Časopis Myslivost

Květen / 2006

Odchov a vypouštění bažantů pod adoptivními matkami

Myslivost 5/2006, str. 24  Aleš NÁHLÝ,, hospodář MS Václavovice
V Myslivosti 9/2005 jsem si přečetl velmi dobrý článek na stejné téma od pána Podhoreckého. Byl jsem mile potěšen, že ještě jsou MS nebo jednotlivci kteří se tímto způsobem snaží zvelebovat stavy bažantí zvěře. V dnešní době je spíše obvyklé jenom si stěžovat, že zvěře ubývá, nebo se úplně vytratila, ale vyvíjet nějakou snahu o vráceni dob minulých kdy bylo bažantů dostatek se mnoho, až na světlé výjimky nedělá. Protože mám podobné zkušenosti jako pan Podhorecký a bažanty tímto způsobem vychováváme už asi 15 let, rozhodl jsem se s vámi o naše zkušenosti také podělit.


Naše první historická zkušenost
Z vypouštěním bažantů mám dvě zkušenosti. Ta první je z doby asi před 15 lety, kdy naše myslivecké sdružení provozovalo bažantnici a odchovávalo okolo 3000 jednodenních bažantů. Zhruba polovina se prodávala okolním sdružením a zbytek se vypouštěl. A to způsobem, že v září až říjnu se většina bažantů vypustila z odchoven a venkovních voliér a část se nechala uzavřená, aby svolávala vypuštěné bažanty zpět do jádra bažantnice. Tímto způsobem jsme dosáhli na dvou až třech honech výřadů i přes 250 ks. Lovili se kohouti i slepice. Na posledních honech se už slepice nelovily a nechávaly se pro zazvěření. Pamatuji si, že jeden rok zůstalo po všech honech asi 300 bažantích slepic a taky dostatečný počet kohoutů. Očekávali jsme, že příštím rokem budeme mít dobré přírůstky. Bohužel jara se dožilo pouze několik bažantích slepic a pár kohoutů.
Žádná slepice nevyvedla kuřata, alespoň nikdo z členů to nemůže potvrdit. Zkoušeli jsme i převézt bažanty do jiných částí honitby, ale nikdy z těchto pokusů nic nezbylo i přes veškerou péči v přikrmování a intenzívním tlumení predátorů do jara případně do toku nezbylo nic.

Druhá zkušenost
Dalším pokusem, když už jsme přestali provozovat bažantnici, bylo nakoupení vynošených slepic a kohoutů z bažantnice. Byli okroužkováni barevnými kroužky a vypuštěni na více míst v honitbě a to už v průběhu jara, kdy u divokých populací dávno probíhal tok. Zase nic. Zpočátku jsme zjistili, že bažanti se strašně toulali. Podle barevných kroužků se dalo poznat kde byl bažant vypuštěn a kde pozorován, nezřídka to bylo během jednoho týdne i několik kilometrů. A nakonec se vytratili úplně a na honech nebyl taky žádný uloven. Myslím si, že hlavní důvod proč bažanti odchovaní v bažantnici a vypuštění do volné přírody nemají nejmenší naději na přežití je jejich pokročilá domestikace. Znám hodně mysliveckých sdružení, které i v současné době chovají nebo nakupují bažanty a vypouštějí je do honitby, ale ještě jsem se nesetkal s tím, že by mi někdo potvrdil zvýšení kmenových stavů nebo obnovení divokých populací. Dobře si pamatuji, jak se káně v bažantnici naučily lovit bažanty i když to předtím běžně nedělaly. Naučili jsme je to ale my myslivci, protože jsme jim nabídli velice levný zdroj potravy! Každý predátor velice jednoduše vyhodnotí, že tvor, který se ho nebojí a přitom je snadno přemožitelný není v pořádku, a proto ho taky loví. V bažantnici jsem několikrát pozoroval jak káně ulovila plně vyvinutého kohouta a hned na místě (protože byl pro ni těžký) ho začala škubat a konzumovat. Pro ostatní bažanty to vůbec nebyl stresující nebo šokující zážitek, protože kolem káně utvořili kruh a čekali. Když se káně nasytila a odletěla, zbytky svého druha spořádali sami. Myslím, že je zbytečné jmenovat další druhy predátorů, kteří jsou mnohem lepšími lovci než káně, jako jestřáb, kuna a liška. Ti si v bažantnici brali plnými doušky.

Bažanty takto raději nevypouštět
Tím jsem poměrně obsáhle zdůvodnil, proč nemá vůbec žádný význam vypouštět bažanty odchované v bažantnici. Prostě jim chybí základní pudové instinkty pro přežití ve volnosti jako plachost a obranné reakce před predátory, kteří to rychle poznají a soustředí na ně veškerou pozornost.
Pokud se nějakým zázrakem přece jenom podaří slepičce a kohoutovi přežít do jara, stejně většinou kuřata nevyvedou, mají potlačeny rozmnožovací instinkty, poněvadž je sami nezažili. Stává se, že slepička nepřipraví hnízdo a snese každý den vajíčko jinam nebo snůšku zachladí apod. Prostě bažant z bažantnice se hodí pouze pro komerční využití nebo zpestření honu, ale pro zazvěřování nebo snahu vrátit bažanta do jeho přirozeného prostředí nemá žádný význam. Je to pouze zbytečná práce a vyhozené peníze.
Proto bych Vám chtěl blíže přiblížit způsob vypouštění bažantů pod adoptivními matkami, jak ho provádíme my v MS Václavovice.

Odchov bažantů pod adoptivními matkami
Je to stará a časem ověřená věc, kterou praktikovali už dávno naši předci v dobách, kdy bylo bažantů ještě tolik, že se nám o tom už ani nezdá. Vím, že většina myslivců tento způsob zná, ale zdá se mi, že jen málo MS ho využívá. Proto bych Vás chtěl seznámit jak ho praktikujeme u nás a jakých výsledků se nám zatím podařilo dosáhnout.
Základní a nejdůležitější věc pro zdar celé akce je sehnat dobrou kvočnu domácí slepice. Na plemenu ani zbarvení nezáleží stačí, když bude dobře kvokat a pevně sedět na vejcích. Není to vždycky jednoduché, protože mám dojem, že i slepice soustavným odchováváním v umělých líhních ztrácejí rozmnožovací pudy a vůbec nekvokají. Z vlastní zkušenosti vím, že když sháním kvočny, obvykle seženu kvočnu u stejných lidí. Čím to je to vám nepovím, ale prostě někomu slepice kvokají a někomu ne.

Příprava kvočen
Protože vajíčka z vysečených hnízd jako kdysi asi neseženeme, musíme si dopředu bažantíky objednat v nějaké nejbližší bažantnici. Když máme dohodnutý termín odběru jednodenních kuřat (my bažantíky bereme okolo 20.6.) začneme s předstihem shánět kvočny. Jedna kvočna odchová spolehlivě 20 bažantíků. Důležité je, aby kvočna u nás seděla alespoň několik dní, nejlépe týden. Dovezenou kvočnu dáme do králíkárny nebo přímo do budníku, který později použijeme do vypouštěcí voliérky. Slepici tam dáme seno a pár vajíček, samozřejmě vodu a zrní. Pokud kvočna na vajíčka zasedne a pevně drží i když se jí dotýkáme, máme vyhráno. Pokud nesedne nebo je divoká a nenechá na sebe sahat, musíme sehnat jinou. Tímto způsobem si připravíme dostatečný počet kvočen a je vhodné mít i nějakou náhradní pro případ, že by některá bažantíky nepřijala nebo by nám v poslední chvíli vstala.

Přidání kuřat
Když máme kvočny dobře zasezené, jedeme do bažantnice pro jednodenní kuřata. Tady musím podotknou, že bažantíci musí být opravdu vylíhlí v ten den, kdy je kupujeme. Nejlépe, když je bereme přímo z líhně. Doma je umístíme do větší bedny nebo ohrádky a nainstalujeme umělý zdroj tepla - nejlépe žárovku nebo tepelný zářič. Teplotu seřídíme výškou tak, aby se nám pod žárovkou kuřata nekupila na sebe (v tom případě je jim zima) nebo aby tam nebyl zase takový žár, aby se nám nevzňala podestýlka z hoblin. Samozřejmě tam taky dáme vhodnou napáječku s čistou vodou. Výborný je obrácený kyblík na misce, aby bažantíci neměli možnost se utopit nebo promočit se a prochladnout. Do krmítka nebo ploché misky nasypeme směs BŽ 1, kterou jsme si taky koupili v bažantnici. Pro celý odchov nám bude stačit 0,5 kg BŽ1 a 0,5 kg BŽ2 na jedno kuře.
Když máme kuřata zaopatřená, začneme okamžitě s přidáváním pod kvočny. Vezmeme kuře a celé ho schováme do dlaně tak, aby ho kvočna neviděla a pomalu ho zasuneme slepici pod křídlo, současně vytáhneme vajíčka, na kterých seděla. Stejným způsobem ji dáme další kuře pod druhé křídlo. Necháme kvočnu uklidnit alespoň půl hodiny a pozorujeme její chování. Pokud kvoká a čepýří se, je to dobré a máme vyhráno. Postupně ji můžeme přidávat další kuřata až do počtu 20 ks. Postupujeme stejným způsobem, zasunujeme bažantíky pod křídla nebo přímo pod kvočnu, a to zepředu i zezadu. Často musíme kontrolovat, zda některý bažantík zpod kvočny nevylezl. Pokud se tak stane, většinou žalostně pípá. Stačí ho chytit a zasunout pod slepici.
Kontroly provádíme až do úplné tmy a ještě baterkou prověříme, zda jsou všechna kuřata pod kvočnou. Proto je vhodné kuřata dovézt odpoledne a všechny operace kolem nich provést do večera, aby doba mezi vylíhnutím a adopcí byla co nejkratší. Kuře, které je dlouhou dobu pod žárovkou si rychle buduje reflex, světlo znamená teplo a jen těžko si později zvyká na svoji adoptivní matku.
Je pozdní večer, úplná tma a my máme všechny kuřata pod kvočnami. Náročný den skončil, ale to nejhorší už máme za sebou. Ještě musím upozornit, že se někdy stává, že kvočna je velice agresivní a když bažantík zpod ní vyleze, jedním klovnutím ho zabije. V tom případě je nejlepší dát kuřata pod náhradní kvočnu. Když bohužel žádnou nemáme, většinou stačí počkat až se setmí a kuřata jí dát za úplné tmy, ona si na ně do rána zvykne.

Přesun do přenosné voliérky
Druhý den ráno už slepice s bažantíky výborně komunikuje a můžeme je přemístit do venkovní přenosné voliérky, kterou máme doma na zahradě. Jednoduše pochytáme kuřata, do bedýnky vezmeme kvočnu a pustíme ji do voliérky, za ni vysypeme drobotinu, ona už si tu mládež srovná sama, jako ostatně každá matka. V případě špatného počasí počkáme až se vyčasí, ale čím dřív jsou bažanti venku, tím lépe. Voliérky používáme o velikosti 2x2 metry a výšce 0,5 metru, je to plně dostačující a dá se s nimi dobře manipulovat. Jsou vyrobeny buď z dřevěných rámků nebo svařené a potažené králičím pletivem. Polovina horní plochy je zakratá fólií proti dešti a přímému slunci. V každé voliérce je budník (dřevěná bedýnka), kam chodí kvočna nocovat, krmítko a napáječka. Je důležité, aby byly dobře utěsněny všechny mezery pod voliérkou, protože kuře se protáhne velmi malým otvorem a zpátky už netrefí. Pokud hrozí nebezpečí, že by se k bažantům mohla podhrabat kuna nebo liška, pověsíme k voliérce s dobrým větrem pytel s lidskými vlasy, které občas protřepeme. Funguje to celkem spolehlivě.
Tak a máme na čtyři týdny vystaráno. Teď už stačí měnit vodu a pravidelně doplňovat krmivo. Krmíme BŽ 1 a když nám začne docházet, mícháme ji z BŽ 2 a tak plynule přejdeme. Později do BŽ 2 mícháme pšenici. Velice dobrým doplňkem těchto směsí (i když jsou plně dostačující) jsou vařená vejce nebo tenké těstoviny. Vůbec nejlepší jsou mravenčí kukly. Do voliérky hodíme na lopatě celé mraveniště, kterých je dostatek v každé louce a kvočna už bažantíkům ukáže, co je třeba dělat. Bažanti se naučí rozhrabávat mraveniště a slepičky to budou příštím rokem potřebovat až budou vodit kuřata. Opravdu to funguje.
Taky nesmíme zapomínat na zelené, pokud nemáme možnost voliérku občas posunout, tak aspoň přidáváme drobnou jetelinku nebo sekané kopřivy. Denně u bažantů od druhého dne do konce čtvrtého týdne strávíme 15 minut času. Myslím, že to je schopen obětovat každý z nás. Ostatní už za nás zařídí kvočna. Naučí bažanty reagovat na psy a kočky, spolehlivě rozezná v letu holuba od káněte či jestřába. Není dobré se u bažantů zdržovat zbytečně dlouho, aby si nezvykali ani na lidi.

Převoz do honitby
V pátém týdnu jsou bažanti už dostatečně vyspělí a schopni samostatně přežít. Proto přistoupíme k převozu do honitby. Vlezeme do voliérky a opatrně pochytáme bažanty do krabice. Kvočnu dáme zvlášť, třeba do pytle. Rychle sbalíme voliérku a na vozíku za autem převezeme na místo vypuštění. Voliérku nainstalujeme a slepici i bažanty do ní opět vypustíme. V místě vypuštění musí být dostatek krytu a v bezprostřední blízkosti je vhodné mít i zásyp. Protože v honitbě je už velká pravděpodobnost, že bažanty rychle najde kuna nebo liška, je nutné kolem voliérky nasypat lidské vlasy, a to nejlépe ve více kruzích. Lepší jsou čerstvě donesené z kadeřnictví, než ty, co jsme měli čtyři týdny u voliérek doma, ty už moc nefungují. Takto si každý člen, který bažanty chová, převeze voliérku do honitby na vhodné jím vytipované místo. Není dobré dávat na jedno místo více voliér pohromadě, protože kde se kumuluje zvěř, tam se natáhnou i predátoři. Je také důležité bažanty vypustit opravdu v pátém týdnu života, protože jak sami uvidíte, ve voliéře se jim už vůbec nelíbí a většinu času tráví obcházením pletiva a hledáním místa možného úniku. Také kvočna už přestává kvokat a brzy začne nosit vejce. To už je nejvyšší čas bažanty opravdu vypustit, aby nepokračovala domestikace.

Vypuštění do přírody
Převezené bažanty necháme zavřené ve voliérce ještě dva dny, aby si zvykli na nové prostředí. Potom voliéru pozvedneme na výšku cihly. To stačí, aby bažanti mohli vycházet ven a kvočna zůstala uvnitř. Slepice ještě bažanty pár dní svolává do voliéry, kde samozřejmě krmíme a máme napáječku. Krmíme i vedle v zásypu. Když kvočna přestane kvokat a nemá o bažanty zájem, raději ji odvezeme a vrátíme. V našem sdružení za půjčení majiteli dáváme 50 Kč, za ztrátu 150 Kč, příští rok nám ji většinou zase půjčí, je totiž velké riziko, že se kvočna stane něčí obětí. Sbalíme voliérku a uskladníme do příštího roku.
Tím naše práce okolo vypuštění bažantů skončila a teď už záleží pouze na nich, kolik jich přežije. Někdy se stane, že po odvezení kvočny se bažanti z místa vypuštění vytratí. To je známka, že na ně začal útočit nějaký predátor a protože je matka naučila, co je pro ně riziko, raději se rozprchnou do okolí. Nezoufejte, oni si sami najdou vhodné místo pro přežití. Další péče o bažanty je už běžnou praxí přikrmováním v zásypech a tlumení predátorů.

Co můžeme očekávat od tohoto způsobu vypouštění?
Můžeme si být jisti, že jsme do honitby dali plnohodnotného bažanta schopného přežít v příštím roce bez problému zahnízdit a vyvést kuřata. A to je myslím to nejdůležitější. Další radost nám přinesou hony, když ulovíme pár opravdu divokých kohoutů, kteří létají hodně vysoko a mají krásně dlouhý klín. A pokud budeme v tomto systému vypouštění pokračovat na vhodných místech i v dalších letech, mohu s jistotou tvrdit, že se s bažanty v honitbě budeme setkávat stále častěji a kmenové stavy života schopné populace se budou zvyšovat.

A co očekávat nelze?

Určitě nepočítejte s tím, že když prvním rokem vypustíte 100 bažantů, tak určitě na honech 50 kohoutů neulovíte, to je jisté. Jde to pomalu, je to běh ne dlouhou trať. Důležité je nevzdat to a nenechat se odradit případnými nezdary. Odměnou nám za to bude pozorování tokajících kohoutů a slepiček vodících kuřata. Myslím, že to za to stojí.

Vývoj bažantí populace v naší honitbě
Na závěr uvádím tabulku vývoje bažantí populace v naší honitbě. Vím, že ulovit za sezónu 44 kohoutů je pro někoho směšné, ale musím podotknout, že naše honitba je převážně souvislý les a vhodné prostředí pro bažanta je pouze na jeho okrajích. V době, kdy jsme měli bažantnici, jednalo se o jinou část honitby, která už nám nepatří, tam byly podmínky velmi dobré.
Bažant se u nás vyskytuje asi na ploše 200 ha. A to ještě rozdělených na několik malých ploch. Takže, když budete mít 1000 ha vhodných ploch pro bažanta, tak si náš výřad vynásobte pěti a vyjde vám číslo, kterého můžete dosáhnout. V tabulce uvádím úhyn až do doby vypuštění. Nejde o klasický úhyn, protože s nemocemi jsme se za celou dobu nesetkali, ani ozobávání případně kanibalizmus jako v bažantnicích se nikdy neprojevil. Úhyn má prakticky tři příčiny. Ušlapání několika kuřat kvočnou v prvních dnech, zabití agresivní kvočnou (to se dá pohlídat ) a největší procento úhynu mají na svědomí kuny, které vnikly do voliérky a zpustošily vždy celý chov (ale toto má většinou na svědomí nezodpovědný chovatel, který nepoužívá vlasy nebo má voliérku v chatrném stavu).
Na závěr přeji všem zájemcům o tento způsob odchovu a vypouštění mnoho zdaru v chovu a hodně radostí z výsledku vašeho snažení. A redakce Myslivosti jistě uvítá příspěvky a praktické zkušenosti jiných mysliveckých sdružení.

Přiložené dokumenty

Media_12835_6_44.xls Tabulka 1 (15,50 KB)
vychází v 7:47 a zapadá v 15:58 vychází v 10:12 a zapadá v 18:51 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...