Časopis Myslivost

Květen / 2008

K rozvoji populace kuny skalní

Myslivost 5/2008, str. 25  Bohumil LHOTA
I když tomu v minulosti tak nebylo, je nyní u nás kuna skalní (Martes foina), zvaná domácí, nebo skalnice, skalačka, velmi hojná a úlovky z některých oblastí nasvědčují, že je i přemnožená. Stává se tak jedním z predátorů, kteří významně negativně působí na naši drobnou zvěř spolu s liškami, černou zvěří, toulavými psy a kočkami i některými druhy krkavcovitých ptáků.
Chceme-li pozvednout stavy drobné zvěře, případně navracet do přírody dříve vyhynulé druhy naší původní fauny, musíme udržovat jejich stavy na únosné výši a alespoň dočasně snížit tlak predátorů na zvěř - samozřejmě kromě jiných průvodních změn, například biotopů, zemědělského hospodaření apod. Nezbytná, ale rozumná redukce stavů predátorů je výlučně záležitostí myslivců a nikdo ji za ně neudělá. Měli by se dobře seznámit s životem kuny skalní, s jejím rozšířením v honitbě a možnostmi lovu.
Kuna skalní se u nás vyskytuje prakticky po celém území státu. Je to drobná mrštná šelmička, jejíž hmotnost je až kolem dvou kilogramů. Samci kuny dorůstají větší velikosti než samice. S oháňkou v délce do třiceti centimetrů dosahují délky asi osmdesáti centimetrů. Kuny přebarvují zjara a na podzim. Jejich letní osrstění je celkově kratší, méně husté, tmavší hnědé barvy. Zimní - krásná a hodnotná, srst je velmi proměnlivá, variabilního zbarvení, včetně bílé náprsenky nepravidelně ohraničené, sahající až na přední běhy. Zimní osrstění má na břiše a bocích světle žemlovou podsadu i pesíky, které směrem ke hřbetu, hlavě, běhům a oháňce přecházejí v nádech šedé až hnědé barvy, zde i pesíky jsou tmavě sytě hnědé. Tlapky nejsou osrstěné, protože loví převážně na zemi, i když také výborně šplhá po stromech, skalách, zdech domů apod. Den v našich podmínkách zpravidla přespává stočená do klubíčka v některém ze svých doupat vystlaných peřím, senem, se zbytky tkanin a podobně, a to i v lidských obydlích, nebo v jejich blízkosti.
Žije jako samotářka, až na dobu kaňkování, kdy samci spolu bojují. V červenci až srpnu samec pronásleduje a oplodňuje kaňkující samici. Oplozené vajíčko zůstává v klidu asi 200 dní (utajená březost), zjara vývoj zárodků pokračuje a trvá asi 8 - 10 týdnů.
Ačkoli je prokazováno, že k tomu nedochází, nemohu si odpustit, že podle vlastních pozorování koncem ledna dochází také ke kaňkování kun, k pronásledování a soubojům samců, jejichž následky jsem spatřil na uloveném samci. Může se jednat o loňská mláďata nebo o samice, které nezabřezly.
V doupěti kuna metá v dubnu až v květnu dvě až šest slepých mláďat, která kojí a postupně jim přináší masitou potravu. Asi po dvou měsících doupě opouštějí, se soumrakem je samice vyvádí do svého loveckého teritoria a zaučuje v technice lovu do doby než jsou schopna sama se uživit. Mladé kuny již o deseti měsících věku jsou plodné a do dvou let vzrůst ukončují. Dožívají se věku deseti až dvanácti roků. Kuna se živí převážně myšovitými hlodavci, ale také ptáky, domácími zvířaty a zvěří, které při své hbitosti a síle dokáže ulovit. Miluje i rostlinnou potravu, plody ovoce.
V pokračujícím létě se mláďata osamostatňují a rozptýlí, samice je vytlačuje a žije dál samotářsky. Samec se na odchování mladých nepodílí.
Hlasové projevy kun jsou nejnápadnější v době kaňkování, kdy samci spolu bojují, prskají, funí, kvičí a piští. Kuna vyvádějící mladé je svolává a varuje rychle, po krátkých přestávkách opakovaným mlaskavým c-c-c-c, k. Mláďata při potyčkách kolem doupěte někdy slabě piští. Kuna se pohybuje při rychlém přebíhání otevřených ploch výhradně skokem, při tom klade jeden běh více dopředu a zadní běhy klade do předních stop. Při pomalejším běhu, někdy při zběsilém útěku, klade přední běhy podobně jako zajíc za sebou a zadní vedle sebe. Když pomalu popochází a slídí v kratších úsecích, klade stopy podobně jako liška, ale blíž u sebe.
Přítomnost kuny si ověřujeme nejlépe podle stop v mokré půdě, na zdech, kamenech, krytině střechy, dřevěných konstrukcích. V zimě, v době, kdy jsou stopy dobře zřetelné na sněhu. Pokud jí nezabrání prudká vichřice, liják a podobné náhlé změny počasí, dodržuje svůj denní režim a pravidelně navštěvuje své teritorium. V zimních měsících v době povoleného lovu opouští svoje doupě zpravidla mezi 17.30 až 22. hodinou a vydává se po svém spádu, který dodržuje ráda přesně a úzkostlivě, takže se pohybuje ve stejné stopní dráze, stejnými skoky jako v předchozích dnech, mnohdy si při obeznávání musíme pomoci i tím, že staré stopy překryjeme hlínou či sněhem. Spády jsou dlouhé podle vzdálenosti jejího loveckého teritoria. Tam začíná lovit a mění směry pohybu, ale i pak často při překonávání překážek, nebo pohybu korytem potoka v určitých úsecích prochází dlouhodobě stejnou stopou.
V ranních hodinách se vrací do doupěte a dodržuje stejná pravidla jako při pohybu po spádu z večera.
Není-li kuna znepokojována, nemění své teritorium, ani doupata. Pokud přijde o život, zanedlouho zaujme její místo následovnice a užívá stejná doupata, spády i teritorium. Může se jednat o dříve vytlačeného potomka.
Kuna skalní je ne nadarmo zvaná též kuna domácí, také v jižní Evropě byla v minulosti ochočována a užívána k lovu myší v hospodářských staveních. Protože již po tisíciletí žije v blízkosti lidských obydlí i v nich, je nanejvýš pravděpodobné, že se za člověkem stěhuje již z doby jeho osídlení ve skalních jeskyních, jako nenápadný souputník. Pro to mluví řada znaků - nevadí jí běžný hluk z provozu objektů, blízkost a pachy, či hlasy člověka i jeho zvířectva, v novějších dobách i hluk motorů, mobilní vozidla, technika apod. Nic ji nevyruší z denního klidu, kromě mimořádně dráždivých zvuků o nezvykle vysoké frekvenci, cinkání, bubnování, dráždivého kouře, či dlouhodobého rušení v blízkosti jejího doupěte, pronásledování psy, soustavné vyhánění apod.
Také má podobný jídelníček jako člověk-všežravec a ráda spotřebovává i odpady z jeho domácností. Odchovaná od mládí člověkem a ochočená je krotká, přizpůsobivá a hravá. Nejbližší příbuzná, s níž je možná mýlka, je kuna lesní. Liší se hnědavějším zbarvením a žlutou náprsenkou, menší, jasně ohraničenou, osrstěním tlapek atd. Adaptaci na blízkost člověka nemá, žije ve větších lesních komplexech a loví ponejvíce ve vyšších stromových patrech veverky, plchy, drobnou zvěř a jiné savce a ptáky; jídelníček si doplňuje i lesními plody. Na stromech si zřizuje pelechy v dutinách či hnízdech ptáků a veverek. Nijak silně si s kunou skalní nekonkuruje potravně ani teritoriem.
Ve starší myslivecké literatuře se traduje, že kuna lesní je větší a skalní před ní ustupuje. Podle novější literatury i současného výskytu je tomu naopak. Závažnějším ukazatelem pro současné rozšíření obou druhů je kolísající dostatek potravy kuny lesní v závislosti na úrodě lesních semen, provázený stavy hlodavců, s tím souvisí počet mláďat v jejích vrzích a potažmo i mláďat kun lesních.
Kuna skalní těmito pravidelnými výkyvy v blízkosti člověka netrpí a její rozmnožování nemusí být omezováno samoregulací.
Dále je zřejmé z počtu úlovků, že ostatní menší kunovité šelmy - tchoř, hranostaj, lasice, před kunou skalní ustupují, všichni si více konkurují v potravě, jejich loviště se prolínají, kuna může být i jejich pronásledovatelem. Tím si uvolňuje rovněž prostor pro další expanzi, zvýšení stavů i rychlejší evoluční vývoj.
Vysoké stavy kuny skalní v současné době tedy umožnilo hlavně její přizpůsobení se civilizaci. Vzhledem ke své velikosti a způsobu života vcelku nepozorována pobývá na samotách, vesnicích i ve městech. Najde si vždy několik vhodných úkrytů ve svém teritoriu kde přes den přespává na půdách domů, v kůlnách, ve stodolách, skladech, stozích, na hromadách dřeva, v teplovodech, kanalizačních stokách, v zemědělských i průmyslových podnicích a na jiných, málo předpokládaných, místech..
Všude tam můžeme, nejlépe v zimě na sněhu, pozorovat její spády. Probíhá tu i její kaňkování a rozmnožování. Zde nemá prakticky žádné nepřátele a má za to spoustu potravy, je na nehonebních plochách, její stavy ani myslivec zde nemůže regulovat. Kromě doby, kdy obstarává potravu pro svá mláďata i ve dne, loví převážně jen v noci. Tehdy se pohybuje i po honebních plochách, ale v době kdy ji není povoleno lovit. Těžko lze najít obdobu lepší adaptace na měnící se životní prostředí u jiného druhu divoce žijící zvěře. Kromě toho žije kuna i na svých původních stanovištích v místech přirozeného výskytu ve volné přírodě mimo kontakt s člověkem, kde nachází úkryty ve skalních puklinách, v opuštěných norách, dutinách stromů, na hromadách kamení, větví apod. Všude je vcelku v bezpečí, neboť jí stačí úzká skulinka - pět centimetrů, kudy se protáhne, ale větší predátor ani norník již nikoliv.
Dalším z důvodů prosperity kuny skalní je všežravost - využívá všemožných zdrojů potravy, v průběhu roku loví a sbírá vše živé - od hmyzu, plazů, ptáků, hlodavců, ryb a jiných druhů zvířat od myší až po zvířata do velikosti srnčete. Navštěvuje újedi. Je pohromou špatně zajištěných holubníků, kurníků, králíkáren s chovy domácích zvířat i voliérových chovů zvířat. K tomuto lovu si vybírá místa vzdálenější svému doupěti. Postačí jí malá skulina netěsnost, uvolněné pletivo, a dílo zkázy již vykoná sama.
Obratně a úspěšně se dokáže prohrabat na hnízda myšovitých hlodavců v zemi, mezi kořeny stromů, nebo v březích toků. Miluje rostlinnou potravu, okusuje pupeny, ve velkém požírá plody borůvky, maliny, hrušně, švestky, třešně, jeřábu apod. Pochutnává si na medu, mléce, vejcích a různých odpadech z domácností.
Pro období nedostatku si vytváří zásoby z přebytků potravy v různých skrýších, u doupěte nebo na nepřístupných místech mezi balíky slámy, v seně, v přístřeších, dutých částech staveb apod. - jsou to zbytky z nespotřebovaných úlovků. S podivem jsem nalezl v seně u zásobníku jako pilkou přeříznutou polovinu ondatry, hlavu kuny, křídlo domácí slepice, nohu domácího králíka, vejce.
Mnohdy ani vlastník objektu dlouho neví o kuně-podnájemníkovi. Až když objeví na půdě domu naseto kuním trusem, nebo jej ruší hluk dovádějících mláďat, žádá myslivce, aby jej kuny zbavil.
Ten mu může jen poradit, aby ji vyhnal častým hlukem - skřípáním a boucháním, nebo aby vyzkoušel některý z prodávaných plašičů a hlavně utěsnil všechny možné vsuky a netěsnosti objektu od základů až po střechu. Použití zbraně zde nepřichází v úvahu. Lze však kunu vystopovat po spádu, kdy zvečera opouští zastavěnou část obce a vstupuje do honitby, nebo naopak se k ránu vrací, a to jen v době povoleného lovu, tedy od 1. listopadu do 28. února. Možností lovu je bezpočet, použitím sklopce denně kontrolovaného, čekáním, nejlépe na posedu. Přitom pohození některé z popsaných dobrot, včetně načichlých kousků masa, třeba jen den před lovem, ji v prudkém skoku pozastaví. Další způsoby lovu jsou čekáním v honitbě u újedi i v blízkosti zdrojů potravy. Úspěšný je lov dobře prováděným vábením, nejčastěji myškováním, zaječím vřeštěním, ptačím pípnutím a podobně. Také lov za pomoci psa - vyhledáním, vyhnáním, norováním. Všechny způsoby lovu provozované též při lovu lišek byly dobře popsány a dají se aplikovat na kunu. Máme tedy dost možností na udržení stavů kuny skalní v rozumných mezích, jen je správně využívat.
Zvyku kuny žít v blízkosti člověka můžeme se zdarem využít, protože není tak alergická na pach člověka, nemá tak vyvinuté smyslové vnímání na velké vzdálenosti a nepoučuje se z každé naší chyby jako liška. V minulém století stavy kun značně kolísaly, byla i zvěří celoročně hájenou, vzácnou. V České republice v devadesátých letech 20. století začaly stavy kun skalních prudce stoupat. Rozumným hospodařením, individuálním přístupem podle stavů drobné zvěře a úživnosti honiteb musí být zachována rovnováha mezi predátory a užitkovou drobnou zvěří, aby nedocházelo k drastickým změnám stavů na obou stranách. Když dobře poznáme životní projevy kun dokážeme lépe a snadněji jejich stavy zjišťovat a udržovat na únosné výši, aby zůstaly trvalou součástí naší živé přírody, aby ani naši potomci nepřišli o zážitek pozorovat je v přírodě. Třeba nekonečné dovádění a šarvátky mláďat, nebo při vyvádění na lovy, kdy samice vede v těsném závěsu celý "vláček" po levém i pravém boku, ženoucí se v klínu za sebou a v setině vteřiny reagující na každou změnu směru pohybu matky - tu všichni vyskočí na kámen, tu zas jistí na kmeni stromu, a přitom se žádné mládě neztratí. Matka jim poskytne ukázky lovu přímo v terénu. Své zkušenosti zúročí po osamostatnění, v bojích o vlastní teritorium, o uplatnění v reprodukci. Ty boje jsou kruté, bývají i osudné. V únoru jsem ulovil samce, který byl bez oháňky, vůbec neběžel skokem, jen tak popocházel, a přesto přišel na myškování. Po ulovení jsem zjistil, že ztráta oháňky byla nedávná, měl těžké poranění mordy, vyrvané pysky na obou stranách a rozhryznutý přední běh. Po nerovném boji se silnějším sokem by se jistě přesto udržel při životě.
A proto ať tato divoká, krvelačná, úskočná, drzá, smělá, ale také odolná, hravá, hbitá, mrštná, přizpůsobivá, chytrá, obratná, statečná, krásná šelmička má trvalé místo v naší přírodě. Ať jsou její stavy vždy udržovány prozřetelnými myslivci na takové úrovni, aby nadmíru neohrožovala ostatní druhy naší zvěře a zůstala navždy součástí naší přírody.

vychází v 7:39 a zapadá v 16:48 vychází v 9:56 a zapadá v 21:35 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...