Časopis Myslivost

Červenec / 2008

Komentář k věkovým třídám spárkaté zvěře

Myslivost 7/2008, str. 10  Doc. Ing. Jiří KAMLER, Ph.D. & Ing. Jan DVOŘÁK, Ph.D.
Systém hospodaření se spárkatou zvěří v ČR je na rozdíl od řady jiných zemí založen na poměrně komplikovaném stanovení výše lovu, na základě předepsaných normovaných stavů, výsledků termínově stanoveného sčítání zvěře a koeficientu přírůstku. Co se týče metodické propracovanosti tohoto systému, dá se konstatovat, že se jedná o dokonalý systém hospodaření, který přesně umožňuje plánovat chov a sledovat vytyčené cíle (udržování optimální početnosti a struktury populace zvěře).

Obecně známou skutečností je fakt, že nejslabším kamenem celého systému jsou vstupní data v podobě výsledků sčítání zvěře, neboť naše schopnost určit skutečnou početnost zvěře je velmi omezená. Údaje o stavech zvěře, které se objevují v našich mysliveckých statistikách, jsou proto často na první pohled nesmyslné a tato skutečnost je z mnoha stran oprávněně kritizována.
Tématem našeho příspěvku ovšem nejsou výsledky hospodaření se zvěří a problémy s regulací početnosti zvěře, ale problematika zdánlivě triviální, jakou je zařazování jednotlivých druhů zvěře do věkových tříd. Reagujeme tak na článek RNDr. Ctibora Babičky, CSc. z Myslivosti 3/2008, který se snažil sjednotit různě chápaná výklady ustanovení příslušné vyhlášky MZe č. 553/2004 Sb. (dále vyhláška).
Uvědomujeme si, že sice nejde o problematiku zásadního významu a dokázali bychom pojmenovat řadu důležitějších problémů, ale přesto se domníváme, že bychom měli být schopní zcela jednoznačně determinovat zařazení jedinců daného druhu zvěře do příslušné věkové třídy. Nejednotnost v přístupu, daná místními odlišnostmi ve výkladu pravidel a ne zcela jasným zněním výše jmenované vyhlášky, není úplně tím správným odrazem naší myslivecké "jednoty". Jak ovšem chceme řešit složité úkoly, které před mysliveckým hospodařením stojí, pokud se nedokážeme dohodnout ani na tom, zda je jelen ve druhém roce života jednoletý či dvouletý. Proto jsme se pokusili odpovědět na tři, z hlediska vyhlášky nejvíce sporné otázky:
1. Jakému věku zvěře odpovídají jednotlivé věkové třídy?
2. V jakém věku je prase lončákem?
3. Co se skrývá pod označením "zvěř do dvou let"?

Věkové třídy zvěře
Současně platná vyhláška se při definování věkových tříd do určité míry odchýlila od původní normy a odstranila rozpor v posuzování věku u různých druhů zvěře. Tradičně totiž byli roční srnci posuzováni jako jednoletí, zatímco stejně staří jeleni jako dvouletí, což nemá logické opodstatnění a přemýšlivá část myslivecké odborné veřejnosti na tuto skutečnost poukazovala. Tvůrci vyhlášky podle nás měli v úmyslu skutečně uvést do souladu skutečný biologický věk zvěře s jejím zařazením do věkové třídy (viz připojená tabulka) a jejich preciznosti odpovídá i to, že u srnčí zvěře zařadili do první třídy srnce ve věku od 10 měsíců, aby se zamezilo pochybnostem, zda na začátku doby lovu nejsou místo jednoletých srnců lovena srnčata. V tomto směru podle nás vyhláška nemá chybu a jedná se jen o naši ochotu si ji řádně přečíst a upravit zažité zvyklosti.
Bohužel v myslivecké praxi nedošlo k žádné změně zažitých postupů a naopak jsou snahy text této nové vyhlášky vykládat tak, aby odpovídal dřívějšímu postupu. Dr. Babička tak navrhuje, aby u srnčí zvěře byly v kategorii 1 - 2 roky dva ročníky zvěře, zatímco u jelení zvěře jen jeden ročník, jako by jeleni stárli rychleji. Snahy o takovýto výklad ovšem podle nás naprosto postrádají jakoukoliv logiku a nastolují jen řadu dalších otázek (např. proč by se takto měl počítat věk jen mezi prvním a druhým a ne mezi druhým a třetím rokem atd.).

Vzhledem k pochybnostem jsme naši představu o tom, které věkové stupně odpovídají věkovým třídám, zpracovali do tabulky 2. Zde je v jednotlivých řádcích uveden biologický věk zvěře v letech a v měsících, kalendářní měsíce, kalendářní rok života a věk zvěře z hlediska mysliveckého plánování. Barevně je označena doba lovu. Z hlediska potřeb plánování dochází ke změně ročníku u zvěře vždy k 1. 4., bez ohledu na skutečnou dobu narození. Pro zjednodušení uvádíme pouze tabulku č. 2 bez ohledu na různou dobu kladení mláďat, odlišnosti ve vývoji paroží u srnčí zvěře a rozdíly v době lovu. Tyto rozdíly nemají pro podstatu popisovaného problému zásadní význam.
Tato tabulka by podle nás měla platit pro všechny druhy zvěře bez rozdílu, protože nemá žádnou logiku, abychom věk u srnčí zvěře hodnotili tímto způsobem, zatímco u dalších druhů zvěře (například jelení) přidávali jeden rok. U srnčí zvěře přitom není nutno se problémem zabývat, protože i dosavadní zvyklosti odpovídají biologie zvěře, a tím i našemu návrhu a vyhlášce. První věková třída je u srnců stanovena v rozmezí jeden až dva roky a zahrnuje dva ročníky zvěře (roční a dvouleté srnce). Jednoletí srnci jsou loveni v biologickém věku zhruba v rozmezí 11 až 16 měsíců. Dvouletí jedinci pak mají v době lovu 23 měsíců až dva a čtvrt roku atd.
Stejnou logiku je podle všeho nutno uplatnit i pro ostatní druhy spárkaté zvěře, kde se již poněkud rozcházíme se zažitými zvyklostmi. U jelení zvěře je tak pro špičáka, který je uloven ve věku 15 - 19 měsíců uváděn věk dva roky, přičemž Dr. Babička tento fakt odůvodnil velmi svérázným způsobem, a sice, že: "věk uvedený v rozsahu 1 až 2 roky odpovídá biologickému věku a zahrnuje stále téhož jedince." Podle jeho výkladu tak jelen v prvním roce života jeden rok přeskočí a v dalších letech již bude stárnou normálně. Při pohledu do tabulky č. 2 je zřejmé, že jeleni i srnci biologicky stárnou zcela stejně a není žádný důvod jejich věk uvádět rozdílně. První věková třída u jelenů v rozmezí jeden až čtyři roky tak zahrnuje čtyři ročníky jelenů, a to jeleny s prvním, druhým, třetím a čtvrtým parožím v rozmezí biologického věku 15 měsíců až čtyři roky a sedm měsíců. Toto je podle našeho názoru jediný možný výklad současné vyhlášky a podobně je nutno řešit i věkové třídy ostatních druhů zvěře. Uvědomme si, že vyhláška uvádí věkové třídy v rozsahu např. 1 - 2 a 3 - 4. To znamená, že pokud bychom rozsah věku chápali do dosažení dvou let, tak by v tomto případě zvěř ve věku 2 - 3 roky nepatřila nikam. Výraz "do dvou let" je proto třeba chápat jako jedno a dvouletou zvěř, tedy do dosažení věku tři roky.

V jakém věku je prase lončákem?
Zcela jednoznačné rozlišení lončáků od selat a starších kusů je významné z důvodu zákona o myslivosti, který umožňuje jednak lovit tyto kategorie celoročně, a dále je lovit na společných lovech. Navíc je v případě samců lončák zpravidla chápán jako zvěř od jednoho do dvou let věku, kterou je možné lovit i v honitbách, jež nemají pro tento druh zvěře stanoveny jakostní třídu honitby a normované stavy.
Řazení černé zvěře do kategorií je výrazně ztíženo třemi hlavními faktory: 1. celoroční doba lovu, 2. v dnešní době již běžné celoroční metání selat a 3. velmi nejisté posouzení věku živé zvěře. Aby to nebylo málo, tak dnes navíc existují dvě možnosti, jak definovat kategorii lončáka a ani vyhláška nám v tomto směru příliš nepomáhá a uvádí pouze první věkovou třídu kňourů v rozmezí jeden až dva roky (lončák). To vede některé "přemýšlivé" myslivce k úvahám, že lončáci jsou jen samci a samičí pohlaví nad jeden rok nelze lovit na společných lovech, případně, že do lončáků patří dva ročníky prasat - až do dosažení třech let věku. Ne úplně jasný výklad vyhlášky si vynucuje hledat odpovědi v odborné literatuře a myslivecké praxi.
Podle starší definice, jež vychází z tradičního mysliveckého roku, je lončákem prase, které se narodilo v loňském roce a k prvnímu dubnu daného roku se stává lončákem na dobu jednoho roku, tzn. do 31. 3. dalšího kalendářního roku. Podle tohoto výkladu se lončáky stávají teoreticky prasata ve věku tří až patnácti měsíců a do kategorie dospělé zvěře přecházejí k prvnímu dubnu, kdy mají věk v rozmezí 15 až 27 měsíců. Toto široké věkové rozpětí kategorie lončák je sice významnou, ale zároveň v podstatě jedinou nevýhodou tohoto způsobu.
Další možností je definovat lončáky podle jejich biologického věku, jako zvěř ve druhém roce života, tedy v biologickém věku 12 - 24 měsíců. Tato definice sice odstraňuje tu nevýhodu, že do lončáků spadají i již dospělé kusy z velmi časného metání či naopak pozdě kladená selata se již ve věku ani ne půl roku stávají lončáky, ale zároveň přináší řadu praktických nevýhod a rizika nepříjemných tahanic u kusů, které jsou loveny v únoru a březnu, kdy část prasat již může překročit věk dvou let. Pokud by se věk měl hodnotit skutečně přísně, tak by řada lovců na lončáky v určitém období roku raději vůbec nestřílela, nebo by jejich ulovení z obav před postihem tajila, což jistě není cílem mysliveckého hospodaření.
Z těchto praktických důvodů jsme proto spíše pro zachování definice lončáka podle mysliveckého roku, než podle biologického věku. Uvědomme si, že odhad věku živých prasat je velmi obtížný a při současných problémech s jejich vysokými stavy není důvod komplikovat odstřel složitým zkoumáním biologického věku. Navíc by hodnocení biologického věku znamenalo předkládání spodní čelisti.

Co znamená zvěř do dvou let
Kategorie zvěře do dvou let je významná z hlediska lovu samců v honitbách bez stanovených normovaných stavů daného druhu zvěře. Zde se dostáváme poněkud do těžkostí s nejednoznačností češtiny, kdy "do" v tomto případě znamená něco jiného než při stanovení věkových tříd. Z hlediska kontextu vyhlášky je tato kategorie ovšem jednoznačně definována jako zvěř do dosažení věku dva roky - tedy v prvním a druhém roce života, rozhodně ne starší. Zde tedy může docházet k zajímavým situacím právě např. u divokých prasat, kdy někteří lončáci mohou být starší dvou let (tedy 24 měsíců) a nesmějí být v těchto honitbách loveni, ovšem to je spíše teoretická možnost a nepředpokládáme, že by z toho měl být větší problém.

Závěr
V našem příspěvku jsme se pokusili upozornit na potřebu sjednocení výkladu pravidel pro zařazování zvěře do věkových tříd v souladu s textem vyhlášky a biologickým věkem zvěře. Jsme přesvědčeni o tom, že právě tato vyhláška je příležitostí se jednoznačně shodnout na těchto základních bodech a netrvat na zažitých schématech, která v kontextu mnohdy postrádají logiku. Naším záměrem rozhodně nebylo upozorňovat na slabá místa vyhlášky, která by bylo možno různě vykládat. Pakliže propagujeme jednotnost v přístupu k chovu zvěře, rozhodně se nabízí jako vhodnější varianta přizpůsobení praxe současnému znění vyhlášky namísto hledání krkolomných výkladů. Vždyť velmi často se setkáváme s tím, jak se různí chytráci snaží využít jakékoliv skulinky v zákonech místo toho, aby se řídili jejich smyslem. Každopádně si ovšem myslíme, že by bylo nutno výklad těchto pojmů sjednotit a to může udělat pouze nejvyšší orgán státní správy myslivosti, kterým je Ministerstvo zemědělství, které by mělo k dané problematice zaujmout jednoznačné stanovisko. Myslivecká komise ČMMJ, byť jsou jejími členy všeobecně uznávaní odborníci a praktici, takovýto mandát, stejně jako my samotní myslivci, nemá.

Doc. Ing. Jiří KAMLER, Ph.D. & Ing. Jan DVOŘÁK, Ph.D.
Lesnická a dřevařská fakulta MZLU v Brně




Redakční poznámka:
Z důvodů různých výkladů věkových tříd spárkaté zvěře, především I. věkové třídy, by samozřejmě mělo být dáno jednoznačné stanovisko Ministerstva zemědělství ČR. V uváděném článku o této problematice v Myslivosti 3/2008 je uvedeno vše, co bylo v lednu 2008 na Myslivecké komisi ČMMJ projednáváno s odpovědným zástupcem MZe. K této problematice bylo podáno vysvětlení zástupcem MZe, vyjádřili se členové Myslivecké komise a mým úkolem bylo zpracovat pro časopis Myslivost informaci o uvedené problematice ve formě, jak byla projednána a jak je ze strany nejvyššího orgánu státní správy myslivosti považována za závaznou. Vlastní znění zpracovaného článku pak bylo také následně projednáno s MZe a jím odsouhlaseno v uveřejněném znění.
Skutečnost, že jsem považován za autora výkladů pojmů okolo věkových tříd a v článku Doc. Ing. Jiřího Kamlera, Ph.D. a Ing. Jana Dvořáka, Ph.D. je jimi souzeno, že uvedené údaje jsou svérázné a nelogické, mě přimělo k tomu, že musím reagovat tímto vysvětlením. Musím konstatovat, že jsem pouze přesně zaznamenal, jak byla problematika na zmíněném zasedání a následných jednáních vysvětlena a projednána. Pokud se jedná o vysvětlení údajů k I. věkové třídě srnců a jelenů, jsou uvedeny tak, jak byly projednány a jsou jednoznačně jasné, zde nejde o různý způsob stárnutí jelenů a srnců, ale o aplikaci výkladu vysvětlených pojmů.
Spíše mám dvě připomínky k jiné formě vysvětlení problematiky výše uvedenými autory, a to z hlediska praxe v honitbách, se kterou se prakticky denně setkávám, a vidím tedy trochu jinak. Nepovažuji za vhodné rozšířit ročníky v I. věkové třídě (1 až 4 roky) např. u jelena lesního na jeleny s 1. až 4. parožím (tj. až do pátého kalendářního věku života), přeneseně obdobně u ostatní druhů spárkaté zvěře (věk 1 až 3 roky). Proč by se měl rozšiřovat rozsah ročníků zahrnutých v I. věkové třídě např. u jelena lesního až včetně jelenů se 4. parožím? Jednak takový jelen biologicky už patří k dospívajícím a navíc se ptám, zda je skutečně zájem rozšiřovat I. věkovou třídu oproti dřívějšku o další věkový ročník, když v honitbách máme dnes stejně v drtivé většině právě jen mladé jeleny?
Za zcela nejzávažnější pro praxi v honitbách a pro jejich uživatele považuji dnes jednoznačné stanovení co je lončák - kalendářního nebo biologického věku?! Způsob hospodaření s prasetem divokým je okres od okresu různý jak v případě plánování, tak v případě kontroly provedených odstřelů. Nejjednodušší je to tam, kde se vychází nanejvýš z papírových měsíčních hlášení a markanty od prasat divokých se fyzicky nekontrolují a nepředkládají na chovatelských přehlídkách a je možnost si provedený odstřel zapsat jak to nejlépe vyhovuje. Ovšem jsou také státní správy myslivosti, kde je plán lovu přesně rozepsán a také důsledně kontrolován předkládáním markantů na chovatelské přehlídky, zvláště u honiteb s normovanými kmenovými stavy prasete divokého. A tady uvedu jen jeden příklad z poslední doby. V honitbě byl plán lovu lončáků splněn, a protože nebyl v té době splněn plán lovu selat v požadovaném poměru jeden 1ončák na čtyři selata, nebyl další odstřel lončáků navíc povolen a došlo k rozsáhlým poškozením trvalých travních porostů. Přitom se v honitbě vyskytovaly tlupy o velikosti až 15 kusů tzv. lončáků, ve skutečnosti selat biologického věku 8 až 10 měsíců. Takže podle výkladů autorů "kalendářních" lončáků. V tom případě by přesto, že se jedná o chovatelsky právě o ty nejméně vhodné kusy, nesměli by být loveni a škody jimi působené jsou jistě závažnější než škody způsobené několikatýdenními až několikaměsíčními selaty s možností jejich lovu. A jen na závěr tohoto skutečného příkladu - jedním ze tří důvodů vypovězení nájemní smlouvy dosavadnímu uživateli honitby - mysliveckému sdružení, a to důvodem nejvýznamnějším, byly právě škody způsobené prasaty divokými. Rozhodli o tom tři majoritní vlastníci v honebním společenstvu a honitbu dnes užívá jako fyzická osoba jeden z nich.
RNDr. Ctibor BABIČKA, CSc.

Přiložené dokumenty

Media_14092_6_8.xls Tab 1 (15,00 KB)
Media_14092_15_8.xls Tab 2 (17,00 KB)
vychází v 7:40 a zapadá v 16:46 vychází v 9:38 a zapadá v 20:30 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...