Časopis Myslivost

Listopad / 2007

Ekosystémový přístup k regulaci vybraných predátorů

Myslivost 11/2007, str. 58  Ing. František HAVRÁNEK, CSc.
Ve středoevropských zemích s dlouhou historií hustého, lidského osídlení již po řadu staletí převládá zastoupení kulturní krajiny nad přirozenými ekosystémy, které vznikají na základě člověkem neovlivňované sukcese a fungujících autoregulačních mechanizmů. V Českých zemích vzrostl počet obyvatel od roku 1833 do roku 1996 téměř o sto procent to znamená, že hustota obyvatel přepočtená na 1 km2 vzrostla z 66 na 119. Výměra zemědělsky využívané půdy přitom poklesla z 3,1 na 2,8 milionu hektarů. Naopak zalesněné plochy se rozšířily z 1,3 na 1,8 milionu hektarů. Z uvedeného by se mohlo zdát, že celkové výměry biocenóz, životního prostředí zvěře, nedoznaly takových historických změn, aby bylo možno konstatovat jejich vliv na početní nebo druhové změny ve stavech zvěře.


Daleko významnější jsou však vstupy člověka do struktur jednotlivých biocenóz, zejména z hlediska druhového složení vegetace a velikosti produkčních ploch. Délka ekotonu les x neles se snížila o jednu čtvrtinu až polovinu, přičemž právě tato stanoviště mají nejvyšší kapacitu pro většinu druhů zvěře. Změnil se i charakter výskytu člověka v krajině.Na atraktivních rekreačních lokalitách vzniká neúnosný tlak způsobený rozmachem turistiky, jinde je naopak zatížení kulturní stepi pobytem člověka nižší než v minulém století.
Komplex antropogenních faktorů, výrazně ovlivnil vývoj populací jednotlivých druhů zvěře. Tak v roce 1894 bylo v Českých zemích uloveno 3 566 kusů jelení zvěře zatím co v roce 1994 to bylo 16 332 kusů (4x více). Srnčí zvěře bylo v roce 1894 uloveno 25 428 kusů, v roce 1994-105 190 kusů (4x více). Naopak zajíců bylo v roce 1894 uloveno 830 071 a v roce 1994 jen 166 606 kusů, v případě koroptve je tento rozdíl ještě markantnější. O vývoji počtů ulovených predátorů, významných pro současné kulturní ekosystémy (liška obecná, kuna lesní a skalní) nemáme tolik informací jako o zvěři "užitkové" a ty, které jsou dostupné mají z různých důvodů nižší vypovídací schopnost. Přesto však můžeme konstatovat, že v roce 1933 a 1935 bylo v Čechách a na Moravě v průměru uloveno 8 638 lišek, 1 054 kun lesních a 813 kun skalních. To znamená, že lišek bylo oproti současnosti loveno téměř desetkrát méně, kun lesních asi šestkrát méně a kun skalních dvanáctkrát méně. Naopak množství potenciální kořisti představované, kromě jiného dalšími lovnými druhy obratlovců bylo výrazně vyšší, něž jaké skýtají současné zbytky populací koroptví, zajíců nebo tetřevů.
Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že v důsledku antropogenních změn v krajině došlo k destabilizaci populací drobné zvěře a to ne jen zajíce nebo koroptve, ale také například kachny divoké (což je doposud přehlíženo) na straně jedné a k populační explozi zmiňovaných predátorů na straně druhé. K rychlému vybalancování tohoto stavu, tedy zajištění běžného výskytu všech uváděných druhů v naší krajině, musí sehrát myslivost podstatnou roli, i když současný stav nezpůsobila. Nelze totiž předpokládat, že k stabilizaci populací drobné zvěře, jako nedílné součásti ekosystémů, dojde na základě fungujících vnitro a mezidruhových regulačních mechanizmů.
Vztah populací kořisti a predátorů je velmi často chybně interpretován, na základě chybných aplikací obecných pouček a nevhodných vzorů, bez hlubší znalosti ekologie a etologie konkrétních druhů. Vazby populací predátorů a kořisti ve středoevropských podmínkách, s druhově relativně bohatými ekosystémy, nelze srovnávat s jednoduchým modelem vazby populační hustoty predátora na jeden druh kořisti (např. v Kanadě rys a sněžný zajíc). Pro predátory typu lišky obecné a jí osídlované ekosystémy je charakteristický potravní oportunizmus plošně pokrývající celý home range jedince. Naředění populace jednoho nebo i více druhů kořisti tedy v našich podmínkách většinou nevede k poklesu četnosti predátorů a ani se nesnižuje predační tlak na ně vyvýjený, spíše naopak. Během oslabování populace význam predačního tlaku narůstá geometrickou řadou. Na druhé straně se silné a gradující populace v určitém okamžiku vymykají kontrole predátorů a limitujícím faktorem se stávají jiné faktory (potrava, zdravotní stav, atd). Je zřejmé, že ani současné vysoké stavy lišek (cca 2 ks/100ha) nedokáží zabránit kalamitním výskytům hraboše nebo křečka, které jsou řešeny použitím jedů.
Obecně fungující model vývoje populací kořisti pro naše podmínky předpokládá např. : I. rok - v létě nízký stav populace, během zimy roku I. je populace ovlivněna jednak sezoním snížením kapacity prostředí a povětrnostními podmínkami, limitujícím je v této periodě predační tlak. Rok II. - během příznivého léta dojde k úspěšné reprodukci populace kořiti, která je v podzimní a zimní periodě opět redukována sumou negativních faktorů prostředí a z ní vyňatých predátorů, kteří i v tomto roce působí jako limitující faktor. Do roku III. pak nastupuje populace kořisti jen nepatrně silnější než v témže období roku II. Uvedené cykly se pak opakují rok co rok s postupným nárůstem populace kořisti (u nás často uváděné jedenáctileté periody atd.). V roce N se pak populace kořisti může vymknout populaci predátorů jako limitujícímu faktoru. Dochází k populační explozi a limitujícími se stávají jiné faktory prostředí. Probíhá celkový "šoku populace" a ta se v roce N+1 propadá do populačního minima, kde je opět pořadu let limitována predací, respektive lovem. Popsaný rok N+1 respektive vysoké naředění populace kořisti však sebou nese značná rizika. Populace, která je v depresi se může v důsledku tlaku prostředí, který je v kulturní krajině eskalován na limitní úroveň biologie druhu, ztratit schopnost kompenzace predačního tlaku. Ten standardně vyvolává sezonní kolísání, které ovšem při dané populační hustotě vede k dalšímu postupnému snižování denzity a totálnímu zhroucení populace.
Pokud hovoříme o kolísání populací kořisti, je třeba si uvědomit také skutečnost, že 65% konzumované biomasy v případě lišky a 51,4% biomasy v případě kun činí v ročním průměru drobní hlodavci. Jejich populační minimum přitom nastupuje v období dubna až května, kdy populace tvoří pouze 28% podzimního stavu. To zřejmě výrazně zvyšuje predační tlak na ostatní druhy kořisti, především zvěře do velikosti srnčí právě v době, kdy jsou jejich populace nejzranitelnější tj. v období reprodukce.
Vzhledem k tomu, že naši predátoři typu lišky jsou potravní oportunisté, nezávislí například na početnosti zajíců, ale celkové biomase, kterou jim ekosystém nabízí, může jejich populační hustota narůstat, zatímco populace určitého druhu kořisti klesá a ztrácí schopnost jej eliminovat. Populační nůžky se rozvírají, vedou k minimalizaci některých metapopulací a v krajní případě mohou končit lokálním vymizením druhu se všemi důsledky jeho absence v ekosystému.
Na základě literárních údajů lze uvést pro honitbu v průměrných podmínkách ČR, že při zatížení dvěma liškami na 100 ha a jarními sčítanými stavy koroptví 70 ks/1000 ha , tvoří koroptve 1% potravy lišek. To znamená, že lišky uloví 55,7% populace. Za předpokladu, že by měl být zachován výchozí JKS 70 ks, zbývá po odečtení predačního tlaku lišek na krytí ztrát dalšími predátory, antropogením tlakem a klimatickými podmínkami atd. 24,3% populace - tato rezerva je evidentně nedostačující.
Pro řešení daného problému bylo třeba nejprve provést zmapování situace. Z hlediska kvantitativního je zřejmé, že v největší hustotě se v ČR vyskytuje liška, i když je třeba si uvědomit, že její "slovitelnost" je oproti kunám vyšší. Následuje (co do početnosti) kuna skalní a nejnižší úlovky jsou zaznamenávány u kuny lesní ( ještě před nemnoha lety převládaly úlovky kuny lesní nad kunou sklaní).
V případě lišek lze okresy s nejvyšším úlovkem nalézt především ve středních a západních Čechách, okresy s nejnižším úlovkem jsou na severní, popřípadě jižní Moravě. Úlovky kuny skalní byly nejvyšší v severovýchorních Čechách a Východní Moravě. Nejnižší pak v severozápadních, jižních Čechách, jižní Moravě a severní Moravě. Kuna lesní byla nejvíce lovena ve středních a jihozápadních Čechách. Nejnižší úlovky byly registrovány v Krušných Horách, popřípadě Jeseníkách. Jaká je však vypovídací schopnost údajů o velikosti odlovu z hlediska reálného stavu populace. Je zřejmé, že lokálně existují výrazné rozdíly ve výši odlovu lišek a kun, podle zainteresovanosti několika jednotlivců na lovu. Myslivecké statistika v rámci jednotlivých honiteb například udává nízký odlov v lišek a kun, avšak neříká zda je nízký úlovek způsoben malými počty predátorů nebo nízkou intenzitou lovu. Obdobně to může být pro celé oblasti, v takovém případě je rozklíčování situace ještě složitější. Pro řešení tohoto problému lze doporučit odvozenou kontrolní metodu, která využívá kontroly sebraných návnad s vakcinou, nebo bez vakciny. Na základě námi provedených šetření mizí v současnosti 75-90% návnad, únosný predační tlak přitom signalizuje příjem na úrovni 50%. Uvedenou metodu lze použít jak lokálně, tak v rámci oblastí. Ukázalo se, že výskyt lišek ve vyšších lesnatých polohách není nižší, než v polohách středních, jak o tom hovoří výška odlovu. Nižší lov lišek v uvedených oblastech má zřejmě své kořeny v nižším zájmu o jejich lov zde. V oblastech s orientací na chov spárkaté zvěře totiž existují jen slabé stimuly lovu lišek a kun. Stávají se tak, v rámci republiky, rezervoárem predátorů i pro přiléhající nižší polohy, vhodné pro chov drobné zvěře.
Není pochyb o tom, že pomoc destabilizovaným populacím drobné zvěře a dalších druhů spočívá v urychlené redukci predačního tlaku lišek a kun. V současnosti používané způsoby lovu a jeho plošně nevyrovnaná intenzita není schopna zabrzdit nárůst stavů predátorů, natož je redukovat.

Řešení je tedy třeba orientovat na:
1. Celkové zintenzivnění lovu lišek a kun.
2. Zintenzivnění lovu by mělo být relativně nejsilnější ve vyšších polohách, jakožto rezervoárech predátorů (stimulace dotacemi za ulovený kus)
3. Především ve středních polohách, kde je predační tlak pravděpodobně limitujícím faktorem populací drobné zvěře, je třeba dále stimulovat lov lišek a kun do odchytových zařízení (stimulace dotacemi na odchytová zařízení)
4. Vzhledem k tomu, že klasické metody lovu lišek a kun odstřelem a norováním nejsou schopny zastavit populační expanzi predátorů, je třeba zintenzivnit lov do lapacích zařízení
5. Při používání lapacích zařízení je třeba maximálně eliminovat riziko vzniku utrpení zvěře.



vychází v 7:20 a zapadá v 18:12 vychází v 18:54 a zapadá v 7:31 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...