Časopis Myslivost

Červenec / 2008

Sčítání zvěře

Myslivost 7/2008, str. 6  Prof. Ing. et Ing.h.c. Josef HROMAS, CSc
Všichni uživatelé honiteb jsou ze zákona o myslivosti č. 449/2001 Sb. každoročně povinni uskutečnit v termínech stanovených orgány státní správy myslivosti sčítání zvěře jako podklady k vypracování plánu mysliveckého hospodaření v honitbě. Těchto sčítání se mohou zúčastnit držitelé honiteb včetně uživatelů honiteb sousedních a následně se vyjadřovat k jejich výsledkům. Pokud s výsledkem sčítání zvěře v honitbě vysloví držitel honitby písemně nesouhlas do 1 týdne od provedeného sčítání, může nové sčítání zvěře uložit příslušný orgán státní správy myslivosti



Jarní kmenové stavy zvěře se sčítají podle vyhlášky MZe č. 553/2004 Sb. ve dvou termínech stanovených krajskými správami myslivosti jednotně pro všechny honitby v kraji ke dni 31. března. Z těchto základních údajů se podle této vyhlášky vypracovávají plány mysliveckého hospodaření v honitbách. Plány chovu a lovu pro zvěř spárkatou se předávají k odsouhlasení držitelům honiteb a následně státním správám myslivosti v obcích s rozšířenými pravomocemi do 25. dubna, pro zvěř drobnou pak do 25. července.

Používané a mnohdy kritizované metody sčítání mohou být různé a různá je i jejich přesnost a tím i další použitelnost, na níž jsou závislé nejen plány chovu a lovu jednotlivých druhů zvěře, ale také plány mysliveckého hospodaření jako takové..

Metody sčítání zvěře jsou buď celoplošné anebo je možné zvěř sčítat na zkusných plochách.
Celoplošné metody jsou možné například natláčením zvěře v celých honitbách, při němž sčítači obstaví velké leče, jimiž postupně procházejí v řadách další sčítači podobně jako je tomu při naháňkách. Pokud je zvěř vytlačena do dalších (následných) lečí, je sčítána obstavenými sčítači, pokud uniká mezi "honci" zpět, sčítají ji sčítači natlačující, z nichž všichni počítají pouze zvěř probíhající kolem nich po pravé (nebo levé podle dohody) ruce. Není-li vyloučeno, že se zvěř vrací do již honěné (sčítané) leče z leče následující, musí být tato zvěř z celkového počtu sčítané zvěře odečtena, což je pouze otázka označení řad obstavených sčítačů (např. A, B, C, neboť zadní řada se stavět nemusí). Tato metoda je velice přesná, zejména v oborních chovech, z nichž zvěř nemůže uniknout a při sčítání řadami sčítačů z jednoho konce obory na druhý a zpět dává devadesáti až stoprocentní výsledky. Podobná je možnost sčítání zvěře nejlépe drobné v přehledných terénech (na polích) řadami sčítačů postupujících do zužujícího se kruhu (jako při kruhové leči).

Jinou celoplošnou metodou sčítání pernaté zvěře je její zimní sledování u zásypů, ovšem za předpokladu, že je v nich pravidelně zakrmováno a že se k nim ptáci vracejí. Nejlépe je zvěř sledovat z krytých posedů či záštit buď odpoledne od 16. hodiny do setmění anebo brzy ráno, pokud zaujmeme pozorovací místo již před rozedněním. Takové sčítání musí být organizováno několikrát v celé honitbě, u všech zásypů, ve stejných dnech a hodinách. I přes poměrně značnou přesnost těchto metod se k počtům bažantů doporučuje připočítat 20 % na sčítáním nepodchycenou zvěř. Za tuhých zim, kdy je velká pravděpodobnost, že se k zásypům dostaví téměř všechna zvěř, je možno při sčítání vycházet i z množství odebraného krmiva, víme-li, že např. bažant dlouhodobě spotřebuje v průměru denně asi 5 dkg jádra.

Podobně lze sčítat i spárkatou (příp. teritoriální zaječí) zvěř u krmelců či černou u vnadišť. Předpokladem je ale zachování pravidelnosti při předkládání krmiv a také dostatek klidu v okolí krmelců, aby k nim zvěř přicházela bez obav, pravidelně a pokud možno za světla či černá zvěř za měsíčních nocí. Někdy je nutná i stavba záštit pro sčítače, kteří musí ke sčítání chodit podle plánu jednotlivě, ale co nejčastěji přičemž není vyloučena zastupitelnost sčítačů. Při tomto způsobu sčítání lze podle dosavadních zkušeností uvažovat s přesností přibližně asi na 60 %, protože ne každý kus přichází ke krmelci a málokdy také v době kdy ji vidí sčítači.

Obdobný způsob byl praktikován ve Výzkumném ústavu myslivosti v Czempině v Polsku, kde v průběhu celého roku obsazovali myslivečtí sčítači poměrně hustou síť posedů v celé tamní honitbě s lesními remízy a zaznamenávali i kresbami či fotograficky vycházející srnčí zvěř. Ta byla následně všechna odchytána ke značkování a výsledky se lišily od sčítání tak, že skutečné stavy byly dvojnásobné od sčítaných. Ukazuje se, že celoplošné metody sčítání zvěře jsou použitelné, ovšem se známými (uvedenými) mírami nepřesnosti.

Stejně je tomu i při leteckém snímkování z vrtulníků či lehkých letadel, a to buď přímým pozorováním zvěře anebo jejím snímkováním pomocí termovize. Problém spočívá především v rozlišitelnosti jedinců (pohlaví, věk) z velkých výšek a také v rozhánění zvěře, pokud létá letadlo ve výškách nižších (přitom však ne níže než 200 m). Přímé pozorování zvěře z letadel předpokládá řídké porosty stromů či keřů, použití termovize předpokládá zase sčítání v zimě, aby se teplá těla odrážela od studené země. I v těchto případech lze počítat pouze s přesností sčítání asi 60 %.

Ještě horší jsou výsledky sčítání vyháněním zvěře ze zkusných ploch, při němž záleží na počtech a výběru zkusných ploch, které by měly charakterizovat celou honitbu a dále na počasí v době sčítání. Podle dosavadní praxe se předpokládá přesnost sčítaných stavů zvěře maximálně ze 75 %. Jednou z aplikací této metody, při níž lze usuzovat na přibližné stavy zejména drobné zvěře, je její sčítání při podzimních honech, při nichž je zvěř vyháněna z lečí a je možno ze zkušeností předchozích let usuzovat kolik zvěře v nich žije, kolik bude potřeba krmiv a kolik zvěře asi do jara (do března) přežije.

Na sněhu je také možno odhadovat množství zvěře v honitbě podle jí zanechaných stop včetně trusu. Tato metoda není ale příliš přesná. Slouží spíše ke zjištění kolik se vyskytuje v honitbě šelem - lišek, kun, příp. toulavých psů a koček aj., ale lze podle ní usuzovat i na přítomnost spárkaté zvěře a odvozeně i na její počty (nemluvě již o sledování jejího zdravotního stavu na základě parazitologických rozborů čerstvého trusu).

Metody sčítání zvěře na zkusných plochách jsou samozřejmě ještě méně přesné než při sčítáních celoplošných. Další z těchto metod je také sčítání zvěře pomocí transektů či předem vytyčených pásů. Tyto pásy (transekty) mohou být různě široké (podle počtu sčítačů, kteří by neměli být od sebe vzdáleni dále než 15 metrů) v délkách omezených hranicemi honitby či přirozenými anebo umělými překážkami (cestami). Obecně by měly obsáhnout asi 10 % z celkové plochy honitby a měly by procházet úseky s menšími i většími stavy zvěře (podle praktických zkušeností). Tuto metodu je možno použít zejména při sčítání zajíců, ale jejich konečný stav přepočítaný na plochu celé honitby bývá obvykle o přibližně 25 % nadhodnocený, takže jejich konečný počet je nutno o tuto čtvrtinu snížit. Na podobných a třeba užších transektech vyčištěných od větví i starého trusu lze v několikadenních odstupech sčítat i zvěř spárkatou - jednak podle zanechaných stop anebo podle soustavně po kontrole vždy odstraňovaného nového trusu.

Pokud dovoluje terén honitby, lze namísto pěších sčítačů využít při pásovém sčítání koňského potahu, neboť zvěř se koní obvykle nebojí a je potom tímto způsobem možno vidět a sčítat i zvěř spárkatou či pernatou. Předpokládá se ovšem jízda po cestách procházejících reprezentačními (typickými) částmi honitby včetně následného přepočtu zvěře na celou plochu honitby. Přesnost této metody je odvislá od konfigurace terénu v honitbě a od praktických zkušeností se zazvěřením jejích jednotlivých částí v nichž jsou cesty vedeny.

Není nutno zdůrazňovat, že častější sčítání zvěře na zkusných plochách vede k vyšším přesnostem při stanovování konečných počtů jednotlivých druhů zvěře v honitbě.

Prakticky všechny uvedené metody sčítání zvěře jsou více či méně kritizovány především držiteli honiteb, v nichž lze pozorovat škody působené zejména přemnoženými stavy zvěře, jejichž výše jsou potom finančně vyhodnocovány a následně předepisovány k úhradě uživatelům honiteb. Je na místě uvést, že škody působené zvěří na lesních či zemědělských kulturách viděné očima jejich majitelů vznikaly historicky vždy (ostatně zvěř tu žila dávno před námi) a je pouze otázka jak dalece jsme k nim přispěli my jako majitelé či správci pozemků a jak dalece jsou na vině myslivci a živá zvěř, která myslivcům navíc podle zákona ani nenáleží. V zásadě je ovšem třeba vždy při posuzování vlivů zvěře na stav porostů brát v úvahu hledisko zda se jedná ještě o nahraditelné škody či už o nenahraditelné ztráty.

Všichni kritikové, anebo přinejmenším jejich většina, se zaměřují na problematiku neúměrně vysokých stavů zejména býložravé zvěře, které dávají za vinu myslivcům a jejich nepřesnému (mnohdy z loňského roku opisovanému) sčítání zvěře. Méně se již hovoří o změnách druhové skladby lesních porostů či technologií velkoplošné zemědělské výroby, což vše je také, jak známo, příčinou vzniku škod aniž by ale až dosud doznávalo toto hospodaření, až na výjimky, zásadních změn.

Vrátíme-li se ke kritizovaným způsobům sčítání zvěře, z nichž se odvozují plány mysliveckého hospodaření (a lovu) v následujícím roce, nedoporučuje většina těchto kritiků žádné nové a přesnější sčítací metody, jejichž výsledky by bylo navíc možno i kontrolovat. Také proto většina uživatelů honiteb zůstává u takového sčítání, které jim následně dovolí lovit přibližně stejné množství zvěře jako v předcházejících letech. Relativně malé současné honitby tento stav jen podporují.

Přitom ve většině honiteb se skutečně dává do plánu a následně se loví pouze tolik zvěře, kolik jí bylo v průměru loveno v minulých letech. Samozřejmě, že rok od roku jsou jisté výkyvy v početních stavech zvěře způsobované především klimatickými vlivy, ale v několikaletých řadách se tyto vlivy obvykle vyrovnávají. To jsem měl možnost porovnávat u všech honiteb tehdejšího jihomoravského kraje. Z těchto porovnání jsem dospěl už asi před 30 lety k závěru, že pětileté průměry lovené zvěře postačují jako základní doba pro návrhy plánů lovu, aniž by bylo nutno zvěř každoročně s větší či menší nepřesností sčítat (a většinou ji přitom i plašit).

Po uvedených minulých i současných kritikách sčítání či sčítacích metod se domnívám, že se mohu vrátit k již tehdy mnou navrhovanému způsobu vypracovávání plánů lovu zvěře na základě průměrů lovů z právě uplynulých posledních nejméně pěti let. Tyto průměry by měly být vzaty jako návrhy plánů lovu zvěře v následujícím roce. Je to metoda jednoduchá obcházející tolik kritizovaná sčítání jarních stavů zvěře a přitom zachovávající plánování lovu zvěře tak, jak je zpracováváno v současnosti. Samozřejmě je také nutno zohledňovat i členění údajů o pohlaví a věku zvěře lovené v minulých letech a následně předepisované v plánu lovu v roce následujícím. Při současné odborné kvalitě mysliveckých hospodářů jednotlivých honiteb, a předpokládejme i držitelů honiteb, a samozřejmě i odborníků na pověřených mysliveckých správách bude nepochybně možno a nutno zohlednit výkyvy v početních stavech zvěře v souvislosti s tohoročními výkyvy počasí a také v souvislosti s případným přezvěřením či nedozvěřením honiteb těmi či oněmi druhy zvěře.

Tehdy (před uvedenými přibližně 30 lety) můj návrh neprošel ne proto, že neměl logické opodstatnění, nýbrž proto, že nebyl obecný zájem, abychom ustupovali od zavedeného (byť nepřesného) sčítání zvěře, které se tehdy a vlastně i dnes považuje za základ mysliveckého plánování a hospodaření se zvěří. Ostatně každý myslivecký hospodář má beze všech pochyb zájem na tom, aby skutečné jarní kmenové stavy zvěře znal, takže bude mít snahu jarní sčítání pro vlastní informaci uskutečnit - zejména po tuhých zimách. Takže sčítání zvěře je vhodné uskutečňovat i v budoucnu, ale jeho výsledky je třeba porovnávat se skutečnými (po odstranění nepřesností propočtenými) stavy zvěře v honitbách v porovnání s předchozími několikaletými (nejméně pětiletými) průměrnými lovy

Vím, že se jedná o změnu, která nemusí být vždy správně pochopena, nicméně se domnívám, že může přinést zklidnění mezi názory myslivecké a kritizující nemyslivecké veřejnosti včetně majitelů či správců honebních pozemků a ve svém důsledku nenaruší ani stávající plánování, nýbrž usnadní (zjednoduší a zpřesní) práci myslivců - uživatelů honiteb.
vychází v 7:21 a zapadá v 18:10 vychází v 19:15 a zapadá v 8:38 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...