Časopis Myslivost

Březen / 2008

CO SE VŠECHNO MŮŽE STÁT

Myslivost 3/2008, str. 56  Jaroslav ŠPRONGL
V našich minisoudničkách se pokoušíme střídat témata jednotlivých případů, i když to někdy není lehké (nejvíce se, jak už jsme se víckrát zmiňovali, vyskytují zranění střelnou zbraní nebo majetkové problémy kolem honiteb). Současně se ale snažíme aktuálně reagovat na nejnovější judikáty Nejvyššího soudu týkající se myslivosti. Proto se tentokrát dostaneme v našem příběhu podruhé za sebou na schůzi mysliveckého sdružení, řešící členské otázky. Ovšem zatímco minule se vylučovalo, tentokrát se bude přijímat …

POZOR NA PŘEDNOST!
"Nenechte se pobízet, chlapi!" nakládala žena místopředsedy Mysliveckého sdružení Dianino údolí na talířky domácí klobásky členům výboru, který se u nich sešel na pravidelné březnové schůzi. "Šak už ste všecinko probrali ."
"No - úplně všecinko eště ne, jeden bod zbejvá," poznamenal předseda sdružení David, "ale před ním nebude od věci trochu se posílit. Tak dobrou chuť!" Dobrou chuť si vzájemně popřáli i ostatní a chvíli bylo ticho, rušené jen pochvalným mručením nad tou dobrotou.
Pak to ale mysliveckému hospodáři Vráťovi přece jen nedalo: "A co tak hroznýho sis na nás nakonec přichystal?" "Přijímání novejch členů," odpověděl mu mezi dvěma sousty výborné ostré klobásy David. "Co je na tom tak strašnýho?" podivil se domácí, místopředseda Šimon: "Když strejc Procházka vodešel už navždy, přijmem za něj prvního z uchazečů, ne?" Tohle sdružení se totiž usneslo na jakémsi stop stavu - dvacet členů byl přesně ten počet, aby společně zvládli všechny povinnosti a současně se každý dostatečně myslivecky a lovecky vyžil. "Tak přijímat budem hned dva," vysvětloval předseda, "protože starej Novej napsal dopis, že končí. Prej se už zdravotně necítí a taky strejc Procházka byl poslední kamarád z jeho generace, s kterým si moh na akcích popovídat. Hlavně ale chce udělat místo svýmu vnukovi, Liborovi." "Tím líp, ne?!" přerušil ho zase Vráťa, "Libor zkoušky má a jeho přihláška tu už skoro rok leží." "Nechte mě, chlapi, domluvit. Leží - to jo! Taky tu leží přihláška Vítka Černejch, to by normálně moh bejt ten druhej přijatej. Jenže minulej tejden přišly další dvě - vod toho Brňáka, co koupil chalupu, i s pozemkem, po pomatený Gábině, a od Cyrila." "Našeho bejvalýho?" vyhrkl překvapeně Šimon - a když předseda jen přikývl, pokračoval: "Co sem ten darebák leze, když sám před časem prásknul dveřma? "Hele," vmísil se do hovoru zase Vráťa, "leze neleze, přihlášku podali teprve teď, tak budou v pořadí, ne? V čem je teda ten problém?"
"V tom," vysvětloval trpělivě David, "že voba jsou členy honebního společenstva, patří jim pozemky v naší honitbě. A tak maj podle zákona při přijímání přednost, protože Liborovi ani Vítkovi tady nepatří ani metr." "Co je to za blbost," rozčílil se Šimon, "snad máme nějaký stanovy, ne?! Sami si rozhodujeme, s kým chceme do party a s kým ne." "Stanovy jsou stanovy, ale zákon je zákon," odtušil předseda, "tak se teď nerozčilujte, v klidu dojezte, ať vám nezaskočí, dáme si jednu malou a vymyslíme, jak to s tím přijímáním na příští schůzi provedem!" A vymysleli .
***
Na členskou schůzi spojenou s rozhodováním o přijetí nových členů se dostavilo všech stávajících osmnáct. Po běžné agendě došlo na avizované hlasování. Předseda David nejdříve vysvětlil členům ze zákona vycházející zádrhel a pak všechny čtyři přihlášené představil. Protože stručné charakteristiky přihlášených byly důležité pro další vývoj případu, uvádíme je také.
Libor byl z myslivecké rodiny, v revíru jako doma. Vodil ho tam děda, který měl jinak jen dcery a tak se Libor stal v tomto směru jeho dědicem. Už před složením zkoušek mysliveckému sdružení ve všem pomáhal - a po jejich složení ještě víc, práci zastal stejně dobře jako leckterý řádný člen. Navíc jeho děda mu svým odchodem chtěl vlastně otevřít vrátka k přijetí.
Vítek sice zkoušky z myslivosti dělal s Liborem a s ním si také podal přihlášku do místního sdružení, ale zastával názor, že pro myslivost začne pracovat, až ho tam vezmou. Pokud ho někdo z myslivců požádal o pomoc, nikdy neměl čas. Proto u nich zas až tak populární nebyl.
Chalupář Antonín z Brna byl myslivcem už dvacet let, ale před časem, při zavádění nového zákona do praxe, jeho myslivecké sdružení přišlo o honitbu. O činnost Mysliveckého sdružení Dianino údolí se zajímal, zúčastňoval se jeho akcí pro veřejnost a nabízel finanční i pracovní pomoc. Přihlášku podal, až když měl pocit, že ví, jak se říká, s kým má tu čest - a že to také vědí místní myslivci.
Cyril měl ve sdružení kdysi časté rozepře pro laxní přístup k některým povinnostem, dokonce i pro podezření z pytláctví - vyvrcholily jeho odchodem v době, kdy se pracovalo na uznání honitby podle nového zákona a on měl na ten proces, jako vlastník velkých pozemků, jiný názor.
Tak nějak viděli předseda David i další členové nově přihlášené adepty na přijetí. A podle toho také hlasovali - výbor totiž nechal hlasovat o všech s tím, že podle toho, jak hlasování dopadne, budou postupovat dál.
Z tohoto hlediska dopadlo hlasování ideálně - v tajné volbě získali podle stanov potřebný nadpoloviční počet hlasů jen Libor a Antonín, Vítek a Cyril tedy přijati nebyli a myslivecké sdružení mělo dál dvacet členů.
Když z vedlejší místnosti všechny čtyři pozvali dál a výsledek jim oznámili, Vítek jen poznamenal, že mu to "neva", protože má svých starostí dost a klidně si na přijetí počká. Zato Cyril prohlásil, že Myslivecké sdružení Dianino údolí porušilo zákon a on to tak nenechá. A nenechal!
***
Okresní soud přisvědčil Cyrilovi. Nechal sice, oproti jeho požadavku, usnesení schůze o přijetí dvou nových členů v platnosti, ale současně sdružení uložil přijmout nejpozději do šesti měsíců i Cyrila. A dodal, že sdružení je povinno dodržovat zákon, který je nadřazen nad stanovy - a jestli jsou jeho stanovy s ním v rozporu, musí je upravit.
Naopak krajský soud přisvědčil Dianinu údolí. Rozhodl v tom smyslu, že myslivecké sdružení musí upřednostnit, tedy přednostně projednat, přihlášku člena honebního společenství, ale současně má právo rozhodnout o ní podle svých stanov. A to se také stalo.
Cyril ale podal dovolání, a tak naše kauza putovala do Brna. Tam se soudci přiklonili k názoru okresního soudu. Došli totiž zase k závěru, že zákon je nad stanovy - a ty se mu musí přizpůsobit, tedy v tomto případě je do nich třeba zapracovat přednostní přijímání členů honebního společenstva. Zdůraznili přitom, že bez využívání jejich pozemků by nemohlo sdružení vůbec vykonávat mysliveckou činnost v pronajaté honitbě, proto je v tomto případě na místě zasáhnout do autonomie sdružení a klást požadavek na přizpůsobení jeho stanov příslušnému ustanovení zákona o myslivosti.
Cyril tedy mohl být spokojen. Ale opravdu?
***
Když všechno to souzení - a soužení - skončilo, sešel se zase náš výbor. Tentokrát nad domácí tlačenkou a nad soudním rozhodnutím. "To ho vopravdu musíme do půl roka přijmout? Dyť toho žvanila, lajdáka a pytláka nikdo z nás nechce! Ať si ho vemou do sdružení páni soudci, esli nějaký maj!" remcal hospodář Vráťa. "Nezdá se vám to fakt nějaký pošahaný, aby mě nějakej talár nutil sedět vedle chlapa, co mi dvakrát nevoní?" přidal se i domácí Šimon.
"Podívejte, páni myslivci," pravil předseda, "přijmout ho musíme, s tím se nic nenadělá. Měnit kvůli Cyrdovi ale stanovy nebudem. Prostě mu v tajný volbě všichni daj hlas." "To mu uděláme radost," poznamenal otráveně Vráťa. "Jo, uděláme," pokračoval David, "ale ne na dlouho. Protože mi ho přijmem, jako každýho adepta, na zkušební dobu. A po jejím uplynutí budeme hlasovat o definitivním přijetí. Jak myslíte, že to hlasování asi dopadne?"
Chvíli bylo ticho - a pak povídá Vráťa obdivně: "Teda, Davide, ty to máš vykoumaný! Rok se s ním nějak prokoušeme a pak adyjé - důvod se vždycky najde!" "Jasně," zakončil diskusi o Cyrilovi předseda, "a na tohle bude celej ten jejich zákon krátkej, protože my ho nejdřív přijmem - a až potom zase nepřijmem ." Všichni si na to připili.
"A abychom do budoucna tyhle problémy neměli," poznamenal ještě předseda David, "už jsem se domluvil s naším novým členem, chalupářem Tondou, že když bude třeba, prodá našim adeptům kus půdy, aby byly taky v honebním společenstvu. A bude to tutovka!" "No jo," zasmál se Šimon a naléval druhou rundu, "na nás si holt zákony nepřijdou!"
A my už můžeme jen čekat, jestli se po čase neobjeví nějaká další soudnička: o přijetí - nepřijetí na zkušební dobu a o výkladu příslušného paragrafu .

Některá ustanovení právních předpisů týkající se případu:
§ 17 (obecné zásady tvorby honiteb), § 18 odst. 1 (uznání honitby) a § 32 odst. 6 (rozhodnutí držitele honitby o způsobu jejího využití) zákona o myslivosti, § 3 (úvodní ustanovení) a § 15 (soudní ochrana) zákona o sdružování občanů, čl. 2 vzorových stanov mysliveckého sdružení.

Na motivy skutečného judikátu Nejvyššího soudu ČR připravil
Jaroslav ŠPRONGL
vychází v 7:48 a zapadá v 16:35 vychází v 4:50 a zapadá v 13:26 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...