Časopis Myslivost

Listopad / 2007

Vznik škod zvěří při nedostatku doplňkové potravy

Myslivost 11/2007, str. 60  Doc.Ing. František ZABLOUDIL, CSc, Institut ekologie zvěře VFU Brno
Přikrmování zvěře u nás je často diskutovanou záležitostí z toho důvodu, že v dávných dobách nebylo o zvěř pečováno a přesto přežila do dnešních dnů. Mnozí odborníci, kteří se zabývají volně žijícími živočichy uvádí, že nejen naše autochtonní (původní), ale i některá dovezená zvěř je schopna bez přikrmování přečkat všechny živelné extrémní přírodní výkyvy.

S tímto názorem lze souhlasit do té míry, pokud lidé svými nároky a rozpínavostí nezměnili původní krajinu převážně ke svému užitku. Některé známé druhy živočichů, včetně zvěře, se změnám přizpůsobily, ale jiné již dávno, po rozsáhlé exploataci nepřežily. Vznik škod se postupně zvyšoval převodem většiny lesů na vysokokmenné monokultury, směrované převážně na technické dřeviny (smrk, jedle, borovice, modřín, dub, buk, jasan), při současném zániku pařezin. Ostatní dřeviny a křoviny jsou i v současnosti v malém zastoupení. Paradoxně po mnohaletém využívání některých našich oblastí pro vojenské účely bylo pro spárkatou zvěř nově vytvořeno prostředí lesostepí, podobné prostředí, ve kterém většina zvěře žila. Zatímco v intenzivně využívané krajině má zvěř vnucenou noční aktivitu, v takových velmi klidných lokalitách a na značných rozlohách, se zvěř vrací k denní aktivitě, což dokazuje zlepšení životního prostředí a vhodnosti pro život zvěře.
V současné době je naší povinností se starat nejen o hospodářská zvířata, ale také o volně žijící druhy, aby přežily a byly zachovány pro další generace. Divoce žijící zvířata se živí převážně výběrovou potravou, ke které mají volný přístup a přizpůsobeny trávicí orgány. V každém ročním období má zvěř jiné možnosti přirozeného výběru, pokud zůstává minimální množství potravních příležitostí k její obživě. Nemá-li zvěř možnost získat vhodnou potravu, je nucena přijímat nevhodnou potravu nebo hladoví a nejčastěji odchází do jiných lokalit. Nedostatek potravy a žízeň jsou hlavním regulátorem života populací v přírodě, samozřejmě při zachování klidu a krytu. Trvalý pohyb za potravou je důležitým fyziologickým činitelem k podpoře trávení a látkové výměně. Nedostatkem rozptýlené potravy vzniká soustřeďování velkého počtu jedinců na malé ploše. V těchto lokalitách potom dochází ke škodám jak na lesních, tak i zemědělských porostech. Naproti tomu hledáním potravy na větší vzdálenosti dochází k přirozenému osvěžování krve, která má význam pro její dobrý fyzický stav.
V období podzimu probíhá doba přikrmování spárkaté zvěře k získání energie (běli) na nastávající zimní období. Uživatelé jsou ve většině honiteb jsou dobře připraveni. Nutno ale uvést jeden z nedostatků, který závisí na celkovém hospodaření jak v lesních porostech, tak i v agrárních ekosystémech. Jedná se o zajištění podílu dřevnaté (celulózní) doplňkové části potravy, kterou zvěř konzumuje v menším množství i ve vegetačním období. Do této doplňkové potravy řadíme pupeny, terminální výhony dřevin, prýty, okus kůry a také kořínků různých dřevnatých druhů. Většina spárkaté zvěře se na zimní období soustřeďuje do mladých lesních porostů, kde nachází dostatek této doplňkové potravy, čímž vznikají značné škody jak na přirozeném zmlazení, tak i na výsadbě založených nových lesních porostů. V ovocnářství dochází ke škodám jen na neošetřených výsadbách ovocných stromů a vinné révě, a to převážně zajíci. Travních a bylinných porostů je ve většině honiteb dostatek, ale naproti tomu je malá druhová skladba a nedostatek tzv. doplňkových potravních druhů, které jsou z lesních porostů odstraňovány a v polích byly úpravami likvidovány již v polovině minulého století .
V doplňkové potravě zvěř přijímá fosfor, vápník, stopové prvky, cukry, tříslo a vodu. Tyto složky jsou časově dostupné k fyziologickému trávení. Nejvíce jsou obsaženy v pupenech, mladých výhoncích a prýtech.. Zvěř přednostně okusuje nejdříve měkké listnáče (lípa, osika, jeřáb, olše, vrba), ale nevynechá ani tvrdé, listnaté dřeviny (jasan,. javor,.jilm, buk, dub). Z jehličnatých druhů dává zvěř přednost jedli, borovici a douglasce. Okus v lesích chovanou zvěří je někdy různě rozptýlen. Někdy jsou škody způsobené spárkatou zvěří značné po celých plochách. Velikost škody závisí na druzích zvěře, její koncentraci, délce zimního období a hlavně na zakládaných porostech, které nejsou dostatečně ošetřeny. Velmi citelně jsou však okusovány i keřové porosty, které nejsou schopny odnožit pro trvalý okus. V posledních letech se značně rozmohlo oplocování lesních kultur, a to i značné výměry. Tím se zvěř soustřeďuje na zbývající plochy, které jsou po zimním období z větší části zničeny.
Nejen podle našeho zjištění se jedná o následující podíl doplňkové potravy, která může být považována za zničenou okusem: u srnčí zvěře v průměru 20 - 25 % z celkového množství přijímané potravy za rok, u jelení zvěře až 35 %, u daňčí zvěře 23 - 28 %, u muflonů 15 - 20%, u zajíců 10 - 15 %.
Burket (1927) v knize Ochrana lesů, uvádí na ochranu porostů a ke zmírnění škod vhodnou potravní péči o zvěř, přiměřený odstřel a hospodářská opatření, z nichž lze uvést náslůedující.
Provádět přirozenou obnovu smíšených lesů, ponechávat a vysazovat měkké listnáče v porostech a jen část jich ročně porážet pro okus zvěře. Vysazovat plodonosné dřeviny jako jsou kaštany, jeřáby, pláňky ovocných stromů, udržovat louky, žírná okrajová pole využívat pro sadbu topinambur, lupiny aj. Za tuhých mrazů a vysokého sněhu se mají prosekávat okrajové porosty potoků a rybníků. Dále je pro ochranu sadeb doporučeno oplocování kultur a mlází. Autor také uvádí nátěr vrcholových pupenů dehtem nebo směsí jednoho dílu hovězího výmětu, s jedním dílem kamenouhelného dehtu, ředěného močůvkou na kaši, která se kápne na terminální pupen. Používá se také vápenné mléko s výtažkem aloe. Účinná je také ochrana pupenů koudelí. Jako nejnovější přípravky je uváděn kamenouhelný dehet, housenčí lep, hyloservin, stromový dehet, sirné mazadlo (pasta), štěpařské karbolineum, sirný kal, Schubertova směs (kamenouhelný dehet, hovězí krev, kaleinová soda - 1:1.0,25) atd. Doporučují se i kovová chránidla (Lansovy závitnice), papírové kornouty a další. Dnes již máme navíc celou řadu chemických i mechanických ochranných opatření proti škodám.
Forts (1970) v knize Ochrana lesa mimo jiné doporučuje v oblasti výchovy lesů techniku ke zvýšení druhové doplňkové porostní skladby k rozšíření potravních možností zvěře v prostředí. K ochraně výsadby a podrostu je celá řada nových repelentů k nátěru vrcholových prýtů (terminálních pupenů), např. Karnofer, který je možné na vrchol sazenice nastříkat, Reziston na jehličnany a listnáče, Apulin, Morsuvin, RZL Doporučuje také využívání doma vyráběné jíchy. Účinnost uváděných ochranných prostředků je dostatečná, ale pracovně náročná. Pro potřeby praxe je v této knize velmi dobře propracována celá metodika ochrany založených porostů s technickým vybavením, spotřebou pracovního času a spotřebou ochranné složky.
Švestka a kol. (1996) v Praktické příručce v ochraně lesa popisuje důvody poškození porostů jako důsledek nedostatečného druhového zastoupení doplňkových dřevin a křovin v porostech a přetrvávající hospodářský způsob obnovy lesů. Ochrana založených lesních porostů je značně propracována v části Biologická ochrana, Biotechnická ochrana, Mechanická ochrana.
Většina našich i zahraničních autorů a pracovníků v praxi, ale také podle našich zkušeností, lze považovat biologickou ochranu ke snížení škod zvěří na lesních porostech (plodinách) za důležité a dlouho trvající opatření.. Základem je úprava přírodního potravního zabezpečení zvěře, jak uvádí již před lety Dyk 1935, Žalman 1947, Kessl 1951, Konias 1951, Bubeník 1954, Hašek 1959, Pěnčík 1954, Hromas 2001 a další. Ponechání pomocných dřevin v porostech a provádění jejich výsadby při zakládání porostů, slouží ke snížení škod zvěří a slouží k trvalému potravnímu zabezpečení zvěře, ale i ostatních volně žijících živočišných druhů.

Jako základ pro snížení škod zvěří je v současnosti vhodné:
* upravit normované stavy a jejich věkovou strukturu na základě zjištění potravní nabídky v prostředí. Využít metodu pomocí zkusných ploch a vypočítat kolik a jaké množství biomasy prostředí produkuje,
* v době nouze druhově doplnit potravní potřebu zvěře přikrmováním,
* chemická ochrana je sice účinná, ale nemá trvalého účinku a musí se i během roku opakovat, ale je nejlacinější,
* ochrana oplocováním kultur je biologická, ale velmi drahá a musí se stále kontrolovat stav oplocení. Oplocení elektrickými ohradníky se často užívá k zaplocení zemědělských plodin, je laciné, pokud není zcizován zdroj elektřiny,
* využití zvukových, světelných a jiných zradidel je možné použít jen na krátkou dobu, než si na ně zvěř zvykne,
* odpuzující přípravky a materiály, např. lidské vlasy, preparáty ze žluklých tuků, fekálie, trus a jiné k zabránění vstupu na plodiny, případně lesní kultury, jsou často jen krátkodobého použití. Firemní přípravky jsou inzerovány v odborných časopisech s návody na jejich použití s časovou obnovou.
* k zachování založených kultur a části náletů je vhodné ošetřit cílové jedince dřevin na hlavních - terminálních vrcholcích tak, aby aplikovaná hmota vydržela na požadované období,
* dojde-li ke škodě zvěří jak na lesních porostech, tak i na zemědělských plodinách, potom se poškozená organizace obrací k náhradě škody, která dosahuje často značné výše.


vychází v 7:31 a zapadá v 17:58 vychází v 23:33 a zapadá v 14:57 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...