Časopis Myslivost

Květen / 2008

OHLÉDNUTÍ ZA POSLEDNÍMI ROČNÍKY MRK a MKP

Myslivost 5/2008, str. 48  František ZAHRADNÍČEK
Váženým příznivcům „Všestranného ohaře“ a myslivecké kynologie. Všichni dobře víme, že Memoriál Richarda Knolla (dále jen MRK) a Memoriál Karla Podhajského (dále jen MKP) jsou vrcholné soutěže ohařů pořádané ČMMJ Praha k uctění památky zakladatelů myslivecké kynologie. Na tyto soutěže se musí ohař nejprve kvalifikovat a jak náročná ekonomická zátěž pro rodinu takového kynologa to je, nemusím asi vůbec vysvětlovat a zdůrazňovat.
Prvním stupněm kvalifikace na MRK jsou všestranné zkoušky či soutěže jednotlivých chovatelských klubů posuzovaných podle zkušebních řádů (dále jen ZŘ) pro všestranné zkoušky. Poslední dobou však řada kynologů začala zpochybňovat úspěchy ohařů na všestranných zkouškách (dále jen VZ) s porovnáváním jejich výsledků na zmíněných memoriálech a hledat vinu u rozhodčích posuzujících VZ a v nedostatečné úrovni psů. To je však hluboký omyl těch, kteří to tvrdí.
V prvé řadě za problémy může samotný vypracovaný systém a jeho mnohdy nesprávný výklad u rozhodčích. Řada z nich předvedla pouze minimum ohařů požadovaných pro získání kvalifikace všestranného rozhodčího, chodí "vesele" posuzovat vrcholné soutěže a v obecné rovině řečeno "to již neumí" a o správném posouzení stylu práce plemene při hledání si mohou jen nechat zdát. Navíc se s těmito rozhodčími ani nesetkáte, nebo velmi zřídka, při posuzování VZ. Jak mohou posuzovat vrcholné soutěže je mi záhadou. Bohužel je to stav, který je trpěn.
Za nevýraznými výsledky posledních ročníků MRK a MKP není v mnoha případech špatný výkon psa, ale lidský činitel, který v mnohém neví, co vlastně od všestranného ohaře chce. Rozhodčí místo, aby na psovi hledali přednosti, což je velmi těžké, tak hledají chyby. Což podle výroku jedné, pro mne vážené osoby v oblasti myslivecké kynologie, "dokáže každý hlupák". A jak je vidět, máme jich celkem dost.

Pokud má dojít ke změně k lepšímu, je třeba si uvědomit, co výsledky ohařů na MRK a MKP zejména ovlivňuje:
1. klimatické podmínky při absolvování VZ a poté MRK
2. věk předváděných psů a jejich nervová soustava
3. komerce, která s předcházejícím bodem úzce souvisí
4. lidský faktor a zkušební řád
5. zkušenost při posuzování plemen ohařů

Svůj názor opírám o praktické zkušenosti, protože vodím ohaře všech plemen od roku 1967 až dosud, a to na všech typech zkoušek a soutěžích od ZV přes FT až po zmíněné MRK a MKP. Měl jsem a stále mám možnost posuzovat vývoj ZŘ. Jako rozhodčí pro VZ a field trials (dále jen FT) jsem posuzoval všechna u nás chovaná či držená plemena, a co je ještě důležitější, všechna jsem rovněž cvičil a předváděl na zkouškách. Pro svá tvrzení mám i konkrétní důkazy. Z mého pohledu výcvik a následné předvádění ohaře je to nejdůležitější pro kvalitu posuzování a cit rozhodčího. V žádném případě nejsem sám, kdo takto smýšlí.

Klimatické podmínky při absolvování VZ a poté MRK
Všimněme si termínů konání soutěže MRK. Srpen s teplotami okolo 25 - 30°C. Jedná se o mimořádnou zátěž pro ohaře, který je obecně používán v daleko chladnějším počasí. Srpnové hony na koroptve jsou již dávnou minulostí. Z VZ, které se konají ve druhé polovině září a v říjnu, tedy v době pro psa ideálních klimatických podmínek, se kvalifikuje na MRK 95 % ohařů. Posuňme konání MRK na druhou polovinu září a MKP do první poloviny října a vytvořme tak ohařům klima VZ, ze kterých se nominovali na tuto soutěž. Určitě to bude mít pozitivní vliv na výkony psů.

Věk předváděných psů a jejich nervová soustava
Komerce, která s předcházejícím bodem úzce souvisí
Věk předváděných psů na MRK a komerce se úzce prolínají. Ekonomika tlačí majitele k tomu, aby ohaře prodal do věku 3 let, nejlépe s absolvovaným MRK a MKP. O psy starší, ve věku 4 let, je velmi malý zájem. A o ještě starší zájem téměř žádný. Mladý pes v kvalitních podmínkách (vůdce si může vybrat VZ) "naboduje". V klimaticky horších podmínkách buď jeho nervový systém vydrží, nebo pod tlakem udělá vylučující chybu, které by se v jiném klimatu nedopustil. Poslední doba ukazuje na vylučující chyby. Starší pes to ustojí maximálně s posunem do II. nebo III. ceny. Vylučující chyba v tomto porovnání je málo pravděpodobná.
Co z toho vyplývá? Předvádějme ohaře na vrcholné soutěže vyzrálé, s pevnou nervovou soustavou a "netlačme" psa za každou cenu tam, kam nepatří. Víme, že dobrý a vytrvalý cvičitel dokáže s povahově slabším jedincem získat potřebnou kvalifikaci na MRK. Tam pak zůstávají výkony za očekáváním.

Lidský faktor plus zkušební řád
Lidský faktor je velice zvláštní a nesourodý úkaz. Co všechno jsme schopni vymyslet, jen abychom místo pomoci, psa co nejvíce potrápili. Posouváme všestranného ohaře, který byl šlechtěn a veden po celá desetiletí pro výkon československé a posléze českomoravské myslivosti někam do podmínek Španělska, Itálie, Francie apod. Chceme po něm všestrannou práci s polním efektem soutěží Field Trials. To je naprosto scestné a špatné. Budˇbudeme mít psy pro výkon práva myslivosti nebo pro sportovní kynologii. Nelze však míchat tyto věci dohromady. Že to někteří jedinci plemen ohařů zvládají, je jen dobře. Ale jsou to jednotlivci a ne skupiny.
Že se tyto požadavky začaly nevhodně prolínat a navíc neodborně posuzovat je špatné. Špatný byl i dosavadní Zkušební řád z roku 2006 pro ohaře. A to proto, že tvůrci ZŘ většinou nerespektují názor odborné kynologické veřejnosti a chtějí vymyslet něco, co už však v současném stavu vymyslet nelze. Neměli jsme a nemáme lepší odborníky, hodnoceno s odstupem času, na tvorbu ZŘ, než byli pánové Podhajský, Knoll, Houska či Vojtěch. A mít je hned tak nebudeme.
Podle mého soudu a přesvědčení, nejkvalitnější ZŘ pro ohaře byl z šedesátých let, ten, který je vázán v zeleném plátně ve formátu A5. Jeho citlivým doplněním a úpravou bychom dnes byli o hodně dál a nemuseli bychom ZŘ měnit, lidově řečeno, jako ponožky. Snad jsme u "nového" ZŘ platného od 1. 1. 2008 tuto kvalitu využili.
Posuzovat styl práce ohaře je velmi náročné i pro špičkové rozhodčí. Je však nutné říci, že žádný rozhodčí, ani Kynologická komise ČMMJ, nemá k dispozici pracovní standardy všech plemen. Navíc tyto musí být schváleny FCI, což není. Proto se ptám, kdo dal právo tvůrcům ZŘ postupovat tak, jak postupovali. Zdůrazňuji, že mluvím stále o všestranném ohaři - aby si to někdo nepletl s jiným sportovním výkonem psa. Na MRK a MKP se má a musí posuzovat až na některé schválené a uveřejněné výjimky - vydáno jako dodatek - podle ZŘ pro VZ. Nic jiného neexistuje. Bohužel na těchto soutěžích se takto neposuzuje. Sbor rozhodčích pod vedením vrchního rozhodčího udělá vždy nějakou vlastní korekturu u vybraných disciplín s odůvodněním, "vždyť je to memoriál", a ono to funguje tak, že psi podávají horší výkon, někteří jsou dokonce hodnoceni známkou 0.

Zkušenost při posuzování plemen ohařů
Opět se budu dotýkat lidí a jejich citu pro posuzování. Například disciplína "ochota k práci v hluboké vodě" - proč musí pes plavat 20 metrů od břehu, aby dostal známku 4, při splnění dalších podmínek, když stačí podle ZŘ 10 - 15 metrů (u MRK a MKP není uváděna žádná výjimka)? Má reagovat na pokyny vůdce - na jaké (předpokládá se doleva, doprava)? Ale co když ho bude vůdce posílat do jiných směrů? Pes sice reaguje, je však stejně penalizován, protože nemění směr tak, jak chce rozhodčí. Ve ZŘ není zmínka o tom, že by rozhodčí směl takto postupovat. Je zde však řečeno, že pes má reagovat na povely vůdce. Rozhodčí má podle ZŘ pouze vytýčit vůdci pracovní prostor a dále je věcí vůdce, jak si bude psa dirigovat. Potom se nemůže stát, že pes je povely nucen k práci, kterou běžně necvičil, přidají se horší podmínky (protivítr, zvlněná hladina), sám o sobě není vodař a najednou je zde známka "2" a II. cena. Za normálních okolností vyplývajících ze ZŘ by dostal známku 3 nebo 4 a jde v I. ceně dál. A zase je u toho rozhodčí, ne však ze VZ, ale z MRK nebo MKP.

Další příklad - disciplína vystavování - pes musí vystavit divokou zvěř a tuto prokázat. Pokud je tato disciplína takto splněna, je v rozporu se ZŘ nutit psa k vystavení vypuštěné zvěře. Dále nepochopím, proč je pes po vystavení koroptví nebo divoké populace bažanta ještě nucen k vystavení vypuštěné bažantí zvěře. Vypuštěnou pernatou zvěř použiji až v nejkrajnějším případě, když jsem vyčerpal všechny možnosti dané ZŘ, aby pes našel a vystavil divokou zvěř. Tato situace má však svá legislativní pravidla, ta však jsou většinou, až na výjimku MKP v Českých Budějovicích, porušována. Navíc oproti zvěři divoké, může vypuštěný bažant nadělat psovi velké problémy. Jako rozhodčí, pokud mohu, tak se takovému způsobu posuzování vyhnu. Zde hraje roli pořadatel, ale rozhodčí má možnost tuto situaci ovlivnit tak, aby k porušení ZŘ při vypouštění zvěře nedošlo. Neděje se tak. Nikdo totiž nesmí v den soutěže vidět, že se vypouští zvěř. Připomínám rovněž mnohým rozhodčím, že i zajíc je divoká zvěř.

Druhým problémem je vystavování naprázdno. ZŘ dostatečně a jasně tuto situaci popisuje. Ke konci 15 minuty mi pes vystaví naprázdno. Vím tedy, že se jedná o chybu. Vzhledem k času mohu práci psa ukončit z důvodu předcházejícího vystavení a prokázání bažanta. Místo toho vezmu psa pouze do jiného vhodného úseku, kde jako rozhodčí vím, že pes může s určitostí chybu opakovat a nechám ho nesmyslně doběhnout čas do 20 minut, což mi umožňuje ZŘ, ale nenařizuje. Pes zvláště tam, kde je dostatek zajíců, a ti jsou již jednou vyrušeni a nedrží, dělá chyby další a výsledkem je snížená nebo vylučující známka z vystavování. Z mého pohledu je to o něčem jiném než o posouzení psa. Čtenář jistě pochopí co tím chci říci, zvláště když takový postup je jen u "vyvolených".
Navíc v těchto situacích mnohdy ani nejde o klasické vystavení naprázdno, jak je popsáno ve ZŘ.
Disciplína společný hon - stejná situace v časovém limitu 15 - 30 minut je chápána různě. Při ulovení zvěře např. v 10 minutě společný hon jako takový v 15 minutě zastavím. Je pro mne za dané situace naprosto nesmyslné končit ve 30.minutě a záměrně tak vysilovat psa. ZŘ se u této disciplíny nikde nezmiňuje o rychlosti či pomalosti. Pes má pracovat volně před vůdcem na dostřel a do stran maximálně po dalšího střelce. Volná práce není rychlá ani pomalá. Zdůvodnit proto známku 3 slovy "pes pracuje příliš rychle" nebo "pes pracuje příliš pomalu" je špatné a naprosto neprofesionální.

To jsou jen některé úvahy nad skutečnostmi, které byly běžně k vidění na soutěžích minulých let. Nevím, proč se tak na MRK a MKP poslední dobou posuzuje. Důvod vidím v malé autoritě některých vrchních rozhodčích a ve špatném výkladu ZŘ sborem rozhodčích. Navíc špatného Zkušebního řádu! Rozhodčí pro VZ, který nejméně 1x za 5 - 10 let nepředvede ohaře s úspěchem na VZ, nemůže posuzovat nejen všestranné zkoušky, ale především zmíněné memoriály. Pokud mu to určité důvody nedovolí, měl by být přezkoušen před komisí. Složení této komise však již musí odpovídat výše uváděnému textu z hlediska požadavků na předvedení ohaře, a to v tomto případě 1x za 5 let. Těžko mohu mít v komisích jakéhokoliv typu (přezkušování, výklad apod.) člověka, který na VZ předvedl ohaře naposledy například v roce 1978. V tom případě se stav nezlepší a jiné to nebude. Mám i zpracovanou formu takového přezkoušení, ale to je otázka dalšího zájmu a snahy něco změnit k lepšímu.

Rovněž nemohu souhlasit s názorem, že pokud by startovné na MRK či MKP bylo několikanásobně vyšší, tak si každý vůdce pod tlakem finančních nákladů rozmyslí na těchto soutěžích vést svého ohaře, i když se na MRK nominoval. To by mohlo dopadnout i tak, že by startovali psi s nízkým počtem bodů, třeba i psi II. a III. cen. Katastrofální scénář může nastat nenaplněním startujících. Opakem tohoto názoru byla skutečnost, že vůdci měli hrazeno nejen startovné, ale i nocleh a cestovné na tyto akce. Přesto kvalita ohařů byla většinou odpovídající takové soutěži. A proč tomu tak bylo? Rozhodčí měli zajištěn kvalitní výklad ZŘ, museli se podrobovat přezkušování v terénu. ZŘ sám o sobě měl daleko větší kredit než má nyní.
Podle mého přesvědčení je vedení ohaře na těchto soutěžích prestižní záležitostí a přáním každého kynologa. Z tohoto pohledu na takové soutěži povedu vždy, když budu mít splněnu bodovou hodnotu z VZ na nominaci. Zmíněný výkon psů zdražení startovného neovlivní a navíc je to myšlenka hloupá. Musíme odstranit chyby v praktické části ZŘ a samotném posuzování, nikoliv v ekonomice.

Ještě jednou se zastavím u rozhodčích s kvalifikací pro VZ. Pokud vezmu v úvahu celkový počet těchto rozhodčích s porovnáním myšlenky o předvedení ohaře lx za 5 let, tak mi zůstane aktivních sotva 5 % rozhodčích. Pokud posunu časový termín na 1x za 10 let, situace se zlepší přibližně na 15 %. Vezmu-li v úvahu i tu variantu, že každý rozhodčí (tedy nejen pro VZ) by měl alespoň 1x za 5 let předvést psa na zkoušce z výkonu (PZ, LZ, VZ) v ceně, dostanu se k 50% hranici kvalifikace současného stavu rozhodčích a u skupiny pro VZ zhruba na 25 - 30 %. S tímto potenciálem, který bude pro posuzování plně využíván, se rovněž posune i kvalita hodnocených psů. Ovšem stranou musí jít ekonomické lobby příslušných OMS, které na kynologii obecně "věnují" minimum finančních prostředků ve snaze ušetřit na nesprávném místě. I to se dá zvládnout jinak a jiným způsobem. Stranou musí jít i různé důvody nesympatií, osobní ješitnosti a uraženosti z některých osobních jednání či kritiky. Potom se nemůže stát, že mnohdy kvalitní rozhodčí lidově řečeno "sedí doma". A zatím to tak bohužel je. Raději se delegují rozhodčí, kteří na svém postu nejsou osobností a neumí výstižně, jasně a správně reagovat na vzniklé situace a tím posoudit psa tak, aby mu neuškodili. Jak se však má rozhodčí naučit na vzniklé situace správně reagovat, když sám několik desítek let nevodí a tím ani necvičí? Nemusí tím také nic řešit. On to pak za něj někdo vyřeší, nebo to nějak dopadne. A poškozený je vždy náš čtyřnohý kamarád, který se bránit křivdě neumí a na vůdce se vymyslela v případě protestu finanční kauce. Nic proti ní. Ale když bude mít vůdce pravdu a VR protest uzná jako oprávněný, měla by být vrácena nejen vložená finanční jistina, ale finanční část dvojnásobku. A atˇji uhradí rozhodčí, kteří udělali chybu. To je možná myšlenka na stejné úrovni jako zvýšení startovného a je sporné zda by něco vyřešila. Proto ji berte spíše jako závěrečné zpestření mé snahy říci všem, že psi, kteří se kvalifikují z VZ na MRK a dále na MKP tam bezpochyby patří. Říci, že ne, není sportovní, myslivecké a ani upřímné vůči těm, kteří to s mysliveckou kynologii myslí poctivě a dobře.

Na závěr mi dovolte, abych popřál všem, kteří na úseku myslivecké kynologie pracují a vytvářejí její obraz, hodně trpělivosti a snahy. Víme, že máme od 1. 1. 2008 v platnosti nový Zkušební řád a vše nasvědčuje tomu, že to bude řád kvalitní. Nepromrhejme jeho potenciál špatným a neodborným výkladem. To by již bylo na pováženou. Úspěchy se jistě dostaví, ale je nutné naslouchat i těm, od kterých to nemáte rádi. Vězte, že i oni jsou odborníci a věci rozumí.
František ZAHRADNÍČEK
všestranný rozhodčí
výcvikář MSKAO se sídlem v Brně
Snímky Jan Tichý

vychází v 7:44 a zapadá v 16:41 vychází v 8:21 a zapadá v 17:11 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...