Časopis Myslivost

Září / 2007

CO SE VŠECHNO MŮŽE STÁT - NA KACHNÁCH V LOMU

Myslivost 9/2007, str. 64  Jaroslav Šprongl
Pořád a pořád mezi sebou narážíme na určitou neznalost předpisů nebo nedůslednost v jejich respektování. Nikdo, nebo téměř nikdo, nebude lovit v listopadu srnce nebo střílet na muflonku čtyřkami. Ale střelit si holuba nebo vránu dva dny před začátkem doby lovu už leckomu tak hrozné nepřipadá, stejně jako čekat za úplňku na vysokou nebo pronásledovat přes nehonební pozemek bažanta. S připevněním plomby také leckdo nespěchá, když si střelí kus srnčího kousek za chalupou. A aby vývrh zakopal a vyvápnil? Nenechte se vysmát! Asi si většinou neuvědomujeme, že takové relativně drobné a téměř neškodné porušení legislativy může přinést dost přísné sankce, nejen finanční … No, posuďte sami!


Pekáč uprostřed stolu v loveckém salonku hospody "Na rybníčku" vydával pronikavou vůni a hosté kolem něj si s chutí ukrajovali a nandávali na talíře. Tu dobrotu si mohli dopřávat díky smůle jednoho jezevce, kterého na místní okresce srazilo auto, a vlastnímu štěstí, že ho v příkopu ještě teplého našel traktorista Jenda, který ho poctivě donesl předsedovi místního mysliveckého sdružení. A tak tu svorně sedělo pár myslivců z honitby, kde se jezevec našel, pár z honitby, v níž ležela hospoda vyhlášená úpravami zvěřiny, i pár dalších hostů v čele s poctivým traktoristou.
Pečínka pomalu mizela, pivo i další nápoje tekly a řeči se vedly ve svorné pospolitosti, jen Milouš co chvíli vybíhal s mobilem ven, protože v téhle místnůstce byl dost špatný signál. Při jednom z návratů se naklonil ke svému sousedovi, kolegovi ze sdružení a majiteli českého fouska: "Máš, Sváťo, na zítřejší ráno už nějaký program?" "Hele, Milouš, nechoď kolem horký kaše a vyklop to!" neměl pro tajnůstkářství kamaráda pochopení oslovený - a také se hned dozvěděl jádro problému. "Šlo by o kachny!" "To neodmítnu, nějaký plány jsem měl, ale rád je změním. Hele - a kde? Tady na rybníku přece chystaj další hon až za čtrnáct dní," narážel na polodivoký chov kachen, prováděný už řadu let na místním rybníku, který dal jméno i hospodě, v níž teď seděli. "To ti eště nepovím, pokád to pořádně nedomluvím. Ale počítat s tebou i s Nerem můžem?" Na to Sváťa už jen přikývl a zase se věnoval zbytkům jezevčí pečínky.
V průběhu večera, jak Milouš postupně dal dohromady partu na ranní lov, z něj i vypadlo, o co půjde: "Náhodou jsem se stavoval pro něco u lomu a koukám, že tam bylo aspoň dvě stě kachen!" "Počkej, Milouš, to přece není v naší honitbě," zaváhal majitel Nera. "Navíc je to určitě nehonební pozemek." "Všechno je dojednaný se správcem lomu, ráno nás tam pustí. A dal jsem na to dohromady superpartu, však uvidíš!" Sváťovy pochybnosti tím tak úplně nerozptýlil, protože marně lovil v paměti, že by povolení k lovu na nehonebním pozemku mohl dát nějaký správce lomu, ale vidina obrovského hejna lovných opeřenců i přibývající promile v krvi ho nakonec přiměly kývnout, že tedy v půl sedmé ráno vyzvedne Milouše v jeho domě a vyrazí společně do lomu.
***
Ještě před půl tak ráno zvonil u Milouše, ale v domě bylo ticho jak v hrobě. Ani poštěkávání netrpělivého Nera nedokázalo Milouše rychle probudit z pěkné opičky, kterou si udělal při ochutnávání jezevce, dokonce ani vyzvánění mobilu. Snad po deseti minutách teprve vykoukl z okna s otázkou, co tam Sváťa takhle po ránu sakra dělá a proč ho budí. Ale po slovech "Jedeme přece na kachny do lomu!" se rychle probral. I tak ovšem vyjížděli s téměř půlhodinovým zpožděním, což se vzápětí ukázalo jako velice podstatné pro další průběh téhle napůl partyzánské akce.
Za chvíli už zaparkovali vedle několika dalších aut u přízemní budovy, v níž sídlila správa lomu. V neděli ráno ovšem nikde nikdo - jen natěšení myslivci. A když se s nimi Sváťa zdravil, pochopil teprve včerejší slova o "superpartě". Milouš to totiž vymyslel tak, aby žádné z okolních sdružení nemělo pocit, že o něco přišlo, a s tím pocitem spojenou tendenci žalovat. Protože samozřejmě šlo o jasné porušení zákona o myslivosti. Ale vidina stovek "zahálejících" kachen na průzračné vodě jezírka, které se vytvořilo kdysi dávno v již nevyužívané části lomu, zlákala stejně jako nakonec Sváťu i další členy Hubertova cechu - a to včetně mysliveckých hospodářů! Všichni si to vnitřně omlouvali vágním povolením správce lomu.
A tak se nově příchozí postupně zdravili s myslivci z obou honiteb, s nimiž lom sousedil (ta Sváťova a Miloušova k nim ani nepatřila), ale i s dalšími z honiteb ještě vzdálenějších. Pochopitelně to také schytali za svůj pozdní příjezd.
Zatímco se těch asi patnáct myslivců se třemi psy domlouvalo, kdo kam půjde, kde budou dole u vody střelci se psy a kdo vyleze nad strmé srázy lomu, přelétlo nad nimi občas hejno kachen. Tu sedm, tu dvacet. Některé mířily kousek stranou, jiní ptáci jim přelétli přímo nad hlavami. Ovšem nestřílelo se, protože lov ještě nezačal a taky si nechtěli předčasně zvednout ty další, co ještě jistě pluli sem a tam mezi stěnami lomu. A tak to pokračovalo i při jejich tichém nástupu na domluvená místa kolem lomu. Vypadalo to jako jednoznačné potvrzení Miloušova odhadu, že hladina jezírka je opravdu plná kachen.
Ovšem když konečně nastoupili a na daný signál přistoupili ke břehu, naskytl se jim pohled na hladinu sice čistou, zrcadlící okolní srázy, ale jinak úplně, úplně prázdnou! Nebyla na ní jediná kachnička! A vzápětí také pochopili proč. Ač to zní velmi nepravděpodobně, od jezírka právě odcházel jakýsi tatínek se zhruba desetiletým klukem. Co je přimělo vstát v neděli v šest hodin ráno a obejít lom, je těžko pochopitelné. Že by Hubert chtěl zachránit všechny ty kachny a lidičky tam poslal? Nebo chtěl zachránit naše myslivce před porušením zákona, které by se jim mohlo docela vymstít? Těžko říci, ale jak tiše všichni nastupovali, tak tiše se zase stahovali zpátky k autům. Akce ovšem měla ještě pokračování!
***
Když dorazili k autům a při cigaretě rozebírali fakta - že těch dvě stě kachen tam ještě před hodinou opravdu bylo, že, kdyby Milouš nezaspal, bohatě by si zastříleli, ale na druhé straně, že by tam při té střelbě potkali onu nečekanou dvojici a mohl z toho být malér, dorazil další pozvaný myslivec Mirda se svou výmaračkou, který zaspal ještě daleko více než Milouš. "Tak co, kolik jich máte?" ptal se mezi potřásáním rukou s přítomnými. A když vyslechl průběh a výsledek nepovoleného lovu, odtušil: "No jasně, všechny je máme na řece! Teď jsem jel kolem a divil jsem se, kde se tam bere najednou tolik kachen!" A aby odčinil svůj pozdní příjezd, nabídl se, že vezme svou fenku a pokusí se kachny z řeky zvednout s tím, že by mohli přeletět zpátky do lomu. Navrženo, schváleno! Mirda ještě s jedním účastníkem lovu se psem tedy odjeli na řeku, kterou kopírovala nedaleko od lomu okresní silnice, a ostatní se vydali v druhém kole na již rozebraná místa u vody i nad skalami lomu.
Po domluvených dvaceti minutách se opravdu objevovaly kachny zase v těch hejnech a hejnkách, jak z lomu odlétali. Ovšem jako úplně první se vydala na cestu zpátky na jezírko jedna průzkumnice. Nadržení střelci nad lomem neovládli svou, vývojem situace onoho nedělního rána pochopitelnou, netrpělivost a spustili na ni poněkud předčasnou přehradnou palbu. Statečná průzkumnice tak stačila v dostatečné výšce i vzdálenosti změnit směr a uhnout brokům jak britský Lancaster střelám německé protiletadlové obrany. Další ji už k jezírku samozřejmě nenásledovaly. A tak ta hejnka přelétávala dostatečně blízko, aby je mohli naši myslivci pozorovat, ale současně dostatečně daleko, aby nemělo smysl mačkat spouště. Nejspíš mířila k hospodě "Na rybníčku", tedy na rybníček, který jí dal jméno. Alespoň ti účastníci jezevčích hodů, kteří si šli ono nedělní dopoledne dát do hospody "vyprošťovák", tvrdili, že na vodě bylo nebývale mnoho kachen, a přáli si, aby tam vydrželi do za čtrnáct dní plánovaného honu.
Když kachní rej pod modrou oblohou ustal a bylo jasné, že je prázdné nejen jezírko v lomu, ale i nedaleká řeka, sešli se účastníci naší utajené, ale zase ne tak moc utajené, výpravy potřetí u svých aut vedle budovy správy lomu. Od řeky dorazil i Mirda se stejnou otázkou: "Tak co, kolik jich máte?" Odpověď není třeba publikovat.
Tak skončil Miloušem pečlivě naplánovaný hon, který zase sám svým zaspáním zhatil. Ale protože Milouš je, jaký je, tak na nadhazovaný problém tekuté pokuty, kterou by měl kvůli svému pozdnímu příjezdu dát do placu všem, co oproti němu včas a kvůli němu zbytečně vstávali a na kachnu si nepotáhli, naopak říkal, že odměněn by měl být on, neboť svým pozdním příjezdem zabránil, aby se všichni dostali honem na kachny na nehonebním pozemku do konfliktu se zákonem. Při téhle argumentaci jaksi pominul, že ten nepovolený hon sám zorganizoval, ale příklady našich politiků holt táhnou - a platí to i pro některé myslivce.
Když pak většina účastníků honu taky dorazila k definitivnímu hodnocení akce do hospody "Na rybníčku", dohodli se, že vlastně fakt měli kliku. Sama cesta do lomu se zbraněmi už nebyla "košer", ale kdyby se střílelo, mohlo to přilákat pozornost a všechno by taky mohlo skončit daleko hůř. Příště už se raději do lomu na kachny nevypraví, i kdyby jich tam sedělo tisíc!

Některá ustanovení právních předpisů týkající se případu:
§ 41 (povolení lovu na nehonebních pozemcích) a § 63 (přestupky) zákona o myslivosti.

Na motivy skutečného případu připravil Jaroslav ŠPRONGL


vychází v 7:20 a zapadá v 18:12 vychází v 18:54 a zapadá v 7:31 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...