Časopis Myslivost

Listopad / 2006

Škody zvěří

Myslivost 11/2006, str. 24  Doc. Ing. František ZABLOUDIL, CSc.
Často se dnes na mnoha místech hovoří o škodách na zemědělských a lesních kulturách. Lidé svoji rozpínavostí odebrali zvěři základní životní potřeby, tj. přirozenou potravu, klid a kryt natolik, že některé druhy začínají u nás být vzácností. Zvěř je součástí biocenózy, tak jako ostatní živočišné i rostlinné druhy (včetně člověka), proto je naší povinností ji zachovat základní podmínky k jejímu životu. Ochránit zemědělské plodiny nebo lesní porosty cílových dřevin je nákladné, proto se stále požaduje nejen snížení stavu zvěře (jelení, srnčí, mufloní a také zajíců), ale dokonce někdy i úplná likvidace místních populací zvěře. Zvěř sama se nemůže bránit proti neuváženým zásahům do jejího životního prostředí. Každá oblast u nás má odlišné způsoby využívání krajiny, ovlivněné mnoha faktory silného ekonomického i společenského tlaku v daném území.

Uživatelé zemědělských pozemků se snaží přizpůsobit hospodaření při nejnižších nákladech, s malým počtem druhů plodin na značných plochách a využití těžké mechanizace. Ke zvyšování výnosů aplikují chemická hnojiva (chybí dříve běžný hnůj). K ochraně proti rostlinným a živočišným škůdcům plodin využívají další chemické přípravky. Když porosty plodin dosáhnou určitou výšku, poskytují zvěři jak dobré potravní, tak i krytové příležitosti, proto se do nich soustřeďuje zvěř vytlačená z lesů turisty a houbaři. Touto zvěří ze vzdálených honiteb často dochází ke značným škodám končících v důsledku jednáním o náhradách způsobených spárkatou zvěří. Dohoda mezi uživateli pozemků a myslivci k tomu, aby přizpůsobili plošné a druhové rozmístění plodin je většinou bez úspěchu. V roce 1935 bylo například v katastru jedné obce průměrně evidováno více než 12 druhů plodin s výměrou jedné plodiny na více drobných pozemcích. V současnosti máme místně někdy jen 4 druhy plodin navíc na souvislé rozloze, často v lánech přes 200 ha. Jsou známé ale i celé katastry obcí oseté například řepkou olejkou.
Snaha myslivců vytvářet pastevní a krytové plochy nejen pro zvěř je v mnoha případech nerealizovatelná ani při nabízení finanční úhrady nájmu pozemku, který platí uživatel vlastníku pozemku. Pozemky státní by měly alespoň z malé časti sloužit ke zlepšení prostředí v narušené krajině. Dřívější keřové a stromové remízy, aleje, meze a lesíky byly na většině míst zlikvidovány, což zčásti dopomáhá k současným záplavám a odnášení ornice do vodních toků. Komplexní pozemkové úpravy prostředí postupují velmi pomalu a myslivci pro život zvěře nemají možnost založit dočasné pastevní plochy, které by z části zmírnily škody na plodinách.
Velmi podobná situace nastává také v lesních porostech při zimním soustředění zvěře. Vznik škod zvěří se u nás zvýšil hlavně po zavedení holosečného způsobu obnovy porostů. Cílové dřeviny vysázené na holinách s dostatkem trav a bylin potravně vyhovují zvěři proto, že na těchto místech má zvěř dostatek potravních příležitostí. Pro získání dřevnaté složky potravy zůstávají však jen v malém počtu vysázené cílové dřeviny (smrk, buk, jedle, javor atd). Při ochraně cílových dřevin vyžínáním se odstraňují ze založeného porostu doplňkové dřeviny jako např. jíva, osika, vrba, bříza a také křoviny, které zvěř brala přednostně. V doplňkové potravě zvěř přijímá fosfor, vápník, stopové prvky, cukry a třísloviny. Tyto složky jsou ve zvýšené míře obsaženy v pupenech, mladých výhoncích a prýtech. Zvěř proto přednostně okusuje nejdříve měkké listnáče (lípa, osika, jeřáb, olše, vrba), ale nevynechá ani tvrdé listnaté dřeviny (jasan, javor, jilm, buk, dub). Z jehličnatých druhů dává zvěř přednost jedli, borovici a douglasce. Při vysokých početních stavech zvěře bývají značně poškozeny nedostatečně ošetřené kultury zvláště tam, kde se sadí jen cílový počet jedinců, aby se nemusely provádět výchovné zásahy (prořezávky, předmýtní těžby). Okusem jednoročních terminálních výhonů s pupeny se zastavuje výškový růst nejméně na další rok. Již mnoho let se ve většině lesů provádí oplocení nových kultur proti zvěři, tím však vzniká zvýšený nápor na neoplocené plochy. Ochrana prováděná proti okusu zvěří je však místy nedostatečná a po výsadbě za několik roků při trvalém okusu nacházíme v lesích místo zdravě rostoucích jehličnanů velmi zdařilé bonsaje. I na kalamitních plochách se místy přistupuje k výsadbě jen cílového mýtného počtu jedinců. Při zalehnutí sazenic travou nebo neujmutí již při výsadbě tak vznikají holiny porostlé převážně agresivními rostlinnými druhy jako jsou např. třtina (Camalagrostis), kostřava (Festuca) nebo ostřice (Carex). Hledají se stále nové způsoby ochrany proti okusu, případně i ohryzu odrostlých dřevin s dostatečnou účinností na více let.
Trvalý tlak na uživatele práva myslivosti je snížit počty některých druhů zvěře (hlavně spárkaté a místy i zajíců), což značně ovlivňuje i podstatu základního počtu jedinců pro reprodukci. Takové hospodářské subjekty či majitelé, kteří jsou zároveň uživateli práva myslivosti i obhospodařujícími majiteli či nájemci pozemků na větších honebních celcích velmi dobře koordinují stavy zvěře s lesním a polním hospodářstvím Mají většinou neměnný letní a zimní stav zvěře, mohou velmi dobře koordinovat jak velikost osevních ploch, tak i zakládat pastevní plochy s atraktivními druhy plodin k soustředění zvěře na těchto plochách. Je skutečností, že v současných malých honitbách s chovem spárkaté zvěře dochází k migraci stejných jedinců mezi několika honitbami.
Škody zvěří jak na polních plodinách, tak na lesních porostech vznikají v prvé řadě v důsledku nerespektování ostatních funkcí, kterým má přírodní prostředí sloužit. Jako základ pro snížení škod zvěří je nutné upravit početní stavy a jejich věkovou strukturu na základě zjištění potravní nabídky v prostředí. Bonitace honiteb je prováděna podle směrnic, které však neodpovídají skutečnosti ovlivněné hospodářskými zásahy uživatelů lesních i zemědělských pozemků.
V posledních letech jsme provedli zjištění úživnosti a negativních vlivů ve více polních, lesních a smíšených honitbách metodou skusných ploch. Tento způsob se přibližuje nejvíce skutečnému výnosu biomasy v daném území (honitba, obora, farma). Na základě výzkumných prací byly získány průměrné hodnoty potravního nároku hlavních druhů zvěře. Při odečtení spotřeby zvěří od výnosu biomasy je možné se přiblížit ke skutečnosti, aby byla zvěř potravně a dostatečně zajištěna po celý rok. Jedná se o samostatné projekty s návrhem ke zlepšení úživnosti a ochraně zvěře ve sledované honitbě.
Naše spárkatá zvěř žila od pradávna v lesostepích a je dosud ve volnosti potravně orientována na podíl dřevnaté části v potravě. K rozdělení potravní potřeby je nutné k objemové, jadrné a dužnaté části přidat také doplňkovou potravu. Není-li dostatek druhové potravy v kvantitativním ani kvalitativním množství, zvěř hledá přístupnou doplňkovou potravu. Jsou to pupeny, prýty, větvičky, kořínky, kůra a některé plody. Spárkatá zvěř má přizpůsoben na tuto potravu zažívací trakt i fyziologii trávení. Základem snížení škod je úprava přírodního potravního zabezpečení zvěře, jak uvádějí vícekrát v minulosti např. Dyk (1935), Žalman (1947), Kessl (1951), Konias (1951), Bubeník (1954), Hašek (1959), Pěnčík (1954) a také před pár lety i Hromas (2001) a další. Průměrné množství roční spotřeby je kolem 70 % trav a bylin, 17 % semen, plodů a bulev a 13 % pupenů, výhonků, kořínků. Melichar (1959) udává množství konzumované dřevnaté složky srnčí a jelení zvěří, mezi 50 - 60 % z celkové přijímané potravy. Právě nedostatek doplňkové potravy, hlavně u spárkaté zvěře, je příčinou škod nejen na lesních porostech, ale také v sadech a na různých výsadbách. Ke snížení škod zvěří na zemědělských plodinách a lesních kulturách lze uvést tato opatření:
* snížení stavu některých druhů zvěře po předběžném vyhodnocení úživnosti honitby,
* postupné zavedení biologických opatření k doplnění potravních složek (druhů),
* provádění ochrany podle druhu zemědělských plodin a v lesích podle druhů cílových dřevin.
Jedná se o opatření:
Biologická ochrana je velmi šetrná na prostředí a skládá se ze zajištění dostatku přirozené potravy v prostředí a výsadby vhodných nízkých dřevin i ovocných pláňat a křovin.
Chemická ochrana je velmi účinná při důkladné aplikaci. Musí se však každoročně opakovat a v prostředí zůstávají nevhodné chemické látky.
Mechanická ochrana se provádí oplocováním kultur tyčkovými nebo drátěnými ploty. Dále využitím obalovacích materiálů na ochranu jednotlivých stromků, kovových a umělohmotných spirál na terminální pupeny nebo použitím ovčí vlny, koudele, vlasů od holiče atd. Do této skupiny je možné zahrnout oplocení elektrickými ohradníky, postavení zradidel, akustická i světelná zradidla. Nedochází-li ale k trvalé a pravidelné kontrole těchto zařízení a jejich střídání, zvěř si časem na ně zvykne a přestávají být účinné.


vychází v 7:07 a zapadá v 16:20 vychází v 16:42 a zapadá v 6:34 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...