Časopis Myslivost

Listopad / 2007

Doupné ptactvo - jak ptáci reagují na typy hnízdních budek?

Myslivost 11/2007, str. 82  Arch. Sávo NOVÁK
Doupné ptactvo - jak ptáci reagují na typy hnízdních budek?
Před časem se mi dostalo do rukou č. 6/2006 Myslivosti. Jsem ornitolog a ochránce přírody, tudíž sympatizuji se všemi, kteří mají (abych tak řekl) kladný vztah k přírodě. Samozřejmě myslivci jsou mezi nimi. Nejsem však členem žádného mysliveckého sdružení ač mezi členy místního sdružení mám mnoho přátel. Proto není až tak velký problém vypůjčit si od někoho některá čísla Myslivosti (případně i celý ročník). Nacházím tam zajímavé a hodnotné čtení. Nejvíc mě zajímají články o setkání člověka se zvěří přímo v terénu a zážitky z toho plynoucí.
Ve výše uvedeném vydání Myslivosti (č. 6/2006) mě proto zaujal (coby ornitologa) článek pana Jana Štěpána: Budka pro drobné doupné ptactvo. Sám se totiž problematikou hnízdních budek dlouhodobě zabývám. Jsem jejich výrobcem a léta sleduji jak doupní ptáci reagují na různé typy hnízdních budek jim předložených. Vyrábím (a stále zdokonaluji) nejen budky tradiční, tj. dřevěné, ale zkouším reakce ptáků i na hnízdní budky z jiných materiálů, jiných konstrukcí i jiných tvarů. Mohu zodpovědně prohlásit, že drobní doupníci jsou ptáčkové velmi přizpůsobiví, že jim vůbec nevadí jaký má hnízdní budka tvar a z jakého materiálu je zhotovena. A je jim úplně "šumafuk" jestli vletový otvor má tvar kruhový, oválný nebo zcela jiný. Jedinou jejich zásadou (při výběru hnízdní budky) je ta nejpodstatnější: musí se v ní cítit bezpečně, tj. nesmí být (v budce) ohroženi predátory a prostor pro budoucí rodinku (mláďata) musí být dostatečně velký. Jestli je hnízdní budka dřevěná, plastová, plechová nebo kombinovaná z různých materiálů, to je pro ptáčky problém podružný. Pro ty, kdož chtějí doupným ptákům pomoci a chtějí pro ně nějakou tu hnízdní budku vyrobit, ti všichni musí dodržet jednu jedinou zásadu: vyrobená hnízdní budka musí vyhovovat ptačímu páru, který v ní hodlá založit rodinku, ale nesmí vyhovovat predátorům, kteří si svůj jídelníček vylepšují vajíčky či mláďaty ptáčků z nekvalitně zhotovených hnízdních budek. Limitujícím faktorem u hnízdních budek tedy není vletový otvor (jak uvádí pan J. Štěpán), ale bezpečí obyvatel budky před predátory (tj. kunami, kočkami, veverkami, datlovitými ptáky, ale i před myšicemi, plchy atp.).
Já osobně mám vřelý vztah ke všemu ptačímu hemžení v přírodě. Největší sympatie však mají u mě doupní ptáci. Přimlouvám se za jejich ochranu a vlastně i záchranu. Jejich reprodukční schopnost je totiž vázána jenom a pouze na dutiny (v prvé řadě stromové). Bohužel je skutečností, že doupných (dutých) stromů v lesích, sadech i zahradách rapidně ubývá a pokud těmto opeřencům nenabídneme dutiny náhradní (hnízdní budky) pak ptáčkové nezahnízdí. Tudíž nemají potomky a tedy vymírají. Nezahnízdí totiž nikde jinde než v dutinách. Situace, kdy dutinové ptactvo poznenáhlu vymírá, již nastala. Skutečnost, že není až tolik rozumných hospodářů (například v lese), je evidentní. Neznám nikoho z nich, který by ponechal "navrtané" stromy po datlech nebo duté po vyhnilých či vylomených větvích či snad stromy popraskané nebo naštípnuté po větrných bouřích. Ekonomika lesního hospodaření má svá pravidla. Jedno z nich určuje, že poškozený strom musí být odstraněn, protože v lese (parku, sadu) vlastně překáží. Jenom zdravé stromy totiž zajistí dobrou výtěžnost a tedy v konečné fázi i dobrý zisk a finanční efekt. Že doupné ptactvo je ohromným a nezastupitelným pomocníkem při likvidaci hmyzích škůdců, že tlumí jeho kalamitní výskyt a že je vlastně "zdravotní policií" lesa, parků, sadů, to se jaksi do tabulek ekonomické výtěžnosti dřevní hmoty nedostalo. Lze jen litovat toho, že na ekonomický přínos ptáků pro zdraví lesa se hledí jako na jev podružný (pokud si to ekonomové vůbec uvědomují).
Chtěl bych se dožít dne, kdy každý lesní hospodář bude povinován (když už ne morálně) z ekonomických důvodů zabezpečit doupným ptákům možnost hnízdit a tedy i žít v jeho přirozeném prostředí. Obdobně by měl uvažovat a postupovat každý majitel či správce městských sadů, parků a také vedení technických služeb, jež se starají o vzrostlou zeleň v městských bytových zástavbách. O občany vesnic, chataře či chalupáře se tolik neobávám. Ti v přírodě a s přírodou žijí a mají k živé přírodě (zvířatům, ptákům, motýlům, obojživelníkům atd.) vesměs citový vztah. Není je třeba příliš přesvědčovat o ochraně životního prostředí a přírody okolo sebe, protože jsou její součástí.
Je mnoho způsobů jak živočichům, zvířátkům, užitečnému hmyzu, motýlům atp. umožnit přežít, jak chránit jejich životní prostředí. Pro tentokrát chci čtenářům poradit (zejména přátelům drobných užitečných ptáčků - doupníků) jak postupovat při výrobě hnízdních budek. Dnes tedy všechno podstatné o nejběžnějším typu hnízdní budky, kterým je "sýkorník".
Dlouhá léta se zabývám vývojem a výrobou hnízdních budek. Na stovkách (a za ta léta již tisících budkách), které vyvěšuji v okolních lesích a zahradách, sleduji jejich odolnost vůči tlaku predátorů. Zkušenosti mě opravňují k zásadnímu zpochybnění dosud stále doporučovaných typů sýkorníků. Pokud jste vyrobili pro své ptáčky notoricky známou budku s kruhovým vletovým otvorem a bidélkem, pak jste pro ně udělali tu nejhorší věc, co jste mohli učinit. Já takovým výrobkům říkám "spižírny pro predátory", protože zkušenosti říkají, že 30 až 50 % takových hnízdních budek bývá vyloupeno predátory. Do takových nedokonalých výrobků si kočky, kuny i datlovití ptáci (někdy i veverky) chodí vcelku bez problémů pro vajíčka či mláďata.
Chválím každého výrobce-amatéra, který chce pro "své sýkorky" zhotovit ptačí domeček. Chápu, že než začne kutit, shání vědomosti a pídí se po časopisech, publikacích, knížkách nebo na internetu jak na to. Faktem bohužel je, že návody (a to i z poslední doby) jsou zastaralé. To platí i o nabízených konstrukčních řešeních. A tak domácí kutil radostně stlouká budku v dobré víře, že vyrábí to nejlepší co sýkorky na jeho zahrádce potřebují. Netuší, že existují "sýkorníky" výrobně jednodušší, rozměrově menší, ale hlavně na 100 % odolné proti snahám predátorů dostat se do budky.
Čtenářům předkládám konstrukční a výrobní náčrt jednoduché hnízdní budky typu S99 (tj. sýkorník z roku 1999). V tomto roce jsem totiž vývojově dokončil zcela nový výrobek. Jeho principem je zalomený vletový otvor, který u nás (a pokud vím ani v evropských zemích) nebyl dosud vynalezen. Copak o to. Teoreticky jsem to vyřešil. Ale co na to řeknou ptáčkové? Vyvěsil jsem prvních deset "nových domečků" do blízkého smíšeného lesa v době, kdy začínalo jaro a ptačí dvojice začaly vyhledávat dutiny k zahnízdění. Byl jsem nervózní. Obával jsem se situace, že ptáčky odradí nezvyklý vletový otvor s "přistávacím balkónkem" a budky ponechají prázdné. Ale moji malí přátelé mne radostně překvapili. Po počátečním ostychu začali bez problému "chodit do zatáčky" a stavět si v budkách hnízda. Spadl mi kámen ze srdce. První moje obava padla. Když se ke konci hnízdního období ukázalo, že nové hnízdní budky odolaly i "nájezdům" predátorů, byl jsem konečně svou prací uspokojen. Od té doby visí v okolních lesích už stovky hnízdních budek typu S99 a do dnešního dne nebyla ani jediná vyloupena predátorem. A to byl můj cíl. V tomto novém typu budky hnízdí především sýkory (koňadry, modřinky, babky i úhelníčkové) ale taky lejskové bělokrcí. K mému velkému překvapení jsem často nacházel a stále nacházím i netopýry (netopýr ušatý - Plecotus auritus). Do té doby jsem ani netušil, že "v mém rajonu" žijí.
Několik dobrých zásad při instalaci hnízdních budek:
1. Orientace vůči světovým stranám je zcela zanedbatelná. Důležité jsou převládající větry v místě instalace budky. Hnízdní budku umísťujeme vždy zády k větrům (a dešťům).
2. Budky umísťujeme do korun stromů (kurtováním nebo pomocí hliníkových hřebíků) na kmeny tak, aby byly celodenně ve stínu. Ve sluncem přehřáté budce by mláďata uhynula žízní. Do hustých korun jehličnanů nebo například thují budky nikdy neumísťujeme.
3. Výška umístění budek nad terénem je různá. V oplocené zahradě, kde je ztížena přítomnost koček a psů, stačí výška 130 - 140 cm od země. V lesích, sadech či parcích je optimální výška asi 3 metry. Je to z důvodu bezpečnosti před lidskými zvědavci a nenechavci - ptáčkové při hnízdění především potřebují klid.
4. Vzdálenosti mezi jednotlivými instalovanými budkami (v sadech, lesích či zahradách) jsou dány úživnost,í tj. množstvím potravy, kterou ptáčkové v okolí své budky nacházejí. Bývá to obvykle asi 50 metrů. Ale i dvě budky na jednom stromě (pokud je to v rozsáhlejším a vzrostlém listnatém lese) budou např. sýkorami obsazeny, aniž by si obě ptačí rodinky konkurovaly. Takovou situaci však nelze doporučovat.
5. Do hnízdní budky nesmí nikdy zatékat dešťová voda. Vlhké hnízdo ptáci opustí i kdyby už tam měli mláďata. Dbejte na dostatečný sklon stříšky i za cenu vyklonění celého ptačího domečku od kmene stromu. Dobré je opatřit stříšku navíc krytinou proti dešti (například podlahovinou PVC, oplechovat atp.). Stříšku budky přitáhneme ke korpusu měkkými drátky (měď).
6. Do budky nikdy nevkládejte žádné stelivo. Ptáčkové si sami nanosí ke stavbě hnízda materiál, který jim vyhovuje. Každý podzim budky vyčistěte (odstraňte starý hnízdní materiál, protože v něm přezimují paraziti ptáků). Pro kontrolu hnízdění je nejlepší odklápěcí stříška. Manipulace se stříškou ptákům (i mláďatům) až tak nevadí. Nesmí však být častá (maximálně jedenkrát týdně).
7. Poblíž hnízdní budky (nejlépe před ní) by měl být hustší porost (například maliní, hustý keř, živý plot). Mláďata při opouštění budky jsou ještě slabí letci. Větší dráhu neuletí a pokud dosednou do trávy nebo do pole, nejsou schopna se znovu vznést a stávají se kořistí predátorů nebo hynou. Úkryt v hustém křoví je pro ně bezpečný. Tam je taky staří ptáci dokrmují.
Závěrečná poznámka:
Výroba hnízdních budek pro ptáky a jejich vyvěšování v příhodných lokalitách je věc záslužná a koneckonců výhodná. Sadaři a zahrádkáři vědí o užitečnosti drobných hmyzožravých ptáčků své. Zdravé ovoce je toho důkazem. Vyvěšovat hnízdní domečky ptákům je možno kdykoliv. Je pravda, že v brzkém předjaří vyhledávají ptáčkové budky intenzivněji.
Pokud někdo zažil, že sýkory zahnízdily v ocelovém sloupu vrat, v nedovřené skříňce elektrického rozvodu, v poštovní schránce či rozpukané kamenné zídce, pak vězte, že to není obdivuhodnou vynalézavostí těchto sympatických ptáčků, ale výrazem jejich zoufalství nad nedostatkem hnízdních dutin v okolí. V našem případě je to důkaz, že v místě se nenašel nikdo, kdo by pro ně "ptačí domeček" vyrobil a vyvěsil. A tak všude tam, kde kuriózní a nezvyklé hnízdění objevíte, tam není vhodných přirozených dutin ani hnízdních budek. Tato místa ptáci opouštějí anebo nehnízdí a vymírají. Apeluji na všechny lidi dobré vůle a na přátele přírody: pomozte drobným užitečným ptáčkům přežít.


vychází v 7:20 a zapadá v 18:12 vychází v 18:54 a zapadá v 7:31 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...