Časopis Myslivost

Květen / 2007

Věčně zelená muzika – duben - květen

Jaroslav Šprongl
Věčně zelená muzika – duben - květen
SEDÍ SOKOL NA JAVORIMusíme úvodem říci, že tato stará moravská lidová písnička je na výklad mimořádně složitá a komplikovaná, ze všech zvolených snad nejtěžší. A také na její zpívání bychom si měli dát pozor! Půjde-li kolem hospody, z níž se při poslední leči ponese hřímavé „Já ťa, sokol, zastreliť mám!“, iniciativní ochránce přírody, můžeme se do týdne dočkat tiskovky ochranářských organizací. Novináři se tam dozvědí, že členové Českomoravské myslivecké jednoty plánují masivně a plošně likvidovat populace přísně chráněných sokolovitých, které považují za potravní konkurenci, pokud jde o lov holubů. A televize vzápětí přinesou reportáže o tisících protizákonně postřílených dravců. Ta nejaktivnější pak bude varovat cvičence, aby v době podzimních lovů raději nevycházeli ze sokoloven, protože rozdíl mezi sokolem a Sokolem bude nad rozlišovací schopnost investigativního reportéra.

Což nás přivádí ke kacířské myšlence, zda k takové záměně nedošlo a nedochází i při chápání oné písně, která původně nebyla ani tak myslivecká, jako vojenská a politická. Protože jak rozlišíte ve zpěvu malé "s" a velké "S"? Podívejme se na text písničky (s využitím tentokrát dvou zaznamenaných verzí, ta druhá je vždy v závorce) .
"Sedí sokol na javori, sedí sokol na javori, prebírá si drobné perí. (Sedí sokol na javori, sedí sokol na javori, rozhrná si drobné perí.)"
Neměli snad Sokolové vždy na svých čapkách také péro? A pro fyzicky zdatného cvičence by jistě nebyl problém vylézt na strom a usadit se tam.
"Prišel na ňho starý jagár, prišel na ňho starý jagar: Já ťa, sokol, zastreliť mám. (Došel k němu starý jagar, došel k němu starý jagar: Já ťa, sokol, zastrelit mám.)"
Jednalo by se, pokud jde opravdu o mysliveckou písničku, asi o lestný lov. Myslivec - jagár, který nejspíš dostal od nadřízeného pokyn tlumit v honitbě dravce, se snaží přišoulat na dobrý dostřel a přitom na dravce mluví a zřejmě předpokládá, že takto přímočarému sdělení neuvěří a bude čekat, co od něj opravdu chce. Uznejte ale, že to je lest dosti naivní a napovídá tomu, že by šlo spíše o nezkušeného začátečníka. Což je zase v rozporu se slovy "starý jagár" a opět přitakává druhému výkladu, tomu podle Tyrše. V něm se může jednat o horského myslivce, který opravdu dostal od svých nadřízených z c. a k. vojsk starého dobrého Rakouska úkol zlikvidovat jakousi revoltu vždy velmi vlastenecky orientovaných Sokolů.
"Nestrílaj mňa, jagárečku, nestrílaj ma, jagárečku, mám já doma frajárečku. (Nestrílaj ma, jagárečku, nestrílaj ma, jagárečku, já mám mladých sokolíčků.)"
I pták se pokusil přelstít soupeře, pokud se tedy jejich dialog odehrál v dubnu, kam jsme písničku časově umístili. Na budoucích ještě nevylíhlých sokolíčcích by jeho frajárečka teprve seděla v hnízdě. To Sokol by mohl mít doma jak ženu, tak děti. Navíc je tu jedna zvláštnost -určitě není moc obvyklé v mysliveckých písničkách, aby v nich zvěř mluvila! Udělali v našem případě přesto výjimku, nebo to opět nahrává druhé verzi?
"Frajárečku velmi krásnú, frajárečku velmi krásnú, takovú si nedostanu. (Sokolátka, drobné děti, sokolátka, drobné děti, poleťme my, kde nám svědčí.)"
Sokol dál přemlouvá jagára, aby ho ušetřil. Zvláštní - normálně by přece dravec koukal rychle zmizet. Nebo na něj už myslivec mířil a "ukecat" ho, aby nezmáčkl spoušť, byla pro sokola jediná šance na přežití? Známe takové situace z hollywoodských thrillerů (čti "srajlerů"), třebaže tam nejde o lov zvěře, ale zlosynů . I když v druhé verzi písničky (nikoliv druhé verzi výkladu) tam pokus o únik zazní - i se sokolátky, která ale touto dobou určitě nebyla schopna létat. A další zvláštnost této písničky - úplně se z ní vytratil po svém vážném prohlášení směrem k sokolovi onen jagár - myslivec. Jak se zachoval? Zaváhal a nechal sokola-Sokola uniknout? Nebo to přece jen zmáčknul? Nedozvíme se to z první verze, která tady končí, ani z druhé, která ještě pokračuje:
"Poleťme my k tomu háju, poleťme my k tomu háju, kde má náš pan císař trávu. Tam si do ní posedáme, tam si do ní posedáme, hnízdečko si uděláme."
To už nedává vůbec žádný smysl. Zachránit se útěkem na císařské, kde byly na dravce i vlastence určitě přísnější? A copak si sokol dělá hnízdo v trávě? Nebo je to nějaký jinotaj, v nichž se náš národ liboval za všech režimů, od císaře pána po různé ústřední výbory? Otevřený konec nechali lidoví autoři, necháváme ho tedy i my. Je to opravdu těžká písnička na výklad!
Mimochodem - už máte uklizený krmelec? A vyhlédnutého srnce?

PROČ SE TY HÁJOVÉ
"Proč se ty hájové zelenají, zelenají, zelenají? Proč se ti myslivci dobře mají, dobře mají, dobře mají?"
Písnička na květen - a tady ten měsíc sedí, protože v něm se opravdu všechno zazelená - začíná, jak se říká, řečnickou otázkou. Vlastně hned dvěma. Odpověď na obě je snadná - protože to tak prostě je!
Pokud jde o tu první, neúprosný koloběh přírody nám říká, že po zimě přijde jaro. Jaro je čas nového života, pernatá zvěř hnízdí, srstnatá klade mláďata a v přírodě vše raší a roste. Až se to všechno - i ty háje - zazelená.
Pokud jde o tu druhou - myslivci se dobře mají, protože si to zaslouží. Možná se zas až tak dobře nemají vždy a všude, ale jako myslivci, v lesích a polích, mezi svými zelenokabátnickými kamarády, se dobře mají. Protože v přírodě je nejlíp a kdo si s ní rozumí, a to pro správné myslivce určitě platí, má se v ní dobře. A nenechá si to zkazit všelijakými pokusy a lotrovinami těch, kdo přírodu znají pouze z obrazovky počítačů, a " prudí a prudí a prud"í.
"Táta byl myslivec, myslivec jsem já, myslivec jsem já, myslivec jsem já. Von porážel jeleny, holky zase já, holky zase já, holky zase já!"
No, trošku si to probereme. Fakt je, že se tu opět objevuje ten syndrom mysliveckých písní - úspěchy v lovu, úspěchy v lásce. A taky skutečnost, že myslivost se v mnoha rodinách dědí z generace na generaci. Tatínek byl tedy úspěšný lovec-jelenář. Pokud měl nějakou tu "bokovku", třeba cestou z večerní čekané, v rodině se o tom jistě nemluvilo, a tak má v písni přisouzené jen ty jeleny. Jeho synek se chlubí děvčaty - asi je zatím svobodný a nemá co skrývat. Zvláště dnes, kdy se svými zálety na stránkách bulváru chlubí i ženáči! O jelenech nemluví - ono jich dnes už přece jen není tolik a v mnoha honitbách se k nim myslivec hned tak nedostane. Což píseň jen potvrzuje - prostě je doba, kdy mladý člen Hubertova cechu spíše získá přízeň dívky než střelí jelena.
"Proč se ty hájové zelenají, zelenají, zelenají?Proč se ti pytláci dobře mají, dobře mají, dobře mají?"
Na první otázku jsme si už odpověděli. Tu druhou je asi třeba chápat jako určitý postesk, že se v dnešní době díky děravým zákonům, liknavosti policie, bezohlednosti překupníků i chamtivosti hostinských a hoteliérů pytlákům docela dobře daří. Určitě líp než před sto lety, kdy šlo při takové loupežné výpravě o život. Dnes jde o život spíše těm, kdo by se novodobým pytlákům připletli nešťastnou náhodou do cesty.
"Táta byl pytlákem, pytlákem jsem já, pytlákem jsem já, pytlákem jsem já. Von porážel jeleny, holky zase já, holky zase já, holky zase já!"
Kdybychom věřili v převtělení, přisoudili bychom autorství této sloky minulému životu některého z dnešních redaktorů našich celostátních deníků, kteří razí heslo: "Pytlák nebo myslivec, oba škodí stejně!" Protože ale nevěříme ani v převtělení, ani v možnost, že by se scházeli myslivci s pytláky a zpívali společné písničky, dají se tyto verše vysvětlit jedině tak, že ono pytláctví se vztahuje u příslušníků obou mysliveckých generací na oblast lásky. Asi i tatínek ve slabé chvilce svému následníkovi na sebe něco "prásknul", nebo to za něj udělal někdo z "ukecaných" kamarádů. Trochu tam nesedí ti tátovi jeleni, ale dobrý právník by i to dokázal vysvětlit: jeleny porážel legálně, pytlačil jen mezi děvčaty.
"Zastřelil jelena a já srnce a já srnce a já srnce, proto sme zavřený v Rakovníce, v Rakovníce, v Rakovníce."
Nevěřte jim! To si jen dělají legraci z těch, co přejí myslivcům všechno nejhorší, protože jim závidí, že se "dobře mají". A tak bylo třeba tu pohodovou a dost vychloubačnou písničku trochu shodit, aby leckterý antimyslivec nedostal ze samé zlosti psotník. Jak by se člověk mohl mít dobře v base, že jo?! A navíc - za takovou prkotinu, jako je ulovení srnce, vás nikdo dneska nezavře. Ani v Rakovníce!
Pokud byste si ale tuto píseň chtěli zazpívat v těch zelenajících se hájích teď, čiňte tak potichu. Příroda chce klid z důvodů uvedených hned na začátku. A řekněte to i těm, co se tak dobře nemají, protože k myslivcům nepatří.
Jaroslav ŠPRONGL


vychází v 7:20 a zapadá v 18:12 vychází v 18:54 a zapadá v 7:31 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...