Časopis Myslivost

Březen / 2008

Věkové třídy spárkaté zvěře a myslivecká praxe

Myslivost 3/2008, str. 44  RNDr. Ctibor BABIČKA, CSc.
V poslední době vznikla v myslivecké praxi diskuse související se závazným výkladem věkových tříd u spárkaté zvěře. Tato problematika se vztahuje především pro plánovací účely při sestavování „Plánů chovu a lovu spárkaté zvěře“, pro účely statistického výkaznictví (tiskopis Mysl.1-01) a v neposlední řádě při určování věku u trofejí spárkaté zvěře předkládaných na chovatelských přehlídkách. A to se vztahuje ke každému uživateli honitby, v rámci vyjádření k plánům chovu a lovu spárkaté zvěře také ke každému držiteli honitby a samozřejmě k práci orgánů státní správy myslivosti obcí s rozšířenou působností.

Celá problematika vznikla nově zveřejněnými odlišnými rozsahy věkových tříd, a to v kontrastu s dlouhodobě používanými rozsahy věků samčí spárkaté zvěře v jednotlivých věkových třídách v dosavadní myslivecké praxi. Nově byly rozsahy věkových tříd u samčí spárkaté zvěře stanoveny vyhláškou Ministerstva zemědělství č. 491/2002 Sb., o způsobu stanovení minimálních a normovaných kmenových stavů zvěře a o zařazování honiteb nebo jejich částí do jakostních tříd, § 4 Požadovaný poměr pohlaví, věková skladba a koeficient očekávané produkce spárkaté zvěře, odst. (5), písm. b).
Aby nevznikaly různé výklady a spekulace v myslivecké praxi v honitbách, případně při hodnocení věku předložených trofejí na chovatelských přehlídkách, bylo dne 24. ledna 2008 při příležitosti jednání Myslivecké komise ČMMJ uskutečněno projednání této v myslivecké praxi závažné a diskutované problematiky. Na jednání byl za Ministerstvo zemědělství přítomen Ing. Jaroslav Růžička, vedoucí oddělení myslivosti MZe.

Při stanovení rozsahu věku samčí spárkaté zvěře ve věkových třídách ve vyhlášce č. 491/2002 Sb. bylo vycházeno ze skutečného biologického věku
v dané situaci v období zpracování plánovacích údajů v časové měsíční expozici daného roku, resp. dále v době počátku a konce doby lovu. V podstatě je problém ve výkladu výhradně mladé samčí zvěře v I. věkové třídě. A to samčí zvěře přecházející z kategorie mláďat do kategorie samčí zvěře. Zařazením údaje věku od 1. roku u daňka evropského, jelena lesního, jelence běloocasého, kamzíka horského, muflona, prasete divokého, siky Dybovského a siky japonského, oproti dříve užívaným rozsahům věků v I. věkové třídě, došlo k určitému nedorozumění a zkreslenému výkladu. Snad k tomu přispěla i skutečnost zvyšujících se znalostí některých našich myslivců při porovnávání s jinými státy např. s Rakouskem a Německem, kde je ve věkových třídách u samčí zvěře používán věk od 1 roku. V těchto státech je jelen na prvním paroží (první hlavě jak je někdy v myslivecké terminologii používáno) prostě špičák, dvouletý jelen - má druhé paroží (druhou hlavu) atd. Tím si řada myslivců vytvořila představu, že obdobně je to stanoveno i v naší myslivecké legislativě, nelze vyloučit i skutečnost, že to bylo i ze spekulativních důvodů v návaznosti na § 36, odst. 5 zákona o myslivosti, což bude vysvětleno dále.

Pro vysvětlení uvádím následující příklady, jak posuzovat věk samčí spárkaté zvěře v I. věkové třídě. Jelen lesní má stanovený rozsah v I. věkové třídě od 1 roku do 4 let. Z biologického hlediska se kolouch jelínek dostává do kategorie samčí zvěře v době plánování, resp. následujícím dnem po skončení mysliveckého roku, tedy 1. dubna. To je asi ve věku, kdy mu chybí do dosažení biologického věku 1 roku ještě asi 6 až 8 týdnů. Doba lovu začíná od srpna, kdy má věk 1 rok a 2 měsíce (takže pojato vyhláškou 1 rok) a doba lovu končí ve věku 1 rok a 7 měsíců a v době plánování v následujícím roce má 1 rok a 10 měsíců - takže téměř dosažené 2 roky biologického věku. Takže věk uvedený v rozsahu 1 až 2 roky odpovídá biologickému věku a zahrnuje stále téhož jedince (ve věku 12 až 24 měsíců), což je kategorie dříve uváděná jako věk 2 roky, resp. špičák na prvním paroží (1 hlavě). Dál už problém není, v začínajícím třetím roce věku je tudíž jelen tříletý (věk 3 roky) , má druhé paroží (druhou hlavu) a takto je zařazen zase až do doby dalšího plánování, v začínajícím čtvrtém roce věku je tudíž jelen čtyřletý (věk 4 roky) má 3. paroží atd.
Obdobné platí pro ostatní parohatou zvěř siku japonského a jelena Dybovského. S tím, že u daňka a jelence je stanoven rozsah I. věkové třídy obdobným způsobem podle biologického věku, ale jen do věku 3 roky. U nich je tím zahrnut věk 2 a 3 roky, resp. 1. a 2. paroží (1. a 2. hlava).

Poněkud jiné je to u rohaté spárkaté zvěře - muflona a kamzíka. V obecném principu je to z biologického hlediska zase stejné. Takže v době lovu se jedná již o zvěř v druhém roce života - muflon věk 1 rok a zhruba 4 měsíce, u kamzíka 1 rok a 5 měsíců. Přičemž v době plánování a převodu do samčí zvěře má samčí muflonče obvykle téměř dokončený věk 12 měsíců a samčí kamzíče 10 - 11 měsíců věku. Od začátku doby jejich lovu je obvykle uváděn jejich věk 2 roky. A uvedený věk končí převodem v době plánování do další věkového ročníku 3 roky.
U rohaté spárkaté zvěře je jenom problém z hlediska hodnocení jejího věku na chovatelských přehlídkách z důvodu tvorby toulečků či růžků od několika měsíců věku, pokud je zde tato mladá zvěř předkládána. Takže je v době lovu tato mladá zvěř v prvním roce života. Pro případ stanovení věku je jejich faktický věk v době lovu od 4, resp. 5 měsíců a dosud se obvykle vypisoval na chovatelských přehlídkách rohaté mladé zvěři věk 1 rok.
Upřesnění skutečných biologických rozsahů věků rohaté a parohaté spárkaté zvěře ve vyhlášce 491/2002 Sb., v druhém roce jejich života bylo poněkud nešťastné a matoucí. Pro případ, že je potřeba z nějakých důvodů uvádět věk daného jedince, v podstatě není chybou postupovat tak, jak to bylo používáno za dřívější provozní praxe.

Odlišné je to u srnce obecného, ale tam není žádný problém rozsahu věků v I. věkové třídě který je stanoven od 10 měsíců do 2 let. V době plánovací samčí srnče převedené do samčí zvěře má těch 10 měsíců, v době zahájení lovu již blízko a nebo již dosažen věk 1 rok. A ten končí v následující plánovací době v příštím roce, kdy přejde do věku 2 roky.

U černé zvěře je situace poněkud komplikovaná různým datem metání selat během roku a tím i jejich věkem v době provádění plánování. Z důvodů odborných a v rámci úpravy stavů černé zvěře, pro různé požadavky uvádění věku (např. třeba plnění plánu lovu nebo statistické) je třeba postupovat výhradně podle biologického věku a takto zvěř evidovat. Prase divoké - lončák je v I. věkové třídě stanoven od 1 do 2 let. Lončákem je teprve tehdy, až přesáhne biologický věk 12 měsíců (přesáhne věk 1 rok) kdykoliv během roku a věk lončáka trvá do doby dosažení 24 měsíců věku. Důležité je to takto zjišťovat hlavně pro vedení záznamu o lovu zvěře a jejím úhynu a statistické účely. Pokud bychom brali v době plánování, že sele je automaticky převáděno do kategorie lončák, tak bychom také měli třeba lončáky ve věku 8 měsíců, ale třeba také jen 5 měsíců, což by přinášelo pro všechna statistická hodnocení a plnění plánu lovu zásadní rozpory.
Každý adept ví, že sele ve věku do 12 měsíců má narostlou teprve první trvalou stoličku (M 1) a teprve od 13 měsíců věku se prořezává druhá trvalá stolička (M 2) a je z ní prořezána jen první část. Až ve věku do 24 měsíců dochází k úplnému vystoupení třetí trvalé stoličky (M 3) z dásně.

Pro mysliveckou praxi došlo k zásadní změně pouze u siky japonského (eventuálně siky Dybovského). V dřívější praxi bylo obvyklé zařazovat do I. věkové třídy jeleny sika ve věku 2 a 3 roky (jako u daňků, muflonů, jelenců). V současnosti je věk rozšířen v I. věkové třídě na rozsah jako u jelena lesního na 2, 3 a 4 roky. Obdobně je změněn rozsah věků v II. a III. věkové třídě. Vzhledem k nemožnosti změny legislativy je takto nutno pro plánovací účely, pro hodnocení věku a statistické důvody samčí zvěř siky japonské zařazovat, plánovat a vykazovat v I. věkové třídě. Domnívám se, že v případě nějaké legislativní změny by bylo vhodné se k dřívějším rozsahům vrátit, tzn. I. věková třída (2 - 3 roky), II. věková třída (4 - 6 let) a III. věková třída (7 a více let). Jelen sika v 7 letech věku je již dospělý a odpovídá to jeho biologickému vývoji. Věk III. věkové třídy od 9 let, jak je dnes legislativně stanoveno, je z biologického hlediska příliš vysoký. Ale stejně se prakticky, tak jak je zvěř sika japonská dnes obhospodařována, tohoto věku snad ani žádný jelen sika nedožije.

Vysvětlení rozsahů věkových tříd pro mysliveckou praxi má zásadní význam pro státní správu myslivosti a uživatele honiteb, a to z hlediska plánovacích a statistických pro jednotný postup. Osobně si myslím, že v tomto směru žádné problémy nebyly, neboť fakticky bylo postupováno tak jak v minulosti. Stejně tak jsem se nesetkal nikde na chovatelských přehlídkách, že by byl věk ulovené samčí zvěře posuzován jinak, než bylo obvyklé za celou dlouhou dobu jejich konání.
Problém spíše vznikl v řadě míst v ČR, kde je možné se setkat s atraktivnějšími druhy spárkaté zvěře (jelen, sika, daněk, muflon) a získat jejich odstřel, především v honitbách ve kterých nejsou pro ni stanoveny normované kmenové stavy. Zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti, v platném znění, umožňuje v § 36 odstavci (5) v honitbách, kde pro některé druhy spárkaté zvěře nejsou stanoveny minimální a normované stavy, po vyjádření orgánu státní správy myslivosti u těchto druhů lovit samičí a samčí zvěř do věku 2 let ve stanovené době lovu bez omezení a bez vypracování a projednání plánu. A v tom je asi ten podstatný zádrhel. Kdyby bylo možné si věk podle věkových tříd vysvětlit tak, že jelen, sika, daněk je ve věku 1 rok špičák s prvním parožím, ve věku 2 roky s druhým parožím již s nějakou trofejí šesteráka, nebo vařečkáře, asi by to bylo atraktivnější. A možná šlo i právě o to nějak si přizpůsobit vlastním výkladem i rozsah loveckých možností, pokud by na tuto hru státní orgán myslivosti přistoupil.
Nedivím se, že je to také z důvodu, že mnohde byla spárkatá zvěř v dřívějších honitbách normována a lovena včetně samčí zvěře vyšších věkových tříd. A dnes z důvodu malých výměr honiteb, i přes její trvalý výskyt, nelze tyto honitby pro spárkatou zvěř zařadit do jakostních tříd a nelze její chov řádně plánovat. A využití § 36, odst. (5) zákona o myslivosti je pro tyto honitby jakousi možností jejího lovu. Je tím ale zároveň dán mimořádný rozsah důvěry uživatelům honiteb z hlediska toho, co je skutečně loveno, navíc v té souvislosti, že legislativa nevyžaduje předkládání markantů mladé a samičí zvěře.
Jednoznačně tedy z napsaného vyplývá (v závislosti na výkladu věku v I. věkové třídě), že je tedy možné podle § 36, odst. (5) zákona o myslivosti lovit samčí zvěř věku 2 roky, to je pouze špičáky na prvním paroží (1 hlavě) jelena lesního, jelena siky, daňka evropského, dále muflony v biologickém věku 2 roky (v době lovu přibližného věku 16 až 20 měsíců) a lončáky do biologického věku 24 měsíců. U ostatních druhů spárkaté zvěře nepředpokládám, že by byl povolen jejich lov podle § 36, odst. 5 zákona o myslivosti, v daném případě pro jelence běloocasého, siku Dybovského a kamzíka horského. Toto se nevztahuje na jelence severního, neboť ten je zatím v ČR chován jen v oborních chovech, stejně tak u siky Dybowského, kdy kromě jedné lokality ve volnosti, se vyskytuje výhradně v oborních chovech.
Snad vysvětlení a ujasnění tohoto problému po projednání na Myslivecké komisi ČMMJ pro mysliveckou praxi v tomto rozsahu stačí a potřebná informace směrem k myslivecké veřejnosti byla tímto vysvětlením předána. Případné doplnění na základě dotazů zveřejníme v dalších číslech Myslivosti.

vychází v 7:41 a zapadá v 16:45 vychází v 9:16 a zapadá v 19:24 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...