Časopis Myslivost

Listopad / 2007

69. ROČNÍK MEMORIÁLU KARLA PODHAJSKÉHO

Myslivost 11/2007, str. 8  Vladimíra Tichá
Poslední zářijový víkend bylo půvabné město pod horou Říp - Roudnice nad Labem plné myslivců. Mýlil by se ale ten, kdo by v tom hledal živý důkaz pravdivosti národní písničky, v které se zpívá o „panence v Roudnici“, za kterou „chodí myslivci“. Roudnické slečny určitě pány v zeleném zajímaly také, ale tím pravým magnetem, který je do města přitáhl, byli psi. Roudnice nad Labem, konkrétně pak sportovní areál Pod Lipou, byly středem a základnou 69. Memoriálu Karla Podhajského. Slavnostní zahájení memoriálu probíhalo na roudnickém náměstí. Zúčastnila se jej celá řada čestných hostů a přes deštivé a větrné počasí se přijeli podívat příznivci loveckých plemen a zvláště pak ohařů z celé republiky. Středem zájmu bylo samozřejmě šestnáct startujících psů a jejich vůdců.
"V letech sedmdesátých bylo ohaře používáno hlavně ku honbě polní, vystavování a přinášení zvěře zastřelené a postřelené, kterou dovedl nalézti. Teprve po roce 1880 počato s pravidelným výcvikem a používáním našich ohařů k veškeré službě, jakou rozmanitost našich honbišť vyžaduje. Po více jak čtyřicetileté, mnohými nepochopené, ano i zúmyslně rušené snaze, mohou i naši českoslovenští myslivci se pochlubiti značným počtem ohařů všestranných."
Karel Podhajský, STRÁŽ MYSLIVOSTI , červen 1923


Dozněly poslední proslovy i slavnostní fanfáry (mimochodem trubači byli vynikající), memoriál byl oficiálně zahájen a začínal tradiční kolotoč disciplin. Pro první polovinu psů jej charakterizovaly pojmy velké pole, malé pole, voda a pro druhou ohrádka, barvy, vlečky a drobné discipliny.

"Les je tady řídký,pes pozoruje okolí, a to může mít dopad na jeho výkon."
Miloslav Šnobr, vrchní rozhodčí

Korona se tradičně ze všeho nejvíc těšila na ohrádku a je na místě konstatovat, že se měla opravdu na co těšit. Prostor okolo ohrádky byl velký, všichni dobře viděli a přitom nerušili psy ani jejich vůdce. První den obdržel jeden pes za chybu při předání lišky známku "3", ostatní byli oceněni známkou "4". Řada lidí zastávala názor, že to byla nejlepší "ohrádka" v posledních letech. Zdálo se, že byla nasazena vysoká laťka a všichni byli zvědaví, jak to bude pokračovat dál.
Druhý den byly výkony psů na ohrádce o něco horší a atmosféra trochu neklidná. Možná i proto došlo ke střetu mezi dvěma psy, českým fouskem a maďarským krátkosrstým ohařem. Výsledkem bylo krvácející prokousnuté slecho a daleko slyšitelný nářek. Rozhodčí se k problému postavili s citem a nadhledem, poraněného psa zařadili jako posledního a dali mu tím příležitost se v rámci možností uklidnit. Poranění naštěstí nebylo příliš velké a pes v memoriálu pokračoval dál.
Les samotný byl na první pohled pro výkony psů ideální. Žádné krkolomné terény, neprostupné houštiny nebo vysoké ostružiní či maliní. Všude bylo dobře vidět, což vyhovovalo koroně, ale nemuselo to být zcela ideální pro všechny psy jak z pohledu možného rušení v práci, tak i z hlediska těžší orientace. Možná i proto obdrželi dva psi z vlečky s liškou nulu. Někdy je prostě lepší moc daleko nevidět.
Velmi slušné výkony předvedli psi na barvách a ve většině případů byl dodržen při losování hlášený typ práce. Pouze jeden oznamovač a jeden hlasič dokončili barvu jako vodiči a jeden pes obdržel z barvy nulu.

"Zvěře bylo opravdu hodně a každý pes měl příležitost ukázat, co v něm je."
Miloslav Šnobr, vrchní rozhodčí

Pozorností pro vůdce i koronu byl traktor se sedačkami vybaveným valníkem. Nevadily zablácené holínky ani ušpiněný pes a všichni se pohodlně dostali do míst, kde se posuzovaly "královské discipliny" velkého pole. Zvěře byl dostatek, pro některé psy možná nadbytek a zvolená honitba byla tím nejlepším místem, kde se mohlo velké pole zkoušet.
Stejné to bylo i u pole malého. I tady ovšem byla zvěř, takže docházelo k situacím, které asi pobavily koronu, ale pro vůdce se jednalo o věc přímo infarktovou. Například fenka Dita z Ploskovických zámků při rychlém návratu z vlečky s pernatou "vyšlápla" zajíce. Strnula a viditelně se rozhodovala mezi tím, co by udělat chtěla a co správně udělat má. Zvítězila poslušnost a fena v časovém limitu, za potlesku korony vzorně bažanta předala.
V sobotu velmi ztěžoval práci silný vítr, většina psů se s ním ale dobře vypořádala a bylo znát, že psy s dobrým nosem něco takového z míry nevyvede. Známky z nosu byly také vysoké, většina psů běžela ve "čtyřkách", pouze dva obdrželi od rozhodčích známku "tři". Trochu horší to bylo s klidem před zvěří srstnatou i pernatou a dva psy shodil do III.ceny systém a styl hledání.

"Změna pracoviště byla nutná, ale psům to ztížilo podmínky, protože rákosí v Úštěku je široké."
Miloslav Šnobr, vrchní rozhodčí

Pořadatelům zamotaly hlavu páteční silné deště. Okolí rybníka, kde se měla zkoušet "voda", se rozbahnilo, a tak padlo rozhodnutí vodní discipliny přeložit na úštěcké jezero Chmelař. Informace o tom, kde jednotlivé discipliny budou probíhat, ale už byly zveřejněny a ti, kteří nebyli na zahájení a neslyšeli o změně, měli trochu problémy. Jezero Chmelař je velké a neméně velké byly silným větrem vyvolané vlny. Bylo štěstí, že vodní práce probíhaly v trochu chráněné zátoce. Přesto bylo obtížné sledovat psy při nahánění a dohledávce kachny, protože vítr prostě dělal se suchým rákosem divy. Vstup do vody byl povlovný a rákosí, jak řekl vrchní rozhodčí, široké. Přijít do kontaktu s kachnou nebo ji dostat na zrcadlo jezera byl problém. Kontakt se živou kachnou je podmínkou pro navržení čekatelství Mezinárodního šampionátu práce. Na 69. MKP CACIT navržen nebyl. Prostory, kde se zkoušely vodní discipliny, jsou součástí přírodního koupaliště. Snadné parkování, výborně zásobené občerstvení a dobrý přehled nad celým děním, přilákaly tak početnou koronu, že to v některých případech bylo až na úkor práce psů. Stejně jako na Memoriálu Richarda Knolla byla i v Úštěku voda prubířským kamenem. Tři psy posunula do druhé ceny a ve dvou případech nedohledaná kachna znamenala konec nadějí.

"Na poradě rozhodčích jsme probírali jednotlivé discipliny. Vycházeli jsme ze zásady, že Memoriál Karla Podhajského je všestranná soutěž, nikoliv trail a podle toho je třeba, v souladu se zkušebním řádem, hodnotit psy v lese, na vodě a samozřejmě i na v poli. Posuzovala celá řada mladých rozhodčích. Dostali se do kolektivu zkušených kolegů a to pro ně může být dobrá zkušenost."
Miloslav Šnobr, vrchní rozhodčí

Letošní memoriál byl do určité míry výjimečný tím, že se ze strany korony neozývala kritika na práci rozhodčích. Hodnocení výkonu psů se zdálo být úměrně přísné (žádný pes neběžel v samých čtyřkách), ale bylo znát, že se kromě znění zkušebního řádu opírá i o praktické zkušenosti. Rozhodčí, a to rozhodčí pro výkon i exteriér, do značné míry ovlivňují úroveň našeho chovu. Je příjemné vědět, že jsou mezi nimi lidé, kteří vědí nejen co pes dělá, ale také proč to dělá. Vlastní vůdcovská praxe je z tohoto pohledu nenahraditelná. Rozhodčí dbali i na dodržování korektního chování ke zvěři. Vůdce, který myslivecké tradice nedodržel, byl okamžitě, ale slušně požádán o nápravu.

"Připravenost psů měla vysokou úroveň. Selhání bylo v jednom případě výsledkem zdravotních problémů a někoho prostě opustilo memoriálové štěstí."
Miloslav Šnobr, vrchní rozhodčí

Na zahájení stálo u tradičních špalků, které byly tentokrát přímo uměleckým dílem a zároveň i památkou, šestnáct psů. Druhý den už také byly špalky bez obrázků a čísel, protože je měli vůdci dobře uložené. Deset českých psů se kvalifikovalo z Memoriálu Richarda Knolla, pět startujících přijelo ze Slovenska a jeden pes z Holandska. Z pohledu plemen se jednalo o osm německých krátkosrstých ohařů, čtyři pointry, dva české fousky a po jednom zástupci měla plemena maďarský ohař krátkosrstý a německý ohař drátosrstý. Memoriál úspěšně zakončilo jedenáct psů. Tři běželi v I. ceně, pět v II. ceně a tři obdrželi III. cenu.
Vítězkou se stala fenka německého krátkosrstého ohaře Rena z Kvítele, vůdce Josef Novák. Fena předvedla vyrovnaný výkon, obdržela ocenění za nejlepší les a určitě by zastánci všestranných ohařů, panu Podhajskému, udělala radost.
Druhé místo a nejlepší vodní práce patřily pointrovi Kordovi z Měšínské hájovny, vedenému Josefem Korelusem. Pes, který má jiskru, charakter a viditelnou radost z práce, měl v koroně celou řadu příznivců a určitě je velkou propagací svého plemene.
Nenápadně procházela memoriálem Ela ze Skorotínské hájovny, vedená Pavlem Kočerem. Přátelská, vyrovnaná a pro svého vůdce viditelně pracující fena českého fouska se umístila na třetím místě a pokud jsou mé informace úplné, byl to druhý český fousek, který v historii memoriálu obdržel čestné ocenění za nejlepší polní práci. Hlas korony zněl: "Byla fakt dobrá".
Čtvrté místo obsadil nejmladší ze slovenské vůdcovské dynastie Banásů - Ladislav Banás ml, který startoval s německým krátkosrstým ohařem Branko Kořenice.

Dalo by se hodně psát o výkonech jednotlivých psů. O spolehlivosti, jiskře a temperamentu pointra Bonny Blahud a o velmi sportovním a korektním vystupování jeho vůdce Ladislava Škaryda. Dalo by se psát o povaze Dity z Ploskovických zámků, která vypracovávala jednotlivé discipliny se stejnou ochotou, jako se nechala opečovávat od dcer svého vůdce. Dalo by se psát o maďarském krátkosrstém ohaři Clifovi ze Spáčilky, který předvedl vytrvalost, styl a rychlost v hledání tak, jak to správný maďar umí a obdržel z těchto pro ohaře tak typických disciplin známky 4. Dalo by se psát o fence Aidě z Čibiho dvora, která získala ocenění za nejlepší barvu, u které diváci obdivovali chuťovou práci a o které říkali: "Po ní bych si vzal štěně!". Dalo by se psát o všech startujících psech, protože u Memoriálu Karla Podhajského platí, že určitě chce každý vyhrát, ale dokladem kvality startující dvojice je už to, že se na memoriál kvalifikovali a velkým úspěchem je memoriál úspěšně absolvovat.

"Vystupování vůdců bylo výborné, korona ukázněná a v průběhu memoriálu nebyl podaný žádný protest."
Miloslav Šnobr, vrchní rozhodčí

Pořadatelé si s přípravou memoriálu určitě dali velkou práci. Pokud se někde vyskytly nějaké problémy, přistupovali k nim s viditelnou snahou vše co nejrychleji vyřešit. Spokojený se zdál být ředitel memoriálu Ing. Miroslav Kraus. S úsměvem procházel jednotlivými disciplinami a lze doufat, že na něj lidi okolo psů zapůsobili tak, že lovecká kynologie bude mít v jeho osobě v Myslivecké radě svého zastánce.
Ozdobou memoriálu byli trubači a je potěšitelné, že i mezi nimi se objevují mladé tváře. Korona byla ukázněná a fandící a také na velké odborné úrovni. Měla také jistou vnitřní regulaci. Pokud totiž někdo mluvil hlasitěji než bylo vhodné, nevypnul mobil nebo fotografoval s bleskem, kolegové jej okamžitě umravnili. Velký zájem vyvolala tabule, kterou vypracoval nestor naší lovecké kynologie Josef Hendl a na které bylo uvedeno, kdy, s jakým psem, s jakým výsledkem a na jakém memoriálu vůdcové z Litoměřicka vedli své psy..

V koroně se hodně diskutovalo o nových zkušebních řádech, o tom, jak moc je či není důležité, aby pes na barvě označil lože a zda vůbec a jak se to slučuje s praxí. Mluvilo se i o tom, že v propozicích 69. ročníku Memoriálu Karla Podhajského byl zakotven požadavek, který říkal, že i pes, který na některé disciplině neuspěl, má pokračovat dál. Stejné ustanovení by mělo platit od příštího roku i na Memoriálu Richarda Knolla. Pro uvedený přístup jsou uváděny dva důvody.
Tím prvním je v podstatě snaha zajistit přítomným divákům podívanou až do konce memoriálů. Málokdo ale přemýšlí nad tím, jak asi je příslušnému vůdci. Umíme závidět a umíme se radovat z neúspěchu druhých a dát to patřičně najevo. Rozumné by asi bylo nic nenařizovat a nechat rozhodnutí na vůdci.
Druhý důvod se vztahuje k Memoriálu Richarda Knolla. Doposud platilo ustanovení říkající, že na Memoriál Karla Podhajského se kvalifikují psi, kteří úspěšně zakončili Memoriál Richarda Knolla. V posledních letech je ale "úmrtnost" velká. Například letos se kvalifikovalo deset psů a pokud by nepřijeli zahraniční účastníci, byl by MKP pouze torzem toho, co od něj očekáváme. Změnit přístup ke kvalifikaci je asi rozumné. Otázkou ovšem je, co od kvalifikace očekáváme, zda splnění určitého limitu nebo pouze účast. Určitě existuje víc psů schopných absolvovat s výborným výsledkem Memoriál Karla Podhajského a Memoriál Richarda Knolla není jedinou všestrannou soutěží. Možná by stálo za to zvážit, zda by se v případě, že se nekvalifikuje potřebný počet psů z Memoriálu Richarda Knolla, nemohlo pro doplnění sáhnout po psech, kteří výborně uspěli na memoriálech jiných. Jen namátkou je možné jmenovat Memoriál Františka Vojtěcha, profesora Jaroslava Svobody, MVDr Kuhna nebo Františka Housky.
Příští, jubilejní a v pořadí již sedmdesátý Memoriál Karla Podhajského se bude konat v Litomyšli. Zbývá si jen přát, aby na něm běžel plný počet psů a aby jejich výkony byly takové, jako na memoriálu letošním.

Vladimíra TICHÁ
Snímky Jan Tichý

Přiložené dokumenty

Media_13773_55_8.xls Výsledky MKP 2007 (370,50 KB)
vychází v 7:20 a zapadá v 18:12 vychází v 18:54 a zapadá v 7:31 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...