Časopis Myslivost

Červenec / 2008

Norek americký přehlížený semiakvatický predátor

Myslivost 7/2008, str. 16  David FISCHER, Petra NOVÁ
Norek americký (Mustela vison) je velká semiakvatická lasicovitá šelma pocházející ze Severní Ameriky, kde obývá obrovské území od Aljašky po Kalifornii, Nové Mexiko a Floridu. Jedná se o živočicha dorůstajícího zpravidla celkové délky do 60 cm (při hmotnosti v průměru kolem jednoho kilogramu).


Jak ovšem vyplývá z informací některých výzkumníků, můžeme se ve volné přírodě setkat i s jedinci podstatně mohutnějšími. Přírodní populace norků jsou zbarveny tmavohnědě až hnědočerně, s bílou skvrnou na spodním rtu a bradě (bílá barva se však může vyskytovat i např. na krku a hrudi). V našich podmínkách však není výjimkou pozorovat ve volné přírodě i různé barevné formy norků, což souvisí s původem zdejších populací, jejichž zakladateli byli jedinci unikající (nebo vypuštění) z farmových chovů (viz dále).
Přestože se s norky setkáváme především v okolí vodních toků a jiných vodních ploch, jedná se o velmi výkonné predátory vybavené pro lov ve značně různorodých podmínkách - drobné drápy jim umožňují hbitě šplhat po skalách nebo po stromech, plovací blány mezi prsty všech končetin pak napomáhají bezproblémovému pohybu ve vodě. A právě univerzální výbava k lovu v různém prostředí činí z tohoto živočicha (společně s dalšími faktory, o kterých bude řeč dále) velmi nebezpečného predátora.
Co se týká potravy, patří norek mezi tzv. potravní oportunisty, což znamená, že vyhledává nejdostupnější kořist. A vybíravý rozhodně není. Živí se širokým spektrem živočichů, počínaje některými bezobratlými (např. raky, ale i měkkýši a hmyzem), přes ryby, obojživelníky, plazy a ptáky až po drobné savce. V případě, že se norci na některý druh (nebo typ kořisti) přímo zaměří, mohou pak lokálně představovat pro jeho další prosperitu velmi závažný problém (jak si ukážeme dále na některých příkladech).
Kromě nesporných loveckých vloh mají norci i další obdivuhodné schopnosti - jsou např. přímo předurčeni k rychlé kolonizaci nových území. Kromě značné ekologické plasticity (trofické, demografické a etologické) k tomu přispívá i schopnost zvýšení intenzity reprodukce v době snížení početnosti populace nebo u populací expandujících, spočívající v posunu poměru pohlaví ve prospěch samic a ve zvýšení jejich plodnosti. To může v důsledku znamenat i to, že se při pokusech o eliminaci tohoto druhu můžeme dočkat situace, kdy se početnost norků začne např. v důsledku nepříliš intenzivního lovu paradoxně zvyšovat.

Kde se u nás vzal?
Vzhledem ke skutečnosti, že je norek americký vybaven velmi kvalitní a vyhledávanou kožešinou (která se stala mimochodem osudnou norkům evropským), byl tento druh jednak uměle vysazen na několika místech Evropy (severní část Evropy, Španělsko, Itálie) a jednak je v Evropě od poloviny dvacátých let dvacátého století chován na kožešinových farmách, s čímž samozřejmě souvisejí i úniky do volné přírody. V současné době se s ním tedy můžeme setkat např. na několika místech ve Španělsku, Itálii a Francii, téměř plošně je rozšířen na britských ostrovech nebo na Islandu, obývá velkou část Německa a státy Beneluxu, celou Skandinávii a pobaltské republiky, Ukrajinu a evropskou část Ruska, vyskytuje se již i v Polsku a mezi země "poctěné" jeho nevítanou přítomností patří i Česká republika.
Historie šíření tohoto druhu u nás se datuje zhruba od počátku 60. let 20. století, kdy začal být na našem území chován a kdy samozřejmě začali první jedinci unikat do volné přírody. Jednalo se však spíše o ojedinělé a nepříliš významné případy - příčinu současné invaze je třeba hledat mnohem později, a to až v počátcích devadesátých let, kdy se k masivním únikům přidalo zřejmě i záměrné vypuštění obrovského množství norků z neprosperujících kožešinových farem (jak vidno, i jinak obecně velmi pozitivní snížení obliby přírodních kožešin může mít své negativní dopady).
Dnešní situace tedy vypadá asi tak, že se s norky můžeme na území naší republiky setkat prakticky kdekoliv - jedinou podmínkou je přítomnost vodních biotopů. Na mapách publikovaných v odborné literatuře a zobrazujících jeho rozšíření u nás jsou sice ještě bílá místa, ale většina z nich znamená pouze jediné - přítomnost tohoto živočicha nebyla z těchto částí republiky zatím nikým nahlášena (podrobné plošné mapování výskytu a početnosti norků totiž, na rozdíl např. od vydry, prozatím neproběhlo).

Proč ho u nás nechceme?
Na otázku, proč u nás to roztomilé zvířátko nechceme, je velmi jednoduchá odpověď - všude, kde se populace tohoto nepůvodního druhu vyskytují, páchají značné škody na mnoha druzích autochtonní (původní) fauny. V zahraničí bylo na téma vlivu norků na vybrané původní druhy živočichů zpracováno již značné množství studií, vesměs s velmi alarmujícími výsledky - na tomto místě můžeme např. uvést úplnou likvidaci kolonií racků chechtavých a rybáků obecných na některých lokalitách ve Skotsku, popsanou Craikem v roce 1997, nebo zjištění Ferrerase a Macdonalda, publikované v roce 1999, že přítomnost norka významně ovlivňuje denzitu hnízdících lysek a počet jejich vylíhnutých mláďat (norek zkonzumoval 30 - 51 % dospělých jedinců a 50 - 86 % vylíhlých mláďat!).
I z našeho území již máme první indicie o katastrofálních následcích invaze norků na původní faunu. Prozatím se ve většině případů jedná o nepublikovaná sdělení, což ovšem nikterak nesnižuje závažnost popisovaných situací (jedná se např. o úplné "odrybnění" mnoha drobných vodních toků nebo o masivní škody na rybích obsádkách ve vodních nádržích, o devastující predaci vodního ptactva, o likvidaci celých populací velmi vzácných plazů atd.).
Publikovány prozatím byly pouze předběžné výsledky dlouhodobé studie vlivu predace norků na vybrané populace raka kamenáče (touto problematikou se již 7 let zabývá první z autorů tohoto příspěvku). Na jednom z vybraných toků v Brdech stojí norci za snížením početnosti populace raků v období let 2000 - 2004 o 52 %! Jen pro představu to v 7 km dlouhém úseku toku s průměrnou šířkou kolem 2,5 m odhadem představuje neuvěřitelných 88 000 raků. Budeme-li počítat dále, jedná se o více než 3000 raků na 1 km toku a rok!
A aby toho nebylo málo, není predace rozhodně jediným negativním jevem, provázejícím invazi norků mimo areál jejich přirozeného výskytu. Jedním z dalších je např. skutečnost, že norci velmi úspěšně konkurují autochtonním predátorům (např. tchořům) - snižují početnost jejich kořisti, vytlačují je z jejich přirozených biotopů a mají tak samozřejmě na svědomí i pokles jejich početnosti. Oni sami u nás, snad s výjimkou výra velkého, přirozeného nepřítele nemají.

Přestože si uvědomujeme, že od této chvíle máme pod nohama velmi horkou půdu, nemůžeme na tomto místě nezmínit ještě jeden velmi specifický negativní dopad invaze norků na významný autochtonní zvláště chráněný druh, a to na vydru říční. Zatímco přímý konflikt s norkem tento o mnoho větší a silnější živočich celkem bez problémů ustojí, neplatí toto tvrzení ve vztahu k nejvýznamnějšímu spojenci norků v boji proti tomuto soupeři, kterým je v současné době člověk, respektive člověk rybář, hájící pochopitelně zejména své ekonomické zájmy.
Vydra a s ní všichni, kdo se snaží o její ochranu, se v poslední době ocitají pod velmi silným tlakem zejména rybářské veřejnosti, která na základě rostoucích škod na rybích obsádkách volá po umožnění legální regulace tzv. přemnožených vyder (o regulaci počtu ochranářů se naštěstí prozatím otevřeně nehovoří!). Nechceme na tomto místě rozviřovat polemiky o tom, zda vydry lépe sčítají rybáři nebo ochranáři - podle posledních sčítání prováděných podle jasně stanovených metodik odborníky na celém území ČR u nás žije zhruba 2000 vyder, podle rybářů je toto číslo podhodnocené, ale o to tu skutečně nejde.
Mnohem zajímavější je totiž jiný aspekt této problematiky. Zatímco tlak na umožnění redukce populace vydry říční je v posledních letech enormní, je zarážející, že v souvislosti s norkem americkým, který je stejně zručným lovcem ryb a jehož populace v ČR jsou výrazně početnější (Jen na počátku devadesátých let 20. stol. se jich v naší přírodě jednorázově ocitly řádově tisíce a od té doby se velmi čile množí...) než populace vyder, se o žádných škodách veřejně nehovoří. Je třeba si tedy položit zásadní otázku - jaké procento škod připisovaných vydrám má ve skutečnosti na svědomí norek, když ani odborníci nejsou schopni na 100 % definovat původce některých pobytových stop (požerky, trus)? Neplatí nakonec stát z našich daní v rámci náhrady škod způsobených zvláště chráněným druhem ze značné části i škody, které jsou důsledkem predačního tlaku invazního nepůvodního druhu? Zodpovězení této otázky a výzkumy s tím spojené by měly rozhodně předcházet případnému povolení redukce početních stavů vydry říční, která je s norkem často zaměňována.

Co s ním?
V této kapitole se z tenkého ledu dostáváme opět na pevnou půdu, kde se zcela jistě budou ochranáři, myslivci i rybáři vzácně plně shodovat. Přístup všech lze shrnout zhruba následujícím konstatováním - norek je v naší přírodě z mnoha důvodů nežádoucím elementem, který je třeba v maximální možné míře eliminovat. Vyvstává však otázka jak.
O tom, že se jedná o velmi složitý úkol, vypovídají zkušenosti našich i zahraničních odborníků, kteří se touto problematikou zabývali. Svorně upozorňují na malou efektivnost odchytu norků do pastí, která ještě výrazně klesá v letním období. Jako nejefektivnější metoda je v literatuře zmiňován odstřel norků za pomoci vycvičených loveckých psů a objevují se i metody další (např. odlov na návnady umisťované na plovoucí vory). Znovu ale připomínáme, že snížením hustoty populace se zvyšuje její reprodukční rychlost a tudíž ani silný lovecký tlak trvající pouze jednu sezónu nemůže výrazně zredukovat početnost norka v daném území.
Většina autorů se tak shoduje v tom, že úplná eliminace norků je možná pouze na izolovaných, od pevniny dostatečně vzdálených ostrovech a že ve větším měřítku a na pevnině není program úspěšné likvidace norků uskutečnitelný. Na druhé straně člověk již několikrát dokázal, že když existuje patřičná motivace, je schopen téměř všeho (připomeňme např. vyhubení norka evropského a jiných kožešinových zvířat).
Vzhledem k obrovským škodám, které norci páchají na původních druzích naší fauny, je podle našeho názoru třeba učinit alespoň pokus o snížení početnosti tohoto druhu na únosnou mez. Zřejmě nejúčinnější metodou by byla kombinace celoročně prováděného odstřelu s lovem do živochytných pastí, který by byl realizován zejména v zimním období - tedy v době se sníženou nabídkou potravy. Předpokladem úspěšnosti takovéto akce je však její plošná a dlouhodobá (nebo spíše kontinuální aplikace). Velmi důležitá je i návaznost takovéto činnosti na okolní státy.
Takto rozsáhlou akci lze uskutečnit pouze na základě široké spolupráce státní ochrany přírody s mysliveckými a rybářskými sdruženími, popř. s různými nevládními organizacemi a soukromými subjekty. Všechny zainteresované strany (samozřejmě kromě státní ochrany přírody) by měly být finančně motivovány. Jen tak lze, bohužel, zajistit masivnější zájem o tuto problematiku. Na druhé straně je nutno zabránit neorganizovanému a překotnému průběhu takovéto činnosti a vytvořit kontrolní mechanismus, zabraňující např. usmrcování původních druhů lasicovitých šelem (ať již úmyslnému nebo z neznalosti). Proto by bylo třeba zajistit odborné vedení celé akce např. formou regionálních koordinátorů z řad biologů, kteří by ji v daném regionu nejen organizačně zajišťovali, ale pečlivě kontrolovali způsob a výsledky prováděného odchytu (odstřelu). Zároveň by byli kompetentní ke stanovení a schválení konečné podoby příslušných odměn pro zainteresované "lovce".
Prvním a vlastně nejdůležitějším krokem, umožňujícím v podstatě nejen zahájení likvidace, ale i legalizaci výzkumu norka amerického u nás, by však měla být změna legislativního statutu tohoto druhu. Dnes je totiž lov norků (a tedy i např. odchyt z výzkumných důvodů) v kompetenci pouze velmi úzké skupiny lidí (myslivecká stráž, snad i hospodář). Masovější legální lov, popř. odchyt tohoto invazního druhu je tak v podstatě nemožný.

Na závěr tohoto příspěvku bychom již jen konstatovali, že problematika norka amerického by se měla stát veřejnou a rozsáhle medializovanou záležitostí. Osobně v jejím případném řešení spatřujeme dvě základní pozitiva - tím prvním samozřejmě je, že v případě úspěšné realizace takového projektu se velmi uleví naší přírodě. Tím druhým je pak to, že by na této platformě moha být zahájena rozsáhlá a konstruktivní spolupráce ochranářů, myslivců a rybářů, vyúsťující mimo jiné i v rozumné řešení mnoha dalších problémů, na které mají jednotlivé skupiny poněkud odlišné názory.


vychází v 7:40 a zapadá v 16:46 vychází v 9:38 a zapadá v 20:30 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...