Časopis Myslivost

Duben / 2008

Krása ukrytá v parohu

Myslivost 4/2008, str. 58  Připravila Mgr. Jitka JONÁKOVÁ
Jak už i mnozí nemyslivci ví, myslivost není jen lov zvěře. Ale už od nepaměti se lidé chtějí svými trofejemi pochlubit, a proto se na důkaz úspěšného lovu začali zdobit ozdobami či atributy z ulovené zvěře. Potvrzuje to dávná historie a není tomu jinak ani dnes.

V únorovém čísle jsme seznámili čtenáře Myslivosti se zlatníkem, který vytváří krásné šperky s použitím přírodních materiálů. Dnes bychom vám chtěli představit práci Miroslava Třmínka, který se věnuje řezbě do parohu. Vydali jsme se za ním do malebné krajiny Mariánských Lázní obklopené překrásnými lesy. K pohodě přispívalo velkou měrou nejen jarní počasí, ale i posléze příjemná atmosféra v rodině pana Třmínka.
Když jsme přijížděli k jeho bytovce, veškerý hluk lázeňského města zůstal stranou. Přivítal nás, jak jinak než v zeleném, před zdánlivě běžnou bytovkou a za hlasitého doprovodu jezevčíka nás dovedl do bytu plného mysliveckých pokladů. O tom, že jsme v domácnosti myslivce, jsme nepochybovali ani minutu, neboť jeho byt je vyzdoben trofejemi, jak se na myslivce sluší a patří, k tomu řada uměleckých děl s mysliveckou tématikou.

Povídali jsme si v útulném prostředí kuchyně, provoněné čerstvě uvařenou kávou, africkým čajem a pečenou roládou. Jak nám pan Třmínek prozradil, jeho největší láskou byla vždy myslivost, věnuje se jí už 35 let. Bohužel, na lesnickou školu se nedostal, a proto se nakonec rozhodl pro studium Dřevařské průmyslové školy ve Volyni, kde se díky praxi ve Vimperku poprvé setkal s řezbou do parohu, i když odlišnou než dělá nyní. Přes profesi, kdy se setkával dělal dennodenně se dřevem, se dostal nejprve k intarzii, k vykládání dřeva dřevem, podložkám pod trofeje a poté k řezbovaným reliéfům. Proto není divu, že jeho výtvarný talent, i když jak sám říká, nikdy do žádného výtvarného kroužku nechodil, nezůstal opomenut. Po roce 1989 krátce podnikal, a když skončil, dělal vedoucího manipulačního skladu a obchodu odvozu dlouhého dříví v Teplé u Mariánských Lázní. "Tam tenkrát pracoval starý pan Bláha, bylo mu už přes sedmdesát. Brzy jsem se s ním seznámil, poněvadž jsem zjistil, že ryje myslivecké motivy do parohu. Ale zajímavé možná je, že mi nikdy neukázal, jak to dělá."
První řezbu do parohu, motiv divočáka, věnoval pan Třmínek svému příbuznému k padesátinám. A s úsměvem hned dodává, že mu kamarád opakovaně s radostí připomíná, že jednou bude hrozně bohatý, až tuto první práci prodá. Postupem času si náš hostitel troufal na čím dál větší a náročnější výtvory. Velmi zajímavou prací byl třeba růženec, který zhotovil před pěti lety na zakázku.
V současné době je v částečném invalidním důchodu kvůli nemocné krční a bederní páteři. Nesmí dlouhodobě sedět, proto řezbářství zůstává nadále pouze jeho koníčkem.

Mohl byste mi prozradit, kde čerpáte náměty pro svoji tvorbu?
"Tématiku čerpám jednak z fotografií, když si někdo přinese svoji vlastní fotografii psa a chce zobrazit buď hlavu nebo celé zvíře, udělám to, a jednak často čerpám z katalogů, kde jsou fotografie zbraní zdobených starými rytinami, nebo čerpám náměty ze staré Myslivosti, kde mne někdy zaujme fotografie či perokresba. Jedná se hlavně o lovecké motivy. Kromě loveckých či mysliveckých námětů také čerpám z rybářské tématiky. Není pro mne problém zobrazit štiku, kapra nebo jinou rybu. Kromě jiných jsem vytvářel i rostlinné motivy, například alpskou protěž ze špičáků lišek."

Které druhy zvěře nejraději děláte?
"Nejsnadnější jsou divočáci, kteří také jdou nejvíce na odbyt, ale nejžádanější je srnec a jelen. V zásadě jsem snad zvládnul všechny hlavní druhy naší zvěře, ale také i kanadské a africké druhy zvířeny. Nemám pocit, že bych nějaký druh vynechal. Baví mě prasata bradavičnatá a kupodivu je o ně zájem. Nelze říci, že bych jich prodával desítky, ale už se prodalo docela dost kusů. Dokonce si šperk s motivem prasete bradavičného koupil i zákazník, který s myslivostí nemá nic společného. Do hovězích kostí vyrývám africké motivy, pro které mi tento materiál lépe sedí.

Když už jste zmínil materiál, do kterého ryjete africké motivy, zajímalo by mne, jaké další
materiály ještě používáte ke své práci?
"Zpracovávám veškeré druhy parohu, počínaje srnčím, sikou, daňkem, losem a jelenem konče. Mimo jiné používám i hovězí morkové kosti. Tento materiál je snadno dostupný, dobře se s ním pracuje a jeho barva je po opracování bílá. Špičkovým materiálem je losí lopata, neboť poskytuje dostatek prostoru k tvorbě, a také tradiční jelení růže. V současné době se nejlépe sežene daňčí paroží. Žádný exotický materiál nepoužívám, pouze jednou jsem měl tu čest rýt do mamutoviny, kterou si dodal nožíř Karel Hons na střenky. Zvolil jsem exotický motiv slona. Dokonce jsem za tuto práci získal zvláštní ocenění na výstavě v Brně. Od té doby jsem s tímto materiálem nepracoval, neboť je velice drahý a nikdo jiný mi to zatím nenabídl. Chtěl bych ale vyzkoušet nový materiál. Slyšel jsem, že existuje nějaký druh ořechu, který má plné bílé jádro a je možno ho použít namísto slonoviny. Bližší informace doposud o něm nemám. Momentálně mám doma připravené páráky prasete bradavičnatého, které jsem si dovezl z Afriky a čekám na nápad. Zajímavostí je, že na rozdíl od našeho prasete, jsou ze dvou třetin plné."

Jakým způsobem získáváte materiál?
V začátcích jsem si občas v tisku zadal inzerát, že odkoupím paroží, na jehož základě se mi povedlo odkoupit i pozůstalost za rozumnou cenu. Většinou ho získávám výměnou za práci nebo používám shozy získané od kamarádů. Nedávno mi udělal radost pan Vilšer z Eurohonu, který mi dal více než desítku růží, protože on je ke své výrobě nepotřebuje a rytec, který je zpracovával v nedávné době zemřel."

V průběhu rozhovoru, který se odehrával v příjemném prostředí kuchyně a za velké pozornosti majitelových psů, jsme se přesunuli do "jeho království", ve kterém má vystaveny na obdiv své práce. Se zaujetím jsme poslouchali jeho vyprávění a kochali jsme se krásou vystavených předmětů, z nichž každý je nenapodobitelným originálem. Člověka potěší tato krása a obdivuje zručnost rytce, který do své práce vkládá nejen um, zručnost, ale i své srdce.
Při prohlížení exponátů jsme si všimli, že některé z nich nebyly bílé, ale zbarvené do hněda. Nedalo nám to a zeptali jsme se, zda používá nějaká barviva či laky. Dozvěděli jsme se, že většinou tímto způsobem zpracovává zašedlé parohy, které ležely delší dobu někde venku a nejdou vybělit 30% kysličníkem, protože by se rozpadly.

Prozradíte nám tajemství různého způsobu barvení?
"Mezi lidovými barvivy od malvových kuliček z olše počínaje, přes dubovou kůru až po lihová mořidla, se mi nejvíce osvědčil hypermangan z lékárny. Je lehce dostupný a běžně se používá k opravě zašlých trofejí. Má jednu nevýhodu a to tu, že časem vybledne. Proto nyní dávám přednost šelakové polituře, což je vlastně přírodní pryskyřice. Například paroží jelena osmeráka ze tří čtvrtin vytlučené, které dvakrát přetřu šelakem v lihu a po zaschnutí ho přeleštím leštícími kotouči, vypadá v zásadě přirozeně."

A je nutná nějaká speciální údržba?

Žádná velká údržba není v podstatě nutná, stačí řezbu občas vzít ocelovým kartáčkem nebo starým kartáčkem na zuby a přeleštit, to je vše."

Poslední místo naší návštěvy, jak praví staré přísloví, "to nejlepší nakonec", byla dílna s celým svým kouzlem rozpracovaných děl, čekajících lopat a paroží, místo, kde fakticky vznikají ta díla, která jsou později ozdobou nejednoho myslivce či mysliveckého interiéru. A kde jinde, než v dílně pracovního stolu se nabízely otázky související s postupem práce a nástroji, které pan Třmínek používá.

Mohl byste nás seznámit s nástroji, s nimiž jste začínal?

"Nikdy jsem tu práci neviděl. Nebyly u nás nástroje a na rydla jsem si netroufal. S těmi dělají pouze opravdoví machři. Jako třeba jeden z Německa, který to dělá jenom ručně, jako se to dělalo kdysi. Nejprve jsem zkoušel motor z pračky, pak ohebnou hřídel, ale pořád to nebylo ono. Potom jsem se dostal shodou náhod k mikrofréze na ostření nožů. Získal jsem ji od přítele, který v té době zrovna končil s podnikáním. Dalším používaným nástrojem byla bruska Proxon, kterou používají modeláři. Bruska se poměrně rychle opotřebovává, takže během roku jsou potřeba minimálně dvě, přičemž jedna stojí 2700 Kč. Jak se v dnešní době poměrně často stává, občas někdo zkrachuje, takže se k mému velkému štěstí ke mně dostala zubařská fréza, kterou jsem zakoupil od známé pracující v zubní laboratoři za poměrně výhodnou cenu."

Neznám člověka, kterému by nepřejel mráz po zádech, když uslyší zubní vrtačku, i já nejsem výjimka, ale při pohledu na tu krásu jsem na to ani nepomyslela.

Jak postupujete při práci?
"Nejprve musím odstranit vrchní hnědou vrstvu s perlením, aby se na paroh či lopatu dalo kreslit. Naskicuji si motiv přímo na paroh a frézkou vyřezávám. Snažím se docílit plastičnosti při pohledu na řezbu, zvěř je samozřejmě zdeformovaná, protože jsem omezen hloubkou jednoho centimetru, maximálně centimetru a půl, ale i v takovém omezeném prostoru musím vytvořit dojem hloubky. Hedvábného lesku docílím, když v poslední fázi úpravy snížím počet otáček na polovinu. Zahlazení provádím jemně ocelovým kartáčkem nebo kartáčkem na zuby. Na odsávání prachu používám odsávačku z nehtového studia, která odsaje ty největší nečistoty."

Kolik času vám zabere jeden výtvor?
"To je velice individuální, mám v dílně několik růží a na nich pracuji podle nálady a nápadu, když mě některá z nich přestane bavit, sáhnu po jiné. Stejně tak s je to s parožím. Vždyť je to umělecké řemeslo, to se nedá dělat podle nějakého plánu, ale podle momentální invence."

Spolupracujete s někým?
"Občas pracuji pro nožíře, například jsem spolupracoval s Albertem Štefanem ze Slovenska, který se věnuje technice zdobení zvané scrimshaw. Dalším spolupracovníkem byl Karel Hons, pro něhož jsem zhotovil ceny pro soutěž. Pro mysliveckou kapelu Halali jsem dělal stahovačky podle jejich kovových odznaků. Kapelníkovi jsem udělal velkou růži a pro ostatní muzikanty jsem motiv zhotovil do kostěných destiček."

Práce pana Třmínka jsou skutečně kouzelné. Můžeme se s nimi setkat na regionálních výstavách, a to na Chebsku a Karlovarsku. Zván je na lidové slavnosti a také do Kuksu, ale bohužel nikdy nemá takové velké množství exponátů, aby mohl představit větší ucelenou kolekci.

Čas nám v jeho společnosti velice rychle ubíhal. Dozvěděli jsme se mnoho zajímavého o jeho zálibě. Odcházeli jsme od něho s hřejivým pocitem u srdce, že i v dnešní uspěchané a přetechnizované době se najdou lidé, kteří hledají krásu v přírodních materiálech a svým umem dokáží potěšit i druhé.

Nám na závěr nezbývá nic jiného než panu Třmínkovi popřát hodně zdraví, řadu pěkných námětů a tvůrčí inspirace a jako myslivci přesnou mušku. A my se budeme těšit, že se s jeho výtvarnými díly brzy setkáme třeba na nějaké výstavě.

vychází v 7:48 a zapadá v 16:35 vychází v 4:50 a zapadá v 13:26 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...