Časopis Myslivost

Březen / 2008

Kudy se ubírá řešení střetů zvěře a vozidel v zahraničí

Myslivost 3/2008, str. 68  Ing.Martin HUČKO, Ing.František HAVRÁNEK, CSc.
V poslední době se začalo i u nás více hovořit o problematice střetů dopravních prostředků se zvěří a o tom, jak těmto střetům účinně bránit. V předkládané informaci bychom proto chtěli seznámit čtenáře s některými zajímavými trendy řešení uvedeného problému v zahraničí a především ve Spojených státech amerických. Mnohé z dále uvedených metod se nám jeví pro naše podmínky nepoužitelné, jiné nás však mohou inspirovat při řešení problému, který je pro zvěř a myslivce velmi významný. V dalším navazujícím článku bychom se pak chtěli věnovat i situaci u nás.

Střety vozidel se zvěří negativně ovlivňují životy jak lidí, tak i zvěře a způsobují v mnoha případech i obrovské materiální škody. Jen za prvních 9 měsíců roku 2007 zemřelo na českých silnicích na následky střetů se zvěří 5 osob a celkem se za toto období přihodilo 5522 nehod zapříčiněných srážkou vozidla se zvěří (jedná se samozřejmě o počet nehod hlášených, další menšího charakteru zejména se zvěří drobnou nejsou ve většině případů hlášeny). Z důvodu stále častějších střetů na stále více frekventovanějších a rychlejších silnicích se řada odborníků začala zabývat hledáním opatření, která by množství havárií tlumila.
Následující přehled možných opatření obsahuje naprostou většinu již fungujících, nebo zatím pouze testovaných, možností, jak střetům zejména se spárkatou zvěří bránit.
Opatření, která snižují střety se zvěří na silnicích se dají rozdělit do tří skupin. Do první skupiny se dají zařadit opatření, která modifikují buď dopravu nebo chování řidičů. Do druhé skupiny patří opatření modifikující chování zvěře nebo velikost populací za použití minimální infrastruktury a do třetí skupiny patří opatření fyzicky odstraňující nebo modifikující chování zvěře s použitím technických zařízení. Každé z opatření se pokusíme stručně charakterizovat a posoudit na základě dostupné literatury.
Z hlediska posouzení účinnosti jako takové, se jako nejlepší opatření jeví systémy detekující zvěř (s použitím a nebo bez použití oplocení) a samostatné oplocení (s použitím a nebo bez použití podchodů a nadchodů). Z těchto opatření se jako nejlepší s přihlédnutím k poměru cena/účinnost jeví na základě dostupných studií použití systémů detekujících zvěř v kombinaci s oplocením a oplocení s použitím podchodů nebo oplocení s použitím kombinace podchodů a nadchodů. Systémy detekující zvěř je nutné dále testovat, neboť se jedná o zařízení, která byla vyvinuta nedávno a zkušenosti s nimi (i když velice dobré) jsou zatím omezené. Dlouhé tunely a dlouhé mosty jsou z hlediska zamezování střetům velice účinné. Jejich většímu rozšíření pro účely zamezování střetům se zvěří brání ale velmi vysoké pořizovací náklady.

První skupina opatření - úprava dopravy nebo chování řidičů
Do této skupiny patří například opatření snižující rychlost vozidel na silnicích. Toho lze dosáhnout např. snížením maximální povolené rychlosti v daném úseku. I zdánlivě malé snížení rychlosti vede k poměrně velkému snížení rizika kolize se zvěří (při snížení rychlosti z 80 km/h na 75 km/h klesá riziko srážek spojených s úmrtím osob o asi 31 %) díky kratší brzdné dráze atd.
Další možností, jak snížit rychlost vozidel, je ovlivnění rychlosti způsobem projektování a výstavby silnic. Některé geometrické faktory (jako zatáčky, užší silnice.) mají pozitivní vliv na snížení rychlosti vozidel pohybujících se po silnicích. Tohoto opatření bylo využito např. v Yellowstone NP v USA. Zde se po jedné pozitivní zkušenosti začalo i při rekonstrukcích silnic využívat jejich "zpomalování" zatáčkami. Tato metoda by měla být zvažována při rekonstrukcích silnic v oblastech s vysokým výskytem zvěře. Je důležité, aby v těchto oblastech nedocházelo k "zrychlování" silnic (narovnání zatáček, rozšiřování vozovky apod.).
Dále se ke snížení rychlosti vozidel používají značky s vyobrazenou zvěří (v některých případech kombinované s doporučenou rychlostí). Tyto značky jsou zejména v poslední době ve světě různě zvýrazňovány (barvy, reflektivní materiál, LED diody) a výsledkem bývá většinou alespoň částečné snížení rychlosti a také snížení rizika srážek všeobecně. Nestandardní značky mohou být větší, více grafické, mohou být doprovázený blikajícími světly, LED diodami, blikajícími nápisy. Takové nestandardní značky mají větší vliv na řidiče, avšak uniformita značek je také důležitá (mnohde předepsaná), což brání většímu rozšíření těchto značek. Sezónní výstražné značky jsou používány k varování řidičů v lokalitách, kde hrozí zvýšené riziko střetu se zvěří ve specifických ročních obdobích (např. sezónní migrace). V několika testech se pokusně ověřilo, že se pomocí sezónních značek spojených s blikajícími světly výrazně zredukoval počet kolizí s migrující zvěří.
Dalším možným opatřením jsou systémy, které detekují zvěř. Existují v podstatě dvě možnosti varování řidiče: buď prostřednictvím varovných značek napojených na detekční systém a nebo pomocí detektoru umístěného přímo ve vozidle. První typ detekčních systémů používá senzory k detekci zvířat, která vstupují na silnici. Když zvíře vstoupí na silnici, senzor vyšle signál, který způsobí rozsvícení varovných světel nainstalovaných u varovné značky. Tímto způsobem je řidič informován o tom, že se zvíře pohybuje na a nebo v blízkosti silnice. Zatím existují základní typy těchto systémů - systém vyhodnocující pokrytí terénu a systém detekce pomocí narušení paprsku záření.
Systém vyhodnocující pokrytí terénu funguje na bázi přijímaného signálu, a to u aktivních systémů (mikrovlnný radar) příjmem a měřením signálu vyslaného ze zdroje a odraženého od zvířete. Pasivní systémy detekují zvířata pouze na základě jimi vysílaných signálů (videodetekce nebo infračervené záření). Tento systém vyžaduje složité algoritmy, které rozlišují různé pohybující se teplé objekty (vozidla, lidé).
Systém detekce pomocí narušení paprsku záření používá vysílače, které vysílají infračervené, laserové nebo mikrovlnné záření k přijímači. K detekci zvířete dojde při přerušení proudu paprsku.
Dalšími dvěma systémy detekce zvěře jsou radioobojky na zvěři a přijímače a také seismické senzory detekující vibrace v půdě způsobené pohybem větší zvěře. Efektivita detekčních systémů byla hodnocena v několika nezávislých studiích a většinou vychází pozitivní výsledek. Například studie ze Švýcarska, při které byl využíván infračervený paprsek na pokrytí terénu, prokázala snížení četností srážek o 82 %. I když se výsledky jeví zatím jako velice slibné, je využití těchto systémů zatím spíše na výzkumné než praktické úrovni.
Detektory ve vozidlech využívají většinou infračervené záření v kombinaci se senzory umístěnými na vozidlech. Tyto senzory zaznamenávají, když je zvíře v určité vzdálenosti od vozidla a dávají řidiči čas na zpomalení vozidla a tím i zabránění střetu. Efektivita těchto systémů není zatím příliš prozkoumána, ale předpokládá se účinnost podobná účinnosti zemních detekčních systémů. Palubní počítač napojený na silniční detekční systém je zatím stále ve vývoji, takže nezbývá doufat, že se jeho testů dočkáme v dohledné době.
Dalším opatřením snižujícím riziko kolize vozidla se zvěří je osvětlení silnic. Většina srážek totiž probíhá za snížené viditelnosti. Studie která proběhla na Aljašce, sice prokázala snížení počtu kolizí s losy na osvětleném úseku o 65 %, není však jasné, zda byl tento pokles způsoben zvýšenou viditelností nebo tím, že se losi tomuto úseku vyhýbali. Ostatní studie prokázaly podobné výsledky
Odstranění vysoké a husté vegetace z okolí silnic je opatřením vycházejícím z poznatku, že zvěř překračuje silnice zejména v místech, kde na sebe navazují pozemky skýtající kryt. Je logické, že čím déle má možnost řidič spatřit zvěř a zvěř spatřit vozidlo, tím nižší je šance střetu. Kolize mohou být podle různých studií sníženy asi o 20 až 56 %. Úspěšnost snížení rizika střetů souvisí také se vzdáleností, na jakou je od vozovky vegetace odstraněna. Tato vzdálenost by měla být alespoň 40 m, samozřejmě v závislosti na terénu.
Informovanost a výchova občanů jsou další opatření, která se snaží zamezit kolizím na silnicích. Problematika by měla být veřejnosti předkládána formou videa, brožur, posterů, samolepek atd. Informovanost veřejnosti má většinou kladný efekt v součinnosti s dalšími opatřeními snižujícími riziko střetů se zvěří.
Vyškolené osoby řídící provoz v oblastech s přecházející zvěří se zejména uplatňují v oblastech jako jsou národní parky, kde často dochází k tomu, že motoristé zastavují, pozorují zvěř, a to zamezuje zvěři v překročení silnice. Např. v NP Rocky Mountain v Coloradu každoročně řídí provoz na silnicích parku skupina dobrovolníku během období říje losů.

Do druhé skupiny patří opatření upravující chování zvěře nebo její populační hustotu při použití minimálních technických prostředků
Omezením používání soli
nebo její náhradou např. CaMg acetát se dá dosáhnout snížení množství kolizi se zvěří. Atraktivita soli pro zvěř je vysoká a proto se vždy vyšší procento kolizí se zvěří odehraje v blízkosti zdroje slané vody. Charakter nutriční hodnoty nebo ovlivnění druhového složení vegetace sousedící se silnicemi funguje často jako lákadlo pro zvěř, a tím se zvyšuje riziko kolizí. Někteří autoři proto doporučují vysetí neatraktivních druhů rostlin do pásů podél silnic nebo použití chemikálií snižujících atraktivitu pastvy. Doporučuje se také speciální mulčovací režim tak, aby se první seč provedla ihned po vytvoření listů. Tím se sníží kvalita pastvy pro zvěř.
Metoda odváděcího krmení se zaměřuje na strategické přikrmování zvěře v místech vzdálených od silnic. V USA, ve státu Utah proběhl dvouletý experiment s odváděcím krmením, jehož výstupem byla zjištěná redukce srážek se zvěří dosahující až 50 %.
Plašení zvěře pomocí světel, laserů, vody, pyrotechniky, zbraní, helikoptér atd. Použití laserů se ukázalo jako zcela neefektivní, ostatní metody nejsou zatím dostatečně vyhodnoceny. Negativním faktorem všech těchto opatření je však stres způsobovaný zvěři.
Odrazky a zrcadla jsou zařízení vizuálně odpuzující zvěř od silnice. Zrcadla odrážejí světlo vycházející z reflektorů do krajiny. Podobně fungují i různobarevné odrazky Swareflex. Odrazky firmy Strieter-Lite (odnož firmy Swarovski, výrobce Swareflex) mohou být použity i na odrážení světla do vozovky. Praktické výsledky použití odrazek Swareflex v praxi nemohly být více rozporuplné. Existuje řada studií zatracujících odrazky jako zcela neefektivní nebo dokonce negativně ovlivňující zvěř a na druhé straně existuje několik studií, ve kterých je odrazkám přisuzováno dramatické snížení počtu kolizí vozidel se zvěří.
Audio signály a píšťaly. Tato zařízení nainstalovaná na vozidlech nebo nainstalovaná vedle vozovky mají varovat zvěř před blížícím se nebezpečím. V podstatě všechny známé studie hodnotící tento typ zařízení se shodují v neúčinnosti jednotlivých typů a forem těchto přístrojů. Výjimku tvoří produkt Eco pillar vyráběný ve Slovinsku, u kterého bylo v rámci studie provedené Institutem pro ekologický výzkum Erico, ve spolupráci s státní organizací spravující silnice ve Slovinsku, zjištěno snížení počtu kolizí po zavedení o 66 %. Jelikož se však jedná o jedinou studii, je záhodno toto zařízení podrobit dalším testům.
Pachové repelenty jsou aplikovány v blízkosti silnic s cílem odpudit zvěř od silnice. Existuje řada přípravků na bázi různých chemikálií, komponentů získaných z predátorů a lidí. Experimentální studie provedená v Norsku prokázala při použití přípravku Hagopur asi 85% snížení kolizí losů s vlaky. Naopak testy přípravků "Deer Away" nebo "Wolfin" neprokázaly repelentní vliv na zvěř. Také testy dalších přípravků většinou vykazují nízkou nebo žádnou účinnost. Mezi nevýhody při používání těchto látek patří kromě různorodých výsledků testování také nutnost opakovaných aplikací, eventuálně negativní ekologický efekt (ovlivnění necílových organismů, možné zdravotní problémy apod.).
Další možností jak snížit riziko střetů vozidel a zvěře je redukce populací zvěře. Snížení stavů zvěře vede logicky ke snížení počtu kolizí. V Minnesotě došlo při snížení počtu jedinců v populaci o 46 % ke snížení počtu kolizí o 30 % . Mezi nevýhody této metody patří odpor veřejnosti a dále je nutné tyto zásahy opakovat, neboť velikost populace se při zachování stavu prostředí vrátí na původní velikost.
Relokace v sobě zahrnuje odchyt, transport a vypuštění zvěře jinde, což je náročná operace. Ve spojení se stresem a dezorientací a tím zvýšeným rizikem pro srážku s vozidlem v novém prostředí se tato metoda nejeví jako přínosná.
Antifertilizace nebo sterilizace. Tyto metody se používají v oblastech, kde je např. zakázán lov jak z legislativních, tak i praktických hledisek, většinou u malých, uzavřených populací. Některé antifertilní látky jsou účinné až po dobu dvou let.Tato metoda nebyla zatím využita pro snížení počtu kolizí se zvěří a její použití je reálné jen u menších populací do 200 ks samičího pohlaví, s tím že se akce musí opakovat (pokud se nejedná o sterilizaci). Taková řešení v České republice samozřejmě nepřicházejí v úvahu z řady důvodů (riziko vnosu cizorodých látek do potravního řetězce atd.).

Do třetí skupiny patří opatření fyzicky oddělující nebo ovlivňující chování zvěře prostřednictvím technických zařízení.
Dlouhé tunely
nebo dlouhé mosty. Tyto konstrukce nejsou samozřejmě budovány se zámětem bránit střetům se zvěří, ale nicméně tomuto účelu velice dobře slouží, i když jejich smyslem je překonávat terénní nerovnosti. Jak mosty, tak i tunely mají z hlediska bránění střetům se zvěří absolutně nejvyšší účinnost. Jejich stavbě čistě k těmto účelům brání velmi vysoká pořizovací cena.
Kameny při silnici. Jako alternativa oplocení silnic se dají použít pole - pásy velkých kamenů, které spárkatá zvěř většinou obchází. V Arizoně bylo kamenů použito místo oplocení u silnice číslo 260. Na rozdíl od oplocení kameny esteticky nenarušují vzhled krajiny, ale na druhou stranu mohou ohrozit řidiče, pokud by došlo k vybočení vozidla mimo silnici.
Oplocení silnic - existuje řada různých druhů pletiva od klasického až po novější typy jako např. elektrické pletivo "Electrobraid". Sloupy bývají většinou železné nebo dřevěné. V závislosti na druhu zvířete, kterému má být zabráněno v pohybu vybraným směrem se použije příslušný typ pletiva a také výška plotu. V Britské Kolumbii zamezilo 2,4 m vysoké pletivo střetům se zvěří z 97 - 99 %. I ostatní studie vykazují snížení množství kolizí o minimálně 70 %. Někteří predátoři se ale naučili využívat oplocení k lovu zvěře, tím že kořist naženou do oplocení a pak využijí toho, že kořist má omezenou možnost úniku.
Oplocení s možnostmi přechodu silnice eliminuje částečně nevýhodu oplocení fungujícího jako neprostupná bariéra. Jednou z možností, jak zvěři umožnit přechod silnice je vytvoření úseků bez pletiva na obou stranách silnice spolu s umístěním varovných značek, přechodů pro zvířata, detekčních systémů. Systém s použitím varovných značek a přechodů pro zvěř byl instalován do "mezer" v oplocení na severozápadě státu Utah. Počet srážek byl při použití tohoto systému snížen o 42 % .
Další možností jsou mezery v oplocení s varovnými značkami a systémem detekujícím zvířata. Samozřejmě, že pro použití detekčních systémů jsou lokality mezer v oplocení tím nejlepším umístěním. V Holandsku jsou detekční systémy instalovány na dvou silnicích. V Arizoně je na silnici číslo 260 instalován systém navádějící zvěř do podchodů nebo do přechodů s detekčním systémem.
Existuje řada různých druhů podchodů a nadchodů. Nadchody mohou být konstruovány tak, že se silnice umístí pod úroveň okolního terénu a vytvoří se buď malý tunel nebo most nad silnicí, který se nechá zarůst přirozenou vegetací. Podchody mohou být ve formě propustků nebo mostků. Účinnost těchto zařízení je závislá na kvalitě oplocení vozovky. Je prokázáno, že tato zařízení využívá řada druhů zvěře. Využitelnost těchto zařízení souvisí s jejich umístěním v terénu, vzdálenostmi mezi jednotlivými zařízeními, charakterem obklopujícím zařízení, umístěním zařízení v místě, kde zvěř původně přebíhala silnici atd. U některých druhů zvěře byly stanoveny minimální rozměry pro konstrukci nadchodů. Všeobecně se dá tvrdit že šířka nadchodu 50 - 70 m zaručí využití nadchodu většinou druhů zvěře (závisí samozřejmě i na ostatních již zmiňovaných faktorech). Kombinace oplocení s nadchody a nebo podchody je v podstatě tím nejlepším a nejověřenějším řešením problému kolizí se zvěří v současné době. Samozřejmě, že se jedná o zařízení finančně do jisté míry náročná, ale i v ČR je z praxe známé využívání malých tunelů, sloužících jako meliorační zařízení zvěří k přechodu z jedné strany silnice na druhou.
Dalším opatřením je oplocení s možností úniku pomocí únikových ramp. Únikové rampy jsou zařízení sloužící v případě, že se zvěř dostane skrz oplocení do prostoru vozovky, buď vinou vandalů narušujících oplocení, nebo vinou nekvalitně nainstalovaného oplocení. Jedná se v podstatě o hromady zeminy navršené k oplocení ze strany vozovky tak, aby mohla zvěř překonat oplocení. Výsledkem testu únikových opatření v USA bylo zjištění, že únikové rampy byly 11x více účinné než jednosměrné brány a množství kolizi po nainstalování únikových ramp pokleslo v průměru o 29 %. Jednosměrné brány mají umožnit zvěři opustit prostor vozovky a okolí mezi oplocením silnice. Byly považovány za řešení tohoto problému, ale studie prokazují nízkou efektivitu těchto bran.
Oplocení silnic vždy někde začíná a někde končí a právě tato místa bývají často obrovským problémem s velkým množstvím kolizí se zvěří. Zalomení oplocení směrem od silnice může poskytnout částečné zabránění vzniku místa s vyšším počtem kolizí, ale většinou jsou nutná i další opatření jako kamenná pole a nebo detekční systémy zvěře.
Umístění velkého množství větších kamenů do prostoru, kde končí oplocení, může zabránit zejména zvěři spárkaté v hledáni místa přechodu silnice v tomto prostoru. I když se prokázalo, že toto opatření snižuje počet kolizí se zvěří, jeho funkčnost, zejména poté co napadne sníh, je problematická a dále mohou být tato "kamenná pole" považována za překážku a potenciální riziko pro provoz.
Detekční systémy zvířat jsou zatím pouze testovány pro použití na konci oplocení. Dá se však předpokládat, že účinnost by měla být podobná, jako při použití detekčních systémů v jiných situacích.
Křižovatky silnic s oplocením, s přístupovými cestami/silnicemi vytvářejí mezery v oplocení, které může zvěř využívat ke vstupu do vozovky. Existuje několik možností jak tomuto riziku zabránit.
Na přístupové cesty s velmi nízkých provozem se v některých případech instalují rošty. Dá se očekávat, že kvalitně zbudované rošty by měly fungovat prakticky obdobně jako nenarušené oplocení. Rošty zabraňující zvěři ve vstupu na vozovku jsou v podstatě upravené systémy, které v USA fungují již dlouhou dobu na farmách s hovězím dobytkem a u nás se také uplatňují v některých oborách. Rošty fungují na většinu zvěře spárkaté a i některé jiné druhy zvěře, ale většinou nefungují na predátory. Tam, kde je jejich výskyt častý a dochází ke srážkám, a proto se doporučuje použití modifikovaného zdroje elektrického ohradníku na napájení roštu.
vychází v 7:48 a zapadá v 16:35 vychází v 4:50 a zapadá v 13:26 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...