Časopis Myslivost

Květen / 2007

Bažant ve volné krajině IV Jako doma

Myslivost 5/2007, str. 22  Ing. Petr Oskar BÍLEK
„Víme všichni,že tzv. moderní les vyhubil nám naši krásnou zvěř, tu poesii živou, která obšťastňuje. Takový les bez zvěře je sice vždy nádherným palácem zvenčí i uvnitř…přáním bylo jen co nejvíce sloupoví, sloupů hladkých, přibrala se na pomoc oblaka a slunce a na zemi rozprostřely se koberce čisté a hladké. A když potom hotový palác prohlížel ten, jenž svýma rukama a duší jej vytvořil, shledal pojednou, že v těch nekonečných prostorách a pod tou nádhernou zelenou klenbou je mu smutno a cize, neboť nedostávalo se něčeho, co by naplnilo tiché prostory živějším půvabem…“ Lesní R. Turek, Stráž myslivosti 1926.
Tímto poetickým způsobem se vyjadřuje v článku "Ideální remíz pro bažanty" o stavu české přírody nestor českého lesnictví už v době, o které si my dnes, na začátku 21. století myslíme, že byla dobou hojnosti pro myslivost. Tehdy ještě významný lesník netušil, co moderní doba udělá nejen s lesem, ale i s polní krajinou. Po spirále historického vývoje se vracíme vždy na stejné místo, ale ve vyšším závitu evoluce, kde jak se zdá, problémů neubývá.

Z dřívějšího intenzivního, produkčního obhospodařování méně kvalitní orné půdy i ve vyšších polohách naší krajiny se dnes v těchto podhorských oblastech přechází na výrobu masa bez tržní produkce mléka, tedy pastevní hospodářství. Přirozenější hospodaření v podhorské a horské krajině poskytuje možnost a prostor pro vytváření lepších podmínek i k chovu drobné zvěře ve volnosti. Plánovitě vznikají biopásy a migrační koridory i na zemědělské půdě za podpory státních orgánů, část půdy se nevyužívá vůbec a leží ladem, jiná území se zalesňují. Rozšiřují se tím možnosti pro myslivecké spolky aktivně zasáhnout do tvorby krajiny ve prospěch zvěře.
Ne všude umí myslivci této šance využít. Snad zatím jen sporadicky někteří vlastníci pozemků, kteří jsou současně i myslivci, věnují část své půdy myslivosti. V ostatních společenstvech, například družstvech vlastníků nebo honebních společenstvech se požadavky na "zábor" půdy pro remíz jen velmi těžko prosazují pro roztříštěnost názorů lidí, kteří nemají s myslivostí mnoho společného. Případů, kdy myslivci uspějí v požadavku na založení plochy pro zvěř však postupně přibývá a mnozí nadšenci, kteří se pustí do nového ozelenění úhorů, neví jak na to. Přibývá i dotazů v mojí e-mailové schránce, jak levně, možná i zadarmo ozelenit svah, roklinu, břehy potoka a vodotečí a zároveň splnit požadavek na účelnost nové výsadby především pro bažantí zvěř. Sáhl jsem tedy hluboko do vzpomínek, kdy jsme s manželkou tvořili její diplomovou práci na ozelenění obce a já se stal kresličem i studentem, prolistoval literaturu a časopisy, vylovil poznatky z paměti a ve snaze prospět chovu bažantů ve volné krajině co nejvíc a nejlevněji, napsal tento článek za pomoci již dříve publikovaných odborných statí v různých časopisech a od různých autorů.

O zakládání remízků pro zvěř a jejich významu pro chov v kulturní krajině byla napsána celá řada významných článků, roztroušených v celé historii vydávání mysliveckých časopisů. V závěru příštího pokračování (dokončení v čísle 6/2007) bude uveden seznam některých publikací, které odrážejí snahu po udržení pestrosti krajiny snad v každém historickém období a dávají lepší či horší návody na budování remízů. Většinou to měly být větší či menší geometrické útvary, osázené zelení a dřevinami vhodnými pro bažanty. V tomto ohledu není důležitý tvar ani velikost remízu, ale jeho rozmanitost, struktura a výživnost.

Sanace a rekonstrukce současných remízů.
Zemědělské organizace, které v druhé polovině minulého století přetvářely krajinu rozoráním mezí a scelováním malých políček do obrovských lánů, si dříve nebo později začaly uvědomovat důsledky velkoplošného hospodaření na krajinu. V mnohých oblastech věnovaly velké finanční prostředky na ozelenění nevyužitých ploch a rekultivace neplodné půdy. Od těch dob však již všechny výsadby zestárly natolik, že přestaly plnit převážnou většinu významných funkcí pro chov zvěře ve volnosti. Zmizela dvě i tři patra zeleně a zůstalo jen nejvyšší korunové patro, které zastiňuje půdu, udržuje vlhké a neživé prostředí. Těmto "lesíkům" se bažanti i ostatní zvěř vyhýbají. Měly by však pro nás, myslivce být první aktivitou k navrácení užitnosti pro drobnou zvěř už z toho důvodu, že jejich sanace je nejrychlejší možností k získání vhodných lokalit k chovu bažantů ve volnosti a také nevhodná skladba přestárlých remízů je možná jednou z hlavních příčin, proč se bažanti z dříve bohatě zazvěřených lokalit vytratili.
Sanace těchto přestárlých remízů, biopásů a migračních koridorů je však mnohdy problematická z hlediska jejich vlastnictví a možnosti úprav bez legislativních následků. Ne vždy se podaří domluvit se s vlastníkem na kácení stromů a nové výsadbě dřevin a keřů vhodných pro bažanty. Je to však nejrychlejší způsob oživení krajiny s ohledem na užitečnost zeleně pro zvěř.

"Jako vše, během doby i zemědělství dožilo se tak pronikavé změny, že návrat k jakémusi prvotnímu stavu naprosto jest vyloučen.Slušno bráti zřetel na tíseň hospodáře i na platné zákony, jež dovolují provozování myslivosti i chov zvěře v mezích, polnímu hospodářství příznivých." Jan Seidl, Česká myslivost 1896

Starý remíz bychom měli prořezat tak, že z husté tyčoviny smrků vytvoříme jednotlivé ostrůvky. Plochy po mýcení osázíme novými plodonosnými dřevinami a keři, které se v hustém zapojení jehličnatých korun neměly možnost prosadit. Novými trnitými keři by měla být trnka (Primus spinosa), hloh (Grataegus oxyacantha), šípek (Rosa canina), srstka (Ribes glossularia), kustovnice (Lyceum barbarum), ostružiník (Rubus chamaemorus), maliník (Rubus idaeus) a bez hroznatý (Sambucus racemosa) i jiné. Vhodný je také trnovník obecný - akát (Ribina pseudoacacia), který shazuje semena v době zimní potravní nouze přímo na sníh. Akát, břízu, vrbu a černý bez je nutno udržovat seřezáváním v období 1x za 2 roky tak, aby nepřerostly ve stromy a netlumily ostatní vegetaci.
Plodonosné a netrnité keře obohatí výživu bažantů i jiných ptáků. Z nich jsou doporučovány především ptačí zob (Ligustrum vulgare), pámelník (Symhoricarpus racemosus), tavolník (Spirea opulifolia), meruzalka (Ribes aureum), rybízy (Ribes), český jasmín (Philadelphus coronarius), zimolezy (Lonicera) a do vlhkých míst vrby (Salix) (Sekera 1952).
Významné pro obohacení letní a podzimní výživy zvěře jsou různé ovocné stromy od třešní, rynglí nebo raných švestek přes hrušky až po jablka, významná je zvláště pro bažanty také hlohyně a klikva.
Při nové výsadbě je třeba pamatovat na to, že okraj remízu má být osázen trnitými keři, uvnitř ponechány plochy pro vzrůst trav vhodné k hnízdění, místa pro slunění bažantů, pěšiny vysypané pískem pro pochůzky a umisťování lapacích zařízení (sklopců apod.) a příčné průseky, dříve zvané "richtovky". Novou výsadbu je nutno zabezpečit proti ohryzu zajíci. Vhodné je také umístění políčka pro zvěř, kde uplatníme plynulý pás zeleného krmení (Libosvár, Myslivost 18/5/2000). Okolo remízů sejeme pohanku s lupinou. Pohanka je dobrým krmivem a lupina dává zvěři dobrý kryt hlavně v zimě, kdy ostružina a kručina jsou k zemi sněhem přitlačeny (Šmidrkal 1932). Husté a trnité keře na okraji remízu zabraňují vnikání pasoucího se dobytka a znesnadňují přístup rušivým turistům, psům a pytlákům (Peřina 1939).
Mladé jehličnany (smrk, borovici) sestřiháváme a tvoříme živé ploty. Bažanti budou hřadovat na vyšších patrech jehličnanových ostrovů, které jsme ponechali z dřívější výsadby.
Sanaci starého remízu vždy předem dohodneme s vlastníkem, poněvadž současnou snahou je vysekávání travin co nejvíce k lesu, z důvodu družicového snímkování pozemků jako podkladu pro vyplácení dotací zemědělcům, kteří hospodaří na trvalých travních porostech.
Nemůže se potom stát, že do nově vysazené části remízu vjede rotační sekačka a v zájmu dotací zmaří mnohahodinovou práci myslivců při výsadbě. Vynaložené velké finanční prostředky na zakoupení sazenic stromů přijdou vniveč tak, jako se to stalo i v našem mysliveckém spolku. Ačkoli jsme výsadbu prováděli v místě, kde byl u remízu budován meliorační poldr a bývalá zeleň byla výstavbou zlikvidována. Přišli jsme tak o významné hnízdiště bažantů, tak zvané "srdce honitby" jen díky neuváženému postupu prací.

Dočasné remízy
Tento typ krytu pro bažantí zvěř můžeme zřídit všude tam, kde není možno z různých důvodů založit remízek trvalý. Jedná se o plochy orné zemědělské půdy, které jsou uváděny do klidu. Na těchto plochách vytváříme vhodné životní podmínky bažantí zvěři zvlášť pro období reprodukce. V těchto plochách nalezne zvěř klid pro sezení na vejcích, líhnutí kuřat a vyvádění mláďat. Důležitá je také jejich funkce v ochraně hnízd zvěře před vysečením a před chemickými postřiky. Ošetření vysečením musí uživatelé provést k 15. 7., proto je důležité rané vysezení bažantích vajec. Pokud se plochy takto nemusí ošetřit, je vhodné osázení topinambury a osetí mezer směsí nízkých trav (metlice, psárka, ovsík).
Plochy pro tyto "ostrůvky života" můžeme získat dohodou s vlastníkem pozemků, který bude mít jistotu, že se kdykoli může vrátit k orebnému hospodaření na půdě a o pozemek bude v přechodném období někdo pečovat.
Pokud se podaří mysliveckému spolku získat plochu do trvalého nájmu, je možno použít nejlevnější metody zalesnění, jako je výsadba řízků vrby zapícháním do vlhčích míst, nebo výsev břízy ještě v období sněhu na povrch sněhové přikrývky. Takovéto prutníky jsou oblíbené bažanty pro svoji dobrou krytovou vlastnost proti létajícím dravcům a horší prostupnost pro lišky a ostatní zemní predátory. Vyžadují však stálou údržbu. Obecně platí v chovu bažantí zvěře ve volnosti to, že více menších remízků je prospěšnější než jeden veliký remíz.
"Příkladem je obecní zastupitelstvo v Horní Moštěnici u Přerova, které první, spolu s Úřadem pro agrární operace v Brně, věnovalo přes 10 měřic řepných pozemků na založení remízů pro koroptve a ptactvo, na které p. Dr.Ing. Okt. Farský vypracoval zalesňovací plány." (Stráž myslivosti 1932).

Trvalé výsadby nových remízů
Plochy pro novou trvalou výsadbu zeleně můžeme dnes charakterizovat z hlediska záměrů na roztříštění velkých ploch v krajinářských úpravách jako:
1. výsadbu biokoridorů,
2. výsadbu migračních tras pro zvěř, které jsou významné i z celoevropského hlediska migrace zvěře,
3. výsadbu trvalých remízů,
4. výsadbu rozptýlené zeleně.
Význam trvalého krytu pro bažantí zvěř dokumentoval Havránek 1983 na příkladech z Německa a Polska a zdůraznil význam velikosti ploch do 1,5 ha. Vyzdvihl jejich vyšší počet výskytu v krajině, než menší množství rozložitějších ploch. Vyskytuje se zde tzv. "okrajový efekt", který se projevuje zvýšenou hustotou a druhovým zastoupením zvěře na hranici dvou rozdílných rostlinných společenstev (pole a les, remíz a pole, mez a pole, hranice mezi plodinami). Proto velmi vzrůstá i potřeba vytváření rozptýlené zeleně, která na rozsáhlých plochách má pro drobnou zvěř význam především orientační, ale i krytový.
Zatímco výsadbu biokoridorů a migračních tras pro zvěř plánují převážně státní orgány na základě dlouhodobých krajinných záměrů, mnohdy i bez ohledu na potřeby myslivosti (v oblasti druhové skladby výsadby a možností jejího využití bažanty), výsadbu remízků a rozptýlené zeleně můžeme jako myslivci, hospodařící se zvěří v dané lokalitě, ovlivnit v druhové skladbě dřevin a keřů ve prospěch předpokládaného chovu bažantů. Podle vývojových výhledů zemědělského hospodaření na půdě, z dříve intenzivně zemědělsky obhospodařované půdy bude až 20 % plochy uvedeno do klidu nebo se zalesní (Libosvár Myslivost 11/1991/241). Využívání krytu bažantí zvěří podrobně popsal v Myslivosti 1986 Bouchner a Havránek na str. 28, 52 a 76 ve třech obsáhlých článcích, kde získáme velmi zajímavé informace na podporu chovu bažantů ve volnosti a vhodnou úpravu biotopů.

Získání sazenic nemusí být limitováno financemi
Velká potřeba sazenic pro výsadbu nové zeleně mnohdy zmaří plány mysliveckých spolků už v samotném počátku z důvodu nedostatku finančních prostředků na jejich nákup. V každém mysliveckém sdružení si však můžeme vyrobit velké množství výsadby z původních dřevin svépomocí. Nejsnazším způsobem je využití semenáčů z náletu v jejich přirozeném prostředí a přenesením do žádané lokality. Výsadbu větších ploch však musíme plánovat minimálně s dvou až tříletým předstihem, abychom připravili větší druhovou skladbu především plodonosných dřevin a keřů tak, aby vzrůstající remízek plnil pestré potravní i krycí požadavky pro bažanty i ostatní drobnou zvěř nejen brzy po výsadbě, ale i v budoucnu. Někdy se vysazují i dřeviny pomocné, které se později odstraňují, až splní účel např. prvotního krytu či ochrany dřevin cílových (Hromas 2000). Sem patří především již zmiňované vrby, akát, jilm, olše, líska a bříza, které později udržujeme seřezáním.
Z náletů můžeme získat smrky, borovice, javory, akáty, duby a buky i jiné dřeviny. Pláňata ovocných stromů - jabloní, hrušní, slivoní, trnek a jiných dřevin vyrýváme na místě jejich zakořenění v zanedbaných sadech nebo je získáme odkopky od matečných stromů. Po dvou letech jejich uchycení v lokalitě je můžeme roubovat na ušlechtilejší odrůdy, které poslouží i pocestným nebo myslivcům k osvěžení při pochůzkách v honitbě, ale především bažanti je rádi konzumují. Kmeny však musíme vždy ochránit proti okusu zajíci nebo vytloukání nového paroží srnci.

Generativní rozmnožování rostlin
Tomuto způsobu, tedy vysévání ze semen původních druhů rostlin, bychom měli dávat přednost. Tímto způsobem se udržuje variační šíře druhu, jež je předpokladem jeho dalšího vývoje. Při výsevu a rozpěstování semenáčků nemáme problémy s virovými chorobami, které by mohly naši práci zničit. Chování jednotlivých dřevin při rozmnožování výsevem je velmi rozdílné. Semena některých dřevin (Acer - javory, Populus - topoly, Salix - vrba, Ulmus - jilmy) ztrácejí rychle klíčivost a je potřeba výsevek provést ihned. Tato semena dozrávají již na začátku léta a výsev provádíme v časném létě téhož roku. Většina ostatních dřevin vykazuje nejlepší výsledky v klíčení při výsevu na jaře následujícího roku po sklizni. Jsou četné případy, že osivo v přírodě přeleží a klíčí teprve po dalším roce nebo ve třetím až pátém roce po výletu. Všeobecně se má používat přirozeně čerstvé osivo (Baertels 1982). Velice podstatné je, aby se správně rozpoznala zralost semen. Např. čimišník a čilimník semena vystřelují z tobolek a sklizeň provádíme časně zrána při začínající zralosti plodů, neboť plody se za vlhka znovu uzavírají. Podobná situace je u bobulovitých plodů, které rádi sezobávají ptáci a často nemáme brzy po uzrání už co sklízet. V tomto případě časná sklizeň nemá negativní vliv na klíčivost, naopak často je výsledek klíčení zvlášť dobrý (bezy, jeřáby a jiné).
Většina dužnatých plodů obsahuje více semen, která je zapotřebí oddělit od dužiny (bobuloviny, růžovité - šípek a zimolezovité) a vysévat semena nikoliv plody, protože dužina způsobuje silně opožděné klíčení nebo i přeležení semen. Mnoho druhů těchto keřů rozmnožují ptáci, kteří nestrávená semena vyměšují a nenuceně rozmnožují dřeviny v honitbě.
U některých druhů dřevin je nutné semena uvolnit výmlatem - břízy, olše, modříny, vrby, vřesovcovité. Nejlepší termín pro sklizeň je tehdy, když tobolky začínají hnědnout, ale ještě se neotvírají. Semena se potom uchovávají v suchu ve vzdušné místnosti.
Zralé šišky jehličnanů po očesání obsahují často ještě více než 50 % vody. V přírodě trvá dozrávání ještě řadu měsíců, až pomalu po snížení obsahu vody pod 20 % se šišky otevírají a semena vylétají. Tento proces je možno zkrátit působením tepla na šišky a sušením v proudu teplého vzduchu získat vhodné osivo dříve. Hlídat musíme teplotu, abychom překročením nejvýše 45 st. C nezničili klíčivost.
Osivo plodonosných dřevin (zvlášť jírovce, dubu a buku) uchováváme převážně krátkodobě jen přes zimní období k jarnímu výsevu. Ve vlhku a chladnu uložíme všechny druhy, které již při nepatrném odvodnění ztrácí část své vitality. Pro mysliveckou praxi jsou použitelné tyto způsoby - uložení na trávníku překrytá mechem a listím, úspěšná metoda jen v mírných zimách. Obtížná je ochrana před myšmi. Uložení v zemních jamách spočívá ve vrstvení plodů mezi střednězrnným pískem, svrchní vrstva se překryje slámou nebo hrabankou. Při nebezpečí požeru myšmi ochráníme okraje drátěným pletivem. Předností je rychlé uskladnění, stálý příznivý obsah vlhkosti a je vhodné i pro větší množství. Metoda je použitelná jen na propustných písčitých půdách. Na těžkých půdách vznikají škody udušením a úplné ztráty nedostatečným přístupem vzduchu. Uložení v hrabance je přirozeným způsobem přezimování z důvodu příznivého obsahu vlhkosti a možnosti průběžných prohlídek. Těmito způsoby uchováme k jarnímu výsevu nejlépe kaštany (plody jírovce), žaludy (plody dubu) a bukvice.
Možnosti skladování semen při teplotách pod bodem mrazu jsou nejlépe prozkoumány u lesnicky důležitých dřevin. U všech druhů je důležité před uskladněním semen snížit trvale v osivu obsah vody na nejnižší možnou úroveň. Optimální teplota uskladnění se pohybuje mezi -4 až -10 st. C. Po opatrném snižování obsahu vody proudem suchého vzduchu se semena zpravidla plní do skleněných nebo plastových lahví. Takto můžeme skladovat semena borovice, smrku, modřínu, douglasky a vejmutovky, ale i jilmů, bříz a olší nebo javorů, jasanu, lípy a habru, u kterých je možná skladovatelnost až několik let. Jen málo semen zmrzne, neboť snížením vlhkosti osiva se zvýší koncentrace buněčné šťávy a tím poklesne i bod zmrznutí pod smrtící bod embrya.
Před samotným výsevem provádíme stratifikaci a nebo předklíčení. U mnohých druhů dřevin je stratifikace nejjednodušším a nejjistějším prostředkem k urychlení dozrávání, k rychlejšímu ukončení klidového období a odstranění překážek klíčení. Stratifikací se napodobují podmínky ve volné přírodě během zimy. Semena uložíme asi na měsíc do vlhkého písku na dno lednice, jako substrát použijeme vypařený písek zbavený choroboplodných zárodků. Semena mají v zásadě zůstat ve stratifikačních nádobách tak dlouho, až začnou klíčit, nebo až se dá podle dřívějších zkušeností počítat s brzkým vyklíčením po výsevu. Druhá metoda při suchém uskladnění semen je předklíčení, které zpravidla průběh klíčení velmi urychlí. Na předklíčení je známo několik metod:
1. Semena přeneseme do temperovaného skleníku, dvakrát denně je vlhčíme a často překládáme.
2. Osivo ve skleníku promícháme s vlhkým pískem a rovněž vícekrát přehazujeme (častěji u jehličnanů). Semena se vysévají i s pískem.
3. Semena pověsíme v ne zcela naplněných plátěných sáčcích (bobtnají) na 24 hodin do vody tak, aby byla zcela ponořena. Po krátkém osušení, když už se semena navzájem nelepí, je vyséváme. Po okapání ještě vlhká semena jehličnanů můžeme i uchovat v chladničce po 2 - 3 týdny, až začnou klíčit.
Po výsevu pak semena v několika dnech velmi pravidelně vzcházejí. Důležité je, abychom vysévali hned na začátku klíčení, poněvadž příliš dlouhé klíčky se ulamují, semena po výsevu zasychají nebo se vyvíjejí rostlinky s pokřivenými kořenovými krčky. (Baertels Stuttgart 1982)

Výsev
Většina dřevin se vysévá do volné půdy, při němž je důležitý výběr osevních ploch a pečlivá příprava půdy. Nevhodné jsou všechny extrémní druhy půd, vápenité, mokré a těžké, jakož i příliš lehké - písčité, kde semena zasychají a semenáčky tvoří slabé přírůstky letorostů. Jehličnany jsou vyloženě vápno nesnášející dřeviny. Při malém výsevu v podmínkách mysliveckých sdružení nebo nedostatku volné půdy u myslivců bydlících v paneláku, opatříme plastovou bedničku na ovoce igelitovou výstelkou, do které nasypeme substrát pro množení zahradních rostlin zakoupený v zahradnickém centru a promísíme s vypařeným pískem. Výsev provedeme do řádků do hloubky 2 - 4 cm a jednoleté semenáčky ponecháme v bedničce za stálého ošetřování zálivkou do druhého roku, kdy je rozesazujeme na záhony a ve stáří 3 - 7 let (raději 5 - 7) vysazujeme na stanoviště v remízu. Výsevy jehličnanů naširoko se vždy pokrývají ostrým pískem. Na ochranu před vyschnutím záhony nebo bedničky stíníme proti přímému slunci. Potěší nás i naše potomky, až za čas vyrostou stromy někde mezi poli, že "tento les jsme si sami vypěstovali ze semen." Semena lesních dřevin jistě seženeme v lesním závodě nebo lesní školce, pokud ještě v některých lokalitách existují, nebo je načešeme sami v lese. Pozor však na bezpečnost práce na vysokých stromech.
Pokračování příště
Ing. Petr Oskar BÍLEK

Přiložené dokumenty

Media_13529_45_21.xls Tab 1 (17,50 KB)
Media_13529_55_21.xls Tab 2 (21,50 KB)
vychází v 7:31 a zapadá v 17:58 vychází v 23:33 a zapadá v 14:57 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...