Časopis Myslivost

Červenec / 2008

Životní jubileum malíře Václava Nasvětila

Myslivost 7/2008, str. 36  Petr ŠEPLAVÝ
Na přelomu nového tisíciletí se široké myslivecké veřejnosti poprvé představil malíř zvěře Václav Nasvětil. V té době nešlo o žádného začínajícího malíře, či mladého absolventa umělecké školy. Jeho cesta k současným námětům orientovaným na myslivost byla křivolaká a plná překážek. Přesto během pár let dokázal oslovit řadu myslivců, kterým po odchodu Židlického a Liebla chyběl malíř zobrazující zvěř v jejím přirozeném prostředí. Co jej přimělo ve zralém věku padesáti let začít dráhu malíře myslivosti? V každém případě to byl u Václava Nasvětila přirozený vývoj.
Jeho otec ve druhé světové válce prošel západní frontou a odtud si při osvobozování Holandska přivedl nevěstu, budoucí matku Václava. Ta měla sice české kořeny, ale do Holandska se dostala s rodiči, když jí bylo půl roku. Otec byl vychován v duchu Masarykovských tradic a budování samostatného Československa. Společenský a politický vývoj po druhé světové válce v Československu těmto lidem nepřál. Mladému manželskému páru se 19. června 1948 narodil syn Václav. Ten se již odmalička zmítal mezi touhou po malířství a šikanou politických představitelů. Ti mu nejprve určili dráhu traktoristy, kterou na přímluvu ředitele základní školy změnili alespoň na opraváře zemědělských strojů. V krátkém období uvolnění politických poměrů dokonce dostudoval gymnázium a byl přijat na VŠ Uměleckoprůmyslovou v Praze.
Psal se ovšem rok 1969. Jeho maminka po okupaci sovětskými vojsky vzala menšího bratra a vrátila se s ním zpět do Holandska. Václav zůstal s otcem v Postoloprtech a z moci úřední mu bylo opět studium zakázáno. Nakonec studoval na škole ve zvláštním režimu, díky přímluvě gen. Klapálka, se kterým otec Václava bojoval na západní frontě. Byl žákem prof. Františka Muziky a posléze prof. Fišárka v ateliéru monumentální malby. Zároveň musel pracovat jako soustružník u ČSAD. V roce 1975 studia ukončil bez nároku na akademický titul. Živit se malováním mu stejně nebylo dovoleno. Proto nastoupil k firmě Armabeton, kde pracoval až do sametové revoluce. Na malování ovšem nezanevřel. V jeho tvorbě převládal vliv imaginativní malby Františka Muziky a realizmus Oskara Brázdy. Série obrazů Monology zase navazovala na Muzikův iluzionizmus.
Po sametové revoluci mohl konečně po dvaceti letech navštívit svoji matku a bratra v Holandsku. Zde se věnoval volné tvorbě a dovedl k vrcholu malbu ve stylu imaginárního realizmu, tak jak ji označili západní kritici. Jeho obrazy se dostávaly přes holandské galeristy do celé Evropy i za oceán. V Holandsku také obdržel III. cenu za ekologický obraz u příležitosti mezinárodní konference na ochranu životního prostředí, která se konala v Amsterodamu.
V roce 1995 postihla Václava těžká plicní choroba. Ta mu na celý rok znemožnila nejen pracovat, ale i malovat. V roční vynucené přestávce přehodnotil svůj dosavadní život a po uzdravení ukončil všechny podnikatelské aktivity a zcela se ve své malířské tvorbě soustředil na myslivost.
Tento zvrat u něj nebyl nijak překvapivý, protože on sám byl myslivcem již od časů dospívání a i v dětství se společně strýcem aktivně účastnil mysliveckého života. Jeho láska k přírodě a k malování přivedla otce na myšlenku, poslat jedenáctiletého Václava na výuku ke známému československému malíři, Oskaru Brázdovi. A právě v období po nemoci se plně věnoval námětům polních kytic, krajin, květin z úvozů podél cest a loveckým obrazům.
Jeho obrazy se začaly objevovat v kalendářích, jako ilustrace knih, náměty plakátů. Ve spolupráci s ČMMJ začal vystavovat na výstavách a přehlídkách trofejí a jeho díla dnes zdobí nejednu hájovnu nebo lovecký pokoj.
V roce 2000 byl pasován na rytíře Řádu svatého Huberta a v témže roce mu byla udělena Umělecká cena ČMMJ. Václav Nasvětil je myslivec celým svým srdcem. Láska k myslivosti a k malířství se u něj spojily v jeden silný zdroj, který jej nabíjí pozitivní energií a umožňuje vznik množství velmi kvalitních obrazů naturalisticky věrných s charakteristickým rukopisem. Oporu pro svou práci našel také u své druhé životní partnerky Vlaďky. Ta působí mnohdy jako katalyzátor jeho emočních výbojů a přináší mu klid rodinného života.
Přeji Václavu Nasvětilovi za sebe, za redakci časopisu Myslivost i za všechny přátele myslivce k jeho šedesátinám hodně zdraví, neutuchající inspiraci a štěstí, které se mu v životě mnohdy nedostávalo. Těším se na jeho další obrazy a věřím, že svým uměním potěší ještě mnoho myslivců a přátel myslivosti.

vychází v 7:46 a zapadá v 16:38 vychází v 6:54 a zapadá v 15:05 Nákupní košík 0
Zpracování dat...