Časopis Myslivost

Září / 2007

Přeborník v ptačím skrývání

Myslivost 9/2007, str. 38  Text a snímky Jan RYS
U řady obdivovatelů přírody se v poslední době dostává do velké obliby lov zajímavostí a zážitků z ptačího světa nejen zrakem, ale i sluchem. S dalekohledem v ruce a nastraženým uchem pátrají po neznámých ceremoniích producírování různých opeřenců při zpěvu. S jedním dechem a zaujetím sledují ptačího zpěváka, jako scénu v divadle. Je jedno jestli tenorista pěkně zpívá, nebo jen hudlaří či primitivně křičí. Vždy jsou přitažlivě baveni a mnohý poznatek pro ně je užitečný k prosazení ochrany druhu, který již v krajině ubývá.
Zdánlivě snadná záliba klade dost značný nárok na trpělivost a možná i důvtip. Všichni ptáci totiž nebývají stejně dostupní k pozorování, mnozí - sotva spatří postavu člověka odlétají do dáli a mizí v bludišti zeleně. Právě u těchto opeřenců je třeba k seznámení trochu vynalézavosti a přehršel trpělivosti. Beznadějné je to ale s několika druhy vysloveně tajemnými mistry ve skrývání, jejichž životním prostředím bývá hustá bylinná vegetace. Umí se v ní krýt tak dokonale, skoro zázračně, ovšem díky také svému barevnému zbarvení hábitu. Leckterý zkušený ptáčník je za celý svůj život mnohdy ani jednou nespatří a když, tak náhodou, ale jen na moment.
K těmto mimořádně tajemným a neviditelným fantomům otevřené krajiny vedle křepelky patří i chřástal polní - "luční duch" - jak mu povětšinou přezdívají ornitologové. O způsobu života a hlavně přítomnosti tohoto toulavého ptačího harcovníka v loukách se můžeme dopídit jen za noci, od jara do léta. Sotva v květnu přicestuje do vlhčích luk a úhorů z jihoafrického zimoviště, prozradí se hned tokem; řezavým hlasem skřehotající namlouvací serenádu ke všem mlčenlivým samičkám v okolí, na které také doléhá touha po lásce. Halasný tok slyší na dálku několika set metrů od jeho rajonu. Chřástalích družek ale bývá poskrovnu a tak svou svatební ofertu musí opakovat noc co noc po mnoho dní, než se některá k němu dostaví. Cestu z dáli nemá mnohá k "vdavkám" jednoduchou, protože všichni chřástalové neradi přelétáváním opouštějí úkryt. Prodírají se tedy k samečkovi dlouho pěšky, hustou džunglí trav. Nejednou se stane, že místo samičky do jeho hájemství přichází "donchuán", který mu chce milostnici odlákat, to "domácího pána" hrozně rozzlobí. Zprvu s ním jen zvučně ostře komunikuje, ale brzy se na ním pouští. Sotva se dostane do jeho blízkosti mění hlas a začne vydávat zvláštní mručivé zvuky. Krouží kolem něho a nečekaně se náhle vší vervou vrhne do boje. Tráva nad nimi bouří jako hladina vody. Rvačku nezastaví ani světlo baterky, když si zblízka na ně posvítíte, abyste bojovníky zahlédli. V husté spleti travin ale stejně nic nevidíte, pouze slyšíte tvrdé údery letek. Bitka nemá dlouhého trvání, slabší včas odhadne své síly a rychle se dá na ústup. Je to slyšet ze vzdalujících úryvků jeho pochřástávání. Vítěz ho nepronásleduje, doprovází jen neúnavným chraplavě řezavým pokřikem bez sebemenší přestávky a není k utišení.
Chřástalí hlas může člověk napodobit hřebenem k česání vlasů, když jím ve stejném tempu jemně přejíždí přes hranu otevřené dýhové krabičky od sirek. Ne každý ale z žárlivých chřástalích "pruďasů" se dá takto přikládat do naší blízkosti, abychom si na něj mohli posvítit. Někteří opatrní včas odhalí naše šálení a nepřistoupí na hru. Samička v místě hnízdiště je absolutně nezjistitelná. Má v džungli travin pod stébly vyšlapány tunelovité chodníčky, po nichž hbitě pobíhá, aniž se jediný stvol pohne. Mluvit o párovém poutu chřástalí rodiny se nedá. Sameček je suverénně polygamní tvor. Když k sobě přiláká samičku, žije s ní jen do snesení prvních vajec a pak ji opouští. V době, kdy s ní žije, přestává v noci téměř volat. Znovu se naplno rozchřástá, když se dá do lákání další vdavek chtivé partnerky, třeba v blízkém okolí. Nemá-li úspěch, rozhodne se přemístit na jinou lokalitu, někdy i hodně kilometrů daleko. Našim ornitologům se to podařilo zjistit pomocí kroužků zcela věrohodně. Na Šumavě v květnu byl na známém teritoriu chřástalů okroužkován sameček a skoro přesně za měsíc byl znovu odchycen v západním Švýcarsku při svém obvyklém pokoušení slípek k milostným hrátkám.
Samičce je od přírody přisouzeno osamoceně se postarat dvakrát do roka o zachování rodu. Zahřívá vajíčka na hnízdě 17 dní; když se vylíhnou mláďata, po oschnutí je hned odvádí a vzorně pečuje o jejich výchovu. V prvních dnech jim nalézá potravu, podává drobný hmyz, zelené části plevelů nebo semínka, často i několikamilimetrové živočichy. Po čtvrtém dnu od vylíhnutí to už umí sami - starat se o svůj hladový žaludek. Dospívají během dvou měsíců.
Nepříznivý čas pro chřástalí populace u nás je v období zemědělské senoseče. V té době se musí snažit uniknout smrti pod rychlým žacími stroji. Útočiště hledají v obilných lánech polí, které však pro ně nejsou mnoho bezpečné před predátory, a hlavně málo úživné. Lepší prostředí pro úkryt nacházejí v jetelištích; těch ovšem v té době, po první seči, bývá ještě málo vzrostlých. Asi také proto v naší přírodě pravidelně kolísá početnost chřástalů polních, když k tomu ještě přistupují náhlé zvraty počasí. Jejich život má pro nás ještě mnoho záhad, které je třeba rozluštit, aby se mohlo něco udělat pro ochranu tohoto druhu. Určitě by měla být co nejdříve vypracována a prosazena lepší strategie poznání jejich životního prostředí.

vychází v 7:20 a zapadá v 18:12 vychází v 18:54 a zapadá v 7:31 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...