Časopis Myslivost

Září / 2007

Současná problematika kamzíka horského v Jeseníkách

Myslivost 9/2007, str. 34  Ctibor BABIČKA, Vladimír DIVIŠ, Jiří HANÁK
Kamzík horský v Jeseníkách bude mít za 6 let stoleté výročí vzniku této populace. Se zájmem proto sledujeme problematiku kamzíka horského na Českokamenicku, kde byl introdukován před 100 roky. Na semináři konaném k tomuto výročí v Děčíně koncem května 2007 jsme zaznamenali poněkud citlivější přístup a lepší vzájemnou spolupráci zainteresovaných stran než je v Jeseníkách.

V oblasti Hrubého Jeseníku je situace poněkud složitější a i přes nové vyhlášení oblasti chovu kamzíka horského v Jeseníkách (21. prosince 2004) je situace z pohledu trvalého zachování kamzíka horského ne zcela jasná. Jelikož v nedávné době bylo toto v tisku publikováno a podrobně rozebráno (Mlčoušek, 2007), proto se v našem příspěvku zaměřujeme jen na několik stěžejních současných problémů chovu kamzíka horského po znovuobnovení oblasti chovu.
Zásadním problémem je současné zařazení honiteb do jakostních tříd a stanovený normovaný a minimální kmenový stav kamzíků v Jeseníkách. V době nejvyšších stavů pravděpodobně přesahovala početnost kamzíka horského v Jeseníkách 1000 ks, normovaný kmenový stav byl stanoven na 800 ks (roky 1979 - 1982) a nejvyšší sčítaný stav byl 748 ks v roce 1981. Postupně se normovaný kmenový stav snižoval na 600, 430, 399, 260 a 145 ks. Dnes je skutečnost naopak zcela odlišná. Po úpravě normovaného kmenového stavu v průběhu roku 2006 z původních 145 ks a minimálního kmenového stavu 101 ks na 151 ks a minimálních kmenových stavů na 106 ks je současná situace následující. V roce 2006 byly hlášeny zřejmě neúplné jarní kmenové stavy pouhých 84 ks, což nedosahovalo ani stanovených minimálních kmenových stavů a tato skutečnost byla publikována (Knápek, 2006). Při letním sčítání 2006 pak byl hlášený stav 187 ks a domníváme se, že to bylo hlavně z důvodu, aby byla podložena možnost dalšího odstřelu kamzičí zvěře. Zřetelně je jednak podhodnocena výše normovaného kmenového stavu a také je krajně nevhodně stanovena jeho skladba. Poměr pohlaví více než 1 : 2 ve prospěch kamzic by byl vhodný nanejvýš v případě, že by byl zájem o rychlé zvýšení stavů. Z hlediska vyhlášky MZe č. 491/2002 Sb. o způsobu stanovení minimálních a normovaných stavů zvěře a o zařazování honiteb nebo jejich části do jakostních tříd v § 4, odst. 5, písm.b) je všeobecně u všech druhů spárkaté zvěře špatně stanoveno procento zastoupení samčí zvěře ve věkových třídách (zkuste si například vytvořit pro odstřel fungující graf - model) a navíc jedině u kamzičí zvěře z neznámého důvodu je stanoven poměr pohlaví 1: 2.
Jak modelově obhospodařovat populaci, když legislativně je stanoven věková skladba kamzíků v II. a III. věkové třídě pouze celkem 50 % a v I. věkové třídě je stanoveno také 50 %. Stejně tak u kamzíčat zastoupení v normovaných kmenových stavech 22 %, při koeficientu přírůstku 0,2; resp. 19 % zastoupení kamzíčat při koeficientu přírůstku 0,3. Odkud se tam ta kamzíčata a nakonec i mladí kamzíci vezmou? Chtělo by také vysvětlit u všech druhů spárkaté zvěře co je myšleno v I. věkové třídě věkem 1 rok - je to mladá samčí zvěř a nebo již zvěř dvouletá jak to bývalo dříve u spárkaté zvěře vyjma srnců?
Myslíme si, že by měl být poměr pohlaví stanoven 1 : 1 a tím by bylo zajištěno, že by byla možnost většího lovu trofejově vyzrálých kamzíků, ale i kamzic, přičemž přírůstek by byl stejný jako v současnosti. Myslíme si, že stav 300 ks kamzičí zvěře pro Jeseníky by mohl být únosný. Bylo by to pouhých 10 ks kamzičí zvěře na 1000 ha lesa v oblasti chovu. A nebo alespoň při přibližném zachování počtu kamzic a zvýšení koeficientu přírůstku na 0,3 upravit normovaný kmenový stav na 200 ks při poměru pohlaví přibližně 1 : 1,1 ve prospěch kamzic. Zásadní je, že by tím nedošlo k zvýšení přírůstku mladé zvěře oproti současnému stavu. Možnosti i v našich podmínkách v ČR bez větších problémů udržovat v lese stavy kolem 150 ks spárkaté zvěře na 1000 ha, aniž by se to muselo příliš projevit na poškození dřevin, byly nedávno publikovány autory z Ústavu biologie obratlovců AV ČR v Brně a Lesnické a dřevařské fakulty MZLU v Brně (Kamler, Plhal, Dvořák, 2007).
Druhou otázkou je - byl kamzík horský v Jeseníkách skutečně tak významným devastujícím činitelem pro přírodu? V tisícovém stavu a koncentraci výskytu na některé botanicky významné lokality např. Velký a Malý kotel možná ano, i když se tam chráněné rostliny i při tomto výskytu zachovaly. A škodili více kamzíci, které je přes den vidět a nebo tehdejší tisícové stavy jelení zvěře? Máme na to odlišný názor a vezměme si příklad z biosférické rezervace Pálava. Co se tam dnes děje po zrušení chovu koz bezoárových a mufloní zvěře? Sukcese náletů listnatých dřevin a nežádoucích rostlin je takového rozsahu, že k zachování vzácného rostlinstva - hlaváčků, kosatců a řady dalších druhů je dnes nutné opásat plochy kozami domácími a provádět likvidaci náletů doslova všemi dostupnými prostředky. Nenastane něco obdobného v Jeseníkách? Vždyť je všeobecně známo, že některé trávy - například ostřice - spásal jen kamzík. Ve vrcholových partiích Jeseníků se v minulosti páslo velké množství skotu a ovcí a nebyla to právě jedna z příčin zachováni vzácně flóry? Především z důvodů, že pastvou kopytníků byly potlačovány agresivní rostlinné druhy a navíc rozrušování povrchu půdy kopytníky mělo význam zvláště pro dvouděložné rostliny v možností úspěšného vyklíčení semen. Otázku nitrifikace půdy dusíkem z trusu zvěře považujeme oproti současným exhalacím a okyselování půdy za málo podstatnou. Porovnejme rozsah vznikajících škod působených spárkatou zvěří ohryzem a okusem na lesních porostech oproti poškozování lesů exhaláty, hmyzími a jinými škůdci, těžkou mechanizací a to včetně eroze půdy po ní. A působení spárkaté zvěře je pak jen jejich malým zlomkem. Nejjednodušší je najít a vyznačit si škůdce a ostatní nevidět, protože změny všech ostatních škodlivých činitelů k lepšímu jsou příliš složité.
Některé odborné problémy a návrhy v chovu kamzičí zvěře po vyhlášení oblasti chovu byly s určitými rozbory publikovány (Hanák, 2006). K nim uvádíme z posledních roků alespoň následující. Odstřel kamzičí zvěře v posledních letech proti dřívějšku je v současnosti velmi nízký, kdy např. v roce 1992 bylo uloveno 272 ks a více let bylo loveno přes 200 ks ročně. V roce 2006 bylo uloveno 15 ks, návrh plánu lovu byl 23 ks. Poradní sbor oblasti chovu doporučil vzhledem k jejím biologickým zákonitostem jako maximálně možný lov 9 ks kamzičí zvěře, což odpovídalo pravděpodobné míře sanitárního odstřelu. Není se čemu divit, že přes nízké stavy je kamzičí zvěř lovena, vždyť uživatelé honiteb ji mají cenově započtenou v nesmyslně vysokých statisícových nájmech za honitby a často z hlediska atraktivnosti jejího lovu šli proto do výběrových řízení za jakoukoliv finanční cenu.
Další skutečností je snižující se zájem předložit ulovenou kamzičí zvěř k chovatelskému hodnocení na chovatelských přehlídkách trofejí, i když v drtivé většině je lovena tuzemskými lovci. Nanejvýš jsou předloženy bodovací tabulky jejichž exaktnost nelze kontrolovat a někdy i fotografie. Například na chovatelské přehlídce trofejí za myslivecký rok 2006 konané v roce 2007 bylo fyzicky předloženo jen pět kamzičích trofejí, tj. 33 % z ulovené a dále jen tři trofeje z roku 2005. Na chovatelské přehlídce trofejí v roce 2006 to bylo 41 %, v roce 2005 73 %, v roce 2004 53 %.
Zásadní je v posledních letech otázka vysokého podílu lovených chovných kusů. Jestliže z dřívější doby bylo přibližně z 900 ks ulovené kamzičí zvěře hodnocené ve vztahu bodová hodnota bodů CIC a věk uloveného kusu v průměru 18,5 % chovných - kamzíci 19 %, kamzice 17 % (Mlčoušek, 1993), tak např. u předložených trofejí z lovu roku 2006 to bylo 62,5 %, 2005 - 55,5 %, 2004 - 45,5 %. Víc netřeba komentovat. Je to dáno zřejmě tím, že je převážně lovena mladší zvěř z důvodu nedostatku starých a věkem trofejově dozrálých kamzíků a zčásti to platí i pro kamzice. V posledních letech byli uloveni ponejvíce kamzíci ve věku 4 let a mnozí již měli bodové hodnoty růžků 93 až 95 bodů CIC (tříletí k 90 bodům CIC) a kdyby jen při dalším kratším přírůstku růžků dosáhli bodových přirážek za věk - tak z nich část mohla být nad spodní hranicí pro přiznání bronzových medailí. Byla i honitba, kde nedávno v jednom roce byli takoví kamzíci uloveni v počtu několika kusů místo plánovaných kamzic. Lze se jen domnívat jak je takto prováděným lovem chovatelsky a trofejově nadějných kusů devastován do budoucnosti genofond zdejší kamzičí zvěře.
Závěrem konstatujeme, že populace kamzíka horského i přes provedené úspěšné vysazení v Jeseníkách, přizpůsobení se daným místním podmínkách, životaschopnosti populace po třicet generací a dřívějšímu nárůstu kmenových stavů, je v současnosti v podstatě ohrožena zánikem. Do současné doby kamzík vymizel z řady lokalit, kde se dříve vyskytoval a na značné části ostatního území s výskytem jsou jeho početní stavy velmi nízké (okres Bruntál a Jeseník). V současnosti je většina kamzičí populace rozšířena v okrese Šumperk v oblasti honiteb navazujících na Mravenečník. Jedná se o čtyři honitby - Kamenec, Medvědí hřbet, Pec a Sedmidvory. V těchto honitbách byl také v posledních několika letech, až na ojedinělé sanitárně lovené kusy v jiných honitbách, prováděn jeho již značně omezený lov. Situace je již podstatně jiná, než bylo publikováno před 20 roky (Babička, Diviš, Kozák, 1987). Tehdy byla kamzičí zvěř v Jeseníkách na vrcholu rozvoje své početnosti a byla mimo jiné vyhodnocena také problematika vazeb mezi kamzičí zvěří a tehdy vrcholícím výskytem rysa ostrovida v Jeseníkách po jeho nepochybné reintrodukci. Dnes je kamzíků méně než šestina (možná i desetina) co dříve a totéž platí i pro rysa ostrovida, kdy jeho současná populace v místě výskytu kamzíků jsou nejvýše tři jedinci.
Výskyt v Jeseníkách je nejsevernějším evropským výskytem kamzíka horského poddruhu Rupicapra rupicapra rupicapra a jednou z mála podařených introdukcí. Neúspěšné pokusy vysadit kamzíka horského byly učiněny např. ve Skandinávii (Norsko) i jinde. Jedním z mála dalších úspěšných vysazení kamzíka horského bylo provedeno na Novém Zélandu. Stejně jako později do Jeseníků v roce 1913, tam daroval císař František Josef I. v roce 1907 dva kamzíky a šest kamzic a tito byli vysazení na úpatí hory Mount Cook na jižním ostrově. Tato populace se za několik desetiletí rozšířila v celém pohoří ostrova. V posledních dvaceti letech se stala kamzičí zvěř, stejně jako ostatní zde vysazená spárkatá zvěř, škodlivou zvěří. Proto se její stavy snižují všemi dostupnými prostředky. Jak vypadá situace po vysazení kamzíka horského v Argentině není známo.
Taková situace v Jeseníkách nehrozí, dnes bychom si přáli, aby kamzík horský z Jeseníků jako druh nakonec úplně nevymizel. Vysazení kamzíků v Jeseníkách byl skvěly a úspěšný biologický pokus, i když dnešní pohledy původní - nepůvodní jsou proti němu. Ale co je ještě ve valné míře v naší přírodě dnes původní či nepůvodní? A také by to bylo znevážení vysoce odborně fundované práce několika generací lesníků a myslivců. Na rozdíl od pracovníků ochrany přírody (CHKO Jeseníky) se domníváme, že kamzík horský do přírody Jeseníků v přiměřených stavech již patří a měl by zde být jako druh zachován.

vychází v 7:20 a zapadá v 18:12 vychází v 18:54 a zapadá v 7:31 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...