tomu nemůžeme. Každý myslivec, který se chce něco dozvědět a orientovat se v oboru a vzdělávat se v oblasti myslivosti by měl časopis Myslivost pravidelně odebírat. Přihlásí-li se do kurzu, mělo by být otázkou jeho vlastního zájmu, aby ho začal odebírat sám bez nucení. Za ten rok praxe každý zjistí, co potřebuje a co je pro něj dobré, kde se něco dozví. I lektoři by měli doporučovat literaturu a tisk pro myslivce přínosný, měli by zdůrazňovat i důležitost odběru časopisu Myslivost. Ale třeba i nové penzum pro myslivce je velmi dobře zpracovaná učebnice.
Bohužel na mnoha OMS penzum nechtějí, že je drahé, a učí ze starobylých učebnic. Nemělo by být snahou ČMMJ vypracovat a vydat svou vlastní učebnici myslivosti pro adepty?
Je pravda, že se učí ze středoškolských a vysokoškolských učebnic, je to těžké na pochopení pro mladé adepty, kteří mají zatím jen základní vzdělání nebo výuční list. Jednotná učebnice by proto určitě měla být.

Jak vidíte spolupráci se zájmovými kluby? Jakou roli jim přisuzujete?
Kluby si žijí pod komisí vlastním životem. Já v nich spatřuji obrovský nástroj pro propagaci myslivosti, ať jsou to fotografové, spisovatelé, sokolníci nebo trubači, když dělají svou věc dobře, přitáhne to spoustu lidí, i na výstavách, na jednotlivých akcích. To musíme využít pro propagaci naší činnosti. Někdy se zdá, že myslivost je u zájmových klubů někde až v pozadí. Každý se chce trhnou, prezentuje se jakoby sám za sebe, ale když potřebují peníze, přijdou za Jednotou. To je přece obrovská škoda. Klub je vlastně předsunutou jednotkou, která získává lidi pro myslivost. Chceme se proto postupně sejít se všemi kluby a ujasnit si stanoviska, komunikaci, spolupráci s námi i s OMS.

Jak vidíte další směřování výstavní činnosti?
V této oblasti jsem byl vždy jen divák a spotřebitel, maximálně jsem sháněl sponzory. Myslím, že při výstavách v Lysé, Budějovicích, Brně, by se měla mnohem více prezentovat činnost místních sdružení a klubů. Hlavně práce s dětmi, práce pro přírodu, spolupráce s ochranáři. Musíme s ochranáři spolupracovat, jinak to nepůjde. To, že spolu navzájem nekomunikujeme, situaci nezlepšuje. Je zvláštní, že na Zemi živitelce v Budějovicích je výstavní panel ČMMJ, ale není tam nic o tom, co se děje v regionu. Když se vystaví při veřejné výstavě jen trofeje, lidé si myslí, že je to jen o střílení. Je třeba rozlišit chovatelské přehlídky a speciální myslivecké výstavy - tam trofeje naprosto logicky patří, ale lidé by se měli dozvědět i o dalších aktivitách. Nepropagoval bych ústředí, to je jen koordinační orgán, tedy něco, co by se nemělo vystavovat. Kulturně propagační komise na okresech by měly začít fungovat jinak. Například se mi ozvali už z Mostu, že mají připravený zajímavý program, věřím, že se postupně domluvíme i s dalšími.

Vždyť i mnoho sdružení pořádá své myslivecké dny a různé soutěže a zapojují nemysliveckou veřejnost. Neměla by se více podpořit komunikace mezi jednotlivými subjekty, podpořit výměnu zkušeností, popíchnout tak i regiony, kde se nic neděje? S tím je spojena i otázka propagace navenek, tedy otázka přístupu k médiím, otázka tiskového mluvčího atd.
Českomoravská myslivecká jednota je občanské sdružení, které má svého jednatele, ten zatím funguje jako tiskový mluvčí. Mít samostatného mluvčího myslím není až tak nutné - je to samozřejmě i otázka financí. Co se týká médií, je potřeba s nimi komunikovat více, i to je ale otázka financí. Jednoznačně je třeba dostat se do médií a začít být viděn na obrazovkách a být slyšen v rozhlase. Ale zase je to o tom, že tu není jen Českomoravská myslivecká jednota, jsou tu i organizace lesnické. Myslivci jako takoví by bez lesa a bez zvěře neexistovali. Takže spojení, které vždycky fungovalo, až do roku 1992, nebylo dříve tak problematické jako je teď. Rozdělení lesa na kategorii státní a na kategorii komerční - to bylo největší neštěstí, které se mohlo stát. Když jsem byl poslancem v České národní radě, v roce 1990 - 1992 jsme s Petrem Krausem z Přimdy dělali co jsme mohli, abychom zabránili privatizaci lesního hospodářství formou á la pan Mičánek. Bohužel se to nepodařilo. Je to vše o spolupráci s lesáky, rybáři, se všemi spolky, je to o sdružování prostředků. Pořady, které by měly být v televizi jsou velice nákladné - myslím, že by bylo možné projednat s ostatními spolky společné pořady, ve kterých by se všechny spolky se zájmem o přírodu prolínaly, aby se třeba i děti v Praze dozvěděly, jak probíhá rok v přírodě. Existuje možnost regionálních pořadů, na které by se snad daly peníze sehnat, ale to nenahradí ten globální, který by seznamoval všechny s životem lesa a zvěře a lidí, kteří jsou s lesem ve spojení. Doufám, že se dohodneme, aby se nám alespoň jednou měsíčně podařilo dát nějaký takový společný pořad dohromady. Co se týče rozhlasu, tam je situace malounko jednodušší, protože rádií je dost, i regionálních i celostátních. Není až takový problém se tam domluvit na pořadu například typu "otázky a odpovědi" nebo něco v tom smyslu. Záleží to na lidech a umění vyjednávat.

Jak to vidíte dál s Věstníkem ČMMJ, to je přece taky informační médium? V určité době byl propagován jako sbírka zákonů pro ČMMJ. Ale momentálně asi nemá tu úlohu, kterou by mít měl. Jak tedy využít tohoto média v budoucnu?
Okresy na to jsou zvyklé, sdružení si je kupují. Jsou tam důležité informace hlavně pro myslivecké hospodáře. Byl bych pro zachování Věstníku. I když na jednotlivých pověřených obcích je přístup různý. Musíme si stále uvědomovat, že myslivci jsou dobrovolná organizace. A jestliže já jako stát chci něco od někoho, kdo to vykonává dobrovolně, musím tak k němu přistupovat. Není to o tom, že jim to přikážu. Je třeba slušně požádat, doložit všechny informace a pomůcky.

Bohužel Věstník vychází jen v malém nákladu - asi 2000 výtisků, tedy se do všech sdružení nedostane.
Ideální by bylo vložit Věstník do Myslivosti, dostanou to tím pádem všichni potřební, včetně pověřených obcí. Kdyby byl obzvlášť závažný, mohl by se poslat samostatně na všechna sdružení.

Co dalšího se ještě změnilo ve způsobech jednání a komunikace kulturně propagační komise?
Například jsme přestali používat papír a komunikujeme jen přes mail - šetříme poštovné i naše lesy. Také bychom z každého jednání chtěli dát zprávu do Myslivosti i vyvěsit na web. Ve své podstatě ze všech zasedání a jednání odborných komisí i Myslivecké rady by měla být vždy výstupem zpráva a tu je třeba dát nejen do časopisu, ale ihned ji vyvěsit taky na webových stránkách.

Jsou však věci, které se probírají jen interně, nemyslím tím, že by se něco skrývalo, ale projednávají se přece jen někdy věci, které jsou třeba jen ve formě návrhů a úvah, tedy ne asi hned pro zraky veřejnosti. Budete tedy publikovat přímo zápisy?
Ze zápisu uděláme pro časopis jen "výcuc" - hlavní body ve stručnější a srozumitelnější formě, ale na web, který pojme mnohem víc než časopis bych dal klidně celý zápis, aby si to zájemci mohli přečíst obšírněji a prostudovat detailněji. To proto, aby každý viděl, o čem se jedná, aby nevznikaly zavádějící závěry a nevznikala taková zbytečná diskuse, jaká vznikala doteď.

Děkujeme za rozhovor
Zpracovali Ing. Jiří KASINA
a Ing. Kamila KAASOVÁ

vychází v 7:07 a zapadá v 16:20 vychází v 16:42 a zapadá v 6:34 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...