Časopis Myslivost

Listopad / 2007

Navštívili jsme OMS Tábor

Mysklivost 11/2007, str. 74  Připravila Ing. Kamila KAASOVÁ
Okres Tábor leží uprostřed malebné jihočeské krajiny, která má na své obyvatele prokazatelně blahodárný vliv. Nejen že je zde z celé republiky podle statistik nejnižší nemocnost, rozvodovost i kriminalita, také se zde velkou měrou udržují staré tradice, které lidi sbližují. Táborští myslivci jsou toho dobrým příkladem, protože kromě toho, že věnují svůj čas péči o zvěř a práci pro přírodu, se aktivně podílejí na společenském životě ve svém regionu a udržují mnoho krásných mysliveckých tradic, které jsou kladně vnímány i veřejností. Rozhovor o činnosti Okresního mysliveckého spolku v Táboře mi poskytli dlouholetý předseda Ing. Václav Falada a stále usměvavá paní jednatelka Věra Borkovcová.


Povězte mi na začátek pro představu, kolik myslivců táborský OMS zastřešuje? Na jaké výměře a v kolika honitbách jsou začleněni?
Honiteb máme v hranicích bývalého okresu Tábor 111, z toho je 11 vlastních a 100 společenstevních. Jsou rozděleny pod správu pověřených obcí Soběslav a Tábor. Celková výměra honební plochy je 115 063 ha. Myslivců máme stále kolem dvou tisíc.
Kromě volných honiteb zde fungují tři obory s daňčí a mufloní zvěří, tři uznané bažantnice a odchovna kachen v Katově. Nedávno byla znovu vyhlášena Oblast chovu daňčí zvěře Strkovsko, zahrnuje honitby pěti mysliveckých sdružení, byla v provozu již dříve, pak došlo k jejímu zrušení a nyní se navazuje na její bývalé fungování. Daňci k nám zasahují z Jindřichohradecka - oblasti Jemčina, kolem Zlukova a Dírenska.

Kromě daňčí zvěře, jež má svou oblast chovu, jaké další druhy spárkaté se zde vyskytují?
Ve většině honiteb je srnčí zvěř, daňčí jen v těchto dvou zmiňovaných oblastech. Měli jsme od roku 1998 čtyři oblasti chovu černé zvěře - na Bechyňsku, Veselsku, Polánka a Strkov. Dnes se černá zvěř rozmohla, stále se s ní snažíme hospodařit, ale spíše způsobem, který by vedl k přiměřenému snižování stavů.
Vysokou zvěř téměř nemáme, pouze naším okresem přechází. Také se nám tu objevovali losi, na Veselsku, v oblasti Borotínska, ve Veselí nad Lužnicí byl sražen los autem, bylo to v roce 1992. Přes naše území jen přechází, stálá populace se drží spíše na Jindřichohradecku.

Vyskytuje se v některých oblastech i drobná zvěř?
U nás se po léta ve více než 10 honitbách prováděl odchyt zajíců a odcházeli odtud na zazvěřování, lovili se jich tisíce ročně, dnes se zajíce loví minimum, kolem tří set kusů, většinou do tomboly na plesy. Dnes je hlavní otázka cena zajíců, sdružení uvažují o jejich vypouštění, ale náklady jsou značné. Když byly v roce 2002 povodně, okres Tábor dostal od Ministerstva zemědělství ve spolupráci s ČMMJ zajíce na zazvěření honiteb. Tam, kde se zajíc vypouštěl, se osvěžení krve projevilo, ulovili jsme zajíce, který měl značku a byl minimálně čtyři až čtyři a půl roku starý. Když je zvěř zdravá, je schopná se dožít i takového věku. Stejné je to i s bažantem ve volnosti. Jsou tu sdružení, která vypouštějí mladou zvěř v jarních měsících, aby se namnožila v přírodě, takže se pro ni hodně dělá. Vypouští se také kachny a koroptve, vybudovali jsme i vypouštěcí voliérky, bylo to přínosné, ale krutá zima 2005/06 drobnou zvěř velmi zasáhla.

Kromě klimatických vlivů jistě na drobnou zvěř působí i predátoři. Jaké jsou jejich stavy?
Máme samozřejmě lišku, dále jezevce, psíka mývalovitého, norka - ten je hlavně pro drobnou vodní zvěř velmi nebezpečný. Bohužel pozorujeme, že stavy nepůvodních predátorů stoupají.


Objevily se ve zdejších honitbách některé ze vzácnějších druhů zvěře či šelem?
Byly viděny stopy rysa, ale rys viděn nebyl, losa jsem zmiňoval, také se značně rozšířila vydra, dále máme ve velké míře kormorány a volavky. Chápeme, že je třeba některé druhy chránit, ale jen do rozumných stavů a vyčlenit dotaci na náhrady škod, které v honitbách způsobí, protože myslivci musí mít odškodnění, nemůžeme vypouštět drobnou zvěř a mít přitom vysoké stavy predátorů, musí se najít nějaká rovnováha. Norek likviduje nejen kachny, ale i ostatní živočichy žijící u vody jako jsou například ledňáčci. Měl by být lovitelný všemi členy sdružení, myslivecká stráž a hospodář to nemohou stihnout. Když se nějaký druh přemnoží, mělo by se reagovat rychle, aby se vše dalo do rovnováhy.

V tom máte jistě pravdu. Bohužel rychlost tvorby vyhlášek asi nikdy nebude taková jakou by změny v přírodě vyžadovaly.
Jakou máte spolupráci se státní správou myslivosti na Vám nejbližších místech, tedy na úřadech pověřených obcí?
Výbornou, spolupráce je opravdu na skvělé úrovni v Táboře i v Soběslavi. Také s inspektorátem státní veterinární správy v Táboře. Měli jsme tu ohniska tularémie a dále ohnisko brucelózy, které ještě trvá. V daných honitbách se po honech odebírá pravidelně krev na vyšetření. Vzteklina tu nebyla už léta, vakcínu roznášeli myslivci velmi svědomitě, což pracovníci veterinární správy hodnotili velmi pozitivně, a to i z celostátního hlediska.
Mnoho pracovníků na místech, se kterými přicházíme do styku, jsou myslivci a když nejsou, mají k myslivosti dobrý vztah. I za dob okresního úřadu byla spolupráce výborná. Při hodnocení trofejí nám úřady hradí náklady, jsme spokojeni. Chtěli bychom rozvinout trochu větší spolupráci při vypouštění zvěře, ohledně možností čerpání dotací, tuto oblast ještě nemáme moc zvládnutou.

Když jste zmínili hodnocení trofejí, povězte více o konání chovatelských přehlídek na Táborsku a Soběslavsku. Probíhají najednou nebo každá zvlášť?
Pořádáme je pro obě pověřené obce najednou v Zemědělské škole v Táboře v průběhu měsíce května. Škola je na příhodném místě, blízko autobusového i vlakového nádraží, protože leží na spojnici mezi nádražím a starým městem, návštěvnost je vysoká i ze stran veřejnosti, kromě výstavy zde promítáme video o zvěři, dále filmy o odchovu zajíců, o jelení a srnčí říji, o hodnocení trofejí.Za běžný rok hodnotíme v průměru 800 trofejí srnců, z toho okolo 9 % bývá hodnoceno jako nesprávný odstřel. Rovněž se setkáváme s nesprávně provedenou preparací, která se pohybuje kolem 10 %. Medailové trofeje u srnců jsou v průměru dvě až tři. Máme vždy vystaven hlavní panel s významnými trofejemi - jako cíl chovu v našich oblastech. Kromě trofejové zvěře se stále častěji objevuje předkládání lebek šelem. V poslední době se předkládá vysoký počet trofejí z lišky, vloni jich bylo sedm, z toho dvě patří mezi nejsilnější v republice s hodnotami 26,72 a 26,33 bodů CIC. Když se myslivci naučí lebky šelem předkládat, většinou jsou výborné výsledky.
Na přehlídku se přijdou podívat i školáci a členové mysliveckých kroužků. Někdy je součástí výstavy i představení firem nebo různých místních tvůrců, například řezbářů či jiných výtvarníků, kteří mají s myslivostí něco společného.

Jaké mají myslivci po ulovení zvěře možnosti ohledně vyšetření a výkupu zvěřiny?
Máme výkupní středisko v Soběslavi a Bechyni. Vyšetření se provádí bezplatně na inspektorátu veterinární správy v Táboře. Dříve zde pro výkup fungovala velmi dobře čtyři střediska Interlovu, ale díky problémům v Interlovu se tato síť zcela rozpadla, začaly se objevovat soukromé organizace, jejich ceny jsou srovnatelné a většinou si pro zvěř i přijedou.

Jistě pořádáte ozdravnou akci pro spárkatou zvěř. Přispívá Vám krajský úřad na medikované krmivo? Nebo čerpáte i jiné dotace na péči o zvěř?
Léčebné akce pro zvěř hradíme z Fondu pro ozdravování a výživu zvěře, který jsme si tu založili. Celá ozdravná akce se organizuje najednou, krmivo se míchá s léčivem, používáme Cermix, měníme je podle potřeby, konzultujeme vždy složení směsi s veterináři a OMS vše posléze rozdělí podle potřeb uživatelů honiteb, tedy podle množství v honitbě žijící zvěře. Každé sdružení přispívá 30 Kč na člena, to pokryje náklady na léčebnou směs. Medikace se provádí od roku 1995 centrálně, začínali jsme s ní již v roce 1983, byli jsme jeden z prvních okresů, kde se začalo léčit. V současnosti probíhá celá akce tak, že se jeden den krmivo namíchá, jeden den rozdává a vždy o následných volných dnech je všichni předloží do krmných zařízení. Zvěř musí být navyklá na braní jádra, aby léčivo přijala, na tom trváme a to se nám osvědčilo. Myslíme si, že i různé deformace paroží jsou způsobené střečky. Kdysi se provádělo i vyhodnocení léčebných akcí, sdružení uváděla po ulovení kusy, které měly střečky a jejich množství. Zpětná kontrola probíhala velmi dobře, tyto podklady měli od nás i veterináři. Příspěvek na medikované krmivo od krajského úřad jsme zkusili, ale nedostali. Je škoda, že si musí žádat jednotliví uživatelé honiteb, když děláme přeléčení celookresně, bylo by podle nás lepší podávat žádost za celý okres. I pro úředníky by bylo jednodušší zpracovat jednu žádost místo sto jedenácti.
Jinak nám bylo Krajským úřadem Jihočeského kraje - oddělením zabývající se dotacemi sděleno, že ohledně čerpání dotací patří myslivecká sdružení okresu Tábor mezi jedny z nejaktivnějších. Dávají zpravidla žádosti včas a proto příspěvky dostávají. Žádají hlavně na budky pro kachny, umělé nory, vypouštění koroptví. Snažíme se být sdružením při podávání žádostí nápomocni a hodně jich opravdu aktivně zkouší čerpat. Například po absolvování zkoušek lovecké upotřebitelnosti zasíláme vůdcům českých fousků žádosti, oni je jen doplní a odešlou. To je servis ze strany OMS, který upozorňuje na možnost jak získat peníze. Myslíme si totiž, že by do myslivosti mělo přijít peněz více, protože je vracíme rovnou do přírody. Je třeba aby se myslivci nebáli a žádosti si podávali.
Na aktivu mysliveckých hospodářů byl přítomen zástupce krajského úřadu, který se zabývá dotacemi, hovořil o tom, na co všechno mohou myslivci příspěvky žádat.

Čerpala některá sdružení dotace i na krajinné úpravy? Funguje u vás dohoda s majiteli pozemků o jejich vyčlenění na zvěřní políčka nebo biopásy pro zvěř?
Zakládání biopásů a políček se začíná v malé míře rozvíjet. Zemědělci zatím nepřišli na to, jaké to pro ně přináší výhody. Zejména menší soukromí zemědělci, v jejichž řadách bývají i myslivci, už se však touto problematikou zabývají.

Jaká je jinak spolupráce s místními zemědělci, vycházíte si navzájem vstříc?
Škody na porostech řešíme dohodou, zde problémy nevznikají. Před sečením a většími polními pracemi existuje na většině míst dohoda, že se o nich myslivci předem dozvědí. To samozřejmě funguje lépe tam, kde jsou v řadách zemědělců myslivci. Problém je dnes moderní mechanizace, která nedává zvěři téměř žádnou šanci. Jsou moderní stroje s vysokou pojezdovou rychlostí, širokým záběrem a nejhorší pro zvěř jsou práce v noci.

Nejen zemědělská mechanizace, ale i automobilová doprava je pro zvěř velkým ohrožením. Jak ve vašem regionu přistoupili silničáři k zabezpečení komunikací před srážkami se zvěří?
Vede tudy sedm kilometrů dálnice, prochází honitbami tří mysliveckých sdružení, ale oplocená není, myslíme si, že bychom jako myslivecké organizace měli aktivněji vstupovat do správních řízení o budování komunikací v kraji, nejde jen o zvěř, ale také o bezpečnost automobilistů. Na první místo řadíme především lidský život. Na zmíněném úseku dálnice, který vede přes tři honitby, bylo v roce 2006 a do poloviny května roku 2007 sraženo 42 kusů srnčí zvěře, 52 zajíců, 5 ks černé, ale také psi a kočky. Toto jsou ztráty, o kterých prokazatelně víme, ale skutečnost je jistě mnohem vyšší, neboť některé kusy uhynou dále od silnice nebo je někdo sebere. Součástí každého projektu dálnice by mělo být oplocení. Uvažuje se o hlukových stěnách, ty však řeší hluk a ne bezpečnost provozu.
Srážky samozřejmě bývají i na ostatních silnicích, na některých úsecích téměř pravidelně. Na naše požadavky nám však bylo sděleno, že je vše otázka financí.

Kromě ztrát na zvěři způsobených dopravou, zaznamenali jste i případy pytláctví?
Občas nacházíme střelenou zvěř, ale pytláctví je velmi těžko prokazatelné, většinou jsou pytláci tak organizovaní, že je opravdu složité je chytit. Ani policie s tím nic moc nenadělá. Občas si v příměstských oblastech stěžují myslivci na ničení posedů, vandalové odnesou třeba i plechy ze střechy do sběru, nejsmutnější je, že někdy poškodí i krmná zařízení.
Velkou starost nám dělají jezdci na terénních čtyřkolkách, nerespektují nic, vlastnictví pozemků ani klid zvěře. Měla by být asi větší osvěta, aby lidé věděli, jak se mají v přírodě chovat.

Řešíte vy sami nějak otázku této osvěty, dáváte například články o myslivosti a o dění v přírodě do místních médií?
Máme dobré kontakty s redaktory Jihočeských listů nebo deníku Palcát, posíláme jim vždy v příslušném období článek o tom, co se v přírodě děje, jak by se lidé měli chovat. Vždy si ale vyžádáme autorizaci článků, protože někdy mají místní redaktoři problémy s mysliveckou mluvou či odbornými mysliveckými výrazy. Když se objeví v nějakém článku nesrovnalosti, myslivci nám vždycky hned volají. Aspoň je vidět, že to čtou. Někdy se redaktoři přijdou i podívat na naše akce, vždy je zveme, významných akcí se pravidelně účastní kromě novinářů i zástupci města, pověřených obcí, veterinární správy, spolupráce s osobnostmi veřejného života a se zástupci médií vždy fungovala a chceme ji udržovat i do budoucna. Velmi dobrá spolupráce byla i s regionální televizí.
V některých obcích a u sdružení fungují nástěnky, což je také dobrá forma informování veřejnosti.

Dobrým dojmem na veřejnost působí jistě i práce s mládeží? Pořádáte nějaké akce pro místní mladé milovníky přírody?
Pořádání okresního kola soutěže o Zlatou srnčí trofej se nikdy nepřerušilo. Každoročně jsme mívali kolem čtyřiceti až padesáti účastníků, letos jich bylo kolem třiceti. Zájem dětí pořád přetrvává. Tři roky po sobě jsme se dokonce umístili na prvním místě v republikovém kole Zlaté srnčí trofeje. Také probíhá třetí ročník výtvarné soutěže, kterou pořádá kulturní komise, schází se nám kolem pěti set prací. Od příštího roku uvažujeme o rozšíření soutěže i na fotografie s přírodními a mysliveckými motivy. Začínali jsme tak, že členové komisí obešli jednotlivé školy a školky, domluvily se besedy, pak děti nakreslily obrázky o tom, co myslivost obnáší, je na nich tedy hlavně krmení a péče o zvěř. Besedy se setkaly s velkým zájmem dětí i pracovníků škol a na soutěž se nám vždy hlásí ještě než je oslovíme my. Určitě je to díky prvnímu osobnímu kontaktu. Práce nám vyhodnocuje akademický malíř Teodor Buzu, který je místně i ve světe známý malíř. Tato osobnost je pro nás i soutěžící zárukou objektivního výběru a objektivity. Po vyhodnocení děláme výstavu obrázků, vernisáž probíhá ve slavnostním duchu, s trubači, poslední rok se konala při výstavě trofejí, soutěží se o putovní i věcné ceny zvlášť pro mateřské školy a pro základní školy.

Fungují i nějaké stálé kroužky mladých myslivců při sdruženích nebo při školách?
Kroužků máme šest, fungují u sdružení i při školách a jeden kroužek funguje při Domě dětí a mládeže v Táboře. Zlatou srnčí trofej pořádáme ve spolupráci s Domem dětí a mládeže v Táboře, bývá vždy koncem května v Plané nad Lužnicí v dětském táboře Palcát, sejdou se zde kromě dětí někteří členové okresní myslivecké rady a komisí, myslivečtí odborníci, okresní kolo probíhá stejně jako národní - písemný test a stezka. Výsledky v národních kolech ukazují, jak jsou dobře děti připravené.

Vy jste však kromě práce s dětmi v kroužcích známi svým dětským souborem trubačů, který je v naší zemi ojedinělý. Povězte více o jeho činnosti..
Máme tu skutečně jediný dětský sbor v republice. Vede jej paní učitelka ze Základní umělecké školy v Sezimově Ústí, Šárka Kvičínská. Svou činnost zahájili před čtyřmi lety. Mladí trubači nám troubí na zkouškách, při kynologických či střeleckých akcích i na plesech.
Vloni 7. 11. naši trubači společně s dětmi ze Základní umělecké školy Lounských v čele s panem učitelem Mgr. Petrem Dudou a JUDr. Petrem Vackem uspořádali při příležitosti svátku svatého Huberta v Plané nad Lužnicí koncert pro veřejnost. Letos takový koncert opět chystáme. Tito mladí nadějní hudebníci se zúčastnili obou národních trubačských soutěží, vloni na Kladské, letos v Horce. Mezi všemi dospělými soubory obsadili v letošní soutěži krásné 14. místo, dokonce v jednotlivcích byla jedna čtrnáctiletá dívka na 4. místě. Trubači z Rakouska lákali naše mladé, ať přijedou soutěžit i k nim. Bylo by to asi finančně náročné, ale zkusíme to nějak vymyslet, protože pro děti by to byl zajímavý zážitek i další motivace. Kromě akcí OMS se mladí trubači účastní i zahajování honů a naháněk, Hubertských zábav. Myslivci si je sami žádají. Také již vydali své CD a DVD, hlavně jako poděkování pro sponzory. Jedním z významných sponzorů jejich činnosti je Myslivecká nadace, které bych chtěl touto cestou poděkovat, za jejího nemalého finančního přispění jsme trubačům pořídili další hudební nástroj. Z prostředků OMS jsme všem zakoupily stejné vesty s vyšitým logem. Soubor vypadá mnohem lépe, když jsou takto sjednocení. Také jsme z rozpočtu OMS zakoupili již tři lesnice a plánujeme pořídit další. Letos v létě uspořádali vedoucí souboru pro děti nácvikový tábor, který se všem moc líbil. V letošním roce se kroužek také přihlásil do Klubu trubačů při ČMMJ. Nejen že děti dělají něco co je baví a umělecky se vzdělávají, navíc udržují myslivecké tradice. U nás v jižních Čechách je mnoho obcí, kde o tradice dbají, myslivecké tradice nás vyvyšují nad pouhé lovce a staví nás v očích veřejnosti do jiného lepšího světla.
V současné době se nám tu připravuje i stabilní soubor dospělých trubačů. Jsou mezi nimi i odrostlé děti z dětského souboru.

Je úžasné, že děti takto zapojujete do dění v myslivosti, ať už troubením nebo malováním, prací v kroužcích či besedami. Když máte tolik dětí se zájmem o myslivost, projeví se to i v počtu uchazečů o kurz a zkoušky z myslivosti?
Vždycky jsme mívali kolem čtyřiceti uchazečů, máme sestavené dva senáty a kvalitní lektorský sbor z našich mysliveckých odborníků. V letošním roce šlo ke zkouškám také čtyřicet zájemců, na příští rok se jich připravuje 27. V minulých dobách bývalo v kurzech i šedesát uchazečů, v sedmdesátých letech i přes sto. S přihlédnutím k současné situaci si ale myslíme, že kolem čtyřiceti je rozumná úroveň, kterou bychom chtěli udržet. Členská základna sice stárne, ale přílivem nových myslivců se stále udržuje na úrovni kolem dvou tisíc, úbytek jsme zaznamenali jen při změnách u zbrojních průkazů.
Mezi uchazeči v kurzech se v poslední době častěji objevují i ženy, v předešlých letech jsme vždy měli čtyři až šest na kurz. Většina je z mysliveckých rodin, vždycky jsou skvěle připravené.
Jinak žen-myslivkyň je mezi členy OMS zhruba 5 procent, ale paní jednatelka má v plánu uspořádat setkání žen z Táborska, které se věnují myslivosti. Myslivost pro ženy je specifická a podobné setkání by jistě nebylo na škodu..

Pořádáte i kurzy pro myslivecké hospodáře a další vzdělávací akce pro myslivce?
Zkoušky pro myslivecké hospodáře jsme měli dvakrát během tří let, poprvé bylo 20 zájemců, podruhé 18, z tohoto počtu zkouškami prošlo 16. Většinou jich kolem poloviny opakovalo. Někdy nás překvapila úroveň znalostí, možná to někteří podcenili. Jsme přísní, protože se domníváme, že myslivecký hospodář musí mít znalosti na úrovni, na něm závisí jak se bude v honitbě hospodařit a jaké budeme vychovávat nové myslivce pro další generace.
Také se snažíme o průběžné vzdělávání, nebo spíše seznamování s aktuální problematikou na aktivech mysliveckých hospodářů. Vždy když jsou nějaké důležité změny, například veterináři nám přednesou nákazovou situaci, informace o povinných prohlídkách zvěře, měli jsme tu odborníka, který nás seznámil se změnou zákona o zbraních, chceme udělat i školení o účetnictví, až bude jeho změna aktuální.
Také jsme uspořádali školení kynologických rozhodčích, svolali jsme všechny kvůli novému zkušebnímu řádu. Na nové řády vznikla u některých kynologů velmi negativní reakce, neboť posuzování podle nových řádů nepostihuje vždy smysl výcviku pro lovecké využití psa, ale upřednostňuje jeho sportovní využívání.
V tomto roce uspořádala knihovna při Městském úřadu v Plané nad Lužnicí výstavu - Myslivost v knihovně, jednalo se o výstavu knížek s mysliveckou tematikou, doprovázeli ji i staré myslivecké fotografie. S tímto nápadem dokonce přišla paní knihovnice, která je manželkou myslivce. Výstava byla moc hezká, určitě v brzké době vymyslíme nějakou další.

Zdá se že na poli kulturním jste ohromně aktivní. Pokračujete i v pořádání okresních plesů?
Tradici plesů jsme nikdy nepřerušili, v současnosti je pořádáme pravidelně v lednu v Táboře, v hotelu Palcát, kde je největší sál, míváme kolem šesti set lidí. Lístky jsou zamluvené z roku na rok, lidé už sedí u stejných stolů, ani nevyvěšujeme plakátky, protože je vše rozprodáno dopředu, když se přihlásí někdo nový, máme problém kam ho umístit. Ples je nejen společenský zážitek, míváme i klasické předtančení a vystupují na něm naši mladí trubači, ale přitahuje lidi i bohatou tombolou, ve které bývá více než sedm set cen, z toho dvacet pět hlavních - tedy zvěřinových.

Ceny do tomboly a na různé akce získáváte od sponzorů nebo jejich dodání zajistí OMS, případně myslivecká sdružení?
Většina sdružení nějakou cenu v rámci svých možností dodá, máme samozřejmě i sponzory z řad myslivců. Někteří si pokládají za čest věnovat něco na ples. Největší tíha s uspořádáním plesu a zajištěním tomboly je vždy na členech kulturně propagační komise. Hlavní ceny si předají samotní sponzoři, kteří jsou většinou i účastníky plesu.

Působí v táborském regionu nějaké další organizace zabývající se ochranou přírody? Jste s nimi v kontaktu?
Ve Voticích je záchranná stanice pro živočichy. Lidé o ní vědí, když najdou zraněné zvíře nebo ptáka, zavolají jim nebo ho k nim rovnou odvezou. Ze stanice nám zavolají když někdo například nahlásí zraněný kus zvěře. Jinak mezi jejich chovanci jsou většinou dravci, také čápi, volavky.
Někdy mají zraněnou zvěř na svědomí volně pobíhající psi a kočky. Občas potkáme lidi, jak jdou se psem, ten honí srnčí, oni si toho nevšímají. Nedávno jsem seděl na posedu, vidím psa jak žene srnčí, za chvíli druhý kus. Zakřičel jsem na majitele, ať si jej uváže. Slušně jsem mu vysvětlil, že je to honitba, že platíme nájem a jak je počínání jeho psa pro zvěř nebezpečné. On pak za mnou přišel se omluvit a poděkoval. Najednou se mu to v hlavě rozleželo - popisuje pan Falada. Možná se zhoršil vztah lidí k myslivcům tím, že mnozí mají psa a chtějí ho pouštět na volno kde se mu zachce. Kdo chce psa, musí si uvědomit, že má za něj i zodpovědnost. Honitba jsou pozemky, které si my pronajímáme mnohdy za poměrně vysoký nájem a hospodaříme na nich. Lidé by to měli respektovat, neboť i my myslivci také respektujeme práva vlastníků. Vždyť poplatek za psa jde do obecní pokladny, a proto by měli mít vyčleněn prostor pro venčení a ten využívat.

Je dobré, že jste se záchrannou stanicí v kontaktu, nejen kvůli zachráněným tvorům, i na lidi to jistě dobře působí. Když už jsme u organizací, jak byste z pohledu OMS zhodnotili spolupráci s ČMMJ?
Spolupráci máme celkem dobrou, a když máme problém, snažíme se ho prodiskutovat hned. Jen nás mrzí ohledně celorepublikového fungování Jednoty, že se již několik let řeší na sborech zástupců problematika Interlovu a Halali a vynecháváme další věci, pro myslivost bych řekl podstatnější - např. zazvěřování, práci s mládeží, legislativu, to by se mělo probírat mnohem více, to je to, s čím se všechny OMS potýkají ve své celoroční činnosti.
Abychom byli kritičtí i k nám samotným, myslím, že okresní myslivecké spolky by se měly mnohem více zapojovat do obecního dění, účastnit se jednání zastupitelstev, vstupovat do různých řízení, například o stavbách. Když budeme čekat, že nás úřady vyzvou k účasti, nemuseli bychom se dočkat, i když by náš názor měl být respektován, naším zájmem je přece životní prostředí a udržení všech druhů v přírodě. Musíme se však asi více protlačit sami, nikdo to za nás neudělá.

Je úžasné, že byste se, i přes všechen rozruch, který kolem jmenovaných obchodních organizací panuje, rádi zabývali na sborech náměty více se vztahujícími k myslivosti. Snad se vše brzy vyřeší a téma myslivosti v praxi se vrátí na pořad dne.
Pojďme se nyní blíže podívat na práci odborných komisí, o kterých jsme se ještě nezmínili. Jak jste na tom se střelectvím?

Máme v okrese sedm střelnic, které fungují v rámci mysliveckých sdružení, vlastní okresní střelnici nemáme. Členové střelecké komise jsou rozhodčí nebo správci střelnic. Střeleckých akcí máme dost, mimo to mají střelnice termíny, kdy jsou otevřené pro veřejnost, tak aby se vhodně doplňovaly. Naše významná střelecká akce je veřejný závod Palcát Jana Žižky, pořádá se v Olší, střílí se lovecké kolo a baterie. Účastní se jej kolem padesáti střelců z celé republiky. Závod je dotován kvalitními cenami od sponzorů, v jejich zajišťování se hodně angažuje předseda střelecké komise. Střelby uchazečů o zkoušky z myslivosti probíhají v Olší a v Opařanech. Sdružení provádějí kontrolní střelby nebo spíše soutěže před sezonou. Všechny střelnice v táborském regionu jsou brokové, kulová je v Čekanicích. Střelecká komise pracuje velmi samostatně, většinu závodů si organizují sama sdružení.

Jaké aktivity připravuje pro nejlepší pomocníky myslivců Táborska kynologická komise?
Počínaje jarním svodem, kterého se účastní ročně 110 až 120 psů, pořádáme zkoušky vloh, lesní zkoušky ohařů, norování, speciální vodní práci, dvoje podzimní zkoušky ohařů a malých plemen, lesní a barvářské zkoušky malých plemen. Letos budeme pořádat všestranné zkoušky ohařů, jako Memoriál Jana Hlubockého, který býval jednatelem OMS, velkým kynologem a vůbec výraznou osobností naší myslivosti. V pořádání všestranných zkoušek ohařů se pravidelně střídáme s okresem Pelhřimov. V příštím roce se také u nás bude konat Mistrovství Šumavy, neboli soutěž Antonína Pražáka, což je meziokresní soutěž dvoučlenných družstev ohařů Jihočeského kraje a okresu Pelhřimov, který byl dříve součástí našeho kraje. Toto mistrovství má velkou tradici, letos probíhá již 46. ročník. Soutěží se o putovní pohár, který putuje z OMS na OMS. Je to nejen soutěž, ale také velmi příjemné setkání kynologů z celého kraje. Připravují se při něm plány kynologických akcí na příští rok, probere se všechno, co se za rok událo, ale hlavně otázky kolem zkušebního řádu a objektivity posuzování.

Při akcích spolupracujeme především s rozhodčími s Pelhřimovska, ale i z jiných okresů. Zkoušky máme plně obsazené, do kynologie se zapojuje spousta mladých lidí, kynologie v našem okrese má velkou tradici. Tým lidí, kteří v ní pracují, její dobré jméno udržuje, neboť to jsou především rozhodčí. Snažíme se zapojit mladé i v kurzu pro rozhodčí, aby nevznikla generační propast. Do pořádání zkoušek se zapojuje mnoho mysliveckých sdružení, nikdy jsme neměli problém s umístěním zkoušek, většinou se jedná o honitby těch samých sdružení. Noru máme vlastní, přímo v Táboře, je tedy dobře dostupná. Pozorujeme, že se mezi chovanými plemeny poslední dobou dostává do popředí český fousek. Za poslední tři čtyři roky je patrný velký nárůst. Těší nás to, protože fousek je národní plemeno, takže jsme na něj hrdí.

Informujete myslivce, případně i veřejnost prostřednictvím webových stránek? Lze na nich najít třeba přihlášky na zkoušky psů nebo na střelecké závody?
Paní jednatelka aktualizuje webové stránky, kam mají přístup i zástupci všech komisí.
Se stránkami jsme teprve v začátcích, ale snažíme se jejich pomocí zjednodušit agendu našim členům i nám, takže už jsou na stránkách ke stažení přihlášky na akce. Máme v plánu i získat e-mailové spojení na všechna sdružení, což by podstatně zrychlilo i zlevnilo vzájemnou komunikaci. V každém sdružení se určitě najde někdo, kdo bude mít přístup na internet. Náš systém informací do MS je v současné době založen na zasílání písemných informací, a to vždy v období, kdy se členové sdružení schází. Je to před výročními schůzemi, před plánováním odlovu spárkaté zvěře a před plánováním honů na drobnou zvěř. Myslivecké hospodáře svoláváme na aktiv po přehlídce trofejí a předsedy na okresní sněm, kde všichni obdrží potřebné informace.

Vedení OMS je jistě náročná záležitost. Jaký čas se již věnujete myslivcům v táborském okrese? Svou roli při fungování mysliveckého spolku hraje samozřejmě i ekonomika. Daří se Vám při Vaší bohaté a pestré činnosti vycházet s dostupnými prostředky?
Paní jednatelka je zde 13 let na, má na starosti 2000 členů, projdou jí rukama všechny akce, zpracovává pracovníkům komisí agendu, přihlášky, účetní máme externí. Snažíme se poskytovat myslivcům maximální servis, oni se přihlásí na vybrané zkoušky či akce a my zajistíme jejich pořádání, vybrání příspěvků.
Ing. Falada tu bude příští rok 20 let ve funkci předsedy OMS. Snažíme se do rady i do komisí přilákat nové lidi, mladé, vyzýváme myslivecká sdružení, aby někoho do komisí delegovali, zájem však trochu klesá, je to přeci jen mnoho práce ve volném čase. Odborné obsazení všech komisí je velice dobré, členové okresní myslivecké rady jsou všestranní, mají přehled o všech oborech myslivosti, kromě toho svého prioritního.
Co se týče hospodaření, vycházíme zatím dobře, ani za kancelář neplatíme moc, máme ji pronajatou od Městského úřadu v Táboře. Jsme v historickém domě v centru Tábora, máme stylově zelenou fasádu, k dispozici máme kancelář, zasedačku, sklad na zbraně, i kousek chodby, kde třeba vystavujeme dětské kresby. Kolem roku 1983 byly úvahy, že koupíme nějaký baráček, nakonec jsme do toho nešli, což byla možná chyba, když vidíme jak jsou na tom ti, kteří ho dříve pořídili, ale pokud budeme moci zůstat v těchto prostorách, budeme spokojení.
Hlavně ale za dobré fungování OMS vděčíme všem myslivcům s funkcionářům, kteří zajišťují chod celé myslivosti v tomto regionu, co se děje ve sdruženích, to se odráží v činnosti celého okresu. A naopak, není možné to "flákat" ani nahoře, ani dole. Úmyslně nechci jmenovat ty nejaktivnější myslivce, neboť by to byla dlouhá řada jmen a proto bych nerad na někoho zapomněl. Všichni dělají myslivost zadarmo ve volném čase, za tu obětavost jim patří velký dík. I když se nevyhneme problémům, doufám, že se vše vyřeší jako doposud hned a na rovinu, abychom v této naší krásné činnosti mohli zdárně pokračovat.

Díky za rozhovor!
Připravila Ing. Kamila KAASOVÁ

Přiložené dokumenty

Media_13791_11_57.xls Tabulka 1 (18,50 KB)
vychází v 7:31 a zapadá v 17:58 vychází v 23:33 a zapadá v 14:57 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...