Časopis Myslivost

Unor / 2007

Myslivost ve skalním městě

Myslivost 2/2007, str. 60  Kamila Kaasová
Národní park České Švýcarsko vznikl k 1. lednu 2000 jako čtvrtý národní park České republiky. Navazuje na Národní park Saské Švýcarsko na Německé straně, který byl zřízen již o deset let dříve, tedy v roce 1990. Hlavním předmětem ochrany jsou zde především velmi charakteristické pískovcové útvary, unikátní geomorfologie pískovcového skalního města, rozsáhlé partie skalních a lesních komplexů prakticky bez osídlení.

K nejznámějším objektům parku patří Národní přírodní památka Pravčická brána, hojně navštěvované jsou též Jetřichovické skály se svými vyhlídkami a dále takzvané skalní hrádky Šaunštejn, Falkenštejn a další. Zdejší reliéf a klimatické poměry nejsou v žádném případě příčinou nízké biodiverzity. Území Národního parku, které se rozprostírá na ploše 79 km2, je bohaté na rostlinné i živočišné druhy. Jak již vyplynulo z předešlého rozhovoru, je Správa Národního parku České Švýcarsko jedním ze čtyř orgánů Státní správy myslivosti v okrese Děčín. Dle slov Ing. Jana Drozda, ředitele odboru státní správy a péče o NP, se pojetí myslivosti v honitbách parku a mimo park značně liší, mnohé však mají společné.

Jaké jsou hlavní rozdíly ve výkonu práva myslivosti uvnitř a vně Národního parku?
Myslivost v honitbě Národního parku České Švýcarsko je zcela podřízena cílům ochrany přírody. V národním parku není hlavním cílem myslivosti dosahování mimořádně kvalitních trofejí, ale dosažení a udržení rovnováhy mezi jednotlivými složkami přírodního prostředí, důsledně chránit populace ohrožených druhů volně žijících živočichů, vyloučit nepůvodní druhy zvěře a zlepšovat podmínky pro existenci stávajících populací velkých šelem v rámci upřednostňování přírodních procesů.

O dosažení určité rovnováhy mezi zvěří a prostředím se jistě snaží myslivci i v okolních honitbách.
Ano, ale v mnoha honitbách jde zejména o to, chovem dosáhnout kvalitních trofejí. Je to pochopitelné, pro mnohé uživatele honiteb je to existenční otázka. Národní park České Švýcarsko vznikl v roce 2000, ale myslivost na většině území NP provozujeme až od roku 2003. Do té doby dožívaly staré desetileté nájemní smlouvy. Začátky však byly neveselé. Když přecházelo v roce 2003 právo výkonu myslivosti na většině území NP pod Správu národního parku, převáděné honitby byly víceméně prosté trofejové zvěře, zejména ve druhé a třetí věkové třídě, což se logicky podepsalo na poměru pohlaví a věkových tříd.

Se kterými druhy zvěře na území Národního parku myslivecky hospodaříte?
Největší zastoupení zde má vysoká zvěř, dále černá a v okrajových částech srnčí. V malé míře tu žije zvěř mufloní a kamzičí. Zbytkovou populaci mufloní zvěře však máme v úmyslu postupně redukovat až na nulový stav, protože je na území NP nepůvodní a činí velké škody na nově založených lesních porostech. Roční plán lovu mufloní zvěře je cca 20 kusů, tak abychom v nejbližších pěti letech dosáhli nuly. U vysoké zvěře je plán lovu průměrně 120 kusů, ale na letošní myslivecký rok vychází vyšší - protože jsme při jarním sčítání evidovali vysoké stavy, stanovili jsme plán na 160 kusů. U černé zvěře je plánováno ulovit 99 kusů a u srnčí 20 ks. Za zmínku však stojí i další druhy, které tu byly původní a dnes se znovu rozšiřují, patří mezi ně výr velký a sokol stěhovavý. Sokol stěhovavý byl na území dnešního NP v posledních desetiletích reintrodukován ve spolupráci s německými kolegy. V současné době je na území parku přibližně šest stabilně obsazovaných hnízd, kde sokoli vyvádí mladé. Sokoli jsou však rozšířeni i mimo území národního parku, vyskytují se také na územích CHKO Labské pískovce a Lužické hory. Výr velký zde má stabilní populaci, na území parku jsou ročně tři až čtyři hnízda. Nedá mi nezmínit se o rysovi, o kterém se tak často říká, že se na území NP vyskytuje. Výskyt rysa ostrovida v Labských pískovcích se ještě nepodařilo podloženě prokázat, ale také ne vyvrátit. Čas od času se objeví zprávy o jeho pozorování, nicméně exaktní důkazy nám chybí.

Četla jsem i o snahách vrátit do zdejší přírody tetřeva a jeřábka. Jaká je tedy jejich minulost a plánovaná budoucnost na území Národního parku?
Jeřábek byl na území parku rozšířen hojně, poslední výskyty jsou z osmdesátých let, od té doby se již nevyskytoval. U jeřábka je plán reintrodukce na dobré cestě. Ve spolupráci s obecně prospěšnou společností České Švýcarsko a se zoology z CHKO Labské pískovce jsme získali peníze na jeho reintrodukci z projektu GEF (Global Environment Facility), ale čáru přes rozpočet nám udělala ptačí chřipka. Jako zdrojovou populaci Jeřábka lesního jsme si vybrali populaci na Slovensku, protože populace žijící na Šumavě není zdaleka tak stabilní, aby snesla zásah v podobě 100 odebraných kusů. Dle veterinárních předpisů je třeba nově podnikat opatření, která se do té doby nedělala, ptáci by museli být měsíc v karanténě v místě odchytu a pak měsíc v místě vypouštění. My jsme měli v plánu podle vzoru německých kolegů je jeden den odchytit, převézt i vypustit, aby ptáci nebyli dlouho stresováni. V nově nastolených podmínkách nám to již připadalo neproveditelné. Získané peníze jsme tedy převedli na zlepšování biotopu pro tyto ptáky, na sázení lísek a olší, které zlepší potravní nabídku biotopů připravených k vypouštění. Do budoucna ale s reintrodukcí jeřábka stále počítáme, pevně věříme že se podaří najít příznivější řešení. S tetřevem je situace složitější. Také máme vypracován reintrodukční plán, spolupracujeme s Krkonošským kolegy, kteří již jeho návrat do přírody zahájili, bohužel zatím ptáci ze zajetí v přírodě nepřežívají. Nemáme zatím ani zdrojovou populaci ani potvrzený funkční systém vypouštění, aby bylo úspěšné. Víme, že jeřábek tlak návštěvníků v národním parku snáší lépe než tetřev, který potřebuje vyloženě klid. Míst, kde by tetřev klid našel, je málo a do budoucna jich bude přes stoupající návštěvnost možná ještě méně. Klidová místa pro tetřevy jsou při státní hranici, kde nevedou turistické stezky. V těchto partiích byl proveden průzkum úživnosti a je potvrzeno, že ptáci jsou tam schopni přežít.

Jak se vám daří skloubit navracení lesních porostu přirozenému stavu, tedy převážně přeměna smrkových monokultur na jedlobukové porosty, s chovem zvěře?
Vše záleží na udržení normovaných stavů zvěře a v našem případě i na intenzivní ochraně lesa. Přeměna smrkových monokultur na lesy přírodě blízké znamená to, že sázíme pouze sazenice jedle, buku a dalších listnáčů. Tato výsadba je přirozeně velkým lákadlem pro zvěř. Snažíme se proto tuto výsadbu oplocovat, chránit proti okusu repelenty a celkem se nám to daří, škody zvěří mají během posledních tří let klesající tendenci. Je to způsobeno také tím, že v poslední době se i největší správce lesního majetku v okolí, tedy Lesy ČR, více soustředil na udržování normovaných stavů zvěře. My jsme mnohdy terčem narážek okolních mysliveckých sdružení, že umíme krmit zvěř jenom olovem, ale našim cílem je skutečně jen udržet zvěř v normovaných stavech. Přikrmujeme samozřejmě po celé období nouze pravidelně a vydatně.

Nenecháváte vysoké navíc nějaké plevelné listnáče na okus, které by mohly odvádět její pozornost od sazenic cílových porostů?
Na celém území národního parku je zakázána těžba listnáčů, vyjma výchovných zásahů vedoucích k podpoře cílových dřevin. Termín "plevelné dřeviny" nepoužíváme, pro nás je důležitá každá listnatá dřevina zlepšující stanovištní podmínky a tím i úživnost honitby. Škody zvěří hodnotíme pouze na cílových dřevinách, škodami na borovici vejmutovce a smrku na nevhodných stanovištích se vůbec nezabýváme.

Pozorujete nějaké rozdíly v hospodaření se zvěří u vás a u německých kolegů?
Určitě, hlavním rozdílem je to, že na saské straně neloví jeleny starší 5 let a v zimě nepřikrmují. Nedávno nám kolegové z Národního parku Saské Švýcarsko představili novou vizi managementu zvěře na území jejich NP. Tato vize spočívá v tom, že se území NP rozdělí do tří zón, ve kterých bude přístup ke zvěři odlišný. U státní hranice bude jádrová zóna, tam se zvěř lovit nebude, okolo ní bude nárazníková zóna, kde se bude lovit s regulemi a ve třetí, okrajové zóně, bude zvěř lovena radikálně. Cílem je zachování přirozených přírodních procesů v jádrové zóně a zároveň udržení normovaných stavů zvěře a minimalizace škod na lesích. Budoucnost nám ukáže jak bude tento model úspěšný. Měl jsem možnost se seznámit se způsobem snižování stavů zvěře v Bavorském národním parku. Tam je veškerá zvěř na zimu stahována do přezimovacích obůrek a v jakýchsi předobůrkách je prováděn redukční odstřel bez ohledu na kvalitu zvěře, jde prostě jen o snižování početního stavu.

V porovnání to tedy vypadá, že v českých národních parcích se má zvěř mnohem lépe než v okolních státech.
Náš cíl je udržet přírodní rovnováhu a při myslivosti dodržovat veškeré zásady myslivecké etiky. Celou zimu se u nás přikrmuje podle stanovených krmných dávek. Zapojujeme se také do ozdravné akce pro spárkatou zvěř za celý okres, také do sčítání. To je však u nás přísnější, potřebujeme se dobrat maximálně přesných čísel - sčítáme ve třech stanovených termínech jako všude v republice. Na jaře, když roste první tráva a zvěř hromadně vytahuje na louky, provádíme "noční" sčítání, kdy sčítáme zvěř ve světlech lamp. Je to určitě svérázný způsob sčítání, nicméně nám to pomáhá při stanovování přesnějších početních stavů zvěře. V plánování uvažujeme i s migrací zvěře. Abychom získali více informací o migraci zvěře na území NP, přistoupili jsme k telemetrickému sledování. V budoucnu chceme označit dvacet kusů jelení zvěře obojky s vysílačkou. Obojek vydrží dva roky, každou hodinu se zaměří přes družici, zaznamená přesnou polohu zvířete, jeho pohybovou aktivitu a zaznamenává i okolní teplotu. Obojek je vybaven i senzorem mortality. Když se označený kus zvěře dlouho nehýbe, obojek vyhodnotí, že uhynul. Data z obojku stahujeme na dálku, bez kontaktu se zvířetem - je třeba se přiblížit asi na sto metrů. Zatím je označen pouze jeden jelen, o peníze na další vysílačky jsme požádali v rámci grantu z finanční podpory EHP/Norska. První označený jelen se zatím pohybuje jen v okolí vesnice Mezná. Náš záměr telemetricky sledovat migraci jelení zvěře jsme představili německým kolegům z Národního parku Saské Švýcarsko a Lesům ČR, obě organizace předběžně přislíbily spolupráci na tomto projektu.
Rádi bychom sledovali i migraci černé zvěře, která u nás byla donedávna v mimořádných početních stavech, lovili jsme jí kolem 140 kusů ročně. Během posledních dvou zim zřejmě přišly bachyně o selata a početní stavy černé zvěře se snížily. Ve zdejších honitbách je úživnost pro černou zvěř minimální, ve smrkových monokulturách žádnou vhodnou potravu nenachází. I když letos byl semenný rok dubu i buku, což pro ní bylo dobré. Když začnou dozrávat hospodářské plodiny ve vnitrozemí, zvěř od nás odchází, my černou nepotkáme do září, a pak na zimu se nám sem vrací. U černé plánujeme jen označování zvěře do slech - barevné terčíky s kódem, aby bylo jasné, z kterého území pochází. Budou se samozřejmě smět lovit, budeme čekat na hlášení o pozorování nebo ulovení.

Jak dáte tyto plány se sledováním zvěře na vědomí přilehlým honitbám v okrese? Bude jistě zapotřebí jejich spolupráce.
V penězích z grantu je i částka na osvětu, tu rozhodně nechceme podcenit, vše se rozběhne až začneme zvěř značit obojky. Všechna okolní myslivecká sdružení zkontaktujeme poštou, uspořádáme semináře, přednášky, také umístíme a budeme pravidelně obnovovat informace na našich webových stránkách. Máme v plánu všem vysvětlit proč výzkum probíhá a poskytneme jim i zjištěné výsledky o migraci jelení zvěře. Tento výzkum probíhá už ve Skandinávii, ve střední Evropě zatím jen v Krkonoších a na Šumavě.

Myslivci se jistě ochotně do tohoto výzkumu zapojí. Jakou další spolupráci máte s Okresním mysliveckým spolkem v Děčíně, pro který je Správa NP jednou z pověřených obcí?
S OMS a s jeho mysliveckou radou aktivně spolupracujeme i když máme trochu odlišné cíle v hospodaření se zvěří. Podle naší interní směrnice se již samčí kusy třetí věkové třídy neloví, nechávají se dožít. Když nám jelen "dozraje" po stránce trofeje, už ho necháváme jeho osudu, pokud nevykazuje fenotypové vady nebo zranění. Stejný přístup máme i u srnčí a černé zvěře.
Spolupráce s OMS probíhá také na poli kynologie, společně pořádáme zkoušky a výcvikové dny hlavně pro brakýře jezevčíkovité, protože mnoho zaměstnanců parku tyto psy vlastní. Spolupořádáme zde i klubové zkoušky brakýřů. Správa NP České Švýcarsko by si v roli samostatné pověřené obce měla sama pořádat přehlídku trofejí, ovšem protože se v parku trofejí uloví málo (ročně prezentujeme okolo 15 jelenů, 5 srnců, a cca 3 muflony), domluvíme se vždy s OMS, a přehlídku trofejí pořádáme společně. Další spolupráci lze spatřit v tom, že naši zaměstnanci jsou v hodnotitelské komisi OMS a v myslivecké radě. Opravdu si není v našich vzájemných vztazích na co stěžovat.

Jednatel OMS Děčín, pan Vondráček, říkal, že dáváte některým myslivcům povolenky k lovu, abyste lépe stíhali dodržet plán.
Myslivost v Národním parku vykonávají pouze zaměstnanci resortu Ministerstva životního prostředí, tedy zaměstnanci našeho parku, zaměstnanci jiných národních parků ČR a vlastní zaměstnanci Ministerstva životního prostředí. Abychom lépe zvládli splnění plánu lovu, tak jsme si vnitřním předpisem stanovili, že každý zaměstnanec NP České Švýcarsko může mít jednoho vypomáhajícího myslivce, který dostane povolenku a pomůže nám splnit plán lovu holé zvěře. Komerční lov nemá na území národního parku místo. Ten, kdo má povolenku k lovu, se musí lovu aktivně účastnit, neprokáže-li žádnou práci pro myslivost či pro honitbu, příští rok už povolenku nedostane. Posouzení je plně v otěžích mysliveckého hospodáře. Trofejová zvěř druhé věkové třídy je jen na zvláštní povolenky od ministerstva, například k životnímu jubileu zaměstnance. Personál NP musí veškerý průběrný odstřel provést v první věkové třídě. Ještě se vrátím k naší péči o zvěř a všechny ty, kteří si myslí, že nepečujeme o zvěř, nepřikrmujeme a jen lovíme trofejovou zvěř, bych rád pozval, aby se přišli podívat, jak u nás myslivecké hospodaření skutečně vypadá. Už jsem takto několik lidí zval, když měli připomínky, ale zatím nikdo nenašel odvahu. Kdyby se přeci jen někdo našel, kdo by se chtěl o myslivosti v Národním parku dozvědět více, je možno mě kontaktovat na e-mailové adrese: j.drozd@npcs.cz

Říkal jste, že je vás na správě parku dvacet myslivců, to je docela slušné množství v poměru k celkovému počtu zaměstnanců.
Ano, zaměstnanců Správy NP České Švýcarsko je padesát, takže myslivců je téměř polovina, ale to je dáno celkově malým počtem zaměstnanců. Tato polovina převážně pracuje v lese (oddělení Lesní správy), jsou to bývalí zaměstnanci Lesů ČR a dalších organizací obhospodařujících les. Když vznikal park, lesní personál, který tu pracoval, přešel pod správu národního parku. Zůstali tedy pracovat na stejném místě jen pod jiným vedením a s jinými cíli. V pozici vlastníka honitby je ředitel národního parku, ten schvaluje plán lovu mysliveckému hospodáři, který je v pozici uživatele honitby. Víme, jaké máme cíle na poli ochrany přírody, v jaké podobě chceme mít lesní ekosystémy a k tomu směřujeme i myslivost. Nechceme tu mít safari a na druhé straně zvěř nechceme odlovit do posledního kusu. Jednoduše chceme vše udržet v rovnováze.

Na webových stránkách parku jsem se dočetla, že usilujete o zařazení do II. stupně ochrany podle IUCN? Co toto zařazení znamená v praxi?
Národní park ve smyslu kategorizace IUCN znamená, že prakticky 75 % zvláště chráněného území je bezzásahových. Víme, že vzhledem k současnému stavu lesních ekosystémů je pro nás tato hranice v nejbližších 100 letech nedosažitelná, nicméně je to náš dlouhodobý cíl. Zdejší lesní ekosystémy jsou z valné většiny nepřirozené, jsou to monokultury smrku, vejmutovky a jiných geograficky či stanovištně nepůvodních dřevin a tak je stále co měnit a předělávat, méně než za jedno obmýtí to nezvládneme, nicméně pořád se snažíme držet směr. Protože jsme státní rozpočtová organizace jako jediný národní park v ČR, máme vše trochu složitější, jsme zcela závislí na státním rozpočtu a získaných dotacích. Veškeré naše příjmy odvádíme beze zbytku do státního rozpočtu. Ale zpět ke kategorizaci IUCN, stanovisko Ministerstva životního prostředí zní, že není jednoznačným požadavkem mít všechny národní parky v ČR ihned zařazené v kategorii II. podle IUCN, požadavkem ale je k tomuto cíli směřovat.

Děkuji za rozhovor!
Připravila Ing. Kamila KAASOVÁ
Snímky RNDR. Zdeněk Patzelt, Robert Mareš, Ing. Jan Drozd


vychází v 5:15 a zapadá v 20:57 vychází v 23:40 a zapadá v 10:43 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...