Časopis Myslivost

Leden / 2008

Faktory ovlivňující vývin paroží u srnců

Myslivost 1/2008, str. 8  Dr. Miroslav VODŇANSKÝ
Srnčí zvěř je nejvýznamnějším myslivecky obhospodařovaným druhem. Vyplývá to nejen z toho, že se vyskytuje prakticky ve všech honitbách, ale také z výsledků myslivecké statistiky, v níž stojí na prvním místě v celkových počtech ulovených kusů. Její význam je o to větší, že se jedná o trofejovou zvěř a ulovení silného srnce s markantním parožím je v popředí zájmu téměř každého myslivce. Proto je také zlepšení trofejové kvality srnčí zvěře jedním z cílů mysliveckého hospodaření v naprosté většině honiteb. Přitom je ale důležité vědět, jaké faktory vývin paroží u srnců nejvíce ovlivňují.



V myslivecké praxi se často projevuje tendence nadměrně zdůrazňovat vliv dědičnosti na schopnost nasadit silné paroží. Průběrný odlov mladých srnců je mnohdy prováděn tak, že hlavní (a někdy dokonce jediné) kvalitativní kritérium jejich odstřelu je slaběji vyvinuté paroží bez ohledu na celkový tělesný rámec a kondici. Cílem takto jednostranně zaměřené selekce odstranit jedince, u nichž se předpokládají nedostatečné vrozené schopnosti k vytváření parožní tkáně. Důsledný průběrný odstřel srnců, kteří v mladém věku z hlediska trofejové hodnoty neodpovídají určitým představám, by měl vést ke zlepšení genofondu srnčí populace. Teoreticky se to zdá být naprosto jednoduché a jasné, skutečnost je však podstatně složitější a v žádném případě ne tak jednoznačná. Genetické vlohy k tvorbě paroží představují pouze elementární vybavení, které se u každého srnce vytváří kombinací genů obou rodičů. Přitom má srna - matka z genetického hlediska stejný vliv jako srnec - otec. To, jakým způsobem se geneticky zakotvené schopnosti předané od obou rodičů u jejich potomstva skutečně uplatní, závisí na celé řadě vnějších vlivů vyplývajících z životních podmínek v daném prostředí, které mají pro konečný efekt rozhodující význam. Pokud tedy určitý srnec nasadí slabší paroží, nemusí to ještě zdaleka znamenat, že má nedostatečné genetické vlohy. Jediné, co z toho lze vyvodit je, že tento srnec neměl v důsledku vzájemného působení vnitřních a vnějších faktorů dostatečné předpoklady k vytvoření silnějšího paroží. Přitom není možné jednotlivé faktory od sebe oddělit. Přesto však lze vycházet z toho, že životní podmínky mají při vývoji tak proměnlivého znaku, jakým je srnčí paroží, v konečném výsledku převládající vliv.

Jedním ze základních předpokladů pro tvorbu silného paroží je odpovídající výživa. Přitom je důležité, aby dostatečná nabídka kvalitní potravy byla k dispozici v průběhu celého roku. Srnčí paroží se skládá při obsahu sušiny kolem 90 % zhruba ze 40 % organické hmoty, zejména bílkovin, a 50 % minerálních látek, z nichž převážnou část tvoří sloučeniny vápníku a fosforu. Například v paroží o hmotnosti 400 g se ukládá celkově zhruba 160 g organické hmoty a kolem 200 g minerálních látek. Na jeho tvorbu, trvající zhruba 80 až 100 dní, je zapotřebí v průměru denně 1,5 až 2 g stravitelných dusíkatých látek a 2 až 2,5 g minerálních látek. Dokonce ani během nejintenzivnějšího růstu, k němuž dochází v průběhu měsíce ledna, není denní přírůstek parožní hmoty u silných srnců zpravidla větší než 8 - 10 g.
Z toho vyplývá, že při běžném zimním krmení by teoreticky nemělo být žádným zvláštním problémem zajistit přísun dostatečného množství živin a minerálních látek. Například při příjmu kvalitního vojtěškového sena v množství 0,8 kg získá organizmus srnce přibližně 120 g stravitelných dusíkatých látek, což představuje několikanásobek skutečné denní potřeby. Zkušenosti z praxe stejně jako výsledky našich sledování v experimentálních zařízeních však prokázaly, že dostatečné zimní krmení samo o sobě ještě nestačí pro vytvoření silného paroží. Teprve když se srnec nachází v dobré výživné kondici ještě před nástupem zimy, je jeho organizmus schopen mobilizovat zvýšené množství živin a minerálních látek pro tvorbu takového "luxusního orgánu", jaký silné paroží z fyziologického hlediska bezesporu představuje.

Výsledky odborných studií potvrdily pozitivní vztah mezi tělesnou kondicí srnců a hmotností paroží. Mimo jiné se tato závislost velmi názorně projevila ve výživářských pokusech, které v třicátých letech minuleho století provedl F. Vogt ve své oboře na Děčínském Sněžníku. V průběhu několikaletého pokusného období vzrostla v důsledku kvalitativního zlepšení výživy a důsledné selekce průměrná hmotnost srnců po vyvržení z 15 kg na 21,5 kg, což znamená zvýšení o 43,3 %. Nejtěžsí srnec přitom vážil 25 kg. Průměrná hmotnost paroží přitom ve stejném období vzrostla z 240 g na 380 g, což představuje nárůst o 58,3 %. Zatímco na začátku pokusu nedosahovala hmotnost paroží u žádného srnce 300 g, o 4 roky později se tyto hodnoty pohybovaly u všech srnců v rozmezí 320 až 470 g.
Tyto výsledky názorně dokumentují fyziologickou schopnost srnčí zvěře mobilizovat potřebné živiny a minerální látky pro tvorbu paroží za vhodných životních podmínek. Na druhé straně je však nelze interpretovat jednostranně pouze jako důsledek optimální výživy, neboť v průběhu pokusu byla současně s kvalitativním zlepšením potravy prováděna také důsledná selekce všech tělesně slabých kusů.
Zkušenosti pocházející jak z uvedených pokusů, tak i ze sledování ve volné přírodě shrnul F. Vogt ve své knize "Das Rehwild" v následujících větách: . "Silné srny jsou nejdůležitějším předpokladem pro získání kapitální srnčí zvěře." . "Samozřejmě musí být všechny slabé nebo nemocné kusy odloveny, a to bez ohledu na pohlaví." . "Srnčata pocházející od slabých nebo přestárlých srn by měla být odlovena společně se svými matkami." ... "Později kladená srnčata by měla co nejdříve odlovena." . "Při průběrném odlovu srnčí zvěře je důležité mít na paměti to, že pouze od tělesně silných kusů a zdravých je možno očekávat očekávat také nejvyšší výkony při tvorbě paroží."

Tyto závěry, formulované a opublikavané před několikami desetiletími, neztratily dodnes nic na své aktuálnosti. Stejně jako dříve, tak i v dnešní době je zapotřebí myslivecké praxi neustále zdůrazňovat, že základem kvalitní srnčí populace jsou zdatné srny, jejichž organizmus je schopen podávat vysoké fyziologické výkony. Co to znamená v praxi, ukazuje následující porovnání:
Vodící zdravá, dobře živená srna vytvoří jenom v průběhu prvních tří měsíců laktace ve svém organismu celkově přibližně 7 až 14 kg mléčných bílkovin, k tomu 5 až 9 kg mléčného tuku a 3 až 5 kg mléčného cukru. Navíc mobilizuje v této době 1,5 až 3 kg minerálních látek. To všechno předává mlékem srnčatům. Celkové množství přeměněných živin a minerálních látek jenom během tohoto posuzovaného období (doba laktace je ve skutečnosti u srnčí zvěře podstatně delší) představuje 17 až 31 kg, což odpovídá tělesné hmotnosti srny nebo ji dokonce překračuje.
V porovnání s tím investuje silný srnec při tvorbě paroží o hmotnosti 400 g během zhruba stejné doby 90 dní méně než 0,2 kg organické hmoty (převážně bílkovinných sloučenin) a přibližně stejné množství minerálních látek. Dokonce u těch nejsilnějších srnců představuje paroží jen vzácně více než 2 % (to je 1/50) tělesné hmotnosti.

Mimořádný význam pro tvorbu silného paroží má dostatek klidu, který hraje velkou roli v energetické bilanci organismu. Nabídka i té nejhodnotnější potravy nemá dostatečný efekt, pokud ji srnčí zvěř v důsledku častého zneklidňování nemůže optimálně využít a přitom se u ní navíc projevuje zvýšený výdej energie v důsledku větší pohybové aktivity. Významnným negativně působícím faktorem je přitom nejen zneklidňování člověkem, ale také zvýšený sociální tlak při větší populační hustotě zvěře. Dobrá tělesná kondice je sice základním předpokladem, ale v žádném případě není ještě žádnou zárukou pro vytvoření silného paroží.
V praxi se často setkáváme s tělesně silnými srnci, kteří mají poměrně slabé paroží. To ovšem ale ještě neznamená, že by tito srnci nebyli schopni za jiných podmínek nasadit podstatně silnější paroží. Jeho vývin závisí do značné míry také na sociálním postavení daného jedince a rozsahu jeho stresového zatížení. Tyto faktory mají značný vliv zejména u mladých jedinců. Často jsou především právě dobře vyvinutí ročci (potenciální nejlepší srnci) pod značným sociálním tlakem starších teritoriálních srnců, pokud nemají v hustě zazvěřeném životním prostoru dostatečné možnosti se jim vyhnout. V celé řadě odborných studií se ukázala zřetelná souvislost mezi průměrnou kvalitou paroží a hustotou srnčí zvěře, přičemž snížená vzájemná konkurence uvnitř populace se může pozitivně projevit jak zlepšením potravní nabídky, tak i menším sociálním stresem.

Dalším významným faktorem ovlivňujícím tvorbu paroží je zdravotní stav srnce. Všeobecně známý je především vliv vnějších i vnitřních parazitů, kteří znamenají při silnějším napadení značné zatížení organizmu hostitele. Jejich vliv je možno účinně omezit především důsledným průběrným odstřelem tělesně a kondičně slabých jedinců (hlavní zdroj přenosu) a udržováním populační hustoty srnčí zvěře na přiměřené úrovni. Naproti tomu skutečný efekt plošných léčebných opatření, tzv. odčervování, je spíše diskutabilní. Značný negativní vliv na tvorbu paroží mají kromě parazitů také zranění či různá orgánová onemocnění.

Důležitou roli hrají také klimatické podmínky. V této souvislosti je často uváděn především pozitivní vliv mírnéhu průběhu zimního období s nižšími srážkami a s větší intenzitou slunečního svitu.

V myslivecké praxi se často diskutuje o vlivu věku srnce na vývoj paroží. Nejsilnější paroží vytvářejí srnci zpravidla mezi třetím a sedmým rokem života. Jeho síla však neroste vždy pravidelně se vzrůstajícím věkem srnce, ale často rok od roku kolísá podle měnících se životních podmínek. Stejně tak není rovnoměrný ani vývoj jednotlivých znaků paroží, jako jsou perlení nebo délka lodyh či výsad. K největšímu přibývání hmotnosti srnčího paroží dochází za příznivých životních podmínek obvykle mezi prvním a čtvrtým rokem života. Někdy dochází ještě i v následujících letech k dalšímu zvyšování hmotnosti paroží, i když jeho růst již není zpravidla tak výrazný, a to až do sedmého nebo osmého roku života. Nezřídka se stane, že někteří srnci dosáhnou kulminačního bodu ve vývoji paroží již v poměrně mladém věku tří nebo čtyř let. Z výzkumů, které byly provedeny na toto téma v různých životních podmínkách, můžeme odvodit, že srnci jsou již po dosažení třetího roku života fyziologicky natolik vyzrálí, aby byli schopni nasadit silné paroží. V jakém věku pak skutečně dochází k jeho vývojové kulminaci, je především závislé na životních podmínkách v daném prostředí.


POROVNÁNÍ fyziologického výkonu organizmu vodící srny a srnce nasazujícího paroží

Výkon SRNY během prvních tří měsíců laktace:
* mléčné tuky: 5 - 9 kg
* mléčné cukry: 3 - 5 kg
* mléčné bílkoviny: 7 - 14 kg
* minerální látky: 1,5 - 3 kg

Výkon SRNCE nasazujícího paroží o hmotnosti 400 g:
* organická hmota (převážně bílkoviny): <0,2kg
* minerální látky: <0,2kg


Dr. Miroslav VODŇANSKÝ
Středoevropský institut ekologie zvěře, Brno - Wien - Nitra
Institut ekologie zvěře VFU Brno

vychází v 7:41 a zapadá v 16:45 vychází v 9:16 a zapadá v 19:24 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...