Časopis Myslivost

Září / 2007

Historie a současnost líhňařského střediska a chovu koroptve v Litni

Myslivost 9/2007, str. 44  Jaroslav ŘEZÁČ
V roce 1950 nově vzniklá zemědělská organizace postavila dvě dřevěné haly pro chov slepic a pozemek této drůbežárny o výměře asi 1 ha oplotila. V polovině 70. let došlo ke zrušení chovu slepic v tomto objektu a haly zůstaly nevyužité. Uvedený pozemek a některé okolní další jsou situovány jihovýchodním směrem velmi výhodným pro chov zvěře, proto místní Myslivecké sdružení po jednání haly odkoupilo do vlastnictví a pronajalo si nejen pozemek drůbežárny, ale i další volné pozemky vhodné pro chov zvěře - celkem okolo 3 ha. V průběhu dalších let byl celý komplex pronajatých pozemků oplocen, postaven malý objekt pro líhně a vnitřně přebudovány haly na menší boxy s možností výběhů.
V počátku 80. let došlo k dohodě mezi MS Liteň a tehdejším Okresním výborem ČMS v Berouně o využití objektu pro Okresní líhňařské středisko, které v okrese chybělo. S finanční pomocí OV ČMS ve výši 90 tisíc byl rozšířen objekt líhní, postaven objekt pro agregát a sklad krmiv. OV uhradil nákup dvou předlíhní Biosek s kapacitou 15 tisíc bažantích vajec a dvou dolíhní. Další nutné stavby jako rozšíření ostruháren, voliér, vrtání studny či rozvod vody byly prováděny za provozu v průběhu dalších let z finančních prostředků OV a MS a za brigádnické pomoci členů sdružení. I v současné době OMS každoročně věnuje část finančních prostředků na opravy stávajících zařízení.
V současnosti je ve středisku zaměstnán trvale jeden pracovník. Provoz pracovně zajišťují členové MS Liteň, odborně je provoz řízen radou a mysliveckou komisí OMS Beroun.
Středisko slouží převážně k prodeji zvěře mysliveckým sdružením v okrese Beroun, ale i mimo něj. Zvláště pak v prodeji koroptví jsme známi prakticky po celé republice.
V roce 1990 se MS Liteň stalo iniciátorem záchrany koroptve polní v okrese Beroun. Zhotovili jsme šest snáškových beden a do nich obdrželi šest párků koroptví. Vzhledem ke značnému zájmu dalších sdružení se ujímá programu záchrany koroptve OMS Beroun, rozšiřují se chovná zařízení a chovné hejno. V roce 1995 a 1996 zjišťujeme ve sdružení, že koroptev zasedne a vyvádí mladé i na omezeném prostoru. Této její vynikající vlastnosti chceme dokonale využít a přemýšlíme jak, brzy si dáváme sami odpověď. Zjišťujeme, že Ministerstvo zemědělství dává na záchranu koroptví finanční prostředky formou dotací, a to dokonale využíváme na rekonstrukci zařízení pro odchov 200 koroptví od čtyřtýdenních po dospělé. Pro kvalitní vypouštění potřebujeme zhotovit deset voliér a umístit je do honitby. Ministerstvo zemědělství toho roku dotace nedává, a proto se obracíme o finanční pomoc na organizace, podniky a podnikatele, kteří nám vyšli vstříc (Golfklub Karlštejn, CHKO Český kras Karlštejn, P. Hazuka, Ing. FR. Zeman, Restaurace Boh. Janů, AGP Beroun, P. Linhart farma Hatě a někteří členové MS z fondu nájemného z honitby).
Na jaře 1997 zhotovujeme deset voliér a přemýšlíme o jejich maximálním využití. Po jarním vypuštění koroptví umisťujeme do každé voliéry párek koroptví a necháváme je vyvádět mladé, tím zahajujeme v posledních letech 20. století novou epochu záchrany koroptví pomocí rodičovských párků.
Poslední seminář s celostátní účastí se konal 31. 7. 1999, byl velice kladně hodnocen hlavně ze stran návštěvníků z celé republiky. Způsob záchrany koroptve polní za pomoci rodičovských párků byl mnohokrát publikován v Myslivosti a je k nahlédnutí na webových stránkách OMS Beroun.
V roce 2001 nás navždy opouští Jaroslav Řezáč starší, vynikající a dlouholetý odborník na chov koroptve polní. Jeho zkušenosti nám samozřejmě chybí, ale daří se nám ve sdružení udržet dvacet voliér na vypouštění koroptve polní za pomoci rodičovských párků. Koroptve vypouštíme dodnes, a protože je o koroptve a tuto metodu stále větší zájem, rozhodli jsme se společně s OMS Beroun, seminář o koroptvi polní zopakovat.
Samotný chov praktikujeme tak, že vypouštíme koroptve s rodiči, do příštího roku nám tedy zbývají pouze mladí jedinci, které komorujeme jako chovné hejnko o velikosti asi 50 kusů v hale s možností výběhu do voliéry o rozměrech asi 10 x 5 m. V prosinci rozdělujeme zvlášť kohoutky a zvlášť slepičky. Koroptve nejsou nějak speciálně šlechtěny, jsme přesvědčeni, že zasednout je schopna koroptev pocházející od rodičovských párků i z líhně. Zhruba v polovině března koroptve párkujeme a přemisťujeme je do snášecích beden o rozměru 50 x 50 x 100 cm. Bedny jsou asi 50 cm nad zemí se stříškou, aby na koroptve nepršelo. Z venku mají krmeliště, kde každý den dostávají čerstvé krmivo a vodu, dále zde musí být neustále dostatek písku, kvůli trávení. Potravu jim můžeme zpestřit čerstvou kopřivou. Zde budou párky asi do poloviny května, což odpovídá snášce v průměru asi 15 vajec. Takto roznesené koroptve přemisťujeme do připravených voliér v terénu.
Voliéra má nejčastěji rozměry 2,5 x 5 x 1 m, minimálně však alespoň 10 m2. Umisťujeme ji tak, aby nemohlo dojít k zaplavení vodou a bylo tam dostatek slunce po celý den. Tam kde budeme krmit uděláme přístřešek např. pás 1 x 2,5 m, který položíme na voliéru, aby se koroptve měly kam schovat před nepřízní počasí a měli jsme kam dát krmení, aby do něj nepršelo. Pletivo na voliéru používáme s co nejmenšími otvory 1,6 cm (králíkářské). Od spodní hrany voliéry dáme kolem do kola pás do výšky alespoň 25 cm, aby nám jednodenní kuřata drátěnkou neproběhla ven. Další přístřešek o rozměru cca 1 x 1 m máme připraven a umisťujeme jej nad hnízdo, kde bude slepička sedět. Před přemístěním párku do voliéry vysekáme asi 2 m2 porostu, aby se koroptve měly kde osušit. Dále ve voliéře vyhloubíme dva důlky o velikosti asi dvou dlaní jako budoucí hnízda a zasypeme je stařinou. Nad budoucí hnízda dáme ještě větve z jehličnanů, aby slepička měla klid při snášení a při pozdějším zasednutí. Do voliéry ještě dáme alespoň dvě lopaty písku.
Do takto připravené voliéry přemisťujeme párek a krmíme krmením pro nosnice (BŽN). K napájení používáme plastové kloboukové napáječky s množstvím asi 2,5 l vody. Podle počasí měníme vodu minimálně 2x za týden krmíme taky asi 2 až 3x týdně a párek pozorujeme z povzdálí, abychom jej zbytečně nerušili. Po patnácti dnech jdeme opatrně prohlédnout voliéru, abychom našli hnízdo. Pokud ho najdeme, zjistíme kolik má slepička vajec a při snesení asi 15 vajec sebereme slepičce krmení pro nosnice a dáme jí ječmen. Ječmen necháme tak dlouho, dokud slepička nezasedne, zpravidla to trvá necelý týden. Pokud slepička zasedne, vyměníme jí ječmen za pšenici. Je důležité si zapamatovat den zasednutí, protože od tohoto dne se za 24 dní vylíhnou malé koroptve. Těsně před vylíhnutím dáváme do napáječky vymezovací kroužek, aby se kuřátka neutopila. A dáváme nízkou misku na krmení - pro jednodenní koroptve se používá sypké krmení (BŽ1).
Koroptve krmíme sypkým krmením až do věku 3 týdnů. Potom přidáváme granulované krmení, kterým krmíme do 5 týdnů, poté koroptve navykáme na pšenici. Mícháme s granulemi na půl a postupně ubíráme, až je naučíme jen na pšenici. V průběhu krmení nesmíme zapomenout ani na prevenci proti syngamóze, po prvním týdnu dáváme koroptvičkám preventivně léky do vody (např. Chemizol nebo Albex) nebo do krmení. A po čtrnácti dnech opakujeme. Zvláště u voliér, které zůstávají na jednom místě, je pravděpodobnost nákazy velká.
Když se vylíhne hodně kuřat a zeleň ve voliéře nestačí, musíme koroptvím přidávat kopřivy. Koroptve zpravidla vypouštíme i s rodiči v průměrném věku 10 týdnů. Samozřejmě se nám nepovede ve všech dvaceti voliérách, aby slepičky stejně zasedly. Proto koroptve pouštíme až koncem srpna či začátkem září.
Ne ve všech voliérách se nám vždy podaří, aby slepička zasedla. Někdy se stane, že slepička uhyne v průběhu sezení na hnízdě. V takovém případě dáme do voliéry ještě malou voliérku o rozměru cca 1 x 1 x 0,5 m kam dáme buď kohoutka, nebo párek který nezasedl a podložíme jim jednodenní koroptví kuřata vylíhlá v líhni. Koroptve kuřata bez problémů přijmou, a to jak párky, tak samotní kohoutci. Malou voliérku odstraníme po třech dnech a další průběh krmení a odchovu následuje tak, jak jsme se již zmiňovali.
Nevyčíslitelnou cenou koroptví odchovaných vlastními rodiči je jejich přirozené chování, jsou podstatně lépe připraveny na vypouštění do volné přírody, než koroptve odchované v odchovně.
O veterinární dohled v líhňařskén středisku se stará MVDR. Bedřich Šmarda. Pravidelně dochází na kontroly, zajišťuje léky a při prodeji zvěře vypisuje veterinární osvědčení.
V LS Liteň se zabýváme odchovem koroptve polní již od roku 1990, kdy bylo právě do odchovny přivezeno 16 párů. Dnešní kapacita se pohybuje kolem 100 párů dospělých koroptví, což odpovídá produkci asi 3000 jednodenních kuřat. Díky dotaci od Ministerstva zemědělství je o koroptev zájem prakticky v celé republice. Největší zájem je však o koroptve odchované ve věku 10 a 12 týdnů. Odchovat koroptev od prvního dne vyžaduje velkou trpělivost a dostatek zkušeností, možná proto se umělého odchovu většina myslivců bojí. Proto bychom chtěli uveřejnit několik zkušeností jak dosáhnout co nejlepších výsledků.
Pro odchov asi 200 jednodenních koroptví je vhodná zděná místnost o rozměrech asi 16 m2, kde je okno s možností větrání. Do rohů místnosti dáme trojúhelníky, aby se později v rohu kuřata neumačkala. Do takovéto místnosti dáme kruh o průměru 170 cm a výšce alespoň 30 cm. V kroužku uděláme podestýlku nejprve z hoblinek asi 5 cm a udusáme, na hoblovky nasypeme zbytky sena, slámy, nebo lístky z vojtěšky 3 až 4 cm a znovu udusáme. Do takto připraveného kroužku umístíme umělou kvočnu do středu ve výšce 30 až 40 cm, aby teplota ve středu byla 30 až 34 °C. Teplota na kraji kruhu musí být maximálně 20 °C , aby kuřata měla možnost se ochladit. Od prvního dne kuřatům svítíme až do věku 14 dnů 24 hodin denně. Do kroužku umístíme alespoň dvě napáječky (malé), aby mezera mezi kloboukem a okrajem misky nebyla větší než 1 cm. Minimálně 1x denně dáváme čerstvou vodu a napáječku vypláchneme. Pro krmivo používáme plastové misky (pod květináč) s průměrem asi 20 cm a výškou 2,5 cm, do kroužku dáme alespoň 3 a krmíme sypkým krmivem minimálně 2x denně. Do dalšího krmítka dáme písek, který je pro koroptve velmi důležitý. Poslední krmítko používáme na čerstvý tvrdý strouhaný tvaroh, ten dáváme koroptvím od 1. až do 10. dne 2x denně hrst asi 5 dkg. Koroptve sledujeme hlavně prvních pět dní, kdy bývají ztráty největší. Dbáme na to, aby teplota v místnosti nepřesáhla 20 °C (větrat a podobně). Jakmile se kuřata nemohou ochladit, přehřívají se a hynou (začnou zívat). Po sedmi dnech odstraníme kroužek a pouštíme kuřata do celé místnosti. Po 10. dnu přestáváme kuřatům dávat tvaroh a místo něj jim přidáváme nasekané kopřivy. Sypké krmivo používáme do tří týdnů, pak začneme míchat s granulemi, potom pomalu přejdeme na granule, v 5. týdnu začneme míchat granule s pšenicí. Granule však přidáváme do pšenice až do věku 12 týdnů. Kuřatům topíme až (podle počasí) do věku 5 týdnů. Poté je začínáme otužovat, topíme pouze v noci. Po 5. týdnu je začínáme pouštět ven, na noc je ale podle počasí ještě zavíráme.




vychází v 7:20 a zapadá v 18:12 vychází v 18:54 a zapadá v 7:31 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...