Časopis Myslivost

Prosinec / 2007

CO SE VŠECHNO MŮŽE STÁT

Jaroslav Šprongl
V poslední době neslýchám a nečítám termín „Potěmkinovy vesnice“. Nevím, jestli to je tím, že k nám přišel z Ruska a dnes je v módě vše z oné světové strany pocházející přecházet a odmítat (byť by šlo o nový recept na chutné pirožky), i když od éry knížete Potěmkina uplynula staletí. Nebo je to tím, že jsme těch Potěmkinových vesnic, navazujíce na tradici minulých desetiletí, postavili v poslední době tolik, že na onom slovním spojení už není nic zvláštního?

No, pro jistotu si připomeňme, že kníže Potěmkin žil v éře carevny Kateřiny II. a proslul tím, že při její cestě na Krym s rakouským císařem Josefem II. v roce 1787, aby prokázal bohatství a moc Ruska, vytvořil kulisy - atrapy (opravdové, moskevskými výtvarníky realizované) šťastných vesnic se svátečně oblečenými obyvateli a stády dobytka podél Dněpru, po němž panstvo na lodi cestovalo. Tímto originálním nápadem vešel do dějin více, než celým zbytkem svého života a konání. Našel také spoustu následovníků ve všech oblastech i regionech a dokonce i v české myslivosti!

POTĚMKINOVY KRMELCE

"Hele, Jendo, jel jsem kolem krmelce pod skálou - a nikde nic! To ty tvý ostatní vypadaj stejně?" zlobil se trochu myslivecký hospodář Sváťa na člena svého sdružení, který si vzal iniciativně na starost péči hned o tři krmná zařízení. "Než napadne sníh, budou plný hospodáři! Žádný vobavy," uklidňoval ho Jenda. "No," nezdálo se to hospodáři mysliveckého sdružení Rovina, které hospodařilo na jihomoravských lánech v převážně polní honitbě, "oba přeci dobře víme, že čekat s přikrmováním na první sníh je tak trochu mimo mísu! Tak to koukej napravit, než nám sem přijede nějaká kontrola. Kdybys čekal na sníh, tak by taky mohla srnčí koukat do prázdnýho žlabu celou zimu, když bude mírná." "Buďte v klidu, hospodáři. Dokud je někde zeleno, stejně neberou. To mám vyzkoušený, leda sojáci rozházej oves. Vy holt moc čtete tyhlety vodborný články." "Vono by ti neuškodilo taky si vobčas nějakej přečíst. Prostě to tam koukej navozit a basta!" uzavřel rázně hospodář. "Tak dobrá, zejtra po šichtě na to vlítnu, ať je po vašem," souhlasil nakonec hříšník.
Protože ale považoval tohle kázání tak trochu za křivdu, vždyť jinak patřil k tahounům jejich zelené party a taky si dobrovolně vzal na starost krmelce po členech, kteří u nich skončili, neodolal, aby si večer v místním hostinci nepostěžoval. Na to, že jejich hospodář je kruťas a předpis hlupák: "Akorát seno v jeslích navlhne, já budu mít problém s jeho likvidací a když přijde vopravdická zima, bude mi třeba zrovínka ten pytel chybět," vykládal mimo jiné společníkům kolem stolu nad čtvrtým pivem ukřivděně: "Ty, co vymejšlej všecinky ty zákony, by si to měli taky někdy zkusit. A ty, co nás poučujou, jak to dělat líp a nejlíp, jakbysmet!" Kolemsedící mu souhlasně přikyvovali, i když většina neměla zdání, oč vlastně jde. Ale názor, že by si zákonodárci měli občas zkusit chovat se a jednat podle svých produktů, podporovali všemi deseti.
***
Hned druhý den se staly dvě věci - napadl první sníh a z odboru životního prostředí pověřené obce se ohlásila nečekaná kontrola. "Tak jsme si tady řekli, že postupně prověříme, jestli naši myslivci nenechaj tu svou zvěř v zimě hladovět. No a los, kam pojedeme jako první, padl zrovna na vás," slyšel myslivecký hospodář ze svého mobilu hlas příslušné referentky. "Jestli chcete být u toho, tak bychom se sešli ve tři u toho krmelce pod skálou. Za hodinku, než se setmí, toho stačíme objet dost," pokračovala. "A nechcete se sejít u nás na chatě?" snažil se získat čas hospodář. "Dáme kávu, vymyslíme plán, jak toho co nejvíc objet, a vyrazíme." "Kdepak," odmítla nabídku pohostinství nezvaná návštěva: "Já vás znám, to bychom vyjeli za tmy. Na chatě se můžeme stavit potom. Tak ve tři!" uzavřela. "Jasně, budu tam," odtušil hospodář a sotva ukončil ten nečekaný a nepříjemný hovor, začal vytáčet Jendu. Ten to vzal až na třetí pokus. "Ty troubo," začal rozčileně, "já včera vo tý kontrole mluvil jen tak, ale vona se vopravdu vohlásila! Nováková z životního prostředí! A hned si vybrala ten tvůj krmelec pod skálou!" Na druhé straně bylo chvíli ticho a pak Jenda povídá: "To je nějaká sranda, ne? Vy mě chcete prostě donutit, abych to dneska založil? Vždyť bych to udělal stejně, je už přece trochu bílo." "Jo - jenže to musíš mít hotový do tří, teda radši ten první do třičtvrtě, kdyby Nováková dorazila dřív!" "Takže žádná sranda?" znejistěl Jenda. "To si piš, že ne! A koukej to zmáknout!" Po tomhle druhém stejně nepříjemném rozhovoru si dal na uklidnění sklenku slivovice a začal přemýšlet, proč si vybrala referentka ke kontrole právě je a právě inkriminovaný krmelec. Někdo je prásknul? Nebo Jenda, který tím byl proslulý, zase někde v hospodě žvanil? No - snad to nějak zvládnou .
***
Když přesně ve tři čtvrtě na tři dorazil Sváťa na své jávě, která byla snad starší než on a na silnici už nesměla, ale na polních cestách sloužila pořád dobře, ke krmelci pod skálou, spokojeně konstatoval, že jesle jsou plné voňavého sena, ve žlábcích je oves vylepšený jeřabinami a kaštany, pod krmelcem leží kukuřice a i slanisko je plné. Sehnul se pro pod jeslemi dobře ukryté klíče od půdičky, odemkl zámeček, otevřel dvířka - a zíral do prázdna! Jen ještě trochu vápna od jarní desinfekce zbylo na prknech podlážky . S povzdechem zase zamknul a schoval klíček do kapsy. Byl nejvyšší čas, už bylo slyšet zvuk motoru a za chvíli zastavil za jeho motorkou terénní japonec s kontrolou. Referentka Nováková vystoupila, uznale pokývala hlavou nad perfektně naplněným krmelcem: "Dobrý! A mohla bych vidět, jak jsme na tom se zásobami?" Sváťa přesně tohle čekal, tak jen přikývl, sehnul se jako před tím a dlouho hmatal pod jesličkami. Pak se narovnal a "překvapeně" pravil: "Vždycky tady ten klíč je! Aby moh zakrmit, kdo jde kolem .Možná někam zapad?" A začal hledat pod jesličkami. Nezvaná návštěva ho chvíli pozorovala a pak pravila: "Pane kolego, to si vyřešte jindy! Teďka popojedem! Nechcete jet s náma?" Hospodář jen zavrtěl hlavou a hrnul se ke své spolehlivé mašině. Nováková určila další trasu - a hospodáře nepřekvapilo, že bude vést nejdříve po Jendových krmelcích. Spíše ho překvapilo, jak to referentka ví. Sice dodal kdysi tam nahoru mapu honitby se zákresem mysliveckých zařízení, ale z toho se nedalo vyčíst, kdo se o co stará .
No - nakopl mašinu a jel jak mistr světa v motokrosu, aby stačil sebrat další klíček dřív, než dorazí auto s kontrolou. Situace se opakovala - vše perfektně naplněno. O tom, že je přístěnek sloužící jako zásobárna prázdný, ale nepochyboval. Jen vymyslel jinou fintu - pokoušel se zámek u krmelce v borovinách odemknout klíčkem od zámku krmelce pod skálou. Pochopitelně mu to nešlo - a nešlo to ani kontrolorce, ani řidičovi, když je vyzval, aby to taky zkusili. Jen všichni kroutili hlavami. "Možná vyměnil zámek - a zapomněl vyměnit i ten klíček," nabídl nepříliš přesvědčivě vysvětlení. A tak se jelo dál - pochopitelně k Jendově krmelci číslo tři .
A tam dostihli Jendu s jeho malým synem! "Jé, dobrý den!" pravil překvapeně Jenda a potřásl si se všemi rukou: "To víte, napad sníh, tak pro jistotu vobjíždím krmelce, aby toho bylo všude dost pro ty naše hladový krky. Ale zatím moc neberou ." "Jo, to věřím," opáčila referentka Nováková: "Ale jsem ráda, že jsme se potkali. Že mi můžete ukázat, jaký zásoby sem máte navezený! Aby byla ta kontrola úplná - to víte. Jinak bylo zatím všechno perfekt - jenže u těch předchozích krmelců byly nějaký problémy s klíčema a dovnitř sme se nedostali."
Jenda s tváří hráče pokeru přikývl: "Samozřejmě!" A vykročil, aby odemkl zámeček u další zásobárny. Sváťa jen zíral - ale pak pochopil. Jenda vložil klíček do zámku, chvíli s ním cloumal a pak pravil: "Do Prčic - von se mi tam zlomil. Budu muset vyměnit zámek!" "Asi nejen tenhle, co?" kontrovala podezíravě i ironicky kontrolorka. Sváťa si oddechl - ale předčasně. Co čert nechtěl, malý Jeníček, jméno měl po tátovi, pravil: "To nevadí, tati, hele, jak se tam dostanu!" A briskně se vyšvihl nad jesle, nadzvedl jedno prkno, kousek přeložil, nadzvedl druhé, kousek přeložil - a opravdu vlezl do půdy nad jeslemi. Než stačili zkoprnělí místní myslivci něco říci nebo udělat, referentka následovala Jendova syna. Ne že by za ním lezla, ani by se do té škvíry pro děcko nevešla - jen na půdu nakoukla: "Teda páni myslivci, slyšeli jste něco o Potěmkinových vesnicích?" Aniž čekala na odpověď, pokračovala: "Tak vy jste na mě dneska přichystali Potěmkinovy krmelce! Vsadila bych se, že u těch dvou předchozích to bude stejné?!"
Co zbývá dodat? Protože všechny další kontrolované krmelce v honitbě byly vzorně naplněné včetně zásob - a ostatně i v těch Jendových bylo založeno, dopadlo to pro Myslivecké sdružení Rovina docela dobře. Taky z kontroly vypadlo, i když ne úplně napřímo, že přijela opravdu na základě informací, které byly důsledkem Jendových nářků v místní hospodě.
Takže poučení zní: Za prvé navézt krmelce včas a začít k nim zvěř lákat, i když zatím má dostatek paše na polích a loukách. Za druhé nerozvádět vnitřní záležitosti mysliveckých sdružení po hospodách před cizími lidmi. Za třetí nezatahovat děti s jejich bezelstností do spikleneckých akcí. Za čtvrté si uvědomit, že všechno, co v myslivosti děláme, může podléhat kontrole a může být také sankcionováno! Za páté . ale to snad pro letošek stačí! Tak šťastný a veselý!

Některá ustanovení právních předpisů týkající se případu: § 11 (povinnosti uživatelů honiteb) a § 61 (dozor v myslivosti) zákona o myslivosti.

Na motivy skutečného případu připravil
Jaroslav ŠPRONGL

vychází v 5:15 a zapadá v 20:57 vychází v 23:40 a zapadá v 10:43 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...