Časopis Myslivost

Říjen / 2007

K přikrmování srnčí zvěře

Myslivost 10/2007, str. 44  Ing. Zdeněk VALA, Ústav ochrany lesů a myslivosti, LDF, MZLU v Brně
Povinnost přikrmovat zvěř „v době nouze“ ukládá uživateli honitby zákon č. 449/2001 Sb. o myslivosti. Termín doba nouze není v zákoně přesně stanoven a závisí na místních podmínkách, poloze a úživnosti honitby, zejména však na průběhu počasí během sledovaného období, které je rok od roku variabilnější.
Přikrmování zvěře má pozitivní vliv na zdravotní stav zvěře, kondici a trofejovou hodnotu zvěře. Je s tím spojeno i se snížením škod působených zvěří. Nejvhodnějším termínem pro zahájení přikrmování srnčí zvěře je konec srpna až začátek září, tedy doba ukončení žní. V této době si srnčí zvěř začíná tvořit energetické rezervy ve formě tukové tkáně na zimní období. V praxi se často setkáváme s názorem, že přikrmovat zvěř v tomto období není nutné, že zvěř stejně předložené krmivo nebere. Opak je pravdou. Tím, že se srnčí zvěři razantně zmenší potravní nabídka (sklizeň obilí), je zvěř nucena hledat alternativní zdroje potravy (předložené krmivo). Samozřejmě zde určitou roli hraje chutnost (atraktivnost) přeloženého krmiva pro zvěř.
Předkládané krmivo musí splňovat jistá kritéria. Například plísní napadené nebo zapařené krmivo zvěř brát vůbec nebude. S tímto jevem často můžeme setkat v některých honitbách, kdy se za výhodnou cenu někdy dokonce pouze za odvoz koupí odpad po čištění obilí a vysype se na hromadu do lesa. Tím, jak se do krmiva dostane voda, dojde velmi rychle k jeho fermentaci a následně ke znehodnocení plísní. Řešením je předkládání hodnotného krmiva po částech a chráněného proti vlivům, které by ho mohly znehodnotit (viz například článek Mgr. Drmoty Lehké obilné odpady - často podceňované krmivo, Myslivost 8/2001).

Trávení srnčí zvěře
Srnčí zvěř patří podle zoologického systému do podřádu přežvýkavců. Má složený žaludek (trávník) skládající se ze tří předžaludků (bachoru, čepce, knihy) a vlastního žaludku (slezu). Bachor je rozdělen na bachorovou předsíň, bachorové a slepé vaky. Jednotlivé části jsou odděleny bachorovými pilíři. Stěna bachoru je pokryta stejně velkými papilami klků. Plocha těchto klků podléhá sezónním výkyvům a může se zvětšovat obvykle 4 - 12krát. V bachoru se dále nachází velké množství bachorové tekutiny, ve které žijí celulolitické bakterie, nálevníci, kvasinky, houby a plísně. Další částí trávicího ústrojí je čepec. Povrch má tvořen různě velkými mnohoúhelníky. Po čepci následuje kniha s listy. Vlastní trávení probíhá ve žlaznatém žaludku - slezu. Z žaludku putuje trávenina do střev, kde probíhá ještě další trávení a resorpce živin do krevního systému a poté do jater.
Srnčí přijímá potravu tak, že okusuje jednotlivé části rostlin. V dutině ústní (svíráku) je potrava lehce rozmělněna a prosliněna. Dále se dostává přes hltan do čepce, popřípadě hned do bachoru. Zde dochází k bakteriální fermentaci, promíchání tráveniny a zpětné rejekci potravy zpět do dutiny ústní, kde je potrava mechanicky přežvykována. Srnčí zvěř má bachor daleko menší oproti další zvěři, a proto musí potravu přijímat častěji formou krátkých pastevních period. Důležitou funkci při tomto procesu mají slinné žlázy. Ty jsou přibližně šestkrát větší než např. u ovce. Srnčí zvěř produkuje velké množství této kapaliny, která brání překyselení bachoru a udržuje zde optimální pH.
Při bakteriální fermentaci potravy v bachoru vznikají jako hlavní produkty těkavé mastné kyseliny (octová, propionová, máselná). Tyto produkty jsou vstřebávány přes stěnu bachoru přímo do krevního systému. Tento proces umožňuje využít energii z celulózy, která by se jiným způsobem získat nedala. Je to dáno tím, že bakterie v bachoru (až 60 druhů) dokáží produkovat enzym celulázu, který štěpí celulózu za vzniku těkavých mastných kyselin.
Natrávená potrava dále putuje do vlastního žaludku (slezu) a následně do tenkého a tlustého střeva. V těchto orgánech dochází k dalšímu trávení některých složek potravy a jejich vstřebávání do krevního oběhu.

Jakým způsobem tedy srnčí zvěř přikrmovat?
Ideální stav by byl, kdyby se v době nouze krmilo stejnou krmnou dávkou, což není možné z hlediska již zmíněných změn probíhajících v bachoru. Důležité je, aby ke změnám krmné dávky docházelo postupně a ne nárazově. Bachorová mikroflóra se musí přizpůsobit struktuře krmné dávky, a to nějakou dobu trvá. Při radikální změně krmné dávky může dojít až k takovému stavu, že i při dostatku potravy bude srnčí zvěř hladovět, protože není schopna potravu trávit tzn. že k tomu nemá uzpůsobenou bachorovou mikroflóru. Nárazová změna krmné dávky je často doprovázena metabolickými poruchami a někdy může končit i smrtí zvěře, popř. acidózou bachorového obsahu (nadměrný příjem jádra a následné překyselení žaludku.)

Čím tedy přikrmovat?
Krmiva lze obecně rozdělit na objemná, jadrná, dužnatá, sůl a minerální doplňky. Sůl obohacenou minerálními látkami by měla mít zvěř k dispozici celoročně. Z objemných krmiv je nejvhodnější jetelové nebo vojtěškové seno sklízené v optimální růstové fázi (jetel ve stádiu začátku kvetení, vojtěška ve stadiu butonizace - tvorby květních poupat). Plně vyhovuje fyziologickým požadavkům trávení, působí velmi příznivě dieteticky a má pozitivní vliv na stabilizaci funkce bachoru (ZEMAN a kol., 2006). Seno je významným zdrojem vitamínu D a beta-karotenu. Příprava takového sena je velmi pracná a nesmí dojít mechanickému odrolu nejhodnotnějších lístků. Ideální je nechat píci při odpovídajícím počasí na pokosu zavadnout, jedenkrát obrátit a umístit na dřevěný sušák, kde bez dalších zásahů doschne. Další druhy sena např. jetelotravní nebo luční nejsou pro přikrmování srnčí zvěře příliš vhodné z toho důvodu, že je zvěř vůbec nebere nebo bere pouze v omezené míře v závislosti na průběhu zimy. Velmi hodnotným objemným krmivem je i letnina. Jedná se o usušené letorosty listnatých dřevin, popřípadě maliníku sklízené a sušené počátkem léta. Důležité je jejich vhodné uskladnění, aby nedošlo k jejich zaplísnění (skladovat na vzdušném místě). Nevýhodou tohoto krmiva je vysoká pracnost při jeho přípravě. Na druhou stranu je letnina srnčí zvěří velmi dobře přijímána.

Silážovaná krmiva
Jsou objemná krmiva, která mají nízkou hodnotu pH (3,6 - 5) způsobenou vznikem organických kyselin zejména kyseliny mléčné. Podle obsahu živin se siláže dělí na bílkovinné, polobílkovinné a glycidové. Velmi záleží na vlastní technologii přípravy siláže a dále na způsobu jejího předkládání. Pro přípravu kvalitní siláže je důležité dodržovat základní technologické požadavky. Za prvé je to optimální vegetační stadium sklízené píce, popřípadě dalšího vhodného materiálu pro silážování. Obecně se uvádí, že se zvyšujícím se stářím rostlin klesá obsah bílkovin a zvyšuje se obsah vlákniny. Dále je důležitý optimální obsah sušiny, který by se měl pohybovat v rozmezí 22 - 50 %. Při výrobě je třeba také nutné dbát na optimální délku řezanky. Pokud se silážuje píce o nižší sušině 22 - 30 %, měla by být délka řezanky 15 - 20 mm. Při silážování píce o vyšší sušině 30 % a více by měla být délka řezanky 6 - 8 mm. Mělo by se dbát zásad správného technologického postupu. Vhodné je také použití konzervačních přípravků především biologických nebo chemických. Siláž nelze vyrábět bez vhodných prostor, správného naskladnění, dusání a včasného zakrytí silážního žlabu. Při menším množství vyráběné siláže je možné využít i igelitových pytlů, popř. pokud má v okolí hospodařící podnik výrobní linku na výrobu silážních vaků. Siláž je vhodné předkládat v omezeném množství, aby ji zvěř byla schopna v krátké době zkonzumovat. Při styku se vzduchem dochází velmi rychle k oslabení stabilizujícího účinku organických kyselin a následně k sekundární fermentaci živin, což se projeví ztrátou živin, snížením chutnosti a rozvojem plísní.

Jadrná krmiva
Z jadrných krmiv je nejvhodnější používání granulovaných kompletních krmných směsí. Nevýhodou těchto krmiv je jejich vysoká cena. Nejpoužívanější v praxi je však oves. Má vyšší obsah strukturální vlákniny (10 - 12 %) díky přítomnosti pluch a vyšší obsah tuku 4,5 - 5,5 %. Má o něco nižší obsah energie oproti jiným obilovinám. Příznivě působí především díky dietetickým účinkům. Některé složky bezdusíkatých látek výtažkových vytvářejí slizy a ty příznivě působí na trávení. Vláknina působí mírně dráždivým účinkem na stěnu tlustého střeva a tím podporuje trávení. Stravitelnost ovsa lze zvýšit jeho mačkáním. Bohužel však nelze takovéto krmivo vyrobit do zásoby, protože mačkaný oves rychle ztrácí energii i živiny a dochází u něj ke žluknutí tuků. Pro tyto negativní vlastnosti se mačkaná forma v myslivecké praxi využívá pouze výjimečně.
Další obilovinou, kterou lze pro přikrmování srnčí zvěře využít je ječmen. Ječmen se vyznačuje svojí vysokou biologickou hodnotou. Má vyšší obsah energie než oves, ale nižší obsah vlákniny a tuku. Obsah dusíkatých látek se pohybuje okolo 11 %. Má dobré dietetické vlastnosti. Je vhodné ho zkrmovat společně s ovsem.
Pšenice, žito a triticale nejsou pro přikrmování srnčí zvěře příliš vhodné. Žito obsahuje antinutriční látky, především neškrobové polysacharidy a inhibitor trypsinu. Neškrobové polysacharidy jsou při hodnocení krmiv součástí komplexu vlákniny. Část jich je rozpustná ve vodě a jsou jen omezeně stravitelné nebo nestravitelné. Pšenice má největší obsah energie, nízký obsah vlákniny a vysoký obsah lepku. Vysoký obsah lepku vytváří v zažívacích orgánech mazlavou, těstovitou hmotu, která ztěžuje peristaltiku střev a dochází k zažívacím potížím. Triticale (mezirodový kříženec pšenice a žita) obsahuje také antinutriční látky především inhibitor aminokyseliny trypsinu.
Další významnou obilovinou, kterou lze využít pro přikrmování srnčí zvěře, je kukuřice. Má vysokou energetickou hodnotu, méně dusíkatých látek a vyšší obsah tuku než ostatní obiloviny. Obsahuje karotenoidy především beta-karoten, který je provitamínem vitamínu A. Nevýhodou je však její nepoměrně vyšší cena než u ostatních krmných obilovin.

Dužnatá krmiva
Mezi dužnatá krmiva, která lze úspěšně srnčí zvěři předkládat patří řepa cukrovka, krmná řepa, krmná kapusta, topinambury, krmná mrkev, popř. jablečné výlisky nebo další nezávadné "odpady" ze zpracovatelského průmyslu. Řepa cukrovka má vyšší obsah energie a sušiny oproti řepě krmné. Při nadměrném příjmu může vyvolat acidózu bachorového obsahu. Pro krmnou řepu je charakteristický vysoký obsah energie, nízký obsah vlákniny a vysoká stravitelnost organické hmoty. Mezi její přednosti patří i příznivé dietetické vlastnosti. Díky obsahu nízkomolekulárních lehce stravitelných sacharidů se více blíží jadrným krmivům. Při nadměrném jednorázovém příjmu zvěří může vyvolat acidózu (překyselení) bachorového obsahu. Na její zkrmování je nutné postupné navykání zvěře. Krmná mrkev je krmivo dieteticky velmi hodnotné. Pěstuje se ve dvou formách žlutá a červená. Dietetický význam spočívá především v obsahu beta-karotenu (u červené odrůdy je vyšší). Dále má vysoký obsah vodorozpustných vitamínů, xantofylů a éterických olejů. Opět by se na její zkrmování měla zvěř postupně navykat. Mezi hodnotná krmiva patří i topinambur. Lze zkrmovat nadzemní části rostlin i podzemní hlízy. Obsahuje celou řadu významných látek např. inulin a vitamíny A, B1, B2, C a D. Jedním z nejlepších dužnatých krmiv je krmná kapusta. Jedná se o krmivo bílkovinné povahy. Má výborné dietetické vlastnosti. Obsahuje velké množství karotenů a xantofylů. Dnešní pěstované odrůdy mají vysoký obsah cukrů a jsou odolné proti teplotám až do -20 °C. Často se kapusta pěstuje na zvěřních políčkách a nechává se na podzim tzv. stát. Zvěř ji přirozeně přijímá a vydrží až na začátek jara. Zvláště v zimním období je to významný zdroj vody.

Předkládání krmiva
Při předkládání krmiva je třeba dbát na to, aby zvěř měla krmivo v dostatečném množství a kvalitě.U jadrného krmiva se mi nejlépe osvědčil způsob krmných automatů. Jejich výhoda spočívá v tom, že si srnčí zvěř navykne na neustálou přítomnost krmiva a nesnaží se ho přijmout nadměrné množství. Nejméně vhodný způsob je takový, kdy se zvěři předloží jednorázově (jedenkrát týdně) velké množství krmiva. Srnčí zvěř se snaží přijmout co nejvíce tohoto krmiva, což v důsledku vede k vážným zažívacím potížím. Alespoň částečné řešení tohoto stavu by spočívalo v předkládání jadrného krmiva zvěři alespoň dvakrát týdně v menších dávkách na několika krmných místech. Co se týká objemového krmiva, to by měla mít srnčí zvěř k dispozici adlibitně. Je třeba kontrolovat kvalitu předkládaného krmiva a odstraňovat zbytky zaplísněného krmiva za zásobníků. Dužnatá krmiva by se měla předkládat v omezeném množství (podle počasí), tak aby je zvěř byla schopna během několika dní zkonzumovat.

Uvedená problematika je značně rozsáhlá a nelze ji dopodrobna obsáhnout v jednom článku. Cílem mého článku bylo připomenout myslivecké veřejnosti běžně používaná krmiva pro přikrmování srnčí zvěře v období nouze, formu jejich předkládání a vhodnost jejich použití. Na závěr chci říci, že můj článek rozhodně nevystihuje všechny způsoby a možnosti přikrmování srnčí zvěře, ale popisuje alespoň základní druhy krmiv a vhodnost popř. nevhodnosti jejich předkládání. Správně prováděné přikrmování zvěře by mělo být základem péče o zvěř!

Přiložené dokumenty

vychází v 7:25 a zapadá v 18:05 vychází v 15:17 a zapadá v **:** Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...