Časopis Myslivost

Září / 2007

Uvádění honiteb do souladu se zákonem - První rozsudek jménem republiky

Myslivost 9/2007, str. 26  Milan KUBŮ
V časopise Myslivost č. 7/2007 byl publikován článek Ústavní soud – pojistka zákonnosti, ve kterém jsem pokračoval v „seriálu“ o problematice výkladu k některým ustanovením zákona č. 449/2001 Sb. o myslivosti, zejména pak k nesprávnému výkladu přechodného ustanovení § 69 o zachování existujících honiteb při jejich uvádění do souladu se zákonem o myslivosti, jak státní správou myslivosti na krajském úřadu, tak i na Ministerstvu zemědělství. Podrobně jsem čtenáře informoval časopisech Myslivost č. 11/2005, 1/2006, 3/2006, 4/2006, 6/2006 a již zmíněném čísle 7/2007.


Na podporu správnosti našich tvrzení byla použita řada justičních rozhodnutí např. Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka Pardubice, Nejvyššího soudu ČR a na porušování zákona o myslivosti při uvádění honiteb do souladu jsem upozornil nejen hejtmana Krajského úřadu pro Středočeský kraj, ale přímo i ministra zemědělství.
Na existující rozsudky byl rovněž upozorněn i Městský soud v Praze a přesto dokázal vydat Rozsudek jménem republiky č. j. 11 Ca 255/2005-77 ze dne 31. října 2006, ve kterém dovozuje, že: "Z právního spisu jednoznačně vyplývá vůle vlastníků honebních pozemků založit honební společenstvo H..a nikoliv vůle změnit původní honitbu." Konec citace. Tento názor vedl k situaci, že v existující honitbě byla vytvořena nová honitba, naprosto v rozporu se všemi ustanoveními zákona o myslivosti. Díky "vůli" vlastníků honebních pozemků, ale hlavně díky nekompetentnosti úředníků státní správy myslivosti, tak vlastně vznikla z vůle vlastníků honebních pozemků nová honitba v existující honitbě, proti vůli honebního společenstva - držitele honitby a v rozporu s ustanoveními zákona o myslivosti.
Proti tomuto rozsudku byla podána držitelem honitby Honebním společenstvem P. kasační stížnost Nejvyššímu správnímu soudu v Brně, prostřednictvím Městského soudu v Praze, který dne 27. června 2007 vydal Rozsudek jménem republiky č. j. 11 Ca 168/2007 a v kterém zrušuje rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2006, č. j. Ca 255/205-77 a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
1. Stěžovatel - Honební společenstvo P.:
* označil za důvody kasační stížnosti skutečnosti uvedené v ustanovení § 103, odst. l písm. a) a b) zákona č. 150/2002 Sb. soudního řádu správního,
* ve stížnosti označil rozsudek městského soudu za nezákonný z důvodu nesprávného posouzení právní otázky soudem,
* namítá, že řízení soudu je vadné, neboť skutková podstata z níž soud vycházel nemá oporu ve spisech, je s nimi v rozporu a byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem, že to mohlo ovlivnit zákonnost.
2. Nejvyšší správní soud v Brně zjistil :
* Honitba P., která byla uznána 8. 6. 1999, byla uvedena do souladu na valné hromadě HS 20. 7. 2002 a do rejstříku HS zaregistrována dne 19.8.2002. Městským úřadem S. bylo dne 29.1.2003 vydáno rozhodnutí o uvedení honitby do souladu, proti kterému bylo podáno odvolání, na jehož základě KÚ rozhodnutí správního orgánu prvého stupně zrušil.
* Dne 5.2.2003 podal přípravný výbor Honebního společenstva H. návrh na zahájení řízení o uznání honitby H., což stěžovatel označil za nepřípustné, neboť veškeré pozemky nově navrhované honitby byly součástí honitby P., jejíž držitel s rozdělením nesouhlasí. Vlastníci dotčených pozemků již sice nebyli členy Honebního společenstva P., ale ukončením jejich členství nebyly vyčleněny jejich pozemky z honitby P.. Výsledkem řady na sebe navazujících rozhodnutí byla správními orgány uznána honitba H.
* Honební společenstvo P. uznání honitby H. napadlo žalobou u Městského soudu v Praze z důvodu procesních nedostatků i nesprávného posouzení dotčené problematiky. Městský soud Praha však žalobu zamítl a v odůvodnění předeslal, že se zabýval pouze otázkou uznání honitby H., nikoliv registrací HS H či transformací HS P. dle zákona č. 449/2001 Sb. o myslivosti. Městský soud v Praze rovněž předeslal, že není pravdou, že zákon č. 449/2001 Sb.neumožňuje vznik "honitby v honitbě". Navíc postupem některých vlastníků honebních pozemků nedošlo ke vzniku "honitby v honitbě", nýbrž šlo o faktické rozdělení původní uznané honitby z vůle těchto vlastníků.
* Kasační stížnost je podle § 102 a následujícího soudního správního řádu přípustná. Stěžovatel opírá kasační stížnost o nezákonnost rozhodnutí spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem a vadu řízení.
3. Nejvyšší správní soud v Brně v Rozsudku jménem republiky definuje několik základních pojmů:
* myslivost podle § 2 písm. a), zákona č. 449/2001 Sb. o myslivosti,
* pojetí principu honebních a nehonebních pozemků podle § 2 písm. f ) a e) cit. zákona,
* ukončení členství člena honebního společenstva dle § 26 odst. 3 cit. zákona,
* zachování honiteb a obor uznaných podle dosavadních předpisů - § 69 přechodná ustanovení,
* článek 7 Ústavy České republiky o šetrném využívání přírodních zdrojů a ochranu přírodního bohatství a článek 11 odst. 3 Listiny základních práv a svobod o závazku vlastnictví, které tvoří ústavněprávní rámec posouzení podstaty dané věci, a opírají se o nich konstatované nálezy Ústavního soudu a to:
Nález Ústavního soudu ze dne 13. 12. 2006 Pl. ÚS 34/03, publikovaný pod č. 49/2007 Sb., v němž Ústavní soud dospěl k několika závěrům:
A) myslivost a právo myslivosti jsou v podmínkách ČR společenskými aktivitami aprobovanými státem k ochraně a rozvoji jedné ze složek životního prostředí - zvěře,
B) myslivost ve svém důsledku je cílevědomá a regulovaná činnost k ochraně a rozvoji přírody,
C) realizace myslivosti a práva myslivosti je v obecné rovině legitimním omezením vlastnického práva a jejich prostřednictvím naplňuje stát svou ústavní povinnost zakotvenou v čl. 7 Ústavy,
D) pokud by vlastnické právo bylo vykonáváno takovým způsobem, který by eliminoval myslivost a výkon práva myslivosti, byl by výkon vlastnického práva v rozporu s čl. 11 odst. 3 Listiny,
E) plnění ústavní povinnosti nelze nemít za plnění úkolu v obecném, či dokonce ve veřejném zájmu,
F) podle české úpravy je myslivost prostředkem k dosažení optimalizace chovu zvěře,
G) omezení vlastníka honebního pozemku není nelimitováno, myslivost lze provozovat podle zákona jen v rámci honitby a je vyloučena na nehonebních pozemcích,
H) jednotlivé složky myslivosti, resp. práva myslivosti od sebe nelze oddělit a jako celek jsou legitimním omezením vlastnického práva ve smyslu čl. 11 odst. 3 Listiny,
I) myslivost představuje činnost ve veřejném zájmu a hlavní cíl chráněný zákonem o myslivosti - ochrana zvěře - nesmí být ohrožen a nelze tedy bez výhrad a za všech okolností trvat na uzavření dohod se všemi vlastníky honebních pozemků zahrnovaných do honitby,
J) právo myslivosti není právem, které je spjato s vlastnickým právem k honebnímu pozemku, ale honební pozemek je jako jednotka tvorby honiteb pouze prostředkem teritoriálního vymezení honitby, je tedy kvantitativním předpokladem práva myslivosti,
K) výkon práva myslivosti neplyne přímo z vlastnického práva k honebnímu pozemku, nýbrž závisí na splnění dalších podmínek vyplývajících ze zákona a za určitých okolností je možný i proti vůli vlastníka honebního pozemku,
L) dochází-li při výkonu práva myslivosti užíváním honebních pozemků k zásahu do ústavně garantovaných práv vlastníků honebních pozemků, jedná se o omezení proporcionální z hlediska cíle a účelů, k němuž právo myslivosti směřuje, taková omezení se tedy nacházejí v mezích ústavnosti,
M) přechodné ustanovení § 69 umožňuje zachovat honitby a obory uznané podle dosavadních předpisů a stanoví rovněž pravidlo přechodu na nové právní požadavky nové právní úpravy a je zcela v souladu s pravidly intertemporality,
N) honební společenstvo je zakládáno programově za účelem realizace myslivosti, tedy k ochraně zvěře, a zákonný zánik honebních společenstev by mohl ohrozit naplnění zákonného účelu myslivosti, čímž by stát nezjistil plnění své ústavní povinnosti podle čl. 7 Ústavy.

Nález Ústavního soudu ze dne 6.3.2007, Pl. ÚS 3/06, v němž Ústavní soud dospěl k závěrům:
A) samostatným zánikem členství v honebním společenstvu nedochází k žádné změně honitby, ta je totiž uznána (a pozemkově vymezena) správním rozhodnutím,
B) pozemky vlastníka, jehož členství zaniklo, zůstávají proto součástí honitby, v jejímž rámci vykonává myslivost (§ 17 odst. 1), resp. právo myslivosti (§19 odst. 1, písm. b), nadále honební společenstvo, neboť vystoupení člena z honebního společenstva se nemůže dotknout správního rozhodnutí o uznání honitby (§ 18 odst. 1),
C) při transformaci honebních společenstev pak není třeba vydávat konstitutivní rozhodnutí o nové registraci společenstva, ale pouze deklaratorní individuální správní akt. o splnění podmínek zákona č. 449/2001 Sb.,
D) honební společenstva vzniklá podle zákona č. 23/1962 Sb. účinností nové právní úpravy ze zákona nezanikla a s novou registrací by vedle sebe existovaly dva zcela identické subjekty, což je právně nepřípustné.

Kombinací závěrů v citovaných nálezech Ústavního soudu je vyslovená zásada, že ústavněprávní garance myslivosti a práva myslivosti jsou legitimním omezením vlastnického práva a tato zásada se projevuje v daném případě tak, že se zánikem členství vlastníka honebních pozemků v honebním společenstvu nelze spojovat vyčlenění jeho pozemků z honitby, jejímž držitelem je honební společenstvo. Důvody spočívají jak v hmotněprávní potřebě kontinuity péče o ekosystém, tak i v procesněprávní nemožnosti změny správního rozhodnutí o uznání honitby pouhým zánikem členství vlastníka pozemku v honebním společenstvu. Pokud tedy vystoupivší členové budou mít v úmyslu vykonávat právo myslivosti v nově uznané honitbě, mohou takového stavu dosáhnout za použití institutů, které jim k tomu zákon č. 449/2001 Sb. výslovně dává, tedy zejména prostřednictvím rozdělení honitby, podaří-li se jim prosadit podání takového návrhu držitelem honitby.
Potřebu kontinuity výkonu práva myslivosti v rámci původních honebních společenstev lze podepřít i dalším argumentem, kdy mezi vlastníky honebních pozemků nelze rozlišovat podle umístění jejich nemovitostí v rámci uznané honitby. Pokud by totiž pozemky některých vlastníků byly umístěny tak, že by jejich vynětí zapříčinilo nesouvislost honitby z hlediska její plochy a rozlohy, či její příliš malou šířku, dotklo by se vyčlenění těchto pozemků stávající honitby mnohem více než vyčlenění pozemků jiných vlastníků, jejichž pozemky jsou prostorově lokalizovány na okraji honitby. Vyjmutí takových pozemků by mělo za následek tu skutečnost, že dotčená honitba by přestala splňovat stanovené požadavky. Tento argument má svůj právní odraz v ústavně zakotvené zásadě zákazu diskriminace (čl. 3 odst. 1 Listiny základních práv a svobod), neboť členové prvně zmíněné skupiny vlastníků by se oprávněně mohli cítit dotčeni tím, že by jim nebylo umožněno zároveň s ukončením svého členství v honebním společenstvu "vyjmout" své pozemky z uznané honitby, kdežto jiným by tato možnost z výše uvedených důvodů odepřena nebyla.
Je tedy zřejmé, že městský soud posoudil danou věc příliš úzce, pokud se nezabýval vyčleněním honebního pozemku z uznané honitby při zániku členství vlastníka tohoto pozemku z uznané honitby, při zániku členství vlastníka tohoto pozemku v honebním společenstvu, ale restriktivně omezil předmět své přezkumné činnosti pouze na posouzení formálních náležitostí uznání nové honitby. Ve výroku prvostupňového rozhodnutí, které bylo napadeným rozhodnutím změněno, je definována výměra honitby P. a specifikace do ní zařazených honebních pozemků. Honitba P. je podle § 17 odst. 2 zákona č. 449/2001 Sb. tvořena souvislými honebními pozemky, při vzniku a uznání honitby tedy nelze odhlédnout od námitek zpochybňující výměru a hranice honebních pozemků uvedených přímo ve výroku rozhodnutí o uznání honitby.
Městský soud zvolil nesprávný výklad podmínek uznání společenstevní honitby a jeho rozhodnutí je v důsledku tohoto nesprávného posouzení nezákonné. S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud uzavírá, že Městský soud v Praze pochybil, když žalobu Honebního společenstva P. jako nedůvodnou zamítl podle ustanovení § 78 odst. 7 s.ř.s. a proto Nejvyšší správní soud v Brně rozsudek Městského soudu v Praze pro nezákonnost zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 110 odst. 1 s.ř.s.). V novém rozhodnutí pak Městský soud Praha rozhodne také o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti, ve smyslu ustanovení § 110 odst. 2 s.ř.s.

Závěrem lze vyjádřit uspokojení nad tím, že zákon č. 449/2001 Sb. o myslivosti začne být po šesti letech od jeho účinnosti konečně vykládán správními orgány a soudy tak, jak byl koncipován a v souladu s jeho ustanoveními. Filozofie zákona, která nebyla řadou institucí pochopena či nechtěla být pochopena, byla citovanými nálezy Ústavního soudu a Rozsudkem Nejvyššího správního soudu v Brně opět očištěna. Cesta k očistě byla dlouhá, trvala pět let, stála mnoho úsilí, avšak stálo to za to. Řada občanů bude muset změnit svůj pohled na myslivost a právo myslivosti. Ústavním soudem v Brně a Nejvyšším správním soudem v Brně bylo definice jasně stanoveno: Myslivost a právo myslivosti jsou prostředkem k dosažení optimalizace chovu zvěře, musí být chápány jako celospolečenská aktivita k ochraně zvěře, cílevědomá a regulovaná činnost k ochraně a rozvoji přírody, jejichž prostřednictvím stát naplňuje svou ústavní povinnost v obecném a veřejném zájmu, která nesmí být eliminována výkonem vlastnického práva, jež může být legitimně omezeno myslivostí, resp. právem myslivosti jako celkem.
Naproti euforii z vítězství však zůstává smutek nad velkými ztrátami vinou neprofesionálních a nezákonných rozhodování, které celý proces uvádění honiteb do souladu se zákonem provázely a na něž byly správní orgány upozorňovány. Ztráty za nezákonná a účelová rozhodnutí nesla honební společenstva či uživatelé honiteb. Nyní přišla doba, kdy ztráty budou vyčíslovány a uplatňovány.
Milan KUBŮ
jednatel OMS ČMMJ Příbram

vychází v 7:10 a zapadá v 16:18 vychází v 17:44 a zapadá v 8:54 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...