Časopis Myslivost

Květen / 2007

Mufloni jsou naší chloubou

Myslivost 5/2007, str. 40  Jiří Kasina
Kdo by neznal malebnou krajinu bizardních skal a kroutících se údolí nad nimiž po léta shlíží do okolí romantický hrad Kokořín. Mnozí z nás tam byli už jako děti školou povinné na školním výletě, někteří možná v této krajině strávili dny své dovolené. V romantické krajině ale také žijí a o přírodu se starají myslivci, jedním ze sdružení, které působí na území Chráněné krajinné oblasti Kokořínsko je MS Liška Sedlec. Ač mají v názvu jméno naší nejznámější šelmy, mohou se po právu chlubit úplně jiným druhem zvěře – chovem kvalitních muflonů.


Na letošní výroční členskou schůzi, která se konala ve Mšeně, přivezli výjimečně své nejsilnější trofeje na jakousi mimipřehlídku. A uznejte, že by byl hřích nevyužít této příležitosti k představení místních chovatelských úspěchů. Sdružení mi představil hospodář Jindřich Klofát.
Společenstevní honitba našeho sdružení má rozlohu 1190 ha, z toho je 670 ha lesní plochy, 510 ha polí, 3 ha vodních ploch a 7 ha ostatních pozemků. Honitba je ze všech stran ohraničena silnicemi a tvoří tedy jakýsi přirozený celek severozápadně od obce Mšeno. Je nás v současné době 19 členů, všichni jsme v podstatě místní, ale jsme asi jistou kuriozitou v tom, že v posledním období je předsedkyní 18 chlapů jediná žena ve sdružení, paní Božena Nová. A aby nebylo té výjimečnosti málo, tak je profesionální pracovník ochrany přírody. Jak ona vychází s námi, to se ale zeptejte radši jí, já jakožto hospodář s ní vycházím velmi dobře a všichni jí respektujeme.
Pojďme ale ke stavům zvěře.
V honitbě je normovaný stav 15 kusů mufloní zvěře a 40 kusů srnčí zvěře, při posledním sčítání byl zjištěn aktuální stav 19 kusů mufloní zvěře, 51 kusů srnčí zvěře, 15 kusů zvěře černé a 5 kusů daňčí zvěře. Daňčí zvěř není v honitbě normována, ale v posledních letech se v takovýchto menších počtech vyskytuje v honitbě trvale.
A co stavy drobné zvěře, případně predátorů?
Drobná zvěř nám tu bohužel spíše pořád mizí, nasčítali jsme 12 bažantů, 24 divokých kachen, koroptví tu bylo pár, ty ale už zcela zmizely. Trochu se nám vzpamatovali zajíci, nasčítali jsme tak kolem 30 kusů, letos jsme dokonce střelili po mnoha letech první tři zajíce do tomboly. Na stavy drobné zvěře ale mají určitě vliv zvyšující se stavy krkavců, lišek tu bylo více dříve, poslední dobou jsou dost napadeny prašivinou, proto už i z tohoto důvodu se snažíme stavy lišek tlumit).
V řadě mysliveckých sdružení řeší problémy škod a vztahy se zemědělskými hospodáři, jak vycházíte se zemědělci vy?
V naší honitbě hospodaří První zemědělská a.s. Chorušice ,vedoucím je Miroslav Šlechta, hospodaří tu i soukromý zemědělec Václav Kočí, s nimi vycházíme velice dobře, snažíme se snižovat škody na polích i častými pochůzkami, kde s úspěchem používáme lovecké psy, děláme brigády, oni nám nechají krmení pro zvěř. Seno proto už vlastně ani nesušíme, dostaneme ho vždy za brigádnickou výpomoc. Zvěřní políčka dneska už taky nemáme, bylo složité je obdělávat. Je tu ale dost řepky, úhyny srnčího zatím nemáme tak veliké, to spíš nás trápí poměrně velké ztráty na srnčím na silnicích, několik kusů nám každoročně také strhnou toulaví psi..
Máme tu taky hodně kukuřice, to je pak problém lovit černou. Zvěř je celý den zatažená v porostu a vychází jen v noci, špatně se proto loví. Bylo by sice dobré respektovat všechna doporučení a vyžadovat průseky, ale bohužel zemědělcům se nevyplatí posílat stroj na průsek pole, tak alespoň přimhouří oko při vykazování škod. Na černou ale děláme naháňky, kulovnicí se prý nedají stavy černé snížit, ale není to pravda. Vždy obstoupíme členitý skalnatý terén kde se černá drží, pozveme dostatek střelců i honců a za posledních pět let jsme ulovili dostatek divočáků, aby se stavy snížily. Pomohla nám taky loňská tuhá zima, měla velký vliv na stavy, nepřežilo moc selat, a tak letos máme divočáků opravdu na místní poměry málo. Uvidíme, jak se projeví ta abnormální zima letošní.
Jaké další aktivity a činnost vyvíjí myslivecké sdružení?
Ve sdružení máme asi 20 lovecky upotřebitelných psů a jsme zapálení do zkoušek honičů, terén je obtížný, zkoušky náročné, proto sem asi rádi vůdci taky jezdí. Střelecké aktivity se odehrávají na střelnicích sousedních mysliveckých sdružení, jezdíme tam na přátelské závody okolních sdružení, my ani vlastní střelnici nemáme.
Snažili jsme se také dříve více věnovat mládeži, fungoval tu kroužek mladých myslivců, ale pro nedostatek času vedoucích kroužek bohužel zaniknul. Dříve jsme také pořádali vyhlášené májové zábavy, ale restaurace, kde jsme byli pravidelně hosty změnila majitele a už tu možnost nemáme. Tak jsme alespoň začali pořádat jednou ročně posezení myslivců a přátel, děláme to vždy v červnu kousek za Sedlcem, máme tam vybudovaný seník a sklad krmiv, uděláme na plácku táborák, pečou se buřty pro děti a jiné myslivecké dobroty, připravíme krátký program, je to takové milé sousedské posezení.
Myslím, že se ale můžeme pochlubit tradiční poslední lečí, to sem jezdí pravidelně naši hosté, uděláme společný lov v malebné krajině mezi skalami, po lovu se pak připraví pohoštění, tombola, nějaké ty pochoutky z divočáka, to bývá vždy moc hezké společenské posezení.
Hodně se teď mluví o posuzování kvality a přímém prodeji zvěřiny. Jak ulovenou zvěř zpeněžujete?
Dříve jsme většinu ulovené zvěře prodávali Interlovu, dnes jsou na trhu ale i jiné firmy, které nám dají více, takže se snažíme prodat zvěřinu co nejvýhodněji. U černé zvěře máme domluvenou zásadu, že ulovený divočák do hmotnosti 40 kg zůstane střelci. Určitě bychom přivítali možnost přímého prodeje zvěřiny, je tu v okolí dost rekreačních zařízení, proč legálně zvěřinu nezpeněžit, určitě by nám to ekonomicky prospělo a nemuseli bychom nikam daleko ulovené kusy vozit.
Součástí ekonomiky sdružení ale také mohou být poplatkové lovy
Ale ano, i o tom jsme uvažovali, první myšlenka byla nabídnout k odstřelu nějakého kapitálního berana. Měli jsme tu lovce z Německa, chtěl muflona do 200 bodů, jednoho jsme mu nechali střelit. Trofej měla ale po přeměření hodnotu 209 bodů, lovec nechtěl těch 9 bodů zaplatit, byla to nepříjemnost, zkazilo to dobrý dojem. Následně jsme proto nabídli odstřely Interlovu, ale střelce nám nesehnali. Dalším pokusem v řadě byl muflon, jehož trofej měla podle tabulek cenu kolem 130 000 Kč, dohodli jsme se, že budeme chtít jako sdružení jen 100 000 Kč. Střelec přijel, ale nechtěl chodit daleko od auta, ten rok muflona neulovil, další rok nepřijel vůbec, beran už měl 10 let, tak jsme ho přidělili členovi sdružení. A dneska jsme toho názoru, že raději prodáme i tříletého menšího berana, ty silné berany se zlatou trofejí střílí členové. K dnešnímu dni máme uloveno 16 muflonů s medailovou trofejí, z toho je 11 trofejí ohodnoceno na zlatou medaili, 2 stříbrné a 3 bronzové trofeje. Během let byly nalezeny čtyři medailové trofeje z uhynulých muflonů, z toho byly tři zlaté a jedna bronzová.

Předsedkyní MS Liška Sedlec je Božena Nová, povoláním je profesionální strážce ochrany přírody CHKO Kokořínsko. Byla členkou mysliveckého sdružení již dříve, nyní vykonává v posledním volebním období funkci předsedy. Zajímalo mne tedy, jak se nejen k myslivosti dostala, ale i jak se jí "velí" osmnácti chlapům.
K myslivosti jsem se dostala zcela prozaicky, muž si udělal zkoušky z myslivosti, chtěla jsem, abychom měli stejného koníčka, proto jsem si v roce 1986 udělala zkoušky taky. Byla jsem tehdy doslova bílá vrána, při adeptuře jsem měla krušné chvilky, dávali mi najevo, že žena v myslivosti nemá co dělat. Ale já jsem se nikdy nedala. Vždyť já měla na starost i jiné "problémové" druhy, víte, měla jsem totiž na starost stanici hendikepovaných živočichů.
Ve sdružení jsem opravdu jedna jediná ženská, já jsem spíš ale manažer, jak se to teď moderně říká, střílela jsem na divočáky, to ano, vystřelím na muflona, ale na srnu bych nevystřelila, srnčí to je moje milovaná zvěř.
Vztahy ve sdružení jsou myslím velmi korektní, je dobře, že všichni členové jsou v podstatě místní, navzájem tedy na sebe vidíme, tím si i nezávidíme a musíme táhnout za jeden provaz. Společně jsme pod tlakem turistiky, dnes snad už nejsou v honitbě ani místa, kde nepotkáte člověka. Houbaři, turisti, kolaři, motorkáři, trempové, je tu moc krásná příroda, ale příroda blízko velkých měst, tedy pod velkým tlakem civilizace.
Profesionálně jste ochranář, zálibou myslivec, jak tedy vidíte vztah mezi těmito dvěma skupinami?
Já myslím, že se správou CHKO vycházíme velmi dobře, překonali jsme tu hranici, kdy myslivci respektují ochranáře a naopak, vždyť nám jde o jednu společnou věc, chceme zachovat zdejší hezkou přírodu na Kokořínsku. Bojujeme společně proti turistům, kteří ruší zvěř, bojujeme proti cykloturistům, kteří jezdí mimo vyznačené trasy, bojujeme proti motorkářům, kteří používají Kokořínsko jako přírodní závodní okruh.
A taky asi i proti trampům?
Budete se divit, ale s těmi organizovanými vycházíme dobře, například osada Bílých Skal, to jsou lidé, se kterými se jak myslivci, tak ochranáři vždy domluví rozumně. Mnohem horší jsou ti živelní rádobytrampové. To někdy nevíte, zda jednáte s puberťákem nebo dospělým chlapem.

Jak již bylo řečeno na začátku, chloubou mysliveckého sdružení je chov mufloní zvěře. A jelikož ani současný hospodář Jindřich Klofát, ale ani předsedkyně Božena Nová nebyli v době zakládání chovu mufloní zvěře členy sdružení, požádal jsem o několik informací největšího pamětníka - a bývalého dlouholetého předsedu MS pana Miroslava Nečase.
Lokalitu pro chov muflonů vytipoval Ing. Lochman, procházel zdejší krajinu, obešel kromě naší honitby i Šemánovice, Jestřebice, Vidim a další. Následně na to svolal zástupce všech sdružení na jednání a porady. První muflony před námi vypouštěli v Šemánovicích, postavili jsme tam společnými silami aklimatizační a vypouštěcí obůrku, obůrku jsme pak převezli sem k nám, dvakrát za sebou jsme muflony vypustili a pak putovala obůrka zase do Šemánovic.
Nám konkrétně doporučil Ing. Lochman chovnou linii z Horšovského Týna. Byl jsem se tam podívat poprvé na chov muflonů v roce 1970 společně s bývalým hospodářem Zdeňkem Liskou a s Antonínem Novým. Na podzim 1971 jsme dovezli prvních 11 kusů do aklimatizační obůrky, v létě 1972 jsme je pak pouštěli. Pak následně na podzim 1973 se přivezli další mufloni z Litoměřicka, zařizoval to tehdy Interlov, bohužel si už nevzpomenu, odkud přesně byli, mufloni šli znovu do obůrky a vypuštěni byli na jaře 1974.
To byl tedy základ zdejšího chovu, pro úplnost je třeba zmínit, že v roce 1995 jsem dovezli další kusy, ale jen muflonky na osvěžení chovu. Udělali jsme ale zásadní chybu, muflonky jsme vypustili hned z přepravních beden do volné honitby, nepoužili jsme už aklimatizační obůrku. Muflonky byly označené ušními značkami, takže jsme jasně poznali, jak zvěř byla stresovaná, odešla rychle pryč z honitby a v chovu tu prakticky zůstala jen jedna jediná muflonka.
A kdy jste začali s lovem kapitálních muflonů?
Poprvé jsme začali muflony lovit v roce 1976, první silná zlatá trofej pochází z roku 1977, to byla naše první, tedy i slavná trofej, ta byla vystavována na výstavách v Nitře, v Plovdivu a dokonce až v Hamburku. Od začátku jsme probírali méně kvalitní muflony, i tento první byl sice zlatý, ale nevhodný do chovu. Dá se snad říci, že nám tu v podstatě zůstal základ muflonů z Horšovského Týna. Podmínky se ale v posledních letech mění. Dříve mufloni nikam nepřešli přes silnice, honitba je jakoby sevřena trojúhelníkem silnic, zůstávali nám tady, znali jsme doslova každého muflona. Doposud máme v každém roce nejméně jednu opravdu kvalitní trofej, chov jako by se nám uzavřel. Poslední dobou ale turisté a další návštěvníci přírody vyhánějí naše muflony pryč, naopak cizí mufloni přicházejí sem k nám. Někteří ale mají odlupčivost a bílé spárky na předních bězích, máme strach, aby se nám příliš nekřížili, je to problém až posledních asi pěti let. A s výhledem asi tak dvou let budeme muset zase muset uvažovat o osvěžení chovu. Naštěstí tu nemáme aspoň problém s chovateli ovcí na pastvinách a tedy nebezpečím přenosu chorob.
Populace našich muflonů má snad dobrý potenciál, i jednoletí berani mají slušný základ, jak obvody, tak rozlohy jsou na solidní úrovni. Musíme si chov ale stále hlídat, musí se střílet zarůstaví mufloni. Každý rok si sedneme a řekneme si zásady průběrného odstřelu. Trofejový muflon je u nás ve věku 8 - 9 let, kdo si ho chce střelit, tak musí pracovat v honitbě aspoň 10 let, musí střílet průběrný odstřel a musí získat ten správný odhad a náhled na potřebnou kvalitu mufloní zvěře. Máme i takové zkušenosti a zásady, že nestřílíme staré vodící muflonky s bílou hlavou, pokud tlupa ztratí takovou muflonku, vnáší do to populace chaos a mění se zažité návyky tlupy, jdou pak na jiné místo. Snažíme se hlavně střílet spíš mladý špatný přírůstek. Jak jsem říkal s přecházením muflonů do jiných sdružení, kde nemají normované stavy v tu chvíli nastává problém v tom, že nám mohou střelit kvalitní muflonky, které my bychom jinak v chovu nechali.
Dá se konstatovat, že asi polovina členů mají střeleného zlatého muflona, to myslím v mnoha sdruženích říci nemohou. Každou trofej si nejprve hodnotíme sami, pak jdou na okresní a celostátní přehlídky, většinou se trefíme na konečnou hodnotu na plus mínus jeden až dva body. Nakonec přehled o kvalitě našich muflonů si můžete udělat přímo dnes na naší minipřehlídce.

O kvalitě a konkrétních hodnotách mufloních trofejí se mohou přesvědčit čtenáři na připojeném přehledu. Myslím, že se myslivci z MS Liška Sedlec mají opravdu s čím pochlubit a přeji jim, aby se chov dále úspěšně rozvíjel. Chov je totiž také důkazem toho, že musí být základ ve společné práci, názorech a souznění všech členů.

Přiložené dokumenty

Media_13535_8_24.xls Tab 1 (17,00 KB)
vychází v 7:20 a zapadá v 18:12 vychází v 18:54 a zapadá v 7:31 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...