Časopis Myslivost

Květen / 2008

Vliv doplňkové potravy s ohledem na výživu a škody zvěří

Myslivost 5/2008, str. 46  Doc.Ing. František ZABLOUDIL, CSc.
Při krmení zvěře v oborách a přikrmování zvěře v honitbách, se většina chovatelů snaží pro zvěř zajistit dostatečné množství objemových, jadrných a dužnatých krmiv. Často se zapomíná na tzv. ostatní (doplňková) krmiva, která jsou také hlavní složkou přirozené potravy, neboť naše spárkatá zvěř je původní zvěří lesostepí. V dávné minulosti při časovém střídání nejen klimatických podmínek, ale i střídání přirozených potravních možností se vytvářel zvířatům zažívací trakt tak, aby vstřebal dostatečné množství živin z přijaté dostupné potravy. Žaludeční mikroflóra se podle výskytu druhů potravy, při každoročním opakujícím cyklu v životním prostředí mění nejen za přispění klimatických podmínek. Jiné je složení potravy a její hodnoty při vysokých teplotách s působením slunečního záření, proti krátkému dni s nízkými teplotami. Omezená dostupnost přirozené potravy a vysoká energetická potřeba v zimním období, nutí zvěř ve větší míře ke konzumaci koncentrovanější potravy s delší dobou zažívání.


Současné podmínky pro život zvěře jsou značně omezené nejen v přístupu k přirozené druhové potravní skladbě, ale i v omezeném klidu a krytu. Malík (2000) ve své práci uvádí, že volně žijící zvěř potřebuje dostatečné množství živin v optimálním poměru, v kalorických hodnotách - bílkovin, sacharidů, tuků, minerálních látek a vitamínů při dostatku vody. Význam těchto složek v životním potravním cyklu je ve zkrácené formě následující:
Bílkoviny jsou hlavní součástí všech orgánů, tkání, enzimů, hormonů, pigmentů i ochranných látek v živočišném těle a nelze je nahradit jinou živinou Na jejich přeměně jsou závislé životní pochody, např. vývoj embria, růst mláďat a tvorby svalů.
Tuk je nejkoncentrovanějším zdrojem energie pro zvěř. Chrání organismus zvěře před zimou, je zásobárnou živin. Celá řada vitamínů je obsažena právě v tuku.
Cukry - zdroj energie v potravě zvěře, jsou sacharidy, které slouží i k tvorbě tuků ve zvířecím organismu, např. aminokyseliny. Lehce stravitelné sacharidy jsou energeticky využívané. Do této skupiny zahrnujeme manózu, laktózu, galaktózu a další. K sacharidům se řadí škrob, sacharóza, maltóza, glukóza, fruktóza aj. V těle zvěře je sacharid zastoupen glukogenem a jeho zásobní látka je v játrech, méně již v krvi a laktóza se nachází v mléce. Monosacharidy jsou snadno rozpustné ve vodě a tím lehce stravitelné. Jsou sladké, slouží především k energetickému krytí zvěře.
Vláknina představují soubor méně přístupných látek, typu glukózy, hemicelulózy, ligninu, pentosanu aj.
Minerální látky (Bubník 1954) udává, že jde o nerostné součásti potravy. Nerostné látky jsou pro živý organismus nezbytné a mají důležitou funkci. Jde např. o vápník, fosfor a hořčík, které jsou obsaženy v kostech a paroží. Tyto látky jsou důležité v nejrůznějších chemických reakcích např. v krvi apod. K těmto látkám řadíme také sodík, železo, chlor a jód. Řízení přeměny látek v těle zvěře se účastní sodík a draslík. Sodík ovlivňuje do určité míry vstřebávání důležitých prvků a zvěř je přijímá jako neústrojné soli, vázané na ústrojné látky. Sodík a vápník jsou hlavní neústrojnou složkou kostní a parožní hmoty. Hořčík v menším množství je vždy obsažen s vápníkem a fosforem.
Chuťové látky: povzbuzují nejen činnost orgánů, ale i přeměnu látkovou, ale nepatří k živinám či hormonům a vitamínům. Chuťové látky jsou přijímány ve velmi malém množství a jen v určitém období. Jsou nepostradatelné např. při říji, vývoji plodu a v celkové výživě. V lesním hospodářství je v současné době těchto látek velmi málo. Existuje celá řada důležitých látek, bez nichž by nebylo zdravého života. Jde o vitamíny, které posilují reakce mikroorganismů v zažívacím traktu a jiné slouží ke zdravotní ochraně.

Fyziologie výživy:
růst a zdravotní stav zvěře je podmíněn plynulou látkovou přeměnou. Živiny v potravě udržují schopnost orgánů, jejich růst a množení. Většina živin obsažených v potravě je v tzv. koloidním stavu, tj. nerozpustném ve vodě, pouze nabobtnalém. Živiny rozdělujeme na: látky živící - z nich se budují a udržují živá těla. Sem patří hlavně bílkoviny a nerostné živiny. Látky sytící - poskytují tělu energii pro teplo a pohyb, mezi tyto látky patří uhlohydráty. Látky ochranné - upravují pochody při růstu a obnově tkání, pomáhají účinně proti nákazám Sem patří bílkoviny, vitamíny, nerostné živiny, stopové prvky i látky chuťové.

Trávení:
probíhá v trávicím traktu, počíná dutinou ústní, jícnem, žaludkem a končí tenkým a tlustým střevem. V počáteční části střeva tj. dvanácterníku, jsou přeměny nejpodstatnější. Zde se štěpí nejvíce živin na jednoduché složky činidel vylučovaných žlaznatými buňkami slinivky břišní, játry a stěnami dvanácterníku. Trávení samo se rozpadá na mechanickou přípravu potravy a její chemické rozložení. Na intenzitu trávicích pochodů má vliv struktura a chuť potravy. Nejdelší dobu přetrvává v zažívacím traktu přijatá celulózní potrava, která má významný podíl v celkovém množství potravy, jak uvádí celá řada autorů (Bubeník,1984, Nerl, 1985, Vogt, 1947, Svoboda, 1951, Turček,1952, aj.).

Pro objasnění je nutné vzít význam prvků v organizmu zvěře, ve vztahu k potravě.

Prvky biogenní jsou v živých soustavách. Patří sem asi 2/3 prvků periodické soustavy s nízkou molekulovou hmotností. Živý organizmus obsahuje makroprvky a mikroprvky, do kterých jich patří jedenáct, které tvoří až 99,9 % hmotnosti živých těl.Uhlík je základní prvek, který tvoří asi 19.4 % živé hmoty.. Nachází se ve všech organických sloučeninách a ve všech organizmech i minerálních látkách. Dusík je vázán především v aminokyselinách a bílkovinách. U živočichů se nachází také v aminocukrech. Tvoří asi 5,1% hmotnosti buněk. Tvoří asi 0,63 % hmotnosti živočišného těla. Klein a Schonheyder (1970) uvádí, že dusík je považován za indikátor kvality potravy. Síra - je v mnoha druzích bílkovin v anorganických solích.Fosfor se v organizmech vyskytuje hlavně v pětimocné kyselině ortofosforečné a minerálních solích. Jelen o hmotnosti 100 kg obsahuje asi 700 g fosforu, z čehož však 600 g připadá na tvorbu kostí. U veškeré zvěře je obsažen v kostech, zubech a paroží asi 90 %. Hořčík se vyskytuje ve zvířecích kostech a zubech, nepatrně v paroží, tvoří průměrně 0,04 % hmotnosti buněk. Vápník je hojný v nerozpustných solích tvořících oporné soustavy. Nachází se v těle zvířat (kosti, zuby, paroží) a činí 1,4 - 2,4 % živé hmotnosti (Labuda, 1972). Sodík tvoří asi 0,22 % hmotnosti živočišného těla. Draslík se vyskytuje v buňkách tkání živočišného těla a v červených krvinkách - obsahuje asi 0,26 % (Davis, 1952). Sodík se vyskytuje v těle zvířat v mezibuněčných tekutinách. V těle zvířat je obsaženo asi 0,2 % sodíku.
Stopové prvky slouží jako biokatalizátory. Jedná se o: Železo - tělo zvířat o hmotnosti do 100 kg obsahuje asi 4 - 5 g. Měď je součástí krevního barviva..Kobalt je obsažen ve vitamínu B12. Mangan je obsažen hlavně v játrech a ledvinách všech obratlovců. Vanad se nachází jako součást krevního barviva. Zinek zvyšuje účinek pohlavních hormonů u savců. Jód je obsažen v hormonu štítné žlázy thyroxinu. Ke katalytickým prvkům řadíme Bór, Fluor, Křemík, Hliník, Titan, Niob a Molybden. Do neškodných prvků je zařazen Selen a Zlato, které v místě výskytu se objeví i v paroží.

Obsah vody
v živých organizmech se pohybuje obvykle v rozmezí 70 - 80 %. Mění se však v různých částech druhů v závislosti na prostředí a věku organizmu. Starší jedinci obsahují méně vody než mladší a druhy méně stabilní. Tabulka č. 2 uvádí přehled vody v některých živých systémech s rostlinách.

Druhová atraktivita
dřevin, které jsou využívány zvěří jako ostatní (doplňková) krmiva. Okus zvěří závisí na druhu dřevin, věkové struktuře a druhové skladbě. Nejvíce trpí okusem javor, jasan, buk, dub, habr, osika, vrba, méně olše a bříza. Z jehličnanů jedle, smrk a méně borovice a modřín. Okusem škodí na pupenech, výhoncích a listech zvěř jelení, daňčí, mufloní, srnčí a zajíci. Největší škody okusem vznikají od listopadu do března.Ohryzem dřevin (Švarc a kol.1981), (Forst a kol. 1970), (Malík, 2000) trpí nejvíce smrk, jedle,méně borovice, ale také jasan, javor a jeřáb. Největší škody jsou při přechodu se šťavnaté potravy (Hašek,1969). Škodí hlavně zvěř jelení a zajíci. Ohryzem ani okusem neškodí jelen Dybovského.
Loupání se nejvíce vyskytuje na smrku, jedli, borovici, dubu, jasanu, javoru, habru s hladkou jemnou kůrou. Škody vznikají v době plné mízy, kdy se snadno oddělí kůra s lýkem od běli. Škodí hlavně jedinci jelena lesního.
Množství doplňkové potravy je velmi těžce zjistitelné, neboť je ovlivněno mnoha faktory: Jedná se o klimatické vlivy v nadmořské výšce, druhovou skladbu jak lesních, tak i zemědělských pozemků, způsob hospodaření a využívání volné krajiny, nebo obory se stavy zvěře, dále o skladbu druhů a jejich zastoupení krmiv předkládaných zvěří atd. Za tímto účelem bylo možné využít zvěř v uzavřených chovech (ohradách). Za příklad je možné vzít dlouhodobý výzkum VÚŽV v Nitře zveřejněný v časopise (Lesník 2007/1) a také knihu Biologie lovné zvěře vydané ÚSEB ČSAV v Brně v (1989). Vyhodnocení se přibližují pracím na úživnosti honiteb a obor u nás. V připojené tabulce uvádíme jen orientační hodnoty, neboť je značně variabilní rozptyl získaných hodnot potřebných k vydání průměrného poškození v honitbách.




Přiložené dokumenty

Media_14030_5_19.xls Tab 1 (15,00 KB)
Media_14030_14_19.xls Tab 2 (15,00 KB)
Media_14030_23_19.xls Tab 3 (15,00 KB)
vychází v 7:39 a zapadá v 16:48 vychází v 9:56 a zapadá v 21:35 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...