Časopis Myslivost

Září / 2007

Populace koroptve polní – hlavní příčiny stávajícího stavu

Myslivost 9/2007, str. 6  Ing. Luděk KRÁLÍČEK
Koroptev polní patřila v minulosti mezi nejčetněji zastoupené ptáky v naší krajině, za gradaci druhu lze označit rok 1935, kdy bylo na území tehdejšího Československa uloveno 2 050 762 koroptví. Za zlatý věk koroptve lze označit celé období mezi koncem 19. století a zimou na přelomu roku 1939 a 1940. V tomto roce na území Moravy a Slezska zahynulo místy 91 – 100 % koroptví. Na ostatním území byly ztráty menší než 50 % spíše ojedinělé. Z těchto ztrát se populace koroptve na území Čech, Moravy a Slezska již nikdy nevzpamatovala. Tato skutečnost je o to zajímavější, že podobná situace se odehrála v zimě na přelomu let 1928 a 1929. Koroptve se však díky své vynikající reprodukční schopnosti velmi rychle dostaly na běžný, tedy z dnešního pohledu vysoký stav.

Příkladem regenerace stavů drobné zvěře může být údaj z časopisu Stráž myslivosti z roku 1934, strana 97, o odlovu z velkostatku Český Šternberk nad Sázavou (viz připojená tabulka č. 1).
Dochoval se i údaj o odstřelu predárorů v roce 1933: 22 lišek, 34 tchořů, 199 toulavých koček, 88 toulavých psů, 118 lasic, 657 veverek, 864 vran. 131 strak, 88 krahujců, celkem 2201 kusů zvěře. Z tohoto vyplývá, že na jeden ulovený kus zvěře cíleně chované připadal téměř jeden odlovený predátor! Dlužno ještě podotknout, že si autor, nadlesní Josef Liška v článku stěžuje, že poslední dva roky (1932 a 1933) trpí zajíci strongylózou.
Pro další ilustraci zlatého věku drobné zvěře na našem území, lze z dostupných údajů zjistit, že například na území Moravskoslezského kraje s výměrou honební plochy 2 578 094 ha bylo v roce 1935 uloveno 523 644 koroptví, 131 607 bažantů, 8533 divokých kachen, 388 413 zajíců a 81 578 divokých králíků. Na jeden hektar honební plochy včetně lesní půdy tak vychází 0,44 ks odlovené drobné zvěře.

Co je tedy hlavní příčinou, že se stavy koroptve již nikdy nevrátily na původní stavy?

Podle mého názoru jsou to dvě zásadní změny, které se v minulosti staly. Tou první je změna ekosystémová - změna struktury krajiny. Druhou je přechod od příznivých agrotechnických postupů, které umožňovaly i v agrocenózách vysoký stupeň biodiverzity, na postupy průmyslového zemědělství, které jsou neslučitelné s existencí druhů, které nejsou cíleně pěstovány nebo chovány. Obojí spolu velmi úzce souvisí.

Změny v krajině
Jedna z nejucelenější studií z ČR dokládající změny v Evropské krajině je publikace Krajina a revoluce od docenta Sádla a kolektivu vydaná v roce 2005. Tato publikace dává odpovědi na otázky jakým způsobem byla krajina postupně měněna od příchodu člověka po současnost. Nás ale bude nejvíce zajímat vývoj od roku 1940. Válečná léta nelze považovat za zvěři prospěšná zvláště s ohledem na nedostatek potravin a na nárůst pytláctví. Po roce 1945 došlo na našem území k poklesu obyvatelstva o více než 10 %, zaniklo množství lidských sídel. V důsledku těchto změn došlo ke značnému snížení civilizačního tlaku na krajinu. To se odrazilo postupným nárůstem ploch, které svým složením přestaly představovat ideální prostředí pro koroptev a ostatní typicky stepní druhy jako je sysel, křeček nebo tchoř stepní. Naopak stoupající plochy lesa a další vzrostlé zeleně vytvářely, alespoň zpočátku, lepší prostředí pro bažanta a zajíce. Následně ale došlo i v důsledku jiných systematických změn (legislativa snižující účinná opatření na ochranu drobné zvěře, celoplošná vakcinace) k nárůstu populací druhů typických pro les jako je liška, kuna, jezevec, jelen, výr, krkavec, jestřáb nebo divoké prase. Dnes se navrací i druhy, které se u nás nevyskytovaly více než sto let jako jsou rys, vlk a medvěd. Můžeme dnes konstatovat, že druhy kladoucí alespoň zčásti mláďata v lese nejsou v ohrožení a jejich početnost spíše narůstá, naopak druhy, pro které je domovem volná zemědělská krajina ubývají a jejich početnost se snižuje.
Jednoznačným důkazem změn v krajině je porovnání fotografií z let 1896 - 98 a roku 1998 v publikaci Letem českým světem původně vydané Vilímkovým nakladatelstvím, doplněná a vydaná kolektivem vedeným Jaroslavem Bártou v roce 1998. Zde můžeme na desítkách fotografií vidět změny, které jistě mají na populace živočichů nesmírný vliv. Nejzřetelnějším rozdílem na porovnávaných fotografiích je nárůst zarostlých ploch v okolí měst a v zemědělské krajině. Dalšími změnami, které měly na koroptve negativní vliv je rozšíření vedení elektrické energie a vybudování vyššího počtu silnic a železnic.
V roce 1898 v krajině bez remízků a vzrostlé zeleně, v krajině s malými políčky, které byly rozděleny travnatými mezemi a polními cestami, bylo uloveno na území Čech, Moravy a Slezska 519 135 koroptví. Pro tento typ krajiny platí označení kulturní step.

Změny související se zemědělstvím
Koroptev jako jedna z prvních reagovala poklesem stavů na nástup nových metod v zemědělství. Každý druh potřebuje dvě základní podmínky k přežití, prvním je dostatek potravy, druhou podmínkou je přežít a reprodukovat se.
Potrava pro koroptev se v součastných podmínkách v průmyslově obhospodařovaných lánech, kde je zemědělská půda jen jakýmsi substrátem bez života, fungující jen na základě dodaných hnojiv, nenachází. Živočišná složka důležitá zvláště pro kuřata je důsledně zlikvidována insekticidy. Rostlinná složka spočívající v semenech plevelů je pro změnu ošetřena selektivními herbicidy, které ponechají pouze cílovou plodinu. Z tohoto důvodu dnes nalézáme koroptve nejčastěji na okrajích měst a vesnic, na záhumencích nebo na letištích, kde ještě potravu mohou nalézt.
Přežití a reprodukce je pro volně žijící živočichy včetně koroptve v podmínkách průmyslového zemědělství mnohde v podstatě nemožná. Používaná mechanizace má stále vyšší pojezdové rychlosti, větší záběr a není výjimkou, že zemědělci za jeden den sklidí veškerou zemědělskou plochu v honitbě, druhý den ji polijí kejdou a třetí den podmítnou nebo zaorají.
Zánik sedláků se na myslivosti také podepsal negativně, každý sedlák byl myslivec (nebo aspoň pytlák, nikoli jak to vidíme dnes na kšeft, ale ze sportu nebo si prostě vylepšoval jídelníček), nebylo tedy v jejich zájmu zvěř systematicky hubit, ale co nejvíce podporovat. Dnešní profesní specializace zemědělců (agronom, zootechnik, mechanizátor) je sice důležitá, ale zvěř a podmínky pro zvěř tyto specialisty, pokud sami nejsou myslivci, většinou příliš nezajímají.

Příčiny a důsledky
Prvním zlomovým obdobím byla poválečná revoluční doba, vzhledem ke ztrátě kontinuity se hledal jiný přístup ke zvěři a myslivosti, dříve než se stačily vytvořit nové vztahy a struktury a pohled na celé zemědělské hospodaření, přišla další zlomová doba - období února 1948. Změna společenského a politického systému společně s hledáním vzorů v sovětském zemědělství s sebou přinesla zásadní negativní změnu z hlediska prostředí pro zvěř v zemědělské krajině - přišla násilná kolektivizace. Meze a menší rozlohy polí, které byly pro koroptev ideálním prostředím kvapem mizely. Zvláště meze dělící pozemky a okolí polních cest poskytovalo dostatek potravy i krytu, koroptev měla na menších pozemcích dobrou orientaci.
Přišla ale i "topolová mánie" a zakládání remízů, kdy aleje a remízy představují ideální prostředí pro predátory, pro dravé ptáky a drobné šelmy jsou tyto krajinné prvky vítaným odpočívadlem a krmítkem, pro drobnou zvěř jsou osamocené remízy v nekonečných lánech ekologickou pastí.
Začalo se také se zvyšováním produkce pomocí chemizace od DDT po Roundup. Výsledkem bylo radikální snížení pestrosti živočišné a rostlinné potravy, zlikvidování množství hmyzu a semen plevelů a nekulturních rostlin. Svůj díl také přidala desikace porostů před sklizní, ale třeba i používání Stutoxu na hubení hlodavců.
Samotnou kapitolou je neustálé zvyšování výkonu mechanizace, zemědělské stroje jsou stále rychlejší, výkonnější, tišší, s větším záběrem a hlavně stále větším devastačním účinkem na drobnou zvěř a mláďata srnčí zvěře.
Poslední dobou se pak zcela změnil systém pěstování plodin z hlediska druhů, radikálně narostla rozloha průmyslových plodin a zvýšily se rozlohy zemědělských monokultur tak, že je již běžným obrázkem, kdy jsou celé nejen farmy, ale i okresy a regiony "zaplaveny" jedním druhem momentálně ekonomicky výhodné plodiny. Diktát ekonomiky v zemědělské praxi.
A v neposlední řadě je třeba zmínit podstatný úbytek zemědělských ploch, masivně bující zástavba satelitních městeček a nekonečných skladových nebo logistických areálů kolem větších měst doslova požírá stovka hektarů vysoce bonitní dříve zemědělsky využívané půdy.

Další negativní aspekty pro koroptev
Velkou ranou pro koroptev bylo její vyloučení z lovné zvěře, což u mnoha myslivců vedlo k rezignaci na péči o koroptve, neboť v součastné době není možno s koroptví ekonomicky efektivně myslivecky hospodařit. Navíc dnes bez povolení státní správy ochrany přírody není možné koroptve komorovat.
Zvyšuje se také predační tlak na koroptve v důsledku legislativní ochrany predátorů, celoplošné vakcinace, zlepšování a rozšiřováním podmínek pro existenci predátorů, zvyšují se stavy i nových, dříve neznámých druhů predátorů jako jsou psík mývalovitý, mýval, krkavec. K tomu si musíme také domyslet jistou rezignaci myslivců na tlumení predátorů, a to zvláště v lesních honitbách.
Svůj negativní díl přináší i neomezená, resp. v podstatě neomezovaná rekreace a nekázeň návštěvníků přírody. O klidu pro zvěř v některých honitbách v turisticky exponovanějších oblastech lze asi jen těžko uvažovat.
Orgány ochrany přírody, a to ať vládní či nevládní, lpí na principech konzervativní ochrany, pro kterou má nejvyšší prioritu ochrana vodních a lesních společenstev (ideál divočina bez člověka), někde zcela vylučují princip obhospodařování obnovitelných přírodních zdrojů (řízený chov a lov) v populacích volně žijící zvěře, podporovány v tom ruku v ruce protimysliveckou kampaní zaměřenou na laickou veřejnost.

Čeho jsme dnes svědkem?
Dnešní doba má i co se týče přírodních procesů dvě roviny, první je ekonomická prosperita na základě intenzifikace a specializace. Druhou rovinou je konzervativní ochrana vyčleněných území s omezením nebo úplným vyloučením veškeré hospodářské činnosti včetně myslivosti. Málokdo z nás se chce smířit s tím, že myslivost bude jednostranně komerční záležitostí v duchu první varianty, nebo splní svoji roli užitečného hlupáka tím, že v počátku bude ovlivňovat přírodní systémy tak, aby došlo k jakési "ekologické rovnováze", kdy predátoři budou regulovat stavy druhů využitelných člověkem tak, že jejich odlov již nebude nutný, zcela v duchu druhé varianty.
Slabiny obou variant jsou následující, první nám nabízí produkty, které sice splňují veškeré normy, ale ve své podstatě jsou nekvalitní a špatně prodejné. Typickým příkladem je například potravinářská pšenice, u které každý rok sledujeme handrkování o její garantovanou cenu, stát podporuje její intervenční vývozy, protože u nás není prodejná. Když z ní vyrobíte rohlík, tak si nemůžete být jisti, zda to není zrovna ona potravina, která tím, že je neustále chemicky opečovávaná, nezpůsobuje ztrátu plodnosti v lidské populaci nebo tvorbu karcinomů.
Druhá varianta nám snad s výjimkou turistiky není schopna nabídnout nic, ani práci, ani využitelné produkty, pouze jalovou divočinu. Typickým představitelem je kůrovcová zóna v NP Šumava.
Obě varianty jsou navíc různým způsobem dotovány penězi získanými od daňových poplatníků.

Trvale udržitelný rozvoj = šance pro myslivost i koroptev
Základem trvale udržitelného rozvoje je využívání obnovitelných přírodních zdrojů. Mezi tyto zdroje patří také populace volně žijící zvěře včetně těch, které mají stanovený nějaký stupeň ochrany, tedy i koroptve.
Jistě dnes nikdo nebude po zemědělcích chtít, aby sekali svoje pole a louky kosou a orali volským spřežením. Hlavní prioritou by mělo být získání kvalitních potravin nezatížených chemizací. I zemědělská krajina se však musí využívat způsobem, který ji nepoškozuje a zajišťuje dostatek prostoru pro dříve běžnou biodiverzitu.
Hospodařit se musí umět komplexně se všemi složkami. Na zemědělské půdě se jedná o hlavní činnost - zemědělství a myslivost, která zajišťuje zemědělským pozemkům přidanou hodnotu v penězích za nájem, v produkci kvalitních potravin (zvěřiny) a kvalitně tráveného volného času. Jedinou šancí je zemědělce do mysliveckých aktivit co nejvíce zapojit, nebo jim za jejich vstřícnost nabídnou dostatečný profit jak formou nájemného z honitby, tak formou dodáním ekologicky kvalitní zvěřiny nebo formou poskytnutí pomoci při manuálních či jiných pracích.
Ne všechny zemědělské plochy mají dostatečný výnos. Na plochách, kde jsou výnosy nízké, je vhodné zemědělskou hospodářskou činnost co nejvíce omezit s využitím mysliveckých políček a agroenvironmentálních opatření, zvláště biopásů. Z pohledu koroptve je pak zcela nemístné zakládat s ostatními prvky v krajině nepropojené remízky a "lesíčky", to jen vytvoříme vhodné zázemí pro lišku a další predátory.

Vhodné dotační tituly v zemědělství
Jediným, ale zato poměrně vysoko dotovaným titulem, který běžnému zemědělci garantuje bez větší námahy (nepočítáme-li byrokratickou náročnost) 410 Euro/hektar/rok, jsou biopásy. Tento dotační titul zajišťuje pro zvěř dostatek krytu a potravy, snižuje intenzitu obhospodařování. Navíc snižuje predační tlak, protože se díky biopásům zásadním způsobem rozšiřuje plocha vhodná pro přežití volně žijících živočichů. Ti se pak nekoncentrují pouze v několika málo částech honitby, kde dosud naleznou dostatek potravy a krytu. Úkolem myslivců by mělo být co nejvíce ovlivnit hospodáře na zemědělské půdě směrem k využití tohoto ekonomicko ekologického nástroje a přesvědčit je o jeho výhodnosti.
Ostatní agroenvironmentální dotační tituly zvěři spíše škodí než prospívají, nejhorší jsou asi trvalé travní porosty, které snížily úživnost v honitbách s vyšší nadmořskou výškou na minimum, problematická je také pastva, zvláště zadrátování krajiny, kdy různé typy oplocení mohou spárkatou zvěř i usmrtit, k tomu přistupuje i eroze spojená s pastvou a dekontaminace pozemků močí a trusem.
Co se týče přiznání dotací zemědělsky hospodařícím subjektům, mělo by být naší snahou dotační tituly k podpoře šetrného hospodaření co nejvíce podporovat. Dotace by ale měly být odepřeny těm zemědělcům, kteří nejsou ochotni respektovat ani tak bazální věci jako je hlášení zemědělských prací a používání plašících zařízení. Do budoucna by také mělo být regulováno sklízení vysokými pojezdovými rychlostmi, vysokými záběry, sklizně od okraje ke středu, sklizně v noci a další negativní jevy jako používaní neselektivních chemických prostředků a podobně.

Predace
Nesporně jedním z hlavních negativních vlivů na stavy koroptví je neustále se zvyšující prefační tlak. V připojené tabulce č. 2 uvádím přehled o počtech ulovené zvěře - predátorů v roce 1933 na území tehdejšího Československa, k tomu pro porovnání počty ulovené zvěře - predátorů podle statistiky z roku 2005 jen na území České republiky. Tato čísla mluví sama za sebe a jsou snad dostatečně výmluvná o tom, jakému tlaku musí drobná zvěř čelit.. Přesto je nutné podotknout, že největším dílem se na úbytku drobné zvěře nejvíce podílí člověk svými systematickými zásahy do všech ekosystémů.

Dva dobré příklady ze zahraničí

Francie - program "Kde přežije koroptev, přežije i člověk"
Tento program byl ve své podstatě velmi jednoduchý, sedláci kteří se do něj zapojili se zavázali nepoužívat chemické prostředky na jeden záběr mechanizace od okraje každého zemědělského pozemku. Plochy jednotlivých plodin jsou ve Francii ale mnohem menší než v České reopublice, takže bylo bez chemie ponecháno mnohem více plochy než by tomu bylo u nás. Na těchto neošetřených pozemcích, zvláště zvěř pernatá, opět našla dostatek potravy, hmyzu a plevelných semen. K úspěchu přispělo také to, že většina pozemků je obhospodařována vlastníky, kteří jsou také lovci. Přestože se nepodařilo koroptev dostat na stavy před rokem 1945, jak se očekávalo, výsledkem bylo zastavení poklesu všech druhů drobné zvěře v honitbách.

Rakousko - reintrodukce sysla v Národním parku Neziderské jezero
Národní park Neziderské jezero je jedním z nejzachovalejších území střední Evropy. Mělké jezero přechází přes rozsáhlá rákosiště postupně ve step. Vzhledem k výskytu orla královského a raroha loveckého se ochranáři rozhodli v centrální části parku k založení kolonie syslů, který tvoří v přírodních podmínkách hlavní složku jejich potravy. Reintrodukce probíhala několik let zcela bez úspěchu, predace v založené kolonii činila 100 %. Takto vše probíhalo do té doby, než jednoho z ochranářů napadlo, že sysel je stepní druh a step je krajina bez stromů. Následně vykáceli v okruhu 500 metrů od založené kolonie veškeré stromy a vzrostlou zeleň. Od té doby sysel v dané lokalitě bezproblémově přežívá. Samozřejmě dochází k jeho predaci, ale její výše dovoluje jeho bezproblémovou reprodukci. Tento příklad jasně ukazuje možnosti systémové změny krajiny.

Závěr
Smyslem tohoto příspěvku není stanovení jakýchkoli dogmat. Současný myslivec musí především vycházet z místních podmínek a na jejich základě si může stanovit jasné cíle mysliveckého hospodaření a určit nástroje k jejich zajištění. Optimální je spolupráce všech subjektů, které mají na danou honitbu vliv a chov zvěře v co nejlepších podmínkách je jejich společným zájmem, bohužel však ne všude je to možné, vzhledem k výše popsaným jevům a skutečnostem.
Koroptev je příkladem, kdy se z druhu hojného stal druh ohrožený. Krkavec nebo kormorán je zase příkladem, kdy se z druhu ohroženého stal druh hojný. Obojí je dílem člověka a odrazem jeho neschopnosti kvalitně hospodařit s krajinou a populacemi volně žijící zvěře.

Přiložené dokumenty

Media_13688_35_5.xls Tabulka 1 (15,00 KB)
Media_13688_45_5.xls Tabulka 2 (16,00 KB)
vychází v 7:20 a zapadá v 18:12 vychází v 18:54 a zapadá v 7:31 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...