Časopis Myslivost

Listopad / 2007

CO SE VŠECHNO MŮŽE STÁT

Myslivost 11/2007, str. 103  Jaroslav Šprongl
Larsenovy koše? Nevím, neslyšel jsem … Takhle nám odpovídali řadoví myslivci, právníci i sokolníci, jichž jsme se ptali. Není tedy divu, že podstata zařízení byla cizí i státnímu zástupci a dalším orgánům činným v trestním řízení, které řešily případ údajného pytláctví. Celá záležitost pak dospěla až do stadia, v oblasti myslivosti výjimečného, stížnosti ministra spravedlnosti pro porušení zákona v neprospěch obviněného. Je to tedy případ po všech stránkách dost netypický, ale přesto může přinést poučení a do našeho „soudničkového seriálu“ podle našeho názoru určitě patří. Ostatně věcí z oblasti myslivosti, které řeší Nejvyšší soud České republiky, není zase tolik a většinou se jedná o úrazy způsobené střelnou zbraní nebo majetkové problémy týkající se využívání honebních pozemků, takže malé vybočení z ustálené problematiky neuškodí …

LARSENOVY KOŠE
"Hele, Bedřichu, rozumíte týhle žádosti vod hradišťskejch? Těm vorebicím? To jsou ňáký dravci nebo co? Že s nima chtěj jako sokolničit?" "Kdepak dravec, pane inženýre," napravoval subalterní úředník referátu životního prostředí při jednom okresním úřadě opatrně neznalosti svého šéfa: "Orebice rudá patří k hrabavým a je to něco mezi koroptví a bažantem. Taky je hezky zbarvená!" "A dá se to jíst?" zajímal se ještě známý gurmán úřadu. "To sám nevím, leda snad udělat z nich polívku ." znejistěl teď i Bedřich.
"Tak co blázněj? Taková jinak spořádaná a rozumná honitba! K čemu jim to bude?" pokračoval vedoucí odboru v lamentaci nad, podle něj, podivnou žádostí. "No, asi chtěj prostě zpestřit tu svou honitbu. Mít Hradiště barevnější," vykrucoval se z přímé odpovědi tázaný.
"Zpestřit, zpestřit .," kroutil hlavou jeho šéf. "Jo - já to povolím a za rok mám plnej vokres nepůvodních ptáků. Vorebic. A bursíci mi pudou po krku." "Kašlete na zelený, šéfe!" přimlouval se Bedřich za orebice. "A ke všemu sou ty vorebáci eště rudý," pořád se věc jeho nadřízenému nelíbila: "To mi tak scházelo. To po nás pude půlka senátu a novináři k tomu!"
"Šéfe, já myslím, že orebice nikdo do politiky nezatáhne . Nás to bude stát jedno razítko a budou se sem sjíždět zvědavci. Vždyť je to propagace okresu i nás! Tedy vás," plédoval dál Bedřich za nezvyklého pernatce - a dostal nápad: "Tak jim do povolení prskněte nějaký podmínky! Jako že to nesměj šířit mimo honitbu a tak ."
"Dobrej nápad! Takovej kompromis . Tak to sepište, Bedřichu, a já to podškrábnu. Ať taky jednou někomu uděláme mimořádně radost," souhlasil nakonec šéf odboru.
V honitbě Hradiště se tedy mohli opravdu zaradovat. Podmínka, že žádná z orebic neopustí honitbu a že nepřežijí v honitbě trvale, už se snad nějak splnit dá. A tak se na podzim po dvou tisících hektarů soukromé honitby rozlétli nezvykle zbarvení práci, kteří terén opravdu zpestřili.
***
Rok se s rokem sešel. A co se dělo? Opusťme kancelář okresního referátu životního prostředí a pojďme se podívat do kanceláře vedení honitby, kde už nebyla nálada zdaleka tak optimistická jako po oznámení o vyhovění jejich žádosti.
"Hajnej, co uděláme s těma orebicema? Je to v revíru hezký, ale střílet se to nedá a shora už na nás tlačej, že nedodržujeme podmínky smlouvy. Jednak se začínaj vyskytovat leckde u sousedů a jednak mám pocit, že jich spíš přibejvá, než ubejvá. Máte nějakej nápad? Nedali by se ty ptáci nějak vodchytat a pak někomu bouchnout?"
Starý zkušený lesák a myslivec si promnul šedivý plnovous. "No - možná bych věděl. Mám na půdě po tátovi Larsenovy koše. Dva. Leží to tam dlouho, ale třeba by se daly použít ." "Larsenovy koše?" podivil se šéf firmy, která měla honitbu pronajatou: "To sem v životě neslyšel!" "No právě - to nikdo. Ale táta tomu jinak neřek a taky je to na tom vercajku napsaný. Prej do toho chytal všechny možný vopeřence. Za zkoušku to stojí, ne?!" "Tak dobrá!" souhlasil nadřízený hajného, protože mu ostatně nic jiného nezbylo, "ale jestli z toho bude nějakej malér, tak jsem o žádnejch Jansenovejch koších nic neslyšel. Jako kdyby se do nich chytnul nějakej křivej zobák - i když by to honitbě jen prospělo . Rozumíme si?" Hajný na to už jen přikývl a vyrazil na půdu pro ta zařízení s podivným názvem, který si jeho šéf nedokázal zapamatovat ani pár minut .
***
Myslivecké soudničky se převážně odehrávají v terénu, tahle nás ale teď zavede už do třetí kanceláře - zase zhruba po roce. Tentokrát v ní seděli policista v hodnosti kapitána a okresní státní zástupce, který právě měl slovo: "Toho hajnýho na tu stosedmdesátosmičku zastavím, chlapi. Vždyť on vlastně jen plnil podmínku z okresu, vlastně je musel chytat, aby se jim to tam moc nerozmnožilo. Odchyt těch orebic není žádné pytlačení." "Je to přece zakázaný způsob lovu! Když po něm někdo bude chtít, aby střílel srnce v prosinci, taky to přece nesmí udělat!" namítl policista, který díky svému tchánovi o myslivosti přece jen něco věděl. "Není to zakázaný způsob lovu! Ukažte mi v zákoně Larsenovy koše!" trval na svém jeho oponent. "Ten hajnej tomu jen tak říká," mávl rukou policista, "jsou to v podstatě jestřábí koše. A sám se přiznal, že to tam má nastražený už celej rok." "Jenže jste v těch koších našli opravdu orebice a žádné jestřáby!" "No jo - ale čert ví, kolik jich tam za ten rok našel on .," trval na svém kapitán. "Jenže čert vám svědčit nebude - a za neprokázanou vinu nemůžu nikoho stíhat!" trval na svém i státní zástupce.
A s tím se nakonec rozešli - trestní stíhání našeho hajného pro pytláctví bylo k nelibosti vyšetřovatelů zastaveno. Oddechnout si mohl hajný i jeho šéf, který, jak slíbil, dělal při maléru "mrtvého brouka". Prémie, co hajný dostal za úspěšný odchyt orebic (a - mezi námi - i pár dravců), šly jaksi mimo náš případ. Jenže neoddechla si policie a výsledkem snažení byla již zmíněná stížnost ministra spravedlnosti pro porušení zákona v neprospěch obviněného.
***
Do tentokrát již čtvrté kanceláře, na jednání senátu Nejvyššího soudu České republiky v Brně, ani nemá cenu nahlížet. K našemu případu nic nového nepřineslo, protože ministrem podaná stížnost byla zamítnuta jako nepřípustná. Ovšem čistě z formálních důvodů, meritem věci, tedy Larsenovými koši a orebicemi rudými, se Nejvyšší soud vůbec nezabýval.
Tak vlastně zůstala nedořešená otázka, zda měl pravdu státní zástupce nebo vyšetřovatel, potažmo ministr spravedlnosti, který se za něj vlastně svou stížností postavil.
Jen tak pro zajímavost - čím ministr ve své stížnosti argumentoval? Tím, čím vyšetřovatel - Larsenovy koše, které byly nastražené v honitbě, byl jen jiný název pro jestřábí koše a jednalo se tedy o zakázaný způsob lovu. To, že nějakému zařízení dáte jiné jméno, ještě neznamená, že tím změníte i jeho účel a dopad jeho použití.
A jak dopadly orebice? Na ty se nějak při zániku okresů a přechodu jejich práv a povinností na pověřené obce pozapomnělo. A protože hajný, i když z pytláctví obžalován nebyl, schoval otcovy koše, ať už byly Larsenovy nebo jestřábí, zase zpátky na půdu, už těm pestrým ptákům hrozilo nebezpečí jen od dravců. Orebice je totiž pták nenápadný a tudíž by ho nějaký ochránce přírody mohl zahlédnout při svém vlastním řídkém výskytu v zeleni jen náhodou - proto jim nehrozí ani likvidace jako nepůvodního druhu . A tak si létají po "své" honitbě a občas nakouknou i k sousedům, kterým to ale vůbec, ale vůbec nevadí.

Některá ustanovení právních předpisů týkající se případu: § 5 (zákazy stanovené k zachování druhů zvěře) a § 45 (zakázané způsoby lovu) zákona o myslivosti, § 178a (pytláctví) trestního zákona.

Na motivy skutečného judikátu Nejvyššího soudu připravil
Jaroslav ŠPRONGL

vychází v 7:34 a zapadá v 17:54 vychází v 0:48 a zapadá v 16:13 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...