Časopis Myslivost

Duben / 2008

CO SE VŠECHNO MŮŽE STÁT

Myslivost 4/2008, str. 80  Jaroslav ŠPRONGL
Myslivci mají ke zbraním různý přístup. Někdo si po celý život vystačí s jednou, tedy spíše se dvěma zbraněmi – brokovnicí a kulovnicí. A ještě obě zdědil po strýci a zase je zdědí jeho vnuk. Jiný zbraně miluje a pořizuje si celý arsenál – jednu brokovou do přírody a jinou na střelnici, jednu kulovou na čekanou a jinou na naháňky, k tomu kulobrok a navrch malorážku. Někteří, ti movitější, si zase kupují krásné zdobené zbraně, s nimiž se pak bojí chodit do lesa, aby se nepoškrábaly, takže musí kupovat další pro loveckou praxi. Většinou patří zbraně k „rodinnému stříbru“, ale znám i člověka, který se každé zbraně rychle nabaží, prodá ji a zase koupí novou. Ti i oni by samozřejmě měli dodržovat zákon - také pokud se bezpečného uložení zbraní týče. Ale ruku na srdce – máme v tom všichni čisté svědomí?
CHYŤTE ZLODĚJE! PUSŤTE ZLODĚJE!
"A král! A eso! A sedma nakonec!" vykřikoval zvlášť spokojeně Berta, protože těch sto sedm bylo navíc v červených, a každý výkřik doprovázel bouchnutím kartou do stolu. Scházeli se ti tři karbaníci takhle každý čtvrtek u starého myslivce s přezdívkou Bouchal, která ale v jeho případě nebyla myšlena nějak zle. Prostě nastřílel toho za svůj život víc než kdokoliv jiný v jejich mysliveckém sdružení. Teď mu ale už nohy tak nesloužily, proto moc do lesa nevyrážel. Nevyrážel ani do místní hospody - to však ne snad kvůli tomu, že by do ní už nedošel, ale protože z poctivého vesnického hostince "U kačeny" se stal nějakými řízením osudu pizza restaurant "Gattina" s pivem za dvacet pět a zákazem hazardních her, mezi něž noví majitelé starého podniku zařadili i volený mariáš. Taky se tam nekouřilo a tak se tam ani moc nechodilo, což z nějakého, pro místní podezřelého, důvodu bylo obsluze úplně fuk.
Ale vraťme se k té povedené Bertově hře. Jeho bušení do stolu přimělo Bouchalovu ženu, aby nakoukla do pokoje, kde se klání odehrávalo, a pravila vyčítavě: "To u toho karbanu musíte dělat takovej rámus?" "Už se krotím, paní Bouchalová," pravil smířlivě vítěz, "ale já měl takovou radost ." Než se zase zavřely dveře do kuchyně, uslyšeli všichni v místnosti, že se nějaké rány ozývají dál, i když v místnosti bylo slyšet už jen šoupání mincí, které po stole putovaly k poslednímu vítězi.
Všichni zpozorněli. "To je z garáže!" identifikoval zdroj hluku jako první domácí pán. Tady je třeba podotknout, že takzvaná garáž, jedna z přízemních prostor jeho domku, nikdy neviděla auto, jen staré motorky, na nichž jezdil Bouchal do lesa, a sloužila především jako skladiště všeho možného i nemožného. Rány sice ztichly, ale přítomným se to stejně nezdálo - nikdo tam pod nimi neměl co dělat. "Nemrknem se na to?" vyslovil za všechny Berta: "Co kdyby to byl zloděj?" "Prosím Tě, co by v tomhle baráku hledal?" nechtělo se třetímu do hry od karet, ale domácí pán vyhrknul: "Mám tam flinty!" A vyrazil jako první do předsíně a po schodech dolů, i když oba mladší ho rychle předběhli.
+++
Venku se naplnilo jejich nejhorší tušení. Po setmělém dvorku opatrně kráčel menší chlapík, na levém rameni dvě pušky, na pravém jednu a v ruce navíc zpola naplněný pytel od brambor - stěží asi původním sortimentem. "Zloděj! Chyťte ho!" vykřikl Bouchal a dotyčný se dal, aniž se ohlédnul, do běhu. "Běž za ním, já to vemu venkem," sykl Berta ke svému spoluhráči, přenesl se ladně přes nízký plot a vyrazil. Zloděj doběhl k rohu dvorku, kde stály popelnice, odložil si na ně dvě pušky, před ně poloprázdný pytel a neméně ladně než Berta překonal plůtek. Pak přes něj sáhl pro pytel, konečně se ohlédl a když spatřil blížící se pronásledovatele, po malém zaváhání nechal ležet pušky na popelnici a dal se na útěk přes cestu a pak strání dolů k potoku.
"Stůj nebo střelím!" volal za ním Bouchal, což znělo trochu legračně, když si uvědomíme, kdo vlastně byl v té chvíli ozbrojen.
Pro dobře trénované myslivce nebylo asi až tak těžké dohnat lupem obtěžkaného zloděje. Není zcela jasné, co se dělo na břehu potoka, kde se všichni tři potkali. Ale sotva stačil domácí pán obě zbraně ponechané kousek od místa činu donést zpátky na jejich místo, pravda - jak se ukázalo, nepříliš bezpečné, už se celá trojka objevila na cestě za plotem. Hodně mladý zloděj měl ruce svázané za zády řemenem od brokovnice, lehce kulhal a na jeho čele a tvářích byly znatelné krvavé šrámy, stejně jako temně modrý monokl na oku. Z každé strany jej vedl jeden z těch, co si původně přišli jen zahrát mariáš. Jeden nesl pytel, druhý pouzdro s dvojkou. "Uklouz a upad!" poznamenal Berta na tázavý Bouchalův pohled. "Policajti si už pro něj jedou!"
"Jejejeje," zakroutil hlavou Bouchal, "to ste nemuseli. Pustit jste ho měli! Když všechno vrátil, mohli sme ho nechat jít. Šak už by sem podruhý nevlez," konstatoval s pohledem na zlodějovu pomlácenou tvář. Ten jen horlivě přikyvoval.
"Copak to máte za lubem, pane Bouchale? Nejdřív chyťte zloděje, pak zase pusťte zloděje?" podivil se třetí karbaník. Bouchal na ně pokýval prstem: "Pojďte sem, chlapi!" Berta obratně přichytil zlodějova provizorní pouta na plot a oba přistoupili blíž ke starému myslivci, který tiše pokračoval: "De vo ty flinty . Jak se začne vyšetřovat, praskne, že je nemám uložený podle těhle těch novejch, no . sakra . teď mi to vypadlo ." "Předpisů? Zákonů?" napovídal Berta a Bouchal přikývnul: "To je vono! Ale kdo by na starý kolena kupoval ňákej ten trezor nebo co to má bejt, že jo? Celej život mi visely v garáži a nikdy se nic nestalo." "Proč by se o tom vůbec mluvilo?" namítl Berta. "Ten chmaták se bude puškama sotva chlubit, jen by tím zhoršil svojí situaci." "No, nevím, já bych ho poslal do pryč," nenechal se přesvědčit majitel pušek a jen pokrčil rameny.
Mezitím jim paní domu přinesla grog na zahřátí, protože tenhle aprílový večer byl ještě docela chladný. A než ho vypili, přistálo u plotu policejní auto. Ta neskutečná rychlost byla způsobena tím, že osádka vozu zrovna ve vedlejší vesnici vyšetřovala včerejší rvačku v místním lokálu, při které přišlo k úhoně pár sklenic a pár hlav.
"Jako od profíka," pochválil bezpečné spoutání zloděje starší policista a mladší dodal, nasazuje si služební čepici: "Ty americký srajlery holt dělaj svý," a pokračoval, "ani se nemusíme ptát, kdo je zloděj a kdo vokradenej." Starší ještě koukal na upoutání zloděje: "Řemen vod pušky, ne?! Kde se tu vzal? To ste po tom gaunerovi stříleli?" Druhý policista se přidal: "Jó - myslivci, ty se jen tak nedaj, kór když sou vozbrojený!"
"Ale já tu pušku nechtěl ukrást!," vstoupil do diskuse svou obhajobou chycený lapka "Jen sem si ji chtěl prohlídnout - jako ty dvě, co sem nechal támhle na popelnicích. Dyť já ani neumím střílet!"
"No aby taky!" poznamenal mladší policista a obrátil se na Bouchala. "Tak flinty vám chtěl šlohnout? Asi víc, jak to líčí ne? Můžete nám ukázat, kde jste je měl? Vy už jste je zas uklidil, ne? To nebyl dobrej nápad, kvůli otiskům, víte?" A tak to prasklo!
Bouchal musel chtě nechtě s pravdou ven: jeho tři pušky visí jen tak v přízemních prostorách domku.
+++
"To bude drahý, milej pane," konstatoval policista, když začal už u stolu v obývacím pokoji, kde pořád čekaly karty z nedohrané hry, psát zápis z celé akce. "To jste ho radši měli nechat běžet, když všechno kradený vrátil." "Já jim to říkal," pokýval hlavou bezelstně Bouchal, "ale už bylo pozdě." "Tak prr zase - já to nemyslel vážně! To by taky mohlo být napomáhání v trestným činu. A ještě organizovaný, když jste na to byli tři!"
To už se garáží potuloval technik s fotoaparátem a dalším nádobíčkem a vůbec byl celý dům plný policistů. Zloděje, jak se později ukázalo utečence ze zařízení pro mladistvé, si za chvíli odvezli. Při loučení pak starší z té původní dvojice trochu omluvně povídal: "Víte, pane, já to hlásit musím. To uložení zbraní. Já vím, že to takhle je leckde - ale u vás to prasklo. A může za to být pěkně mastná pokuta, až desetitisíce! To by vás lacinějc přišel opravdu ten trezor ."
"Tak se vrátíme ke hře, ne?" ozval se, hned jak poslední policejní auto zmizelo v první zatáčce, nejvášnivější hráč. "Když vám bude padat karta, třeba si dneska na tu pokutu vyděláte!" snažil se zaplašit náhlou tíseň Berta.
No - nakonec nebyl daleko od pravdy. Pokutu za tenhle přestupek (uložení zbraní způsobem porušujícím právní předpis) uložit lze, a opravdu "mastnou", ale není to nutné. Policie ji sice z exemplárních důvodů neodpustila úplně, ale vzhledem k věku "pachatele", malé nebezpečnosti toho, co "provedl", i skutečnosti, že chybu napravil a zákonu odpovídající skříň na zbraně si hned pro jistotu, po zážitku se zlodějem, opravdu pořídil, zůstalo u pěti set korun - a to je částka, která už se v korunovém mariáši při dobře padající kartě opravdu uhrát dá .

Některá ustanovení právních předpisů týkající se případu:
§ 58 (zabezpečení zbraní a střeliva) zákona o zbraních a střelivu, § 46 (ostatní přestupky proti pořádku ve státní správě a přestupky proti pořádku v územní samosprávě) zákona o přestupcích.

Na motivy skutečného případu připravil
Jaroslav ŠPRONGL
vychází v 7:41 a zapadá v 16:45 vychází v 9:16 a zapadá v 19:24 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...