Časopis Myslivost

Květen / 2007

CO SE VŠECHNO MŮŽE STÁT

Jaroslav Šprongl
CO SE VŠECHNO MŮŽE STÁT
Zkoušky z myslivosti, tedy dnes přesněji zkoušky uchazečů o první lovecký lístek, jsou opravdu náročné, zvlášť pro toho, kdo se zrovna nenarodil na hájovně nebo alespoň nemá v příbuzenstvu pár myslivců. Kdo se bojí, že pro svou děravou paměť nebo značnou časovou zaneprázdněnost podnikáním kvanta znalostí nevstřebá, nebo je sice vstřebá, ale pak pro svou velkou trému a nervozitu před zkušebními komisaři neuplatní, hledá postranní cestičky, jak se k loveckému lístku dostat. Třeba i takovou, o níž je náš dnešní příběh a na které vůbec nešlo o peníze …


ZKOUŠKOVÉ DRAMA

"Tak si vytáhněte otázku," ukázal lektor zkoušející střelectví na hromádku kartiček na stole před sebou adeptovi, který právě usedl na židli proti němu. Filip váhavě zvedal ruku, když vtom od dveří sálu restaurace "Na čekané" zaznělo halasné: "Myslivosti zdar!" Filipova ruka zůstala viset ve vzduchu, pohlédl ke dveřím na příchozího a vzápětí se předklonil a chytil za břicho: "Já musím, víte, musím, no .!" a v předklonu vyrazil ke dveřím. Lektor jen překvapeně přikývl a pak zakroutil hlavou.
A protože střelecký zkoušející v té chvíli u "zkušebního" stolku osaměl, zamířil návštěvník přímo k němu. "Na kontrolu, Václave?" stiskl mu lektor a jednatel místního okresního mysliveckého spolku, který zkoušky pořádal, v jedné osobě ruku s tázavým výrazem. "Kdepak!" zavrtěl Václav, jeho kolega jednatel jednoho ze sousedních "omsů", hlavou. "To se sem třeba ještě přihrnou seshora, z jednoty, ale pochybuju. Ani si nepamatuju, kdy někdo něco kontroloval. Pak taky není divu, že se lecos šušká . Ale já si přišel domluvit výpomoc. Máme naplánované zkoušky pro naše adepty první červnovou sobotu, to je už za čtrnáct dní a dva lektoři najednou museli na delší dobu do špitálu. Tak jsem si řek, že vás tu budu mít dneska hezky po kupě a všechno domluvíme." "To nebude problém, Václave!" "A to už zbraně všichni zvládli, že tu sedíš takhle sám?" "Já ti nevím, seděl tu jeden a najednou, že se musí vyvenčit ." "To spíš mrknout do knih na otázku, ne?" "Kdepak, vždyť si ji ještě ani nevytáhnul! A pak je to zrovna borec, o kterého bych neměl strach."
Zatímco oba myslivečtí přátelé pokračovali v konverzaci, Filip se už vrátil z oné místnůstky, ale do sálu se mu nějak nechtělo. Jen opatrně nakukoval dveřmi. "Hele, kámo, nezdržuj!" popoháněli ho další adepti, kteří už chtěli mít to martýrium za sebou. Ale Filip předváděl bolestné obličeje a dál se držel za břicho: "Když já se bojím, abych se tam nepo . ." A zase odběhl. Když pak opět nakoukl do sálu, nečekaný host už u stolku neseděl a Filip se k němu opatrně vypravil.
"Dobrý?" zeptal se chápavě lektor. Filip jen přikývl, vytáhl si konečně otázku a spustil. Dobrý byl nejenom jeho stav, ale i jeho znalosti, jako ostatně ve všech předmětech. A tak se propracoval k tomu poslednímu - vyšla na něj myslivecká legislativa. Jak tak zase uplatňoval svoje znalosti, nezaregistroval, že návštěvník Václav je už zase v sále a míří přímo k jejich stolku. "Tak já se rozloučím, Jardo," pravil k právníkovi, který měl na starosti tenhle předmět, "a platí přespříští sobotu v osm u nás na klubovně!" "Platí," přikývl zkoušející a Václav se obrátil k Filipovi, který měl tvář skoro až na stolku: "Nashledanou!" Pak se zarazil a vyhrkl: "Jedlička! Co vy tu děláte?!" To pro změnu překvapilo lektora: "Jedlička!? Tohle je přece Smrček!" A bylo to venku!
+++
To bylo tak. Filip Jedlička měl bratrance z matčiny strany - taky Filipa, ale Smrčka a o dva roky mladšího. Tím, že si Filipova matka našla ženicha s tak podobným jménem, se pořád ještě bavily obě rodiny, v kterých byl mimo jiné populární vztah k přírodě i myslivost. A tak jak jen to šlo, udělal si náš Filip myslivecké zkoušky. A protože v jejich okrese ten rok nebyl kurs vypsán, zamířil k sousedům. Ostatně z domova to měl do obou okresních měst zhruba stejně daleko.
Pak, po dvou letech, přišla řada na jeho bratrance. Ten byl ale hrozný trémista a moc si nevěřil, také jeho studijní výsledky na průmyslovce nebyly, oproti našemu Filipovi, nikdy nic moc. Při tom myslivosti se věnoval a "adepturu" si v jejich společném mysliveckém sdružení dělal se vším všudy - chodil jako honec na společné lovy, v létě sušil seno a v zimě krmil, budoval posedy. Ale zkoušek se bál a bál se jich tolik, že ten první rok ani nenastoupil do kursu, vymluvil se na osobní problémy. Takže už druhý rok vlastně dělal adepturu, což byla rarita - každý se to snaží spíše nějak uspěchat, natěšený jak vyrazí s flintou do lesa. V revíru tedy makal další rok, ale zkoušek se bál pořád stejně, že je nemůže a nemůže udělat - až přišel na nápad. A tak jednou pozval příbuzného na panáka a nápad mu vyložil.
"Hele, Filipe, ty bys mi moh s těma mysliveckejma zkouškama píchnout," začal opatrně. "Co víc mám udělat? Probírám s tebou jeden předmět po druhým, v lese ti všechno ukazuju .," namítl oslovený. "Jít k nim za mě!" vylétlo to z věčného adepta. Taková myšlenka Filipa v první chvíli rozesmála, ale jeho jmenovec se jen tak nedal.
"Koukni, bráchanče, ty jsi hlava otevřená, navíc zkoušky máš. Učit se nebudeš muset, jen tam párkrát zajít na lekce - no a pak na ty zkoušky. Dělals je u sousedů, tak tě naši lektoři neznaj," hučel do již hotového myslivce. A sliboval hory doly, jak mu ten ztracený čas a cestovní výdaje bohatě vynahradí, až začal přemlouvaný váhat. "No," uvažoval nahlas, "zkoušek se fakt bát nemusím. Nejen že už jsem je absolvoval, ale ty tři roky praxe dají člověku víc než měsíce šprtání pouček z knih. A máš pravdu, že mě na omsu neznaj, potkal jsem se tenkrát jen s jednatelem a toho loni vyměnili ..." "Vidíš, že to není blbě vymyšlený!" hecoval dál mladší Filip, zatímco starší pokračoval v úvahách: "A vlastně ode mně opravdu nikdo žádnej doklad nechtěl, to až když jsem šel pro loveckej lístek." "A tam už půjdu já", vpadl mu do úvah druhý Filip. "Tak bereš?" "Počkej ještě - já si myslím, že bys to udělal. Vždyť už toho spoustu znáš!" "Jednak neznám a jednak bych jim to tam určitě neřek!" "A co zbroják?" "To snad zvládnu, tam toho nemusíš znát tolik!"
Trvalo to ještě pár rund, než Filip na nápad, zpočátku vypadající jako dokonalá ptákovina, kývl. A co slíbil, to splnil. Jejich akce by nakonec dokonale vyšla, nebýt té nešťastné náhody s nečekaným hostem na zkouškách.
+++
"Jedličko," pokračoval jednatel od sousedů, "neříkejte mi, že si z pilnosti děláte zkoušky znova!" "Ale, Václave, to fakt není žádnej Jedlička, ale Smrček. Filip Smrček," zakoukal se do adeptových papírů zkoušející. "Takže jste si ještě taky změnil jméno?" obrátil se host opět k Filipovi. "Že je v tom nějaká habaďůra, co?! Nebo chcete mít dva lovecké lístky, jako náhradní, kdybyste o něj jednou, nedej pánbu, přišel?"
Filip horečně přemýšlel, jak z té šlamastyky ven, a napadlo ho jediné řešení. "Já si myslím, že asi od zkoušky odstoupím. Nějak mi není dobře ." Sáhl pro svoje papíry: "Tak nashledanou a myslivosti zdar!" vyhrkl a vyrazil ke dveřím.
"No tak neblázněte, Jedlička!" volal za ním jednatel Václav a prakticky unizono s ním lektor právník: "No tak neblázněte, Smrček!" Ale to už byl Jedlička alias Smrček na náměstí a pádil pryč.
Nakonec udělal nejlepší, co mohl. Samozřejmě všechno prasklo, když se jednatel spojil s mysliveckým sdružením obou Filipů, a výborová delegace jela ten geniální nápad na okres žehlit. Ale tím, že Filip pokus o podvod nedotáhl, se vlastně ničeho tak vážného nedopustil. Chodit na kurs pod jiným jménem a prověřit pod ním pak své znalosti u zkoušky - jen tak, bez snahy získat vysvědčení a lovecký lístek - je vlastně jen takový prohřešek, ani přestupek ne .
Jedlička tedy nakonec dopadl dobře, horší to měl Smrček, kterému nezbývalo než přece jen absolvovat kurs a jít ke zkouškám sám. Navíc s tím, že si ho tam dobře pohlídají, protože Filipovu tvrzení, že to byl jeho nápad a bratranec nic netušil, nikdo moc nevěřil.
Poučení? Důslednější kontrola při zkouškách uchazečů o první lovecký lístek, zdola i shora, by možná někdy neuškodila. A pak ještě jedno obecné - lež má krátké nohy! I v myslivosti .

Některá ustanovení právních předpisů týkající se případu:
§ 47 odst. 3 a 5 (lovecký lístek) zákona o myslivosti, § 21 a § 22 (zkoušky z myslivosti) vyhlášky č. 244/2002 Sb.
Na motivy skutečného judikátu Nejvyššího soudu ČR
připravil Jaroslav ŠPRONGL


vychází v 7:20 a zapadá v 18:12 vychází v 18:54 a zapadá v 7:31 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...