Časopis Myslivost

Září / 2007

Ve Sněmovně se besedovalo o myslivosti

Myslivost 9/2007, str. 10  red
Před začátkem parlamentních prázdnin se z iniciativy předsedy Kulturně propagační komise ČMMJ Mgr. Miroslava Wolfa, Středoevropského institutu ekologie zvěře v Brně reprezentovaném MVDr. M. Vodňanským a za spolupráce redakce časopisu Myslivost sešla na parlamentní půdě k besedě skupina poslanců, zástupců státní správy, ČMMJ a dalších odborníků. K první neoficiální „parlamentní besedě o myslivosti u kulatého stolu“ byli pozváni poslanci Parlamentu – členové Zemědělského výboru. Konkrétně Ing. Ladislav Skopal, místopředseda Zemědělského výboru, Ing. Petr Zgarba, Jaroslav Klein, JUDr. Zuzka Bebarová – Rujbrová a Ing. Karel Kratochvíle – předseda Podvýboru pro myslivost, rybářství, chovatelství a včelařství. Ministerstvo zemědělství zastupoval Ing. Martin Žižka, Ph.D., Lesy ČR reprezentovali Ing. Josef Vlášek a Ing. Petr Zvolánek, za Českomoravskou mysliveckou jednotu se zúčastnili diskuze místopředseda Ing. Jiří Chmel, předseda KPK Mgr. Miroslav Wolf a jednatel Ing. Jaroslav Kostečka, Ph.D. V neposlední řadě byli přizváni i dva vzácní zahraniční hosté – Dr. Peter Lebersorger – generální tajemník ústředí rakouských mysliveckých svazů a Ing. Stefan Liebig – prezident Duryňského mysliveckého svazu.

Redakce:

Dnešní první jakousi "pilotní" debatu jsme plánovali jako diskusi o problémech týkajících se myslivosti a to tak, aby to byla debata, která nebude muset mít na konci nějaká usnesení a závazné úkoly. Máme představu, že by k tomuto pomyslnému kulatému stolu sedli nejenom Ti, kteří jsou tady dnes fyzicky přítomni a kteří mají co do činění s myslivostí na půdě Parlamentu nebo v rámci ČMMJ a jiných organizací, ale protože výstupem debaty by měl být záznam, který by měl vyjít na stránkách časopisu Myslivost, prostřednictvím tohoto záznamu bychom chtěli pomyslně pozvat k tomuto stolu všechny čtenáře časopisu Myslivost. A to proto, aby si udělali obrázek o tom, jakým způsobem se jedná o otázkách, které trápí myslivce a současnou myslivost.
Rád bych proto nastolil první nejobecnější téma, a to zda je myslivost jenom hobby a nebo jestli je to záležitost vícevrstevná, a jestli byste mohli říct, jak se odlišuje myslivost od ostatních rekreačních a zájmových činností?

M. Vodňanský

Nejprve bych chtěl zdůraznit, že by toto měla být neformální diskuze a měli by jsme si tu v přátelském tónu vytříbit a zkonfrontovat názory. Ale k úvodní otázce. Z mého pohledu myslivost není, i když to mnoho nemyslivců tak staví, pouze hobby, ale myslivost je především zodpovědnost a tím se liší od ostatních zájmových činností, které se dají provozovat na vlastním dvorečku nebo na tenisovém kurtu či na golfovém hřišti. Tam jestli svůj koníček někdo dělá dobře nebo špatně, tak se to týká vlastně víceméně pouze jeho. Zatímco, když myslivost dělá někdo špatně, tak se to nedotýká pouze jeho, ale promítá se to do celé řady sfér a ovlivňuje to celou řadu dalších lidí a to i "nemyslivců. Proto jsem přesvědčen o tom, že myslivost nelze označit pouze jenom jako hobby, protože to by bylo zúžení vlastního pojmu myslivosti.

P. Zgarba
Co se týče myslivosti, tak ji určitě nelze označit pouze za hobby nebo jen jako doplňkovou nebo nějakou činnou, kterou dělají lidé pouze proto, aby jen strávili čas v přírodě. Motivy k zájmu o myslivost mohou být různé, někdo má rád přírodu a zvěř, někdo chce pomáhat zvěři, někdo chce strávit čas v přírodě s určitým přínosem, někdo najde cestu k myslivosti jen proto, protože rád zachází se zbraní. Myslivost je zcela jistě hospodářská činnost, a to nejen na území České republiky, ale prakticky na území celé Evropy. Samozřejmě jsou území na ploše České republiky, kde má myslivost větší význam a někde má význam menší. Pokud se bude na myslivost pohlížet jen jako na pouhý koníček, nebude to dobře, pokud se ale zase bude na myslivost pohlížet pouze jako na reálnou hospodářskou činnost, tak je to zcela jistě bude taky špatně.

L. Skopal
Myslím si, a každý z myslivců to ví, že z 95 % je to spíš starost o zvěř. Těch 5 % je lov, tedy činnost, která zase je nutná z hlediska toho, aby se nám zvěř nepřemnožila. Vidíme to u černé zvěře, vidíme to u lišek, protože nám chybí třeba někteří predátoři. A přiznejme si, že v tu chvíli nastupuje člověk, který je taky predátor. Tudíž lovecká činnost vychází z toho, abychom v rámci krajiny udržovali určité normované počty zvěře, ale aby se nám zvěř v lesích taky množila, abychom zvěř v lesích měli a aby se nám naše děti, naši vnuci nechodili dívat na zvěř pouze do zoologických zahrad, ale aby měli tu možnost vidět ji i v naší přírodě. Přiznejme si, že nás těší ne to, že zvěř někde mizí, ale to, že se nám zvěř množí a že ji v přírodě vídáváme. Myslivost je činnost velice záslužná a někdy je to čtenářům, a teď nemyslím čtenářům Myslivosti, ale čtenářům deníků a jiných časopisů popisováno v pomýlené poloze co myslivec to vrah. Ale ono je to úplně jinak. Nebýt myslivců, tak mnohá zvěř už v našich lesích chybí.

K. Kratochvíle
Kromě těch věcí, kteří uvedli kolegové nesmíme ještě zapomenout na další funkci myslivosti, a to je věc společenská, kdy se sdružují lidé, kteří mají společný zájem, pořádají společné akce a i to je velmi důležitý aspekt této činnosti.

P. Wolf
Já když jsem se stával myslivcem, tak se ještě běžně používalo slovo lovec, ale to je velký rozdíl. Já si myslím, že důležité je chápat myslivost jako určité poslání, hospodaření s přírůstky, o které se člověk musí nějak postarat, aby ta zvěř byla ve stavu v jakém chceme, aby byla zdravá a přitom jsme udrželi ty obrovské tradice, které tady ve střední Evropě máme a které má myslivost z dob ještě před Rakouskem-Uherskem. Myslím, že nemáme žádné jiné sdružení lidí se stejným zájmem, které by mělo tak hluboké historické tradice spjaté s přírodou. Takže myslivost ano, lov je něco jiného a jsou to určitě tradice, myslivost určitě není hobby, je to určité poslání.

Redakce
Nemyslíte si, že právě proto, protože je myslivost veřejností vnímána jako záliba letitá, dlouhodobá, která se táhne staletími, veřejnost vnímá myslivost jako nějakou zkostnatělou zálibu nebo činnost, která do dnešní doby nepatří"?

P. Wolf
Já bych to tak necítil, ale myslím, že je to dáno jistou nepříliš vhodnou propagací mezi veřejností po roce 1989, myslivci byli bohužel často očím veřejnosti líčeni jako vrazi, ale nikdo se proti tomu neohradil, neřekl skutečnosti, jak to doopravdy s myslivostí je. Výsledkem je, že momentálně celou Evropou prochází názor, že lovit je něco špatného. Ale chyba je i v nás myslivcích, že se k tomu málo vyjadřujeme v tom pozitivním slova smyslu. Vždyť kdysi se mluvilo i ve školách o myslivosti pozitivně, tam to začíná, a nyní se většinou pozitivně myslivost mladým lidem nepřekládá.

J. Kostečka
Jsem rád, že tu hned v úvodu zazněla z úst poslanců slova podpory. Ale myslím, že problém náhledu na myslivost je daleko složitější. Když si vezmeme Evropu jako takovou tak v Evropě jsou přibližně tři základní typy lovu a myslivosti. Ve Skandinávii je lov celkem běžná aktivita, věnuje se jí asi 60 % populace a jsou tam celkem liberální zákony, přesto nemají problémy s veřejností, vůbec tam nemají problém s lovem a prezentací lovu jako takového. Poměrně oblíbenou a společností uznávanou aktivitou je myslivost či lov v jižní Evropě. Známe Itálii, Španělsko, Francii, kde je také poměrně velká podpora, hlavně u venkovského obyvatelstva, tam je to zásadní společenská akce. Nicméně tento jev je už jiný ve střední Evropě, kde má myslivost jako taková poměrně zásadní tradice, má celkem solidní zákonodárství, nicméně pohled veřejnosti na myslivost je do určité míry velice negativní. Asi opravdu je chyba v propagaci myslivosti. Je třeba si ale uvědomit, že i když myslivost neprovozuje taková spousta lidí jako např. ve Skandinávii nebo na jihu Evropy, tak přesto je to poměrně velká skupina lidí, ve které se vždy najde někdo, kdo udělá nějaký exces, kdo udělá i záporný čin a samozřejmě to je ihned ideální pastva pro veškerá média. Jsou schopna toto okamžitě zneužít. Nicméně je na nás, jakým způsobem bude společnost myslivost v dalších letech vnímat. Já si dovoluji tvrdit, že u nás, ale i v Rakousku a Německu je třeba vnímat myslivost jako zásadní hospodářskou činnost, jako aktivní ochranu přírody. I tak ale pro stále velkou část myslivců zůstane myslivost jen jako hobby a nezměníme je, protože časové, finanční a jiné poměry jim nedovolí, aby se myslivosti věnovali více profesionálně. Ve středoevropských zemích musí nadále zůstat ona základní myšlenka, že myslivost je aktivní a řízená činnost v přírodě. Myslivost je aktivní ochrana přírody jako taková. My o tom jenom nehovoříme, my to děláme přímo v praxi a to, že zvěř lovíme, to je samozřejmě součást všech mysliveckých aktivit a lov k nim patří. To já říkám stále dokola na mnoha jednáních. Pro veřejnost je třeba neustále opakovat, že kdybychom dva roky nelovili, tak v současných podmínkách na našich polích nevyroste ani klásek a v našich lesích nevyroste ani strom, protože současné populace hlavně spárkaté zvěře se přizpůsobily životu v kulturní krajině a zásadním způsobem jí dokáží ovlivňovat. Takže je existence myslivosti důležitá proto, abychom opravdu zastávali regulační roli vůči současným populacím. A to je ono aktivní hospodaření v přírodě.

P. Lebersorger
Souhlasím s charakteristikou rozdělení myslivosti v různých částech Evropy. V jižní Evropě je taková ta individuální svoboda, životní styl je jaksi uvolněnější, týká se to i myslivosti. Je to součást mentality lidí na jihu. Na severu je tendence zase taková, že myslivost je tam braná jako činnost k získávání především kvalitní zvěřiny, severští lovci nejdou lovit hlavně kvůli tomu, aby získali kvalitní trofej, ale aby získali kvalitní maso. A ve střední Evropě jsme zase myslivost svázali zákony, vyhláškami a nařízeními, když to přeženu tak až po to jak se nasadí klobouk, jak se obléknout a jaké jsou zvyky a tak dále. A toto se stále desítky let dodržuje. Podle provedených odhadů je i ve střední Evropě asi 15 % obyvatelstva, kteří chtějí být co nejméně svazováni různými nařízeními, chtějí si žít po svém, a právě ze skupiny těchto lidí se většinou rekrutují ti, kteří se staví nejvíce proti myslivosti. Čili je to takový rezervoár, z kterého se sbírají síly proti myslivosti, ale je to rezervoár poměrně malý. Přitom ale náš společný problém je, že to jsou právě ti nejhlasitější odpůrci myslivosti. Oni nejvíce prezentují svoje názory. A s tím se musíme stále vypořádávat.

M. Wolf
Celý problém náhledu na myslivost myslím velice úzce souvisí se změnou životního stylu. Ve střední Evropě se dostáváme do situace, kdy nám venkovské obyvatelstvo přechází do měst, to je právě ta síla a to je právě ta hlasitost, která se nám dostává do médií. Pokud nebudeme schopni slušným a nekonfliktním způsobem vyargumentovat svoji úlohu, tak naše postavení se bude neustále zhoršovat. O tom jsem přesvědčen. Dál jsem přesvědčen o tom, že pro komunikaci s veřejností prostřednictvím masmédií musí dělat ten, kdo je v tomto prostředí profesionál. My jsme profesionálové v myslivosti, my známe zákonitosti přírody a zvěře, ale v prostředí médií se dovede málokdo z nás orientovat a pohybovat a to je naše chyba, na které zase jen proděláváme.

Redakce
Myslím, že se asi shodneme, že se opravdu obyvatelstvo postupně rozdělilo na dvě skupiny, a to na obyvatelstvo žijící na venkově a obyvatelstvo žijící ve městě. Myslivci pak hájí pozice venkovského obyvatelstva. A mě by zajímal váš názor na to jak působit na tyto skupiny, jestli je za potřebí, a já to tak cítím, přistupovat k těmto dvěma skupinám odlišným způsobem z hlediska používání argumentů. A možná, že právě ti lidé, kteří žijí na venkově a jsou s přírodou více spjati a lépe chápou zájmy myslivců než městští obyvatelé, tak možná právě ti by rádi podpořili argumenty myslivců, a to už jenom z toho důvodu, že někdo hájí taky zájmy venkova.
M. Vodňanský
Uvědomme si jednu spojitost - kde je největší urbanizace v Evropě? V Holandsku. A kde má myslivost největší problémy? Právě v Holandsku! To je typické a dokumentuje to před chvílí vyřčené názory. Dovolte ale i jiné porovnání. V Rakousku nejsou ty hlasy proti myslivosti tak silné jako zde v Čechách, ale právě proto, že v Rakousku zůstalo zachováno ještě velké množství venkovské struktury, tam se kořeny zachovaly, tam se nezpřetrhaly venkovské vazby, tam pak proto ani nejsou takové problémy přesvědčovat lidi o významu a smyslu myslivosti jako zde v České republice.

P. Zgarba
Vyvíjí se společnost, každá země má své specifické podmínky, negativní pohled na myslivost vyplývá ale i z dalších skutečností, abnormální vliv na vnímaní společnosti má ekologie, globální problémy, za které v žádném případě nemůže jednotlivý lesák a nebo myslivec, který žije na vsi. Protože ten se chová přirozeně a věcně tak jak se chovali generace před ním. Ale rozhodující jsou vlivy průmyslových aglomerací, prostě širší vlivy, které méně vzdělaná společnost v problematice ochrany přírody a myslivosti vnímá a spojuje si je i s myslivostí přesto, že kořeny jsou úplně někde jinde.

L. Skopal
Já si myslím, že naším hlavním úkolem bude víc informovat, i když tady bylo řečeno, že zrovna ti, kteří jsou bojovníci proti myslivosti, jsou nejvíc slyšet, ale my musíme být slyšet o to víc. Musíme být slyšet nejenom z toho hlediska profesního, ale i mezi běžnými lidmi, pokud neuděláme určitou osvětu, a v podstatě kontinuálně stálou osvětu, tak samozřejmě dáme prostor druhé straně. A osvěta je i v tom, že doopravdy pokud se nebudeme starat o zvěř, nebudeme vlastně stavy zvěře korigovat, může dojít potom k více škodám. Vidíme to nakonec i v některých místech, kde je větší zastoupení ekologů z hlediska názorového. Vidím to třeba u lesů v Národním parku Šumava, kde nám kůrovec ničí lesy a ekologové do toho ne zrovna citlivě zasahují. To stejné může nastat třeba i z hlediska přemnožení zvěře, kdy dochází ke škodám na porostech. Proto se kloním k tomu, že myslivci musí být více slyšet. Tak jak je častokrát uváděno, že nejsilnější lobby v Parlamentu je myslivecká lobby, tak je potřeba, aby toto bylo slyšet komplexně venku, to znamená mezi lidmi.

P. Lebesorger
Myslivec je prostě takový vděčný cíl, pokud nemají lidé dostatečné informace, tak je snadné je přesvědčit o tom, že něco je špatné. Například atomová energie je špatná, když lidé nemají informace, lehce se dají ovlivnit, že je něco špatné. Jedná se tedy o to, jaké informace dostane společnost A určitá logická reakce společnosti je, že se lidé dívají s určitou skepsí i na myslivost, z jejich pohledu jsou to jen uniformovaní muži, kteří mají zbraně a chodí jako ozbrojená složka do lesa. Možná by se to dalo dokonce charakterizovat jako pozůstatek určitého "třídního boje", který stále v lidech je, že tady je určitá skupina lidí, která má nějaká "privilegia", která ti druzí nemají. Mohou chodit se zbraněmi, mohou zabíjet zvířata a tak dále. Proto je asi taky obecné povědomí, že myslivost je činnost pro privilegované lidi. V dnešní době je velice jednoduché nebo se velice často stává, že jedna skupina bývá druhou atakována. Vezměme si třeba probíhající boj mezi kuřáky a nekuřáky, jak se velká skupina kuřáků dostává pod tlak a přitom kuřáku je podstatně víc než myslivců. A jejich image je čím dál tím horší. A proto si musí myslivci, kterých není ve společnosti tolik jako kuřáků a navíc přinášejí pozitivní činnost pro společnost, o to více dát pozor na vytváření negativních náhledů a musí více argumentovat ve svůj prospěch. Musí být prostě víc slyšet.

P. Wolf
Je tomu tak půl roku, co jsem se dostal k informacím z průzkumu u dětí ve vyšších třídách základní školy a z toho bylo nejzajímavější zjištění, že děti uvažují, že kráva je modrá. A naší přírodu a zvěř vůbec neznají. Jenom chci tím zdokumentovat, že myslivci budou mít těžko tolik peněz, aby se propagace naráz zlepšila a změnil se naráz náhled společnosti na ně. Důležité je dostat povědomí o kladných stránkách myslivosti do škol. To co zasejeme v tom útlém věku, to tam mladí pořád mají a s tím mohou potom v budoucnu pracovat. Jistě, že potom se mohou přiklonit i na druhou stranu, ale nejefektivnější a nejlevnější je dostat se s myslivostí do škol, zařadit problematiku myslivosti do školních osnov a dětem tuto problematiku nějak osvětlit.

V. Broukal
Já jsem hospodářem v jedné příměstské honitbě tady u Prahy. Máme v lokalitě 13 obcí a musím říct, že dobře se komunikuje všude tam, kde zůstali ve vedení obcí původní obyvatelé venkova. Běda, jestli se dostane do vedení obce někdo z těch satelitních městeček, z těch převrácených paneláků naplacato, tam okamžitě vzniká averze vůči myslivcům, či jakékoliv skupině lidí, kteří cokoliv na vesnici dělají. S venkovskými občany není vůbec žádný problém, oni považují myslivost za kolorit, je to součástí života a nevadí jim, když někdo někde vystřelí. Ale běda, jestli se při výkonu práva myslivosti dostanete se zbraní do blízkosti tohohle převráceného paneláku nebo satelitního městečka. Okamžitě se zvedá vlna odporu. Bydlí tam lidé, kteří se nesžijí s venkovskou komunitou do té doby, než jejich děti zase s dětmi z té vesnice začnou spolu chodit, začnou se prát, začnou spolu hrát fotbal nebo než se satelitní městečko zase stane přirozenou součástí vesnice. Zkoušeli jsme s těmito lidmi mluvit, chodili jsme za nimi, ale oni jsou nejen k myslivcům vyloženě odtažití. Ráno odjedou do práce, večer se vrátí, maximálně vypustí psa, protože sami mají pozemek jen 400 m2, aby to nestálo tolik a na 250 m2 z toho mají postavený dům. Takže je to přesně problém urbanizace v praxi. V Rakousku tohle není, tam je historicky dané to, že venkov je venkovem, nikdo nic neprodává, protože má majetek po svém pradědečkovi a má k pozemkům nějakou vazbu, u nás se prodá v okolí velkých měst každý sebemenší kus pozemku a tak postupně budou i honitby v okolí měst zanikat, protože tu všude budou nehonební pozemky. To já vidím jako obrovský problém.

Redakce
Paradoxně z historického pohledu se lidé z venkova stěhovali do měst, získali nové návyky a způsoby života a nyní zpět zaplavují blízké i vzdálenější okolí měst a přitom si přinášejí s sebou zase městské návyky a názory. Ale proti tomu se přece musí nejen myslivci nějakým způsobem postavit. Samozřejmě souhlasím s tím, že je třeba působit na mládež, ale to je věc dlouhodobá. My přitom potřebujeme řešit situaci teď hned. Jakým dalším způsobem tedy argumentovat a obhajovat myslivost?

M. Vodňanský
Tyto argumenty tady z velké části již padly. My musíme veřejnost přesvědčit, že ve skutečnosti není jiná alternativa k myslivosti. A to není jenom ona regulace, ale bez myslivosti by dnes nebylo vůbec jelení zvěře ve střední Evropě, ale dnes by nebyli ani zajíci, koroptve. Takže se ptám, kdo dělá tu práci pro prostředí, kdo zajišťuje trvalou existenci těchto druhů zvěře? Nebýt myslivců, nebýt tvrdohlavé práce lidí, kteří to dělají bezplatně ve svém volném čase, tak by některé druhy zvěře úplně vymizely. A některé druhy zvěře by se zase přemnožily. A pak by se musely takové druhy regulovat. A kdo by to dělal? Společnost by regulaci musela platit ze státního rozpočtu. A byli by vůbec lidé ochotni, aby šlo tolik finančních prostředků na regulaci některých druhů zvěře? To je ale jen jeden z aspektů. Dalším z aspektů je zvěřina, o které budeme v nejbližší době mluvit. Je to kvalitativně, ekologicky a energeticky nejhodnotnější potravina živočišného původu. A kdo ji produkuje? Myslivci! A to jsou jen některé z argumentů, které mluví jednoznačně pro myslivost a pro myslivce. Je třeba, aby se tyto argumenty řádně dostaly mezi lidi. A v tak srozumitelné formě, aby je každý mohl pochopit. Že pár lidí nepřesvědčíme, to je jasné, těch 10 - 15 % nepřesvědčíme nikdy, ale pokud těch zbývajících 85 % dostaneme na naši stranu, tak pak máme vyhráno.

P. Lebersorger
Argument týkající se peněz je ale velice nebezpečný. Samozřejmě můžeme říct, že myslivci investují čas a peníze a dělají něco pro přírodu. Ale například v jednom švýcarském kantonu řekli: dobře, my budeme platit lidi, kteří budou dělat nutné činnosti myslivců a organizaci myslivců zrušíme a zakážeme ji. To je malý a bohatý kanton a lze to tam takto praktikovat, ale v zemích jako je Česká republika by to bylo nezaplatitelné, bylo by to technicky neproveditelné. Ale přesto je to nebezpečný příklad a je možné, že sem někdo přijde s takovým demagogickým argumentem. Stejně tak jako by byla nebezpečná argumentace, kdybychom říkali, že jenom proto, že v naší krajině nejsou medvědi a vlci, tak tu musí být myslivci. Protože pak by každé dítě mohlo říci tak sem vysaďte vlky, vysaďte rysy a medvědy a potom nepotřebujeme myslivce. Ten hlavní podstatný argument je v tom, že myslivost také plní sociálně-kulturní úlohu. Že lidé dělají něco, co jim dělá radost a zároveň výsledek té práce má pozitivní aspekty pro společnost. Hodně lidí hraje golf, protože jim to dělá radost, je to pro ně zábava, ale pozitivní efekt to má jenom pro majitele golfového hřiště. Hodně lidí jezdí rádo na motorce, ale kdo z toho má opravdu skutečně pozitivní užitek je ten, kdo mu tu motorku prodal. A společnost platí zraněné při nehodách. Přitom v myslivosti je výsledný efekt vyšší než společnost do myslivosti vkládá. A to musíme na veřejnosti prezentovat. Není to jednoduché uskutečnit a ani v Rakousku jsme ještě skutečně nenašli úplně stoprocentní recept, jak vhodně tento argument podat veřejnosti.

M. Wolf
Já bych řekl, že v České republice máme ještě jeden aspekt, který české myslivosti ohromně uškodil a to byla transformace podniku Státní lesy. Tento krok prakticky poznamenal obrovské množství lesníků, rozdělil lesnictvo na podnikatelskou sféru a na státní sféru, dostal myslivost do takové pozice, kdy se řada lesáků myslivosti jako takové buď úplně vzdala nebo jí zapírají. A to je případ jak řadových lesáků, tak i samotného nejvyššího vedení lesů. To je pro nás myslivce, ať si říkáme, že děláme hospodářskou činnost nebo zájmovou činnost, svým způsobem ponižující. Tím jsme se dostali do kategorie o stupeň níž, podnik s takovou tradicí jakou byly Státní lesy vždycky určoval hospodaření v lesích, určoval úroveň myslivosti, určoval vztah ke zvěři, posiloval vztah mezi myslivci, lesáky a všemi ostatními. Toto všechno ale přišlo za posledních 17 let za své. A to je velký problém, který mi tady máme, pokud se nedostaneme do situace, že se Lesy České republiky stabilizují a budou normálně fungovat jako státní, to znamená, že budou určovat směr, kterým se bude pohybovat lesnictví a myslivost, tak my jako myslivci se můžeme snažit sebevíc, ale stále zůstaneme stranou.

J. Chmel
Já si myslím, že jedním z argumentů by mělo být, že na venkovském prostoru fungují vedle sebe zejména zemědělci, lesáci, ale jsou tady i včelaři, jsou tady i rybáři, kteří také využívají produkty, které jsou volně v přírodě a nikdo proti nim nebrojí, že vlastně po ulovení ryby ji musí usmrtit, jsou tady zahrádkáři, jsou tady chovatelé drobných zvířat, jsme tady i my, myslivci, kteří jsme pro některé obyvatele záležitostí nepříjemnou, protože musíme část zvěře ulovit. Možná jako další argument by bylo možné připomenout, že historicky, v dobách Marie Terezie bylo vydáno nařízení, že škody způsobené divokými prasaty jsou tak velké a obyvatelstvo má určité problémy se zásobováním potravinami, že bylo nařízeno černou vystřílet a pochytat. To znamená, že jsou záležitosti, které jsou sice poměrně staré, ale dají se k argumentaci použít. Dále si myslím, že po transformaci České republiky jsme byli zaskočeni prohlášením bývalého ministra zemědělství, že venkovské obyvatelstvo se charakterizuje tím, že má plné mrazáky se zvěřinou a masem, vajíčky a dalšími produkty, a to že je teda škodlivé. To znamená, že politický zástupce degradoval veškeré venkovské obyvatelstvo na určité jednoduché občany, jejichž hlavním smyslem je naditá lednice. To jsou zárodky, které se po sametové revoluci vytvořily a tak se někteří lidé na venkovské obyvatelstvo dívají dodnes. Logicky nám nepřispívají ani negativní případy, které se vyskytnou, jako je šofér dobrý a šofér špatný a udělá malér, tak i myslivec je dobrý a pak je pár jedinců, kteří nám tu image kazí. Naprosto souhlasím s předřečníky, že v určité době jsme se snažili přesvědčit přesvědčené, to znamená, že propagandu jsme dělali zejména mezi myslivci, ale tak jak tady bylo naznačeno, zapomnělo se na tu skupinu, kterou tvoří zejména městské obyvatelstvo a skupina nemyslivců a udělali jsme kardinální chybu a teď se nám to projevuje, poněvadž pohled na myslivost v České republice je podstatně horší než před patnácti lety.

J. Kostečka
Já jsem samozřejmě patriot, nicméně uznávám a tvrdím, že jedna z nejlepších myslivostí je myslivost v Rakousku. Nicméně i z Rakouska pochází jeden současný problém, přes který se nemůžeme přenést, a to je právě Marie Terezie, která tady před 200 lety nastolila systém, který my dodržujeme dodnes. V rámci české legislativy je zvěř přírodním bohatstvím a lesy jsou národním bohatstvím. Nedávno na konferenci jsem slyšel nádhernou větu - přírodní bohatství žere národní bohatství, ale platí to myslivci. To je tvrdá realita. Neustále v dnešní době jsou vyzdvihováni ekologičtí aktivisté, pro které stát za naše daně vykupuje obrovské množství pozemků a zdarma jim je dává k užívání, aby tam cokoliv vykonávali. A například i rybáři dostávají zdarma ze zákona všechny vody, které jsou státu, sami na nich zdarma hospodaří. Pouze myslivci, právě od Marie Terezie, si musí všechny pozemky pronajímat a platit za ně, zodpovídat za škody přírodního bohatství a to znamená za škody, které způsobí zvěř. Takže možná, že jeden z problémů vztahu vůči veřejnosti je, že se pohybujeme mezi dvěma kameny. Na jedné straně je veřejnost neznalá věcí a kritizuje nás, že zabíjíme živé tvory a neuvědomuje si, že to prostě někdo dělat musí a na druhé straně jsou vlastníci, kteří by nejraději chtěli, abychom zabíjeli dvakrát tolik, protože jim likvidujeme prostřednictvím přemnožené zvěře jejich majetek. Přitom ne my, ale státní přírodní bohatství likviduje jejich majetek. A myslivci se bohužel pohybují mezi těmito dvěma názory, veřejnost se chvilku přiklání k tomu, že jsme zabijáci a chvilku se přiklání k tomu, že chováme zvěř, která brání vlastníkům v produkci jejich majetku. Takže možná se bude třeba zamyslet vůbec nad systémem, který tu máme. Byl jsem v poslední době několikrát na jednáních orgánů Evropské unie, ve Štrasburku nebo v Bruselu není problém se stavy zvěře, tam všichni chtějí chránit, aby bylo co nejvíce. A my tam jeli s úplně pravým opakem, my jsme tam jeli s tím, že chceme udržovat rovnoměrné stavy, které jsou v rámci souladu s přírodou. A ještě jeden poznatek, celá Evropa má stále plná ústa tzv. trvale udržitelného lovu, stále se o tom pouze hovoří, ale nikdo neví co to je, protože všechny ostatní státy většinou využívají to, co přiletí, to co přiběhne, ale právě jen střední Evropa onen "trvale udržitelný lov" provozuje už skoro 200 let..

S. Liebig
To, že myslivost se dostává do stále většího tlaku je i tím, že v naší společnosti se mění pojem hodnot. Dnes je těžké vysvětlit mnoha lidem, kteří žijí ve městě, že základní přírodní princip o potřebě zabíjet, aby se přežilo je prakticky stále ještě platný. Musíme to ale postavit tak, že myslivci jsou součástí tohoto základního elementárního přírodního zákona. A další náš problém je, že kromě posunu vnímání hodnot máme i problémy s prezentací v médiích. A v ten moment je důležité, aby byly silné myslivecké organizace, které jsou slyšet, protože argumenty my přece máme, silné organizace tyto argumenty budou předávat do medií. Je zbytečné pouštět se do otázek zda je myslivost hobby. Jak už tady bylo řečeno, je to aktivní ochrana přírody. A myslivci hospodaří se zvěří, to znamená, že mohou pouze odebírat to, co příroda v nadbytku vyprodukuje. A v tomto smyslu nejsou myslivci nic jiného, než jak to dělají zemědělci, stejně tak to dělají lesníci, stejně tak to dělají rybáři. A myslivci ještě navíc myslivost dělají podle určitých závazných plánů, podle určitých předpisů, které zase zvěř regulují. A jsou to předpisy, které jiná hobby nemají. A co víc, jestli chce někdo provozovat řádně myslivost v tom smyslu, jak se tady diskutuje, musí se neustále vzdělávat, musí vycházet z vědeckých poznatků a musí mít k dispozici myslivecký výzkum a právnické znalosti. Myslivci prostě potřebují podstatně víc než jiné skupinové organizace, které provozují nějaký koníček.. Takový turista, ten přece nepotřebuje nějaké zvláštní vědomosti kromě mapy. Ale myslivci se musí neustále vzdělávat. A jako další argument ve prospěch myslivosti může sloužit to, že vlastně péče o zvěř znamená nejenom péčí o lovnou zvěř, ale znamená to péči i o ostatní celou řadu živočišných druhů a to i o takové druhy, které myslivec přímo nevyužívá, neloví je a přesto z jeho činnosti mají tyto druhy prospěch. Problém myslivosti je, že myslivci stárnou. Tedy vyrůstá čím dál tím míň lidí, kteří mají ještě pořád vazbu na rodnou hroudu, na kraj, kde vyrostli. Vztah k myslivosti přitom úzce souvisí s vazbou na půdu. Musíme také apelovat na myslivce, aby si uvědomili, že jsou pod drobnohledem. To jak se prezentují se přenáší i na náhled na celou myslivost. O to důležitější je pro nás dobrá spolupráce, dobrý kontakt s politickými představiteli. Od nás se očekává výsledek, na nás je, abychom dali fakta na stůl transparentně a v očekávání doufali v to, že politická reprezentace potom tato fakta použije, že se promítnou do zákonodárství. A na základě takového pohledu bychom potřebovali mít více myslivců v parlamentu.

M. Žižka
Já bych chtěl upozornit na jednu věc, která tady už více méně v různých náznacích zazněla. A to na velký rozpor ve společnosti, který by bylo možné využít pro prospěch myslivosti. Je to určitá přecitlivělost současné lidské populace ke smrti, protože smrt je věc, kterou samozřejmě všichni nějakým způsobem vnímáme, ale smrt v podobě uloveného jedince zvěře je pro řadu lidí naprosto neakceptovatelná. Na druhou stranu je tu určitý tlak a volání po velkých predátorech a zde už se smrt, která probíhá v klasických přírodních jevech zdá být zdánlivě stravitelnější. Přičemž, když se podíváme na průběh řádného lovu versus ulovení nebo uštvání zvěře například smečkou vlků, tak tohle už populace více méně nechce vnímat. A možná, že toto by bylo dobré při argumentaci daleko více zvýraznit a využít.

M. Vodňanský
Je to sice velice zajímavá myšlenka, jen potřebuje abychom ji společně rozvedli. To co řekl Ing. Žižka, to je přírodní zákon. Ale jak jsou konfrontováni se získáváním potravy pro přežití dnešní lidé? Jdou do supermarketu, tam si koupí vakuově zabalený řízek a nikdo nevidí to mrtvé zvíře a lidé nejsou se smrtí zvířete konfrontováni. Kdyby tito lidé viděli, jak se řízky získávají, jakým způsobem se dostanou na pult, mnoho lidí by přešla chuť na řízky. Ale myslivost pokud je řádně vedena, pokud je výstřel správný, srnec pak ani neuslyší ránu, když je dobře střelen. Co je to třeba v porovnání s tím, když je dobytek vožen na jatka a čeká dlouho na porážku. Takže co je vlastně z hlediska etiky horší? Ale získávání zemědělských produktů je lidmi brané automaticky, protože se zabíjením zvířat na jatkách nejsou konfrontováni. A přitom při lovu, při kterém je získávání potravy nejetičtější, podotýkám pokud je řádně prováděn, tak při něm jsou lidé konfrontováni se zabíjeným zvířetem. To spousta lidí nedokáže překousnout a přenést se prakticky přes smrt tam, kde je pořád ještě ta nejhumánnější. A takové argumenty bychom my měli nějakým vhodným a účinným způsobem zpracovat. Když myslivci nebudou regulovat zvěř sami, tak dojde k přemnožení parazitů a co je nejhorší, dojde ke strádání zvěře hlady z nedostatku potravy. Když je kus nemocný a nebo strádá hlady a pak uhyne, to bych nikomu nepřál vidět, co zvěř vytrpí. Z tohoto pohledu je myslivost, pokud je řádně prováděna, vlastně ta úplně nejhumánnější forma regulace.

J. Kostečka
Myslím si, že bychom se nejdříve měli dívat do zrcadla my myslivci, jakým způsobem se chováme. Věřím, že drtivá většina se snaží dodržovat všechna nařízení a vyhlášky, myslivost užíváme se vším všudy a snažíme se zákony respektovat. Nicméně přiznejme, že opravdu mezi námi jsou lidé, kteří nedodržují pravidla tak jak by měli. A jsme to my myslivci, kteří koukáme na televizi a vidíme jak predátor loví v Africe antilopy a bereme to jako úplně normální, ale v případě, kdy se nám objeví v revíru rys, tak všem budeme tvrdit, jak nám zabíjí naše srnce a jak proto trpíme. A přitom je to přirozeně normální chování velké šelmy, která tady je. Proto si myslím, že by jsme neměli rozhodovat například o právu k regulaci velkých šelem my myslivci, ale nechme ať rozhodne veřejnost. Vystřílení šelem v 18. století byla společenská objednávka a ne aktivita myslivců. Myslivci byli ti, kteří nosili zbraně a museli to udělat. Ale byla to objednávka veřejnosti. Proto bychom se měli takto chovat i dnes. Je to běh na dlouhou trať. A já tvrdím, že nechci po veřejnosti, aby řekla, že myslivci jsou ti hodní, protože střílejí zvířátka. Já chci, aby jednou v budoucnu třeba řekli já sice s lovem nesouhlasím, nicméně někdo to dělat musí. A když se podíváme jaký je problém s věkovou strukturou, v České republice je průměrný věk myslivce 58 let, ať chceme nebo nechceme, za 15 let nás bude o 30 tisíc méně. A když si vezmeme, že například černou zvěř nejsme schopni dnes ani při sto tisících myslivců zregulovat, kdo jí bude regulovat za 15 let?

J. Klein
Žiji na vesnici, která má 900 obyvatel, 12 let jsme starostou, přes 30 let dělám myslivost, takže myslím, že vztahy znám. Myslím, že to, že nás myslivce nemají ostatní občané rádi není pravda. Jsou-li ale problémy, tak si je děláme sami a měli bychom vždy začít s nápravou od sebe. Já vidím začátek problémů v době, kdy se začaly tvořit nové honitby, ty nás tvrdě rozdělily. Některé honitby jsou pronajaty za nehorázné peníze, jsou v nich ne myslivci, ale myslivci z řad podnikatelů. A řada poctivých a starostlivých myslivců nemá vůbec kde myslivost vykonávat. Vidím ale i to, jak se někteří myslivci chovají k majitelům pozemků, nerespektují vlastnická práva. My proto musíme přes časopis a jinými cestami tlačit na myslivce, aby svoje chování zlepšili. Jen tak navážeme na ohromné historické tradice. Druhá věc, která se lidem nelíbí, jsou umělé chovy hlavně kachen a bažantů.

Redakce
Všichni si asi uvědomujeme, že diskutabilních skutečností je dost. Například vlastně byly myslivecké organizace zákony posunuty do formy jen zájmových či hobby organizací, tedy do pozice, že je myslivost jenom záliba a přitom všichni cítíme, že to záliba není? Dovolím si proto položit zvláště přítomným poslancům otázku, zda by nepomohlo myslivecké organizaci to, že by se v dohledné době podařilo dostat do zákonných norem to, aby bylo povinné členství v myslivecké organizaci nebo aby vznikla tak jako například v Maďarsku Myslivecká komora? Tím by přece myslivecká organizace získala jednak na prestiži vůči ostatním složkám společnosti, a jednak by měla mnohem větší možnosti své členy více ovlivňovat a regulovat jak provádějí myslivost a mít možnost i třeba i vyloučení člena?

Z. Bebarová - Rujbrová
Dnes člověk nemusí být starý na to, aby byl pamětníkem, já jsem u projednávání zákona o myslivosti byla, v podstatě většina z vás to sledovala ať už zevnitř a nebo z venku a vzpomene si na konfrontační atmosféru, ve které byl zákon přijat. Myslím, že tady asi není nikdo, kdo by se nedomníval, že některé věci bychom měli upravit, tak to je. Ale lidé, kteří se myslivostí ve sněmovně zabývají, se svým způsobem bojí otevřít zákon o myslivosti právě proto, že by opět došlo ke konfrontaci myslivci kontra veřejnost, lišky kontra jezevčici atd. Prostě byli jsme stavěni do určité role protipólů a mediální obraz k nám nebyl nikterak příznivý a možná i ten způsob lobbování měl být více směřován na veřejnost než na poslance, kteří o myslivosti vůbec nic nevědí. A já vidím jednu z cest v hledání pozitivního obrazu myslivosti ve vztahu k veřejnosti právě v pozitivních činnostech myslivců. Mně se třeba na výstavě v Lysé nad Labem každoročně líbí soutěž pro děti, v podstatě všechny myslivecké akce jsou pro nás svátky. Vždyť myslivci, hasiči a fotbalisti vždy bývali základem společenského dění na vesnicích a ve větší části jsou ještě dnes. Tak já bych chtěla i mimo to, o čem se tady hovořilo, hledat cestu i právě ve zveřejňování toho, co je na myslivosti krásné, společensky prospěšné a pro ty lidi zajímavé.

M. Vodňanský
Mnohokrát jsem dostal otázku od myslivců, co máme udělat, aby si nás veřejnost vážila? V prvé řadě si musíme začít vážit sami sebe, zaměřit se na myslivce, na to co a jak děláme a musíme se podle nějakých zásad chovat. Nemůžeme dopustit, aby se děly některé nepravosti a excesy mezi řadovými myslivci. A je to právě otázka prostých řadových myslivců a musím zdůraznit, že také mysliveckých hospodářů. Myslivecký hospodář by měl dát pozor, aby se ty špatné věci neděly. To nezmůže jen ústředí svými oběžníky a řády, to nezmůže jen sekretariát z Prahy, musí se zapojit jak okresní myslivecké spolky, tak musí řádně fungovat myslivečtí hospodáři!

P. Zgarba
Co se týče povinného členství, ta myšlenka je jasná a správná. Já jsem nebyl při schvalování v současné době platného zákona o myslivosti, byl jsem u nějakých dílčích novel , řekněme méně podstatných, ale zcela jistě ještě není situace v této chvíli taková, aby aktivita vzešla od ČMMJ a nebo od nás myslivců. To ještě bude muset chvilinku počkat. Ta doba jaksi dozraje a zcela jistě přijde v českém parlamentu na přetřes. Nechci říkat přesně kdy, abych se nepletl v odhadu.

J. Klein
Rád bych upozornil na to, že se musí o své členy opravdu starat zodpovědní funkcionáři, v případě myslivců také okresní myslivecké spolky. Ale mnohé nemají dostatek podkladů a informací, není s nimi řádně pracováno. Závidím rybářům, kteří mají na každém kraji své profesionální pracovníky, kteří obhajují jejich zájmy. Je tedy na úvaze, jestli by i myslivci neměli mít takové své lidi, jestli by se neměly okresní myslivecké spolky více spojovat v rámci krajského uspořádání.

J. Chmel
Musím zareagovat z pozice místopředsedy ČMMJ a konstatovat, že při poslední novele Stanov ČMMJ do nich bylo vneseno ustanovení, že okresní myslivecké spolky si mohou vytvářet regionální rady, které budou vlastně partnerem krajských úřadů. V rámci České republiky jsou jak silné okresy, kde je i několik tisíc myslivců a které se dokáží svých členů zastat, ale jsou i slabé okresy, kde je jen několik stovek myslivců. Českomoravská myslivecká jednota tedy musí reagovat na změny státního uspořádání, jak na vznik pověřených obcí, tak vznik krajů a podle místních podmínek hájit co nejúčinněji zájmy svých členů.

J. Vlášek
Z mého obecného pohledu je myslivost prostě všechno, je to sportovní činnost, je to hobby, společenská i hospodářská činnost a péče o zvěř. To, že je některými občany na myslivost pohlíženo ne zrovna dobře, má více příčin. Myslivci se opravdu musí snažit prezentovat pozitivně svoji činnost, která je ku prospěchu všech. Ano, jsme na půdě Parlamentu, takže je třeba říci, že všichni myslivci se musí snažit kontaktovat své poslance a musí se snažit vysvětlit jim mysliveckou problematiku. Je asi taky chyba, že nespočet myslivců se snaží dělat myslivost dobře a svědomitě a vůbec je nenapadne potřeba to nějak prezentovat, přitom je to škoda.

M. Vodňanský
V závěru bych se chtěl jen dotknout tématu povinného členství v některé myslivecké organizaci. Opravdu by to bylo zapotřebí, protože pokud mohu porovnávat situaci tady a v okolních zemích, tak tam, kde je povinné členství, mají myslivci úplně jiné vyjednávací pozice, mají argumenty jak k orgánům státní správy, tak mají ale i podstatně jinou možnost ovlivňovat řadové členy. Takže já říkám povinné členství ano, ale je potřeba shromažďovat argumenty, diskutovat o tom a vše svědomitě připravovat k prosazení povinného členství.

P. Zgarba
Za poslanecký sbor musím říci, že asi opravdu není teď okamžitě doba na to, aby se povinné členství prosadilo. Ale je potřeba na tomto téma začít seriózně diskutovat na různých úrovních, argumentovat a snažit se toto téma správně uchopit, porovnávat taky se sousedními zeměmi. Čím dříve se začne, tím lépe.

Redakce
Na závěr mi dovolte konstatovat, že jsme tady rozdiskutovali mnoho věcí a dalo by se mluvit ještě dlouho. V prvé řadě jsem velice rád, že jsme se dokázali vůbec sejít, děkuji za aktivitu a pomoc M. Wolfovi. Kéž by tato debata pro začátek v obecnější rovině byla zárodkem dalších pravidelných setkávání, kde bychom mohli některé otázky, které dneska byly jen nahozeny v obecnější rovině prodiskutovat detailně. Vůbec jsme nedošli třeba k problematice dotační politiky, vztahům k ochraně přírody a krajiny, problematice hygieny zvěřiny a k dalším aspektům s myslivostí souvisejícími. A bylo by dobré, kdyby se příště zúčastnili i poslanci, kteří nejsou myslivci, členové i jiných výborů.

vychází v 7:31 a zapadá v 17:58 vychází v 23:33 a zapadá v 14:57 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...