Časopis Myslivost

Květen / 2007

JEDNÍM Z HLAVNÍCH VÝSLEDKŮ MYSLIVECKÉHO HOSPODAŘENÍ JSOU ŠKODY ZVĚŘÍ

Myslivost 5/2007, str. 10  Ing. Jiří KAMLER
V posledních číslech Myslivosti byly uveřejněny obsáhlé články Ing. Jelínka o problematice škod zvěří na lesních porostech a zemědělských plodinách a také komentář k těmto článkům od Ing. Nováka. Přestože je tato problematika dlouhodobě probírána a těžko lze předpokládat nalezení něčeho zásadního, co by škody zásadním způsobem snížilo, pokusím se tyto články doplnit o několik poznámek.


Cesta k nalezení souladu mezi zvěří a prostředím je složitá a vede přes jednotlivá drobná zlepšení, o kterých je třeba diskutovat. Obecně a v teoretické rovině je problém škod již dávno vyřešen a receptů, jak dosáhnout bezproblémového soužití zvěře a prostředí máme dost (zodpovědná regulace početnosti, péče o kvalitu prostředí zvěře, přikrmování, omezení rušivých vlivů atd.). Navíc i u nás existují lokality, kde se potřebnou rovnováhu při hospodaření s lesem, poli i zvěří podařilo nalézt. Přesto je ale celková situace neuspokojivá a chybí dlouhodobé a plošné řešení problémů mezi zvěří a prostředím založené na exaktních datech získaných věrohodnými metodami.
V analýzách o tom, co je a není škoda a jaká opatření a kdo by měl a mohl dělat, mi poněkud chybí přiznání zodpovědnosti za to, že škody zvěří jsou výsledkem našeho hospodaření v honitbě, a to výsledkem velmi nepříznivým, který snižuje hodnotu všech ostatních přínosů naší činnosti. Těžko můžeme chtít, aby vlastníci honebních pozemků přijali zodpovědnost i za škody zvěří, byť způsoby jejich hospodaření jejich výši ovlivňují.
Jedinou primární příčinou vzniku škod zvěří je samotný výskyt zvěře v honitbě, jež máme ve svých rukách a z toho vyplývá i jediný možný způsob jak se škod zbavit se stoprocentní jistotou. Tímto konstatováním samozřejmě nechci nabádat k likvidaci zvěře ve vyšších zájmech zdravého lesa, protože zvěř do naší krajiny bezesporu patří a její chov lze skloubit s jinými formami hospodaření.
Také uznávám význam některých faktorů na výši působených škod, což ale nic nemění na tom, že za všech okolností bude existovat vztah mezi stavy zvěře a škodami. Řadu těchto faktorů navíc máme zcela ve svých rukách, řadu můžeme částečně ovlivnit a mnohé z nich jsou jednoduše dány a ovlivnit jdou velmi málo či vůbec (struktura krajiny, zimní počasí, ale třeba i hospodaření vlastníků a turistické zatížení). Není přece možné chtít po vlastnících pozemků, aby na své náklady měnili způsob hospodaření jen proto, abychom nemuseli platit tak vysoké náhrady, anebo po státní správě, aby v zájmu chovu zvěře zakázala vstup veřejnosti do lesů.
Navíc stále platí, že naprostá většina škod spadá na vrub počtu zvěře nad normovanými stavy, které jsme si sami navrhli a jsem bytostně přesvědčen, že kdybychom se na tyto stavy dostali, tak škody zvěří prakticky zmizí. Také by ovšem zmizela značná část loveckých možností - znamenalo by to například ročně ulovit o 15 tis. kusů jelení a o 100 tis. kusů černé zvěře méně a z mnoha myslivců by se tak stali jen ozbrojení brigádníci, pro které by bylo vzácností potkat v honitbě kus zvěře.
Pokud tedy chceme dlouhodobě zachovat mysliveckou produkci honiteb, je podle mě nutné začít vážně uvažovat nad tím, jak škodám, které zvěř působí, předcházet a ne hledat cesty, jak ztížit možnosti vlastníků k vymáhání náhrad. Žádná zaplacená částka totiž nemůže nahradit výpadky produkce, narušení prostředí a dlouhodobé poškození dřevin a naprostá většina vlastníků honebních pozemků nemá zájem o zdlouhavé tahanice při řešení náhrad za škody a uvítá vše, co by mohlo stávající problémy omezit.
Náhrady škod také prakticky nikdy nepokrývají celou škodu a pro vlastníky je nevýhodné s nimi ztrácet čas. Proto očekávám, že pokud zvěř nebude neúnosně bránit hospodaření, nebude vlastníky pozemků zajímat, jestli jsou teoretické normované stavy překročeny pětkrát či desetkrát. Naopak při vzniku neúnosných škod nebudou pro vlastníky podstatné zaplacené částky, ale opatření přijatá k tomu, aby se tato situace neopakovala. Pro vlastníky bude důležitý výsledek - dopady chovu zvěře na jejich hospodaření a ne diskuse o dodržování smyšlených stavů.
Jedním z důležitých úkolů pro všechny uživatele honiteb je hledání cest pro zvyšování úživnosti honiteb a vůbec pro omezování škod zvěří. Nečekejme ale, že to za nás někdo bude řešit, nebo že nám držitelé honiteb budou snižovat nájemné. Pro ně přece není podstatné, kolik kusů v honitbě živíme (střelíme), ale kolik dostanou na nájemném a jaké škody jim vzniknou. Pokud budou škody neúnosné, mají po ruce jednodušší řešení, kterým je redukce škodící zvěře. Dalo by se to přirovnat k tomu, že si půjdete půjčit auto a žádáte o slevu z důvodu, že chcete jezdit rychleji a na to potřebujete kupovat kvalitnější benzín. To jak rychle budete jezdit (kolik zvěře honitba bez problémů uživí) je především v našem zájmu a máme řadu možností jak prostředí zlepšit a navíc i možnost využít podpory MZe.
Určitou nadějí do budoucna je postupná změna hospodaření v lesích, protože i pro vlastníky lesů by ve většině případů bylo výhodné opustit pasečné hospodářství s umělou obnovou a přejít na využívání přirozené obnovy. Takto přeměněné lesy by pak byly i ekologicky stabilnější a úživnější pro zvěř. Problémem mnoha lokalit u nás ovšem je, že z důvodu silného tlaku zvěře bez ochrany neodroste prakticky nic a přirozenou obnovu tak nelze využít. Celý proces se tak zpomaluje a tlak zvěře nutí lesníky využívat i oplocení, což zase zesiluje vliv zvěře na okolí a vyžaduje další oplocení. Můžeme být jen rádi, že dosud není metodika na to, jak ocenit škodu vzniklou spasením semenáčků a z toho vyplývající znemožnění přirozené obnovy porostů. Vybudované kontrolní a porovnávací plochy tento úkol naštěstí pro nás neplní, jen si zkuste pomyslet, že by vlastníci lesů každoročně vybírali poplatek za zničení obnovy u porostů nad 80 let připravených k obnově.
Faktory, které komplikují vztah mezi početností zvěře a jejím vlivem na dřeviny způsobují, že stejné stavy na jednotku plochy na různých lokalitách působí zcela rozdílné poškození dřevin. Přes tyto obtíže byl vztah mezi početností a poškozením vegetace prokázán ve více vědeckých studiích, přičemž nejčastěji byla prokázána nelineární závislost mezi stavy zvěře a poškozením, které exponenciálně narůstalo do určité hranice početnosti zvěře. Při relativně nízkých početnostech tak až do určité kritické hranice "nevznikají žádné" škody a po překročení určité početnosti každé další zvýšení stavů vede k výraznému nárůstu škod (až do určité maximální úrovně, od které se již poškození dále téměř nezvyšuje).
Výši škod působených zvěří nelze obhajovat ani tím, jak závažné škody působí další činitelé jako jsou imise, počasí či těžební práce, a to ani přesto, že např. rozsah poškození mechanizací je alarmující, jak vyplývá z výsledků šetření zadaných Ministerstvem zemědělství. Je určitě vhodné se s těmito čísly seznámit, ale nelze je brát jako argument pro zlehčování škod zvěří. Ty jsou samostatnou částí, která je důsledkem chovu zvěře, zatímco poškození mechanizací je důsledkem hospodářské činnosti vlastníka a ten si poškozuje svůj vlastní majetek. To přitom neznamená, že by se neměly hledat šetrné technologie, ale my myslivci bychom prostě měli udělat nejprve pořádek se svých záležitostech.
Jako jeden z největších problémů naší činnosti vnímám rozpor mezi vykazovanými stavy a skutečností vyplývající z odstřelu, který nás usvědčuje z neschopnosti či záměrné neochoty hospodařit podle platných předpisů. Protože ale současné normované stavy nepovažuji za realizovatelné, vidím jako nejlepší cestu opuštění systému s vykazováním těchto smyšlených údajů a ponechání volnosti uživatelům a držitelům honiteb. Státní správa by tak alespoň umožnila vykazovat skutečné stavy zvěře těm uživatelům, kteří mají zájem zvěř pravdivě sčítat. Všichni pak mohou ušetřený čas věnovat hledání možností jak snižovat dopady zvěře na vegetaci. Uvědomme si, že budoucí podoba myslivosti závisí zejména na tom, jak dokážeme důsledky naší činnosti obhájit před vlastníky pozemků a veřejností a vedle maximální produkce zvěřiny a trofejí k našim cílům přece patří i zachování druhové bohatosti rostlinných a živočišných druhů a udržování rovnováhy v přírodě.
Ing. Jiří KAMLER
Ústav biologie obratlovců AV ČR v Brně

vychází v 7:20 a zapadá v 18:12 vychází v 18:54 a zapadá v 7:31 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...