Časopis Myslivost

Listopad / 2006

Navštívili jsme OMS Trutnov

Myslivost 11/2006, str. 56  Připravila Ing. Kamila KAASOVÁ
Pod východním okrajem Krkonoš byla dle písemných záznamů v roce 1260 založena slovanská osada Úpa, později známá pod jménem Trutnov, dávná pověst však posunuje počátky města do 11. století, kdy jeho údajný zakladatel, rytíř Trut ulovil ve zdejších hlubokých lesích bájného draka. Udatní rytíři a strašliví draci se již po lesích Trutnovska nepohybují, pravděpodobněji se zde setkáte se vznešenou jelení zvěří a s bodrými myslivci. Ve značné míře láká toto Krakonošovo království i turisty a milovníky přírody. O tom, jak se zde činnost všech těchto skupin navzájem prolíná jsem si povídala s předsedou Okresního mysliveckého spolku v Trutnově MVDr. Jaroslavem Čechurou.

Povězte mi nejdříve o přírodních podmínkách regionu, jaká je jeho rozloha a krajinné rozčlenění?
Přírodní charakteristika okresu je velmi pestrá, jeho jihovýchodní část patří do zlatého pruhu země české, což je oblast, kde dodnes zůstává zachována velmi vysoká úroveň zemědělské výroby. Na druhé straně okres ohraničují horské partie Krkonoš. Patří sem dvě třetiny výměry Krkonošského národního parku, které spadají pod Královéhradecký kraj, zbylá část na západě náleží do Libereckého kraje, pod Okresní myslivecký spolek Semily. Krkonoše jsou pohoří velmi rozlehlé, jeho podélná výměra se blíží sto kilometrům. Lokalita vhodnější pro drobnou zvěř, tedy úrodná nížina, je v menšině, na většině území převažuje chov zvěře spárkaté.
Okres Trutnov sahá ve směru severojižním od Krkonoš až po obec Velký Břeštov, kde se nachází bažantnice. V honitbách se vyskytuje bažant, zajíc, srnčí, černá, jsou tu i honitby s menším stavem zvěře daňčí ve volnosti a samozřejmě to, co dělá hory horami, je jelen. Dříve zde byla historická oblast chovu jelení zvěře číslo 10. Díky MŽP máme dnes opět v Krkonoších oblast chovu jelena, nejsou do ní zařazeny honitby LČR, jen společenstevní honitby a honitba školního polesí. Byly i snahy vytvořit oblast chovu daňka. Pan Libich, který měl díky své disertační práci zkušenost s kraniologickým měřením daňčí zvěře, zjistil, že populace by zde měla při správném hospodaření vysokou kvalitu, zatím však tato oblast nebyla ustavena.
K rozloze bych si dovolil uvést jednu zajímavost, protože už na OMS patřím k inventáři, přišel jsem sem po vysoké škole v roce 1969, znám staré statistiky honební výměry, které mě nutí k zamyšlení, protože ukazují, že od roku 1969 ubylo téměř 8000 ha honební plochy.

Čím byl tento úbytek způsoben? Plochy se změnily na nehonební?
Nelze to jednoznačně říci, zčásti to může být administrativní záležitost, z části je to důsledek nové tvorby honiteb. Uživatelé honiteb se snažili vyhnout problémovým plochám rozsáhlých městských aglomerací, tedy do honiteb nezahrnovali plochy, které "zaváněly" intravilánem.

Mezi které obce je ve vašem okrese rozdělena státní správa na úseku myslivosti?
Jsou tu tři státní správy - Dvůr Králové, Vrchlabí a Trutnov. Trutnov má největší správní obvod, patří sem 29 honiteb na 36 289 ha honební plochy. Podle velikosti je druhý Dvůr Králové, který spravuje 19 honiteb o výměře 22 205 ha. Nejmenší správní obvod má Městský úřad Vrchlabí, pod něj spadá devět honiteb, jejichž výměra je 10 486 ha.
Pracovníci úřadů jsou myslivci, spolupráce i komunikace s úřady je na velmi dobré úrovni.
Kromě úřadů obcí s rozšířenou působností spravuje značnou honební plochu i Správa KRNAP, má na území okresu pět honiteb o výměře 28 567 ha. Celkem má tedy okres Trutnov 62 honiteb, jejichž výměra je 97 547 ha. Šéf správního úseku KRNAP je též aktivní myslivec a náš člen.

Jak činnost OMS ovlivňuje přítomnost Národního parku či Střední lesnické školy v Trutnově?
Přítomnost Střední lesnické školy v Trutnově, která je zde od roku 1945, je pro nás velkým přínosem, máme mezi sebou velmi dobré vztahy, dokonce máme sepsanou vzájemnou dohodu o recipročním půjčování střelnic - OMS vlastní kulovou střelnici, SLŠ brokovou a navzájem si je zapůjčujeme. Dále je zde Lesnické učiliště ve Svobodě nad Úpou, které má mezi učilišti zvláštnost - vlastní trenažér harvestoru, pravděpodobně i díky tomu se zde učí žáci až ze Slovenska. K zajímavostem KRNAP patří to, že byl naším prvním uznaným národním parkem. Všechny tyto instituce se promítají do chodu naší organizace a samozřejmě i do provádění myslivosti v honitbách.

To jistě mysliveckou činnost v regionu zpestřuje. Jak konkrétně vypadá spolupráce s Krkonošským národním parkem?
Vždycky jsme se snažili myslivce nečlenit, myslivci jsou myslivci a nikdy tu nebyli tendence dělit je na lidové a profesionální. Kromě honiteb národního parku tu máme i dvě školní honitby. KRNAP má dvě honitby, které provozuje na svůj náklad a tři honitby pronajal. Všichni zaměstnanci KRNAP, úseku lesního hospodářství, jsou členy OMS, členské příspěvky jim hradí zaměstnavatel. Spolupráce je na velmi dobré úrovni, naši členové, myslivecká rada, i členové komisí, jsou respektovanými odborníky, jsou členy poradního jelenářského sboru a když se tvořil plán péče pro KRNAP, dostali jsme ho k vyjádření. Probíhá mezi námi pozitivní a podrobná spolupráce. Samozřejmě provádění myslivosti v honitbách Národního parku má trochu jiný režim, je v režii MŽP a jeho vnitřních předpisů. Důkazem naší úzké spolupráce je i to, že Správa KRNAP trvala na tom, abychom oblastní chovatelskou přehlídku pořádali za okres jednotně, tedy včetně celého území KRNAP, i té části, která patří do okresu Semily. Velmi nás tato spolupráce těší, neboť si myslíme, že by přehlídka ztratila na vážnosti a kvalitě rozdělením na části. Rovněž máme od státní správy stanovena kritéria chovnosti pro celý region. Fotografie z přehlídek umisťujeme pravidelně na naše webové stránky, aby si je mohli všichni prohlédnout.

Kde se přehlídky konají? Pomáhají vám studenti Střední lesnické školy s hodnocením a instalací trofejí?
Už si ani nevzpomenu, odkdy pořádáme přehlídky v tělocvičně Střední lesnické školy. Jsme na ně plně zařízeni, za poslední dva roky jsme do mobiliáře na konání přehlídky investovali 40 000 Kč. Záleží nám na tom, aby přehlídka měla určitou estetickou úroveň. Koná se vždy celý týden plus dva víkendy v jarních měsících, snažíme se vybrat termín, kdy mají studenti prázdniny. Už máme v instalování přehlídky takovou praxi, že jí postavíme i složíme během tří hodin. Při rozebírání trofejí po skončení výstavy přebírají uživatelé honiteb medikované krmivo. Také po skončení přehlídky probíhá školení mysliveckých hospodářů, čehož využívají někdy i orgány státní správy, když potřebují například rozdat hospodářům nějaké tiskopisy.
Objevily se i tlaky, že by výstava byla putovní, ale to by přineslo velkou spoustu těžko řešitelných problémů a výdajů. Nemáme proto snahu měnit místo, když tu máme tak skvělé podmínky. Na mobiliář výstavy jsme získali příspěvky ze strany úřadů, na režii si musíme vydělat vstupným, nejsme na tom tak dobře, aby mohla být volně přístupná.
Studenti nám s instalací i v průběhu výstavy ochotně pomáhají, zároveň škola využije přehlídky pro praktickou výuku. Účastní se i hodnocení trofejí. Ke každé přehlídce zpracováváme zpravodaj s údaji o trofejích, honitbách, složení hodnotitelské komise, včetně seznamu význačných trofejí, kritérií chovnosti, statistiky. Prodáme ho za symbolický obnos, který pokryje náklad na výrobu. Tiskne ho přidružený podnik Střední lesnické školy Trutnov.
Naše přehlídka je dost navštěvovaná, přichází pravidelně 700-800 návštěvníků, k tomu studenti lesnické školy.

Je skvělé, že jste udrželi přehlídku dohromady za celý region, návštěvníci si jistě odnášejí ucelenější obrázek o zdejších chovatelských výsledcích. Taktéž je chvályhodné, že fotografie a informace z chovatelské přehlídky umisťujete na vaše webové stránky, které průběžně aktualizujete. Zvykli si vaši členové čerpat z nich informace?
Na stránkách se dají najít veškeré informace o OMS, pracovní doba, kontakty, samozřejmě termíny konání akcí, přihlášky, zprávy o veškerém dění, fotografie a výsledkové tabulky ze soutěží a zkoušek. A přestože je velká část členů v seniorském věku, za pomoci svých dětí a vnoučat se na webové stránky chodí dívat. Výdobytky doby v oblasti informačních technologií, tedy počítač a připojení na internet, jsme si opatřili, investovali jsme do nich přiměřené peníze a udělali jsme to rádi. Vždyť dnes tisknout oběžník nebo zpravodaj je podstatně složitější a nákladnější než jej poslat elektronicky nebo vyvěsit na stránky. Operativnost je neporovnatelná. Jsou to velmi rozumně uložené peníze. Kdo chce, informace si tam vždy najde a alespoň si je tam přečte opravdu ten, kdo o ně stojí, což u hromadně rozesílané tiskoviny nemusí vždy platit. Doba je taková a my si toho vážíme. Máme štěstí, že jsme získali na pozici webmastera člověka, který tuto činnost bere jako hobby a je v oboru zkušený. On nás prohání, abychom mu dodávali materiály, takže jde všechno rychle.

Pozorujete při každoročním hodnocení trofejí před přehlídkou nějaký vývoj v kvalitě zvěře?
Objektivně bych řekl, že u srnčí zvěře se nepatrně posouváme dopředu. U jelení zvěře, vzhledem k tomu, co musela absolvovat, se kvalita chovu drží na přijatelné úrovni. Z minulosti pocházejí tři zlatí jeleni - první, ulovený poplatkovým lovcem z Německa Hansem Rosbachem, nesl trofej, která byla ohodnocena na 212 bodů CIC, druhá zlatá získala 211 bodů CIC, třetí z roku 1990, nejsilnější trofej hodnocená na mezinárodní výstavě v Nitře, měla 219 bodů, čtvrtý zlatý jelen není uznaný - trofej se našla v Labském dole, kde lovily V.I.P. osoby z ministerstva, lovec se o ní dodatečně přihlásil, tedy nebyla oficiálně ohodnocena. Téměř na každé výstavě máme jednu nebo i více stříbrných trofejí jelena. Znamená to, že kvalita chovu jelení zvěře je zachovaná, ale vzhledem k počtu zvěře se medailové kusy objevují v delších intervalech. Z doby, kdy fungovala oblast chovu černé zvěře, máme dvě zlaté trofeje divočáka, k tomu sérii stříbrných. Poradní sbor omezoval lov kňourů v celém okrese na počet pět, nebylo určeno z které honitby, v každé honitbě však mohl být jen jeden. Vzhledem ke kritériím a zodpovědnému přístupu se nám někdy ani tento počet nepodařilo ulovit. Bohužel se zrušením okresního úřadu oblast chovu černé zvěře zanikla. Měli jsme velmi dobrou kvalitu chovu mufloní zvěře, dokonce, kdo zná historii chovu muflonů v republice, ví, že zdejší zvěř z revíru Choustníkovo hradiště se podílela i na vzniku Zaječinských obor. Máme celou sérii trofejí muflona těsně pod hranicí 230 bodů CIC. Dnes tento druh stagnuje, je znatelný úbytek mufloní zvěře v honitbách.

Mluvil jste o trofeji, kterou získal zahraniční lovec. Jste blízko hranic, jezdí sem těchto poplatkových lovců více?
Máme to blíže do Polska než do Německa, významnější jsou tedy vztahy mezi KRNAP na české a polské straně. Na polské straně je zcela jiný názor na hustotu populace jelení zvěře, mají jí podstatně více. U zahraničních lovců je patrný spíše odliv. Dříve byla stálá klientela. Dnes už se v KRNAP komerčně neloví, také dřívější třída německých lovců se ztratila, vystřídali je Holanďani. V této oblasti však nemůžeme nabízet příliš atraktivní trofeje. Spíše zajímavý lovecký zážitek. Někdy by uživatelé honiteb potřebovali finanční injekci od zahraničních lovců, ale těžko se shánějí.

Kolik myslivců sdružuje OMS Trutnov? Drží se členská základna na stejné úrovni nebo se objevují výkyvy?
Radost z toho nemáme, ale klesli jsme na 900 členů z téměř 1200. Tento pokles je pro nás nepříjemný i v tom, že se značně ztenčil příjem OMS. Kromě toho nás vyloupili a stěhovali jsme se z původní kanceláře. Ještě, že jsme měli vybudované zázemí velmi pečlivým hospodařením s finančními prostředky.

Když mluvíte o stěhování, kde spolek sídlil dříve? Měli jste stálé sídlo?
Vždy jsme měli kancelář v pronájmu, nikdy jsme neměli vlastní sídlo. To bylo nad naše možnosti. Po revoluci jsme měli obavy, dokonce nám jeden člen "hodil záchranné lano", kdyby byl problém s umístěním, pronajal by nám své prostory, ale zatím jsme se vždy nějak protloukli. Dříve jsme byli v budově městského bytového podniku, ten zprivatizovala firma, nová nájemní smlouva byla pro nás neúnosná. Stěhovali jsme se několikrát, některé budovy už ani neexistují. Za těch třicet osm let, co jsem na OMS, to bylo nejméně čtyřikrát.

Celá léta jste předsedou OMS?
To ne, jsem předsedou od roku 1992, začínal jsem v roce 1969 jako "náhradník pléna", postupem času jsem se ocitnul v předsednictvu, byl jsem předseda kynologické komise, pak myslivecké komise a nakonec předseda OMS. Do dalších voleb se moc lidí nehlásí, tak uvidíme. Nemáme ani jednatele na plný úvazek, jen paní na administrativu. Bohužel se nenajde člověk, který by práci jednatele dělal rád za ty peníze, které mu můžeme dát. Nikdo z rady OMS si nedělá žádné nároky, neplatíme si žádné odměny, chápeme to jako službu myslivosti, ani si neúčtujeme cesťáky. Snažíme se hospodařit šetrně, chybějících 300 členů je znát a kdybychom v kurzu měli 40 uchazečů, jak tomu v minulosti bývalo, je to také jiné. I když jsme nikdy nepostavili náš příjem na poplatku za kurz, to mi připadá nemorální. Poplatek je postaven tak, abychom neprodělali, ale zároveň ani nevyděláme. Potřebovali bychom přeci jenom mladé lidi, a ti peníze v rodinných rozpočtech hledají těžko.
Šetrné hospodaření v minulosti nás zachránilo od těžkostí, které se objevily, ale v současnosti jsme se rozhodli nenechávat na účtu větší rezervu, aby tam zbytečně peníze neležely a neznehodnocovala je inflace. V nedávné době, kdy naše jednota prodělávala, kulantně řečeno, malou krizi, se stále probírala otázka, co vlastně myslivcům dává, přistoupili jsme tedy k přerozdělování prostředků myslivcům zpět. Jako ideální způsob nám připadalo financování celookresní ozdravné akce pro spárkatou zvěř. Zajistili jsme medikovanou krmnou směs a každý uživatel honitby, který si jí u nás odebral a zároveň přinesl seznam členů svého sdružení, dostal za každého našeho člena 50 Kč jako výhodu členství v OMS. Do těchto výhod dále patří bezplatné používání naší kulové střelnice. Včetně nastřelování zbraně. Hodně se využívá pro kontrolní střelby uživatelů honiteb před hlavní loveckou sezónou.

Je vidět, že členství v OMS je pro myslivce přínosné, čím si vysvětlujete úbytek členů?
Existují dvě hlavní příčiny. Zaprvé členská základna stárne, někteří myslivci již ze zdravotních důvodů končí s praxí a mladých v kursech není tolik. Někdy se také ve sdruženích nechovají moc seriozně, drží uzavřené kolektivy a nové lidi nechtějí brát. Není mi jasné proč a věřím, že se začne situace měnit. Mnohde je věkový průměr sdružení kolem šedesáti let. Umím si představit, že když mladý člověk nemá vyhlídky na možnost přijetí do sdružení, ani si zkoušky neudělá, i když ho myslivost zajímá a rád by se zapojil.
Druhým důvodem úbytku členů je v posledních dvou desetiletích záležitost tvorby nebo změn honiteb. Někteří myslivci bohužel přišli při těchto změnách o možnost výkonu práva myslivosti v honitbě.

Došlo tedy při uvádění honiteb do souladu s novým zákonem o myslivosti k dramatickým změnám?
K velikým problémům nedošlo, nárůst počtu honiteb je o pět nebo šest. Větší část okresu hospodaří se spárkatou zvěří a pro toto hospodaření je dělení honiteb na menší špatné. Přeci jen však nějaké změny proběhly, hlavně ve vlastnických vztazích. Ty jsou stále v pohybu, protože vždy po nějaké době vyplyne holá pravda na povrch - že provozování honitby není zdaleka tak lukrativní záležitost, jak by si někdo mohl myslet. Do honitby se musí vnášet peníze a mnoho fyzické práce. Stalo se, že po nějakém čase, kdy nově utvořená honební společenstva hospodařila na vlastní pěst, se raději rozhodla pro pronájem honitby.

Většina honiteb je tedy v režii sdružení, jsou zde nějaké honitby v soukromé režii? A panství Sporckových je spravováno samostatně?
Panství Sporcků prakticky neexistuje. Hlavním pozůstatkem je hospital v Kuksu a zbývající hospodářské zázemí je ve vlastnictví obce a je opečováváno památkovým úřadem. Pozemková držba již neexistuje, jen stavby. Vlastní honitby tu mají jen Lesy České republiky. Ty spravují jejich ředitelé a zaměstnanci. Jsou rozptýlené po celém regionu. Velké plochy lesů na našem území drží města. Vrácením lesního majetku městům došlo i ke změnám v honitbách. Jsou tu honitby města Dvůr Králové, Trutnova a Jaroměře. Jaroměř už spadá pod OMS Náchod, ale vlastní pozemky na území okresu Trutnov.

Vyskytují se zde nějaké obory?
Máme tu malou obůrku v prostoru Hrádečku, což je víkendová záležitost minulého pana prezidenta. Došlo k jejímu zmenšení na miniobůrku s daňčí zvěří, jiné obory tu nejsou.

Ve kterých honitbách se vyskytuje drobná zvěř?
Drobná se objevuje prakticky všude, málokde je však předmětem lovu, pokud nepočítáme záležitosti ulovení pěti zajíců nebo bažantů do tomboly v rámci kulturní akce pro obec - plesu nebo poslední leče. Samozřejmě, kdo dneska bažanta nevypouští, tak ho ani neloví. Je tu malý počet vhodných vodních ploch, kde se chová divoká kachna. V honitbě, do které patřím, bylo na začátku zimy 2005/2006 možná více než 50 koroptví a když řeknu, že po zimě nemáme žádné, budu blízko pravdy. Koroptev získala tím, že v částech, kde intenzita zemědělské výroby poklesla, jsou i plochy půdy uváděné do klidu. Tyto trvalé travní porosty nejsou předmětem sklizně, ale jen údržby. To koroptvi významně pomohlo zejména v otázce potravní nabídky. Bohužel po letošní zimě predační tlak na tento druh byl tak vysoký, že se stavy nedochovaly. Vzhledem k souvislostem s nebezpečím ptačí chřipky, kdy se ve větší míře evidovalo uhynulé ptactvo, jsme zaevidovali mnoho ptáků, včetně například sov, uhynulých v důsledku nedostatku potravy. Zima byla krutá nejen pro zvěř, ale i pro všechny ostatní druhy živočišstva.
V dřívějších dobách byla v Krkonoších hojná populace tetřeva hlušce, která vymizela. Proto se zde dlouhodobě provozoval jeho záchranný chov, výsledky jsou však bohužel špatné.

Určitě bude jedním z důvodů značný pohyb turistů po Krkonoších, zvěř nemá klid..
Významným činitelem je zde predační tlak. Dále skutečnost, že Krkonoše jsou značně vyčerpané všemožnými aktivitami společnosti, mnohdy na úkor ochrany přírody. Říká se, že návštěvnost Krkonoš se pohybuje průměrně kolem sedmi milionů lidí ročně. To samozřejmě s sebou nese velkou zátěž pro přírodu. Je zde i otázka vhodnosti biotopů pro lesní kury. Když zavzpomínám, po objevení se imisních holin všichni jásali, že se zvedají stavy tetřívků. Imisní holiny se podařilo zalesnit, jsou tam mlaziny, hustota tetřívčí populace je opět nízká. Bohužel myslivci jsou až ti poslední, kteří mají rozhodující podíl na tom, co se děje se stavy zvěře. Velmi se osobně obávám o osud zvěře srnčí, protože, je-li pravdou, že se bude motorová nafta obohacovat metylesterem řepkového oleje a, jak je v zemědělských médiích prezentováno, i v letošním roce bude poptávka po řepkovém semeni větší než nabídka, bude to znamenat další rozšíření porostů řepky. Dnes si myslím, že díky šlechtění rostlin zmizely brzdy, které existovaly dříve, kdy řepka byla velice nespolehlivou rostlinou. Zejména období přezimování bylo rizikové. Dnešní odrůdy jsou šlechtěné na to, aby tyto handicapy neměly a pro myslivecké hospodaření začíná další zkouška. Je sice možné omezovat vliv řepkových porostů pomocí cílené zvláštní péče o zvěř, ale ta péče je velice nákladná a není zase tak spolehlivá, aby dokázala zabránit zvýšeným ztrátám na srnčí zvěři. Jinak si myslím, že by myslivcům mělo konečně přestat být podsouváno, že chtějí chovat nadměrné stavy zvěře spárkaté. Je všeobecně známo, že Správa KRNAP provozuje přezimovací objekty pro jelení zvěř. Takže se dá říci, že v Krkonoších jsou jeleni spočítáni velmi přesně. Hustota jelení populace se blíží deseti kusům na tisíc hektarů honební plochy. A myslím, že kdo chce v této situaci mluvit o přemnožení, neví o čem hovoří.

To lze opravdu těžko nazvat přemnožením. Hlavně se však mluví o přemnožené černé zvěři, v jaké výši se pohybují její stavy ve vašem regionu?
Pro zajímavost jsem si udělal sondu pár let zpátky. Díky aktivitě zaniklého okresního úřadu jsme tu měli vyhlášenou oblast chovu černé zvěře. Byly dány zásady jak s černou zvěří správně hospodařit. I když to nebylo bez problému, můžu říci, že se našla značná část uživatelů honiteb, kteří tyto zásady dodržovali, takže dlouhou dobu osciloval lov černé zvěře kolem tisícovky. Nezažívali jsme explozivní nárůst odlovu, osm let se držel kolem této hranice. Trochu se vymykal průměru rok 2004, kdy se dostal na statistický výkaz odlov 1700 ks, i když to možná byl jen administrativní omyl, například záměna mysliveckého roku za kalendářní. V současné době jsem použil údaje ze státní veterinární zprávy, konkrétně počty vyšetřené černé zvěře na trichinelózu za leden až červenec, v tomto období bylo vyšetřeno 498 divočáků, v loňském roce, kdy jaro 2005 bylo pro černou zvěř podobně nepříznivé jako letošní, počet poklesl na 460 a v letošním roce máme 303, což je pokles o 160 kusů v období sedmi měsíců. Myslím, že to o něčem svědčí. Z celé republiky jsem zaznamenal zprávy, že černá zvěř ubývá. V naší honitbě se v současné době vytvářejí početnější tlupy černé zvěře, které využívají zkušeností nejstarší bachyně, běžně jsou to tlupy čtyř vodících bachyní. Bohužel je v těchto případech složitější lov i znatelnější škody na porostech, protože se velký počet zvěře koncentruje na malou plochu.

V tomto uspořádání tedy černá zvěř působí výraznější škody?
Prakticky každý uživatel honitby má u nás zkušenosti se škodami zvěří na polních plodinách i lesních kulturách. Naši myslivci to berou velmi seriozně. Snaží se zajistit prevenci škod, i když zemědělci nám příliš vstříc nevychází. Máme zde kultury kukuřice, ve kterých je černá zvěř jako doma, nebo řepka, do které zaleze v půli května a do sklizně je lovem nepostižitelná. Z honiteb slyším zkušenosti, že kukuřice je na stejné ploše již osm let a osm let se o škodách na těchto porostech dohadujeme. Jsme pod pečlivým dohledem, jestli plníme všechna opatření. Bohužel v našich podmínkách selhává Hukinol, přímou kontrolou zemědělci zjistili, že jsme v situaci vzrostlé kukuřice mezi lesními celky bezradní.

Řešíte škody finanční náhradou nebo dohodou o výpomoci?
Mnoho zemědělských podniků nepožaduje finanční náhradu, ale požaduje brigádnickou činnost. Některé dnešní zemědělské podniky jsou v situaci, že na celém středisku jsou tři pracovníci a na práce, na které je potřeba třeba dvacet lidí, kterým se zadá úkol a víc si jich nemusí nikdo všimnout, využívají právě myslivce. V této situaci jsme rukojmími zemědělských podniků. Někdy myslím, že se kalkuluje s výší škod, aby se naplnily stavy pracovníků na určité činnosti. Nelze to říci plošně, ale je mnoho míst, kde by se dalo vzájemnou dohodou a úpravou režimu zemědělských prací předcházet škodám a přitom ulehčit zvěři.

Nedaří se vám tedy domluvit na vyčlenění půdy pro zvěřní políčka či uvedení části půdy do klidu, což by zvěři vylepšilo podmínky pro život v honitbách?
Je to záležitost, která u nás bohužel zůstává opomenuta, díky charakteru a situaci zemědělských podniků, kdy nikdo nechce využívat "agro-envi". Přitom při dodržení podmínek dotačních titulů by nakonec tato půda vynesla i zisk, jak je to dnes běžně prezentováno například v okrese Žďár nad Sázavou. Uživatelé honiteb se v tomto směru také příliš neangažují, tento přístup plyne pravděpodobně z nedostatku jistoty, že po uplynutí mysliveckého období budou honitbu dále užívat.

Tedy s dotacemi na úpravy krajiny zkušenosti nemáte?
Tyto dotace jsou dle mého soudu příliš administrativně náročné, dnešní myslivecké kolektivy nemají většinou kapacitu, aby našli člověka, který by se tomu intenzivně věnoval.

Podobný problém, tedy sehnat člověka, který by se tomu intenzivně věnoval, se většinou objevuje i u práce s mládeží. Jak se vám daří na tomto poli?
Pravidelná činnost s mladými myslivci se nám daří v současnosti asi v pěti kroužcích u mysliveckých sdružení. Není to mnoho, ale jsme rádi alespoň za to. Tyto děti se účastní i soutěží o Zlatou srnčí trofej. Testové otázky visí na internetu, ke kterému mají děti a mladí blízko. Okresní kolo probíhá ve Střední lesnické škole. Zkoušeli jsme nabídnout spolupráci školám, ale bohužel na naše nabídky nereagovaly. V honitbách je to těžké, každý má práce až nad hlavu, těžko se hledá někdo, kdo by si ještě přibral práci s dětmi. Je to velká škoda, díky přesunu obyvatel do měst se děti od přírody vzdalují.

Vydrží dětem z kroužků zájem o myslivost až do dospělosti? Setkáváte se s nimi v kurzech uchazečů o zkoušky z myslivosti?
V poslední době míváme kolem patnácti zájemců v kurzu, což je na hranici finanční únosnosti. Rádi bychom tento počet navýšili. Pořádáme zkoušky i pro lesnické učiliště ve Svobodě nad Úpou, studenti Střední lesnické školy mají povinný předmět myslivost, jehož ukončení maturitní zkouškou je kvalifikuje na vyšší odbornou mysliveckou zkoušku, tu je možné též složit v trutnovské škole.

V jakých prostorách probíhají zkoušky uchazečů o první lovecký lístek?
Zde nám vychází vstříc lesnická škola, využíváme zdejší prostory i depozitář, což je obrovská výhoda v kvalitě přípravy uchazečů. Využíváme i profesory z lesnické školy, prakticky všichni, kteří učí myslivost na lesnické škole, mají lektorské průkazy.

Jaké máte zprávy o praxi uchazečů v honitbách?
Praxe probíhá bez problémů. Oslovili jsme všechny uživatele honiteb, aby nám potvrdili, že budou ochotní umožnit praktickou přípravu uchazečů. Ve většině případu však zájemci o kurz už mají domluvenou praxi a následné působení v honitbě. Kdyby neuspěli, vstoupili bychom do jednání, naštěstí jsme ještě zasahovat nemuseli.

Dbáte i o průběžné vzdělání již "hotových" myslivců? Pořádáte nějaké přednášky, semináře?
Byli jsme spoluorganizátory semináře o muflonech. Podílíme se v oboru vzdělávání a prezentace na různých projektech. Ještě ve spolupráci s dnes již zaniklým okresním úřadem byla zpracována koncepce rozvoje myslivosti v okrese Trutnov v letech 1996 - 2005, kde byl na vzdělávání myslivců kladen velký důraz. Městský Úřad Dvůr Králové uspořádal výstavu na téma daňčí zvěř, aby seznámil veřejnost s touto problematikou. My jsme pro tyto účely zapůjčili náš mobiliář. V minulosti jsme pořádali semináře o nových trendech ve výživě zvěře, přednášel nám tu MVDr. Miroslav Vodňanský. Také jsme měli seminář o legislativě pod vedením Dr. Kollára. Ve spolupráci se střední lesnickou školou zde proběhal prezentace firmy Swarovski. Na pořádané akce, semináře i přehlídku trofejí přijíždějí lidé i z jiných okresů, což nás samozřejmě těší.

Pořádali jste i kurz pro myslivecké hospodáře?
Nepořádali, měli jsme jen jednoho zájemce, kterého jsme odkázali na OMS Hradec Králové.

Využíváte při mysliveckém kurzu i školní střelnici? Jaké vlastně mají střelci na Trutnovsku možnosti vyžití či vzájemného poměření sil?
Ano, když potřebujeme brokovou střelnici na výcvik adeptů, domluvíme se na zapůjčení střelnice střední lesnické školy, kde jsou pro tento účel ideální podmínky.
Jako OMS máme kulovou střelnici, kterou zase my poskytujeme SLŠ v případě potřeby. Tato kulová střelnice se těší značnému zájmu, protože je stometrová, pronajímají si ji na výcvik i ozbrojené složky, z čehož jako OMS získáváme prostředky. Na webových stránkách máme ceník pronájmu. Střelnici jsme získali celkem snadno, budovu jsme si našli v katastru, koupili jsme restituční nároky a za ně přilehlé pozemky. Jsme tedy na svém, máme jen šest střeleckých stanovišť, ale to nám plně postačí. O střelnici se stará několik správců, údržbové práce obstarávají členové střelecké komise. Jejím předsedou je Václav Hryzlík, pracovník Středního odborného učiliště lesnického. Na střelnici se konají i vyšší typy soutěží, například po roce 1992, kdy bylo vše neuspořádané, jsme tu byli schopni zajistit kulový přebor pro celou jednotu.
Když se podíváte na letošní mistrovství Evropy ve střelbě v Kroměříži, nejlepší český střelec je náš člen - Pavel Zázvorka. Musím říci skromně, že tuto úroveň střelectví už získal mimo náš záběr, ale tady chodil do školy a na našich střelnicích začínal, na což jsme hrdí.
Pod hlavičkou OMS děláme okresní přebor malorážkou - kulový čtyřboj, který probíhá v měsíci květnu, konkrétně letos to bylo 13. 5. Dále pořádáme veřejný závod na uctění památky úspěšného předsedy střelecké komise, pana Mrkvičky, střílí se počátkem září, letos 9. 9., pod názvem Memoriál Vladimíra Mrkvičky. Další střelnice je v Nových lesích, baterie, patří sdružení a participují tam střelecké kluby, 10. 6. zde proběhl závod Novoleský holub, dále 23. 9. se zde konal Memoriál Ing. Josefa Sixty. Myslivecké sdružení Vraní Hory pořádá závod jednotlivců na baterii a vysoké věži na střelnici v Bernarticích.

Střelecká komise tedy pracuje pilně, co byste řekl o činnosti kynologické komise?
Ta je u nás, jako na mnoha OMS, nejpočetnější a nejaktivnější, připravuje dvanáct nebo třináct akcí ročně. Máme ustálený sortiment zkoušek lovecké upotřebitelnosti vycházející z potřeb našich členů. Začínáme v dubnu jarním svodem, na kterém se sejde kolem padesáti psů, dříve jich bývalo i osmdesát, v květnu následují zkoušky vloh ohařů a malých plemen, v červenci barvářské zkoušky malých plemen a speciální zkoušky z vodní práce, lesní zkoušky ohařů i malých plemen mají své místo v měsíci srpnu, pokračujeme v září podzimními zkouškami ohařů a malých plemen a norováním, v říjnu probíhají barvářské zkoušky honičů a předběžné zkoušky barvářů.
Střídáme pravidelně ob rok všestranné zkoušky ohařů s předběžnými zkouškami barvářů. To jsou zkoušky mimo základní standard. Kromě toho zde probíhají klubové zkoušky - v červnu barvářské zkoušky Klubu anglického bullteriéra a začátkem prosince individuální zkoušky honičů Klubu slovenských kopovů. Kynologická komise OMS Trutnov je známá svou činností v širokém okolí. Většina rozhodčí na zkouškách je místních, snažíme se i z finančního hlediska využívat hlavně ty naše, pokud se však stane, že sami vedou na zkouškách, domlouváme se se sousedními mysliveckými spolky.

Která plemena psů zde najdou největší uplatnění?
Vzhledem k vývoji stavů drobné zvěře došlo k úbytku ohařů. Dříve předpis určoval jejich počet pro honitbu, ale dnes je kynologie díky legislativě zredukovaná a nároky na počty psů nejsou takové. Máme tu oblasti, ve kterých je větší využití a tím i zastoupení chovatelů českých fousků. Na toto národní plemeno chovatelé čerpají i dotace, protože tyto jsou administrativně poměrně nenáročné. Převažuje však využití barvářů, slídičů, jezevčíků a honičů.

Předáváte si v rámci kraje seznam akcí, aby se termíny navzájem nekryly?
Trochu se od této koordinace ustoupilo. Spíše se snažíme synchronizovat naše kynologické akce se střeleckými, protože většinou dostaneme málo pochvaly za to, když jsou v jednom termínu. V obou oborech jsou často aktivní stejní lidé. O tom, že úroveň kynologie u nás je dobrá, svědčí to, že sem jezdí vodit lidé i z velkých dálek. Z Moravy, ze Svitav. I požadavek klubů pod naší záštitou konat klubové akce je také důkazem dobré práce kynologické komise. V minulosti zde na Trutnovsku probíhala soutěž barvářů o putovní pohár ČMMJ.
Kynologové se uplatní i při Svatohubertských slavnostech na Kuksu, pořádaných Řádem svatého Huberta, kde jsou ukázky práce psů a přehlídka zástupců jednotlivých plemen součástí doprovodného programu.

Ve kterých honitbách kynologické akce probíhají? Máte i vlastní cvičnou noru?
Měli jsme tři umělé nory v revíru, zůstala však jen jedna v honitbě Horalka, vlastní ji tamní myslivecké sdružení, letos jsme na její rekonstrukci a zázemí pro chov lišek investovali 10 000 Kč s tím, že se nám sdružení zavázalo umožňovat pořádání zkoušek na jejich pozemku. Na zkoušky, při kterých je požadováno vyhledávání živé drobné zvěře, nám poskytuje honitbu MS Choustníkovo Hradiště, zkoušky se zde konají odedávna, vychází nám vstříc téměř 40 let, my jim přispíváme na zazvěření honitby, protože při podzimních zkouškách se určité množství zvěře uloví. Toto sdružení nám poskytlo i prostor pro pobarvené stopní dráhy.
Vždy vyzýváme všechna sdružení k poskytnutí honitby na pořádání zkoušek, například Myslivecké sdružení Dolní Hánov pořádá lesní zkoušky malých plemen. Vždy místní myslivci inklinují buď k určitému druhu zkoušek nebo k plemeni psů a je pro ně čest, když mohou přispět ke společnému dílu.

Máte dostatek rozhodčích pro posuzování psů ne zkouškách lovecké upotřebitelnosti?
Musím říci, že díky předchůdcům na postu předsedy kynologické komise jsme tyto věci chytali za pačesy včas, máme solidní sbor rozhodčích, téměř vždy vystačíme. Jsou to kvalitní rozhodčí všestranného charakteru, kteří chodí posuzovat i na memoriály.

U střelců jste zmínil pan Zázvorku jako význačnou osobnost, máte nějaké známé osobnosti i v oblasti kynologie?
Vyjmenoval bych jich tu pár, kteří úspěšně vedli na vrcholných zkouškách, například Vladimír Křížek mladší, Miloš Šir, Josef Javůrek, Václav Lokvenc. Někdy se kynologii věnují celé rodinné klany - u nás například rodina Křížků, Vladimír Křížek je letitý předseda kynologické komise, ke vší spokojenosti, i jeho otec byl velký kynolog, manželka jeho otce měla na starost veškerou administrativu, včetně rozhodčích a cesťáků. Další známá osobnost kynologie v celorepublikovém měřítku je Eduard Baumgártner, z Vlkova pod Oškobrhem, který má chovnou stanici Z dračí rokle, jeho pes Erik ze Staňků byl dvojnásobný vítěz Evropského poháru teriérů.

Působí nějak i v oblasti kultury? V listopadu pořádá Řád sv. Huberta svatohubertské slavnosti na Kuksu, účastní se jich zdejší myslivci?
Spolupracujeme s Řádem při slavnostech, sami nás o to požádali. Také, jak to mnohde bývá, myslivci a hasiči jsou jedinými strůjci kultury v obcích, pořádají zábavy a bály na vesnicích, některé jsou vyhlášené široko daleko, například ples MS Barchovan v Úpici. Jako OMS ples nepořádáme, nemáme na to podmínky, nájem sálu je příliš drahý. V minulosti se zde konala trubačská soutěž i kurz pro trubače, také tu proběhlo výjezdní zasedání KPK ČMMJ.

Máte na OMS nějaké stálé trubače, kteří by svou hrou dotvářeli slavnostní atmosféru na mysliveckých akcích?

Využíváme hodně studenty lesnické školy, ale máme i trubače v řadách myslivců, kteří nám při akcích troubí.

Nacházejí se na Trutnovsku pamětihodnosti, které by souvisely s myslivostí?
Určitě zde leží kus zajímavé myslivecké historie - v našem regionu se nachází panství okolo Kuksu, které na přelomu století 17. a 18. vlastnil Antonín hrabě Sporck, toto staré Sporckovo panství je poklad myslivecké kultury, proběhlo tu již několik seminářů na téma tradice v myslivosti, které organizuje řád svatého Huberta, tyto akce jsou spojené s pochůzkou podél původních hraničních kamenů panství. Mezi další připomínky myslivecké historie patří stará lovecká chata, kterou nechal zbudovat Černín-Morsín, nyní stojí na vrcholu hory Koule, kam byla přestěhována. Je v ní i kronika, kam pan hrabě psal inkoustovým perem zážitky z lovu. To by bylo jistě velmi zajímavé čtení. Krkonoše byly vždy atraktivní lokalitou, takže zde mnoho šlechtických rodů mělo své lovecké chaty. Například hrabě Harrach, i Lobkowitzové, z té doby pochází třeba chata Hubertuska nebo hrádek Aichelburg těsně nad Temným Dolem.
Najdou se i dílka místních myslivců, kteří třeba na oslavu úspěšného lovu svého kamaráda postavili památníček v podobě dřevěné plastiky ze samorostu. I v současnosti máme mezi sebou několik zručných myslivců, Tomáš Říha se věnuje dřevorytině, zdobí pušky, ale vytvořil i dřevěný plastický obraz jelena, který zdobí kancelář OMS. Jeho výtvorů je mezi myslivci více. Také jsou tu lidoví malíři z řad Hubertova cechu, například Miloš Jiřička.

Kde se může veřejnost dozvědět o vašich aktivitách? Spolupracujete s veřejnými médii?
Oslovili jsme Krkonošské noviny. Když je požádáme, něco nám uveřejní, ale nemá to progresivní charakter. Je těžké dosáhnout toho, aby vám otiskli článek v plném znění, tak jak ho dodáte. Také pravidelně přispíváme do Myslivosti, posíláme články z akcí, zejména pan Balcar je zasloužilý dopisovatel.

Setkáváte se při svých činnostech s ostatními organizacemi zabývajícími se přírodou? Máte tu nějaké oblasti zvláštní ochrany?
Víme, že zde působí pobočka Českého svazu ochránců přírody, ale vzájemně se moc nepotkáváme. Na území Národního parku je oblast výskytu čápa černého.

Vzhledem k turistickému využívání regionu zde bude asi problém s hustotou dopravy. Dochází zde často ke střetům se zvěří na silnicích?
Bohužel, když si spočítáte reálné ztráty způsobené dopravou a připočítáte i sražené kusy, které se hned nenajdou, tak 30 % honební plochy produkuje jen pro ztráty na silnici. Máme kontakt s policejní strukturou, dali jsme jim mapu honiteb, kterými vede silniční síť, spolu s telefonními kontakty na příslušná sdružení, aby věděli, komu mají usmrcenou zvěř předat.

Máte problémy i s pytláky?
Naštěstí ne veliké, jsme rádi, protože je vždy složité tyto případy dotáhnout do konce. Nedávno mě dokonce kvůli tomu zpovídal nějaký anglický deník, protože Angličané si kupují v Krkonoších rekreační byty, nejspíš zjišťoval situaci. Je to zřejmě do značné míry způsobeno tím, že návštěvnost revírů se spárkatou zvěří je dost vysoká.

Jakým způsobem se u vás provádí vakcinace lišek? Platí pro území KRNAP nějaký zvláštní režim?
Jsme okres, který měl poslední výskyt vztekliny, než byla naše republika vyhlášena mezinárodním úřadem pro vakcinaci za stát prostý vztekliny. Lišky jsem osobně posílal na vyšetření, poslední byla na svatého Jiří v roce 2002. První vakcinace se prováděly ruční roznáškou, nemusím vyprávět, že roznosit vakcíny po hřebenech Krkonoš je náročné. Nosili je myslivci, lesní personál i lidi z úseku ochrany přírody. Potom státní veterinární správa rozhodla, že se bude vakcína rozmisťovat letecky. Na rozdíl od tvrzení Dr. Ing. Hanáka musím říci, že to bylo proto, že selhal lidský faktor. Poslední výskyt vztekliny byl ve vnitrozemí, protože tamní myslivci vymysleli, že vzteklina účinně řeší problematiku hustoty liščí populace, takže s vakcínami trochu spekulovali. Proto muselo být sáhnuto k leteckému způsobu a hned potom vzteklina zmizela. Na jedné straně pro to myslivci udělali mnoho, ale na druhé straně někteří dokázali tuto snahu znehodnotit. Jinak naši myslivci výrazně přispívají k řešení této problematiky. Vzhledem k lokalitě - blízkosti polského pohraničí, monitorujeme vzteklinu ve větší míře než jinde. Na velikost honební plochy máme nařízeno vyšetřit 210 lišek.

Vyskytují se zde ve větší míře i další druhy predátorů? Neutíkají vám norci z Kary do honiteb?
Norci jsou velký problém, postarali se o to, že z horních toků zmizela ondatra. Z farem kolem Kuksu se dostali do přírody. Myslivci se někdy smáli, když byl uloven norek tzv. pastelové řady. V době, kdy slušná kožka kuny byla za 350 Kč, za norka se platilo 530 Kč.
Stále tu přežívají a působí nemalé škody. V roce 2000 se sešli majitelé honebních pozemků ve snaze založit honební společenstvo, ale řešila se otázka norka - ve vesnici byli ochotni tolerovat 30% ztráty na drůbeži, ale 90% už ne.. V té době bylo podle legislativy těžké norka zařadit. I odchovatelé bažantů byli zdrcení z jeho vpádů do bažantnic. A to se ještě na rozdíl od naší kuny potápí.
Také se tu začíná objevovat psík mývalovitý. Už se tlačí i do městských aglomerací. Některé honitby mají i více než osm psíků za rok. Poslední dobou se objevují informace o rysovi, spolehlivě to však nevíme.

Co říkáte z pohledu veterináře nové vyhlášce o školených posuzovatelích zvěřiny?
Nový předpis EU, který zavádí fenomén školených prohlížitelů je z dubna 2004, od 1. 1. 2006 mělo vše fungovat, nyní to vypadá spíše na leden 2007. Situace po zavedení předpisu do praxe bude rozhodně lepší, bude proškolena síť prohlížitelů, lovec zavolá, prohlížitel přijede prohlédnout zvěř, vystaví potvrzení o vyšetření, lovecké právo si odveze lovec a zvěřina poputuje ke zpracování. Podle mne současným stavem myslivost trpí. Myslivci jsou buď na hraně zákona nebo mají zbytečné ztráty. Uživatelé honitby mají komplikace při posílání zvěřiny do výkupního závodu, musí jí poslat včetně loveckého práva, které tam skončí v kafilérii. Připadá mi to ze strany státu jako šikana. Po vstupu do Evropské unie komisaři naléhali na státní veterinární správu, že všechna zvěřina musí být zpracovávána podle směrnice 92/45, která se však týká pouze komunitárních obchodů a samozřejmě na to tvrdě doplatil Interlov, kterému nebylo dovoleno oddělit provozy určené pro komunitární obchod a provozy pro lokální síť s možnými úlevami.
Myslíte tedy, že nový předpis o zacházení se zvěřinou bude pro myslivce změnou k lepšímu?
Řekl bych že ano, myslivci tím pádem budou soběstačnější i trh se zvěřinou bude pružnější. Takových změn k lepšímu by však byla zapotřebí celá řada. Myslivost dnes příliš nezapadá do společenského trendu, který je hodně egoistický. Spoustě lidí asi připadá podezřelé, když myslivci obhospodařují zvěř, která je v podstatě veřejným statkem a mnohdy za to ještě platí.
Bude to složité, ale doufám, že se podaří otočit mediální obraz myslivců a že lidé budou mít zájem se k přírodě vrátit. Myslivost je stále živá, i když to asi už nikdy nebude jako třeba ve 20. nebo v 70. letech, věřím, že bude vždy člověka svým způsobem povznášet.
Bylo by skvělé, kdyby novináři úplatní mediálnímu byznysu, pro které je hroší kůže slabý kabát, přestali myslivost lidem znechucovat.
Pro pravé myslivce byla a je ochrana přírody a druhů dominantní. Musíme doufat, že jsme to nedělali celý život pro nic. Že se nenaplní slova mých rodičů, kteří mi říkali, že kdybych si na začátku sezóny koupil zajíce zlatého, vyšel by mi laciněji.

Děkuji za rozhovor!
Připravila Ing. Kamila KAASOVÁ

vychází v 5:14 a zapadá v 20:58 vychází v 23:21 a zapadá v 9:38 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...