Časopis Myslivost

Listopad / 2008

CO SE VŠECHNO MŮŽE STÁT

Myslivost 11/2008, str. 49  Jaroslav Šprongl
Škody zvěří – to je v posledních letech velice frekventované sousloví. Někdy má člověk pocit, že kdyby se všechna zvěř (kromě rysů a vlků) vystřílela, výrazně by se u nás snížila ekologická zátěž, příroda by se rychle vzpamatovala a člověk by žil mnohem zdravěji. Protože kouřící komíny tepelných elektráren, tisíce kamiónů na našich silnicích, skládky s jedovatými chemikáliemi a ropné skvrny na hladinách řek nejsou nic proti řádění divočáků v brambořišti nebo jelenímu loupání kůry. A to se moc nemluví o bobrech, co si staví hrady z vzácných dřevin, vydrách dělících se o úlovky s rybáři či medvědech vybírajících úly. Nebo o dalších originálních škodách, které si ty přemnožené potvory (jako tedy zvěř) ještě dokáží vymyslet!

DON JUAN S TOULCI
Jarmila šla navečer ještě zkontrolovat na pastvinu skupinu ovcí, vzácné anglické masné plemeno, kterým před nedávnem posílili chov na své farmě. No - zkontrolovat . Spíše se potěšit pohledem na ně a na to, jak jim to tady pod šumavskými kopci svědčí. Právem byli s manželem na svůj úspěšný chov pyšní. Otevřela vrátka v plotu, kterým byla rozlehlá pastvina zaklíněná do lesa obehnána, a rozhlédla se po spokojeně se pasoucím stádečku. V první chvíli neviděla mohutného půlmetrákového berana, který se měl postarat o početné potomstvo. A když ho spatřila, krve by se v ní nedořezal: ležel třicet metrů před ní a kousek od plotu na boku, zkrvavený, na první pohled pomlácený, přerývavě oddechující. "Vlci!" napadlo jí v první chvíli - a už vytáčela ta správná čísla na mobilu. Jak se rozhlížela po louce, jestli někde nejsou další zraněné ovce, zaregistrovala podvědomě nějaký pohyb - kousek od ní se mihl mladý muflon a vyklouzl brankou, kterou nechala v tom leknutí otevřenou. Přišel za ní nebo už v ohradě byl? A jak by se do ní jinak dostal? Dlouho o tom ale nepřemýšlela .
Za chvíli už byli na místě další lidé z farmy i přivolaný veterinář a všichni se skláněli nad těžce pobitým beranem.
"To nebyli vlci," poznamenal doktor veteriny, "ani nějací zdivočelí psi. Není potrhaný, pokousaný. Má polámané nohy, jak kdyby do něj někdo bušil. Polenem, násadou . Opravdu nevím, s něčím takovým jsem se snad ještě nesetkal."
"Nemoh si to udělat třeba narážením do plotu?" poznamenal jeden z hloučku kolem berana. "Že ho něco vyděsilo a chtěl se dostat ven?"
"Proč by se ale polekal jen beran - a ostatní ovce zůstaly v pohodě?" namítl další.
"A člověk? Nějakej cvok, co nemá rád zvířata? Nebo kterej nám závidí, že farma dobře funguje?" ozval se majitel ovcí. "Dneska se to podobnejma zrůdama všude jenom hemží ."
Veterinář, ošetřující nešťastné zvíře, jen pokrčil rameny: "Těžko říct ... Ale myslím, že ho dáme dohromady," a začal vydávat lidem z farmy pokyny, jak se o potlučeného berana starat. Vtom si Jarmila vzpomněla na onen mihnuvší se stín: "A nemohl mu to udělat muflon?" Všichni se na ni podívali, jako by tam právě spadla z Měsíce - ale ona jim vzápětí popsala svůj zážitek.
"A víte, že ano?" ozval se první veterinář. "Je zrovna mufloní říje - a já si vzpomínám, že jsem kdysi četl o podobném případu, snad v Itálii nebo kde."
"Ale je tu všude plot," ozvala se zase námitka, která ale byla vzápětí odmítnuta: "Pro ovce vysokej dost, ale mufloni jsou mimořádný skokani! To by moh přehupnout ."
"No - ať to byl rozvášněnej muflon nebo zlej člověk, hlavně, že se beran snad dá zas do kupy. To víte, nebyl zadarmo," uzavřel majitel farmy.
Nikdo z nich v té chvíli nevěděl a ani netušil, jak blízko byli pravdě.
+++
Ten den se od rána ve své klubovně scházeli šumavští myslivci z honitby, do níž patřily i pozemky oné ovčí farmy. Čekala je naháňka na černou zvěř. Listopad byl zatím beze sněhu a zvolená sobota i bez deště, takže podmínky pro takovou akci byly opravdu příznivé.
Teprve ale v třetí leči, do níž nastupovali účastníci naháňky po přestávce na svačinu kolem jedné hodiny, konečně narazili na zvěř.
Kromě divočáků byla v husté mladé smrkovině zalehlá také tlupa muflonů. Patřil k ní i tříletý mladík, který se snažil intenzivně zapojovat do říje, i když to v konkurenci se statnými berany, mufloní zvěř tu měli opravdu kvalitní, neměl lehké. Právě si uondán souboji i kladením muflonek dával, jak by se řeklo mezi lidmi, "dvacet", stranou ostatní mufloní zvěře, když zaslechl vydávání psů. Zadoufal, že se mu ti nepříjemní přátelé lidí vůbec a lovců zvlášť vyhnou, ale halas se pořád blížil. A když začaly padat výstřely, nezbylo mu než svou odpočívárnu opustit. Jen chvíli váhal, kterým směrem vyrazit - prostě co nejdál od halasících psů!
Postupoval zatím volnějším tempem, jen aby udržoval odstup od otravných "blafounů". Vtom se ozvaly rány přímo před ním, zahlédl padajícího divočáka a pak ucítil bolet na boku. Našla si ho zbloudilá kulka. Na chvíli se zastavil, aby si ranku, šlo opravdu jen o povrchové škrábnutí, ošetřil, olízal, ale ta chvilka stačila, aby se štěkot ozval těsně za ním. Teď už vyrazil na ostro - a nějaký bláznivý nezkušený pes chytil pobarvenou stopu, jak mu z boku při rychlém pohybu začala kapat barva, a pustil se za ním. Prohnali se tak jak dva vozy spojené tažným lanem řadou střelců a uháněli z leče ven dál lesem i pasekami. Muflon získal náskok a, protože rána na boku přece jen při dlouhých skocích bolela, zvolnil tempo. Ale jak to udělal, vytrvalý pes se v mžiku zase přiblížil. Tak v té stíhačce pokračovali, až se před pronásledovaným najednou objevil dřevěný plot. Sebral všechny síly i soustředění, jak skokan do výšky před posledním pokusem na olympiádě, a plavně se přes zase ne příliš vysokou překážku přenesl. Jeho pronásledovatel soustředěný na sledování barvy si ji všiml pozdě, už to neubrzdil a do plotu plnou vahou narazil. Krátce si zaskučel, ale hned se zase sebral a zkoušel se dostat za muflonem, běhal podél plotu a vztekle štěkal. Připadalo mu totiž, že se mu ta bestie s toulci v bezpečí za plotem tak trochu směje. No - protože nezkušený sice byl, ale zase ne tak úplně hloupý, docela rychle mu došlo, že tudy cesta nevede a bude lepší zařadit zpátečku a zchladit si případně žáhu na jiném kusu.
Když psí nebezpečí pominulo, rozhlédl se muflon po ohradě. Byla plná podivných tvorů, které mu vzdáleně připomínaly muflonky - a skoro úplně stejně jako ony mu "voněly". Ale už tu bylo další nebezpečí - s frkáním se blížil mohutný tvor, rovněž vzdáleně, alespoň tím, co měl na hlavě, připomínající muflona. A jak tak byl náš mladík v bojovné náladě, rozvášněný říjnými pachy, poraněním, honičkou se psem i souboji se svými soky v tlupě, naznačil tvorovi, který se k němu blížil: "Chceš souboj? Máš ho mít!"
Skoro dvakrát tak těžký beran anglického masného plemene výzvu přijal - ostatně cítil povinnost chránit své ovečky před neznámým vetřelcem. Byl si jist svou váhovou převahou, ovšem na straně jeho soka byla mrštnost, zkušenost z podobných bitek i přirozená divokost, která domácím zvířatům chybí.
Byla to pěkná řežba, kterou přežvykující ovce zdánlivě bez velkého zájmu zpovzdálí sledovaly, a trvalo dost dlouho, než zpráskaný beran domácí zůstal bezmocně ležet a vzdal další zápolení. Mladý muflon chvíli ztěžka oddechoval - a pak se znova rozhlédl po pastvině: muflonky to sice nejsou, ale třeba by si daly říci! A ony si říci daly, snad všechny, co se mezi ploty popásaly.
Když bylo po všem, ležel v jednom koutě ohrady pomlácený beran a v druhé vyčerpaný, soubojem i pokládáním ovcí, muflon - Don Juan s toulci, který udělal v chovném stádu pěknou paseku.
+++
Uplynul přiměřený čas od popsaných událostí a lidé z farmy se radovali z přírůstků do svého vzácného čistokrevného stáda, jehož "šéf" už byl zase zdráv a v kondici. Jenže ouvej - nerodila se jehňata, ale jakási "muflojehňata". Náš mufloní mladík byl prostě frajer!
Lidé z farmy si dali dohromady, že jedna a jedna jsou dvě, a chystali se škodu, kterou jim způsobil aktivní muflon, vymáhat na místním mysliveckém sdružení. Byl to ovšem zvláštní případ - pro výpočet škod na lesních kulturách i zemědělských plodinách způsobených zvěří existují pravidla a tabulky. Ale co se škodou způsobenou mufloním Don Juanem na chovném stádu ovcí - a ještě tak zvláštním způsobem?
Žádný proces se však nekonal - jednak dostali poškození dobrou radu, že by prohráli, protože je povinností chovatelů a nikoliv myslivců zabránit zvěři, aby se dostala mezi chovaná domácí zvířata, a jednak byli a jsou v onom polozapadlém koutě Šumavy mezi myslivci a farmáři tak dobré vztahy, že by bylo škoda zkalit je kvůli jednomu Don Juanovi s toulci. Skončilo to společnými hody, kde hlavním chodem byla - hádejte co? No přece rožněná "muflojehňata"!
Jen jedno ještě vrtalo farmáři hlavou: "Co když se to otoulcovanému donšajnovi zalíbilo a za rok se přihrne zas? A přivede třebas i mufloní kámoše? Asi bych měl plot raděj pro jistotu zvýšit ."

Některá ustanovení právních předpisů týkající se případu:
§ 52 (odpovědnost uživatele honitby) a § 53 (opatření k zábraně škod působených zvěří) zákona o myslivosti, § 10 (ochrana hospodářských zvířat, zvířat v zájmových chovech a volně žijících zvířat) zákona na ochranu zvířat proti týrání, § 4 (minimální standardy pro ochranu ovcí a koz) vyhl. č. 208/2004 Sb.
Na motivy skutečného případu připravil
Jaroslav ŠPRONGL

vychází v 7:41 a zapadá v 16:45 vychází v 9:16 a zapadá v 19:24 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...